V zajetí čtyř stěn. I váš vlastní domov může být zdrojem stresu. Co s tím?
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
13.04.2019

V zajetí čtyř stěn. I váš vlastní domov může být zdrojem stresu. Co s tím?

V zajetí čtyř stěn. I váš vlastní domov může být zdrojem stresu. Co s tím?
Člověk je jediný tvor na Zemi, který nežije ve svém původním přirozeném prostředí. Tedy dobrovolně. Psi ani jiní domácí mazlíčci případně zvířata v ZOO či ta, která jsme vyhnali z jejich domovů, si to nevybrali. Člověk ale nechtěl mrznout a moknout a tak si postavil domy a mrakodrapy a dnes z nich v podstatě celé dny nevystrčí ani nos.

Člověk je jediný tvor na Zemi, který nežije ve svém původním přirozeném prostředí. Tedy dobrovolně. Psi ani jiní domácí mazlíčci případně zvířata v ZOO či ta, která jsme vyhnali z jejich domovů, si to nevybrali. Člověk ale nechtěl mrznout a moknout a tak si postavil domy a mrakodrapy a dnes z nich v podstatě celé dny nevystrčí ani nos.

Jak je den dlouhý, nebe pomalu nevidíme. Ráno rychle do práce, z kanceláře pod zem, když ne metrem, tak autem, což není o moc lepší, domů, zase mezi čtyři stěny. Po cestě maximálně tak zastávka v supermarketu. A pak se divíme, že jsme na nervy. Protože ony ani ty naše domovy nejsou mnohdy oázou pohodlí a klidu a harmonie. A není to tím, že nemáme ten správný nábytek či barvu na stěnách.

Spisovatel Edward O. Wilson píše ve své knize Bibliophilia z roku 1984 o tom, jak důležité je pro člověka spojení s přírodou a jak nás život v moderní společnosti – zatížený honbou za penězi, těžkým průmyslem a závislostí na technologiích – od tohoto původního útočiště naprosto odstřihnul. Čímž vznikl problém, který si ovšem plně neuvědomujeme. Vždyť z pohledu evoluce to ještě není tak dávno, co se člověk schovával před nepřízní počasí v jeskyních či pod chatrnými přístřešky z větví. Pakliže nespali, byli muži, ženy i děti neustále venku v přírodě, lovili či sbírali něco k snědku, hledali vodu, oheň apod. Jenže pak jsme kolem sebe vystavěli betonové hradby a uzavřeli jsme se v nich. Vůbec nám nedošlo, že jsme se tím odsoudili k exilu!

Z člověka se stal tvor městský a sedavý. A ani jedno mu nedělá dobře. Sedíme, energie se v nás kumuluje a v zajetí panelových zdí a skleněných paláců se těžko upouští. Našemu tělu i duši chybí pobyt venku. Příroda má blahodárné účinky na člověka ve všech směrech, být venku znamená pohyb a s ním spojená volnost. Příroda v sobě má úžasnou vitalitu, je to život sám. Zeleň je jeho podstatou. Proto si zaplňujeme kanceláře a domy květinami. Aniž bychom si to uvědomovali, příroda nám schází a stále po ní toužíme a tak si aspoň její kousky nosíme domů. Jinými slovy – přes veškerou naši inteligenci a technický pokrok – nás to pořád táhne do našeho původního domova, do lůna přírody. Jenže tomuto svému vnitřnímu hlasu nedopřáváme sluchu…

Může tento fakt za to, že se mnozí lidé necítí uvnitř budov, dokonce ani ve vlastním domě, ve své kůži? Zčásti určitě. Ale jsou i jiné důvody.

Prostředí, v němž se pohybujeme a žijeme, bezpochyby ovlivňuje to, jak se cítíme. Doma bychom ale měli být v pohodě, je to přece naše oáza bezpečí, hnízdo, doupě, místo, kde odpočíváme a nabíráme síly. Přesto mnoho lidí pociťuje doma úzkost a neklid. Proč? Na vině může být některý z následujících důvodů.

Nepořádek a chaos

Binec v bytě nejenže nevypadá hezky, ale vysává z člověka energii. Nepořádek na nás opravdu působí a lze to docela dobře vysvětlit i hlediska medicínského přístupu. Stres je z fyziologického hlediska obranným mechanizmem lidského organizmu při konfrontaci s nepříjemným či ohrožujícím faktorem. Zjednodušeně řečeno dochází k vyplavování kortizolu a adrenalinu do organizmu, to ho mělo v dávné minulosti připravit na boj či na útěk. V dnešní době lidské tělo reaguje na podněty stejně, bohužel většinou bez oné „akce“ a stresové hormony se tak neustále kumulují a neuvolňují. Situace, které mohou vyvolat stresovou reakci, prožíváme denně. Hora povinností, nestíháme, zdravotní problémy – a k tomu se přidává právě i nepořádek. „Nepořádek hraje důležitou roli v tom, jak se cítíme ve svých domovech i pracovištích, neboť neuspořádaný prostor v nás zanechává pocity úzkosti, frustrace a beznaděje. Přesto je tento druh chaosu jen zřídkakdy uznáván jako jeden z hlavních spouštěčů stresu a ostatních negativních emocí,“ připouští americká psycholožka a autorka knižních publikací zaměřených na duševní zdraví Sherrie Bourg Carter.

Co s tím? Vivat minimalismus!

Ideálním způsobem, jak zabránit stresujícím pocitům z nepořádku, je zabránit jeho vzniku. Velkým problémem je touha vlastnit, lidé mají často potřebu hromadit věci, které ani nepotřebují. Důkazem je stěhování. Učitě jste to zažili i vy. Člověk sbalí všechno do krabic a následně vybalí jen ty, které opravdu potřebuje. Zbytek pak leží roky ve sklepě a vůbec vám nechybí, časem dokonce zapomenete, co jste v nich kdy měli. Takže v první řadě – méně je více. Minimalismus razí i slavná japonská úklidová guru Marie Kondo a další celebrity. Díky němu si lidé více rozumějí s partnerem, žijí spokojeněji a někteří shodili i přebytečné kilogramy. Redukce se netýká jen věcí, ale také zbytečných aktivit. Dalším pravidlem je dávat věci tam, kam patří – vždy! Knihy do knihovny, šaty do šatníku, boty do botníku. Tam kde končí základní návyky na třídění věcí, se skrývá počátek chaosu. „Když má člověk systém, ideálně zaběhaný tak, že na něj nemusí myslet, je to přesně podle hesla: podrž řád, řád podrží tebe,” říká k tomu homemanagerka Paula Fasseti.

Příliš mnoho domácích prací

Zvláště ženy jsou často pořádkem a uklízením téměř posedlé. A pak se diví, že mají z věčného cídění, leštění a rovnání svetrů do komínků ruce vytahané a nervy nadranc. Jistě, někdy je za tím muž pedant či manipulátor. Až 80 % žen tvrdí, že dělají výrazně víc domácích prací než parner. Je ale opravdu nutné, aby se vše každý den blýskalo a bytem se nesla vůně saponátu?

Co s tím? Dělte se a uberte z nároků

Receptů na to, jak si rozdělit domácí práce, existuje spousta. Podle zjištění sociologů z amerického New Jersey se sázka na společný úklid vyplácí, a to i mužům. Takové dvojice mají totiž prý nejvíce sexu. Nejen že díky společné péči o domácnost mají více času a také energie na zábavu pod peřinou, ale dámy jsou v čistém bytě i v lepším rozpoložení a tudíž vstřícnější. Muže v této souvislosti plný koš a poházené oblečení až tak nedrásá. V první řadě si ale určete, co je opravdu nezbytné. Koneckonců alergologové už dávno volají po umírněnosti co se hygieny týče, nějaká ta bakterie a chuchvalec prachu jsou ve skutečnosti zdraví prospěšné, neboť udržují váš imunitní systím v ostražitosti.

Úděsní spolubydlící

Jistě, manžela kvůli tomu asi nevyměníte, ale je spousta lidí, kteří žijí pod jednou střechou s kamarády či příbuznými, které si ke společnému bydlení nevybrali až tak dobrovolně. Podle jedné studie Harvardské Univerzity téměř 32 % Američanů stresují jejich spolubydlící. Vždyť víte, jak příšerné zvyky mohou lidé mít! Co víc, takový stres dokonce přetrvává dlouho poté, co odejdete z bytu, než se uklidníte, pomalu už abyste šli zase domů.

Co s tím? Pozor na to, s kým vlastně bydlíte

Než do toho „říznete”, zkuste se dohodnout a nastavit pevná pravidla a limity pro všechny zúčastněné. Zkrátka vytvořit prostředí, kde se každý člen domácnosti bude cítit dostatečně uvolněně, ale zároveň nebude znervózňovat ostatní. Jasně, to se líp řekne, než udělá. Když to nepůjde, jeden či více z vás si budou holt muset sbalit kufry. Co se týče tchyně – to je příliš delikátní situace!

Nedostatek pohybu

Jakákoli nečinnost je nezdravá jak po fyzické tak po mentální stránce. Když se nehýbe tělo, stagnuje i mysl. Velmi často zažíváme úzkostné stavy právě proto, že nic neděláme. Výzkum na katedře cvičení a výživy Deakin Univerzity v Austrálii odhalil dokonce přímou souvislost mezi množstvím času, které člověk denně prosedí, a symptomy úzkosti. Nezapomeňte, stojaté vody zahnívají!

Co s tím? Procházka dělá divy

Máte sedavé zaměstnání? Pak pravděpodobně nebude nejlepší nápad hned po příchodu domů zaplout k televizi na gauč. Pokud jste unaveni, dejte si dvacet, pak si ale běžte zaběhat do parku nebo se protáhnout do posilovny. Ale stačí i půlhodinová procházka. Vlastně to můžete místo autobusem či autem vzít z práce pěšky, případně aspoň část trasy, pokud to jde.

Málo světla

Pokud váš dům připomíná temnou jeskyni, pak i když lidstvo tak žilo po miliony let, dobře vám to dělat nebude. Nedostatek přírodního světla může vést až k depresi. Neurologické průzkumy ukazují, že denní světlo stimuluje produkci hormonu dobré nálady serotoninu v mozku. Světlo příznivě ovlivňuje nejen míru stresu, ale také pomáhá léčit, když jsme nemocní. Dostatek světla je tedy základem pohodového bytu.

Co s tím? Pryč se žaluziemi a záclonami

Když se setmí, snažte se v bytě osvětlit nejdůležitější místa; pohovky, kde si čtete, jídelní stůl, desku kuchyňské linky. Rozhodně však nezkoušejte nahradit denní světlo zářivkami, ty patří do kanceláří. Hned ráno roztáhněte všechny závěsy a nechte vstoupit co nejvíce světla do svého domova. Nábytek a jiné zařízení bytu rozestavte tak, aby nestínily. Pak si dejte krátkou svižnou procházku. V práci si pokud možno vybírejte místo u okna, pakliže to nejde, často si dělejte přestávky a choďte ven.

 

A jsme zase na začátku. Pobyt na čerstvém vzduchu je lék téměř na všechno. Nemusíte snad přímo „zpátky na stromy”, jak propagují některé skupiny lidí, jež se vracejí k původním způsobu života člověka v přírodě. Bude stačit, když si odběhnete do lesa, do hor, k rybníku či alespoň do parku co nejčastěji. Nejlépe každý den. Koneckonců je jaro, ideální čas vyrazit ven!

 

   Fotografie: Unsplash.com