Vojta Dyk a Patricie Fuxová našli lásku v Kateřinicích
City-Dog.cz | pražský žurnál
4
19.11.2018
Rozhovor

Vojta Dyk a Patricie Fuxová našli lásku v Kateřinicích

Vojta Dyk a Patricie Fuxová našli lásku v Kateřinicích
Je to vyprávění jako z románu. Přímo námět na hollywoodský trhák. Tím spíš, že je ze skutečného života. Jedno oko by nezůstalo suché. Však taky ani sama Patricie Fuxová nedokázala zadržet slzy, když ho vplétala do textu písně, která je úvodní skladbou právě vycházejícího debutového alba skupiny Vesna s názvem Pátá bohyně.

Je to vyprávění jako z románu. Přímo námět na hollywoodský trhák. Tím spíš, že je ze skutečného života. Jedno oko by nezůstalo suché. Však taky ani sama Patricie Fuxová nedokázala zadržet slzy, když ho vplétala do textu písně, která je úvodní skladbou právě vycházejícího debutového alba skupiny Vesna s názvem Pátá bohyně.

„Když jsem psala text písně Láska z Kateřinic, plakala jsem. Ten příběh se skutečně stal, dokonce přímo v mé rodině. Prapradědeček Josef Dřevojánek se za první světové války dostal coby legionář na ruskou frontu. A protože ho čekala jistá smrt, pokusil se jí uniknout tak, že se nechal zaživa zahrabat pod mrtvoly vojáků do společného hrobu. Tam zůstal tři dny. Až poté se odtud vysoukal a šel přes celé Rusko pěšky domů, do Kateřinic na Moravě. A byl na cestě celý rok. Je to samozřejmě příběh o lásce, ale zároveň jsem v textu zpracovala i stesk po domově a co pro člověka znamená vlast, protože jsem v té době žila v zahraničí. Ale moc se mi líbí, jak to Bára, která psala scénář ke klipu, pojala aktuálně a zakomponovala tam aspekt odloučení, jaké běžně zažívají lidé i dnes, když jeden třeba studuje nebo pracuje v zahraničí.“

Poslala jsem mu písničku Láska z Kateřinic a on hned, že to musíme rozhodně natočit.

Bára Šůstková je další členkou kapely, v níž hrají ještě Markéta Vedralová a Olesya Ochepovskaya. A kde se v celém tom příběhu vzal Vojta Dyk?

„Vlastně jsem ho uháněla dost dlouho, už předtím,“ vysvětluje Patricie. „Chtěla jsem mu nabídnout některý ze svých textů, píšu totiž i pro jiné hudební interprety. A pak jsme hrály s kapelou v Praze na festivalu Evolution, kde měl shodou okolností zpívat i Vojta. Přišel se předtím podívat na nás do sálu. No a tehdy nás to napadlo, vždyť je to duet. Poslala jsem mu písničku Láska z Kateřinic a on hned, že to musíme rozhodně natočit.“

Kateřinice opravdu dodnes existují?

Ano, je to skutečně reálné místo, stejně jako celý příběh.

Natáčeli jste klip přímo tam?

Ne, v Kouřimi. Tam se točily i filmy Bylo nás pět a nedávno třeba Tátova volha. Natáčeli jsme dokonce v tom samém penzionu u Tomáše Washingera.

Jak dlouho spolu vlastně hrajete?

Původně, někdy zhruba před dvěma lety, nás bylo osm, čtyři holky a čtyři kluci. Postupně se kapela obměňovala, až jsme se ustálily v ženské sestavě. Záměr to ale nebyl. Od letošního března hrajeme ve složení Patricie, Bára, Markéta a Oli. Jako určitý počátek kapely už ale vnímám moment, kdy vznikl klip Morana, to bylo před rokem a půl. Tehdy jsem se rozhodla věnovat kapele naplno.

Měnil se v souvislosti se změnami ve složení kapely i váš styl?

Naše písničky byly od počátku o slovanských bohyních, do těchto rolí jsem postavila holky, ještě když s námi hráli i kluci. Tak si nás všichni zafixovali, a my zjistily, že nám to sedí. Ale vizuální stránka se mění za chodu. Naše hudba má v sobě hodně symboliky, stejně jako videa a fotografie, nad každým klipem dlouho přemýšlíme, řešíme kostýmy, postavy. Záměr je jednoduchý, vyvolat emoce, prožitky, jednak lidské, ale i v historickém kontextu.

Nemáte problém s označením dívčí kapela?

Vůbec ne. Je možné, že pár lidí si automaticky vybaví nějaké princezničky, možná přímo nějaký takový ten umělý produkt některého z velkých hudebních domů. Ale jsme jedině rády, že jim můžeme případně dokázat, že to tak není.

No ale stejně, jste čtyři ženské, nehádáte se?

Vůbec. Nebojíme se říct svůj názor, ale spíš než hádka, vznikne diskuze. Fakt. Možná dost živá diskuze, ale hádka ne. Je krásné, když někdo hodí do placu poznámku, nápad, a je naprosto přesvědčený o své pravdě, jenže pak někdo přijde s jiným názorem, diskutuje se, a najednou se mění pohledy na věc. Kromě toho, my jsme každá úplně jiná, tak se soustředíme jenom na tu muziku. To je krásné na hudbě. Že i když něco zaskřípe lidsky, tak díky stejnému zájmu máme přirozenou snahu najít řešení.

Jak jste se vůbec potkaly?

My s Bárou jsme se potkaly na škole, všechny vlastně studujeme nebo jsme studovaly Ježkovu konzervatoř. Tam když se objeví někdo skutečně talentovaný a hodně zajímavý, neujde pozornosti. Škola dává velkou možnost poznat opravdové muzikanty. Vstup na konzervatoř je vstupem na muzikantskou scénu, tam se hledají a nacházejí spřízněné duše do party.

Nakolik vlastně chcete být jako kapela spojovány se slovem folklor?

My pracujeme s folklorními motivy, ale folklor jako takový nehrajeme. Jednou jsme ten pojem trochu nešťastně použily v nějakém rozhovoru, ale s tímhle slovem je třeba pracovat velmi opatrně. Nám je inspirací symbolika, lidovost, vyprávění a to slovanství v nás, díky němuž nám takovéto melodie zní tak povědomě. Naše deska má v sobě mnoho z českých a všeobecně slovanských tradic, ale není to folklor.

Proč používáte termín slovanský, český by nestačilo?

Vycházíme z mýtů, v nichž se nějaké hranice smazávají. Máme písničky o Vesně, Moraně, Živě, zdaleka nepocházejí jen z české kultury, jsou mnohem starší. Inspirujeme se i balkánskou muzikou, ruskou harmonií, nedáváme si hranice, za které bychom nemohly jít. A kromě toho v kapele jsme měly Bulharku, teď máme Rusku, každá přidává do hudby něco ze sebe a ze své kultury.

Pro vaše videoklipy jsou typické úžasné masky a kostýmy, kdo je tvoří?

Momentálně Bára Procházková. První byla módní návrhářka Kamila Vodochodská a chvíli jsme spolupracovaly i s Terezou Kopeckou. Kamile jsme zpočátku nechávaly úplně volnou ruku, vůbec jsme do toho nezasahovaly. Jenže po nějaké době jsme začaly cítit, že potřebujeme kostýmy, které by víc reflektovaly nás jako osobnosti, a rozhodly jsme se ubrat na divadelnosti a avantgardě. Vnímaly jsme totiž i určitý odstup publika, které mělo možná pocit, že na tom pódiu nejsme za sebe. Chceme, aby se lidé mohli s naší hudbou líp ztotožnit.

Na druhou stranu květinové věnečky a vyšívané dlouhé šaty a závojíčky vysloveně evokují slovanské dívky a jejich zpěvy.

Pravdou je, že i my, tak jako všichni muzikanti, se vyvíjíme, naše tvorba se posouvá, momentálně třeba k většímu propojení s elektronickou hudbou. Nechceme nosit na koncerty divadelní kostým. Symboly ano, ale jinak. Stačí náznak. Třeba věnec jako kdysi, ale oblečení moderní, dnešní. Původní styl na začátku zaujal a splnil tak svůj účel, ale nemusí to být napořád. Taky jsme ženský a potřebujeme na sobě stále něco měnit! Na křtu naší desky Pátá bohyně, který proběhne 21. listopadu v Obecním domě, se právě objevíme už v novém. Pořád máme písničky se slovanskou tématikou, příběhy, v nichž se folklorní motivy už ale mnohem více propojují s elektronikou. A to si přímo říká i o jinou vizuální podobu.

Přiznáte, že tak trochu hrajete i na sex appeal a krásu?

A proč ne? Ale nepřeháníme to, už proto, že až tak nádherné si nepřipadáme. Je dobré ukázat, že hezká holka neznamená automaticky přihlouplá bárbína. Chceme, aby lidem s námi bylo na koncertech dobře po všech stránkách, a k tomu patří dobrá hudba, vlídné slovo, i příjemný zevnějšek. Koneckonců oslava ženství je námětem našich písní, tak proč bychom nemohly vyzdvihnout jeho rysy i na pódiu?

Vesna je česká dívčí kapela, kterou v roce 2017 založila zpěvačka, textařka a skladatelka Patricie Fuxová. Obrací se ke slovanským kořenům, ale zároveň se inspiruje současnými hudebními směry. Letos v lednu předvedla velkolepý koncert doprovázený Filharmonií Hradec Králové a nyní vydává album Pátá bohyně, které pokřtí 21. listopadu na koncertě Vesna Show v Obecním domě.

Skupinu Vesna tvoří:

Patricie Fuxová, zpěvačka, autorka písní

V devatenácti letech vydala své debutové sólové album.

Poslední rok a půl se věnuje naplno kapele Vesna, nejen z hudební, ale i manažerské stránky. Kromě toho píše texty i pro jiné interprety. Před pár dny jí vyšla knížka Pátá bohyně, která je volně provázaná s deskou Vesny. Vypráví o dívce Marii, která najde podivný vzkaz od své babičky, jež ji zavede do země za zrcadlem. Skrze něj dívka vstupuje do světa bohyní, které ji učí o koloběhu života. Marie se mění, po cestě překonává řadu překážek, sejde ale na scestí… a zbytek ať si čtenář přečte. Celou knihou se prolínají motivy písní Vesny.

Bára Šůstková, houslistka, kapelnice

Právě začala studovat na Damu magisterský obor výchovná dramatika. Učí na ZUŠ, vede vlastní workshopy. Už čtyři roky hraje i se zpěvačkou Věrou Martinovou.

Markéta Vedralová, bubenice

Studuje třetím rokem bicí na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Olesya Ochepovskaya, klavíristka

Studuje třetím rokem klavír na konzervatoři, má svou vlastní jazzovou kapelu, i její bratr Igor je poměrně známý jazzový hudebník.

 

   Fotografie: Vesna