Víte, co je pravda? Festival Kavárny naživo vám letos nabídne odpověď
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
30.08.2018
Rozhovor

Víte, co je pravda? Festival Kavárny naživo vám letos nabídne odpověď

Víte, co je pravda? Festival Kavárny naživo vám letos nabídne odpověď
S Jakubem Stejskalem jsme se potkali v kavárně Kaaba na Vinohradech. Myslela jsem, že si budeme povídat hlavně o Kavárnách naživo, za kterými stojí, ale nakonec jsme to vzali zeširoka. Dostali jsme se třeba i k jeho gastronápadům. A propos – už jste na nějaké akci ochutnali Kubovu cukrovou vatu z bonbonů?

S Jakubem Stejskalem jsme se potkali v kavárně Kaaba na Vinohradech. Myslela jsem, že si budeme povídat hlavně o Kavárnách naživo, za kterými stojí, ale nakonec jsme to vzali zeširoka. Dostali jsme se třeba i k jeho gastronápadům. A propos – už jste na nějaké akci ochutnali Kubovu cukrovou vatu z bonbonů?

Jakube, vy stojíte za festivalem Kavárny naživo, viďte?

Ne sám. (smích)

Ještě s někým?

Jasně, podílí se na tom se mnou celá řada lidí. 

K festivalu se ještě vrátíme, ale nejdříve mi povězte – vy jste původně chemik a pocházíte z hudebnické rodiny. A navíc – mimo Kaváren naživo se zabýváte virtuální realitou... Fascinuje mě, jak jde tohle všechno dohromady. 

Víte, já mám rád lidi. A tohle všechno spojují lidi, takže ať člověk dělá cokoli a má rád lidi, tak výsledek ho ve finále naplňuje. První, s čím jsem začínal, byla světla. S přáteli jsme vyráběli světla a osvětlovali jsme různé podniky – třeba Lehkou hlavu. Bylo to super, protože jsme se scházeli po škole a něco jsme vyráběli. A mezitím už jsem dělal nějaké básnické čtení, hudební akce – tam už ta polarita byla, dva různé světy... Potom jsme si říkali, že by bylo dobré udělat něco většího, nějakou akci, na které se něco naučíme. A kde bude víc programových bodů.

... tak vznikl festival. Co je jeho hlavním cílem?

Hlavní podtext kaváren je seznamování lidí. Výhodou je, že festival zahrnuje celou řadu akcí, takže ti samí lidé opakovaně přicházejí. No a právě když se napoprvé hned neosmělí, tak podruhé už to třeba vyjde. Navážou kontakt, stanou se z nich přátelé. A kdo ví, že?  

Lidé se dneska seznamují hlavně online. Když spolu pak mají mluvit naživo, je to pro ně stresující. 

Spojování lidí? Máte pocit, že je to dneska zapotřebí?

Když se člověk podívá na klasickou komunikaci, na to, jak se lidé seznamují, tak je to většinou online, ve virtuálním světě. A když má dojít na to, aby si člověk s někým popovídal, tak si myslím, že je to pro lidi stresující a náročné. Jakmile si na to člověk nezvykne a nenaučí se to, tak kdykoli to dělá, vystupuje ze svojí komfortní zóny, což je nepříjemné. Když člověk nemá problém s kýmkoli přijít a popovídat si, tak je to pro život zábavnější, člověk je svobodnější.

Svobodnější?

Hm. Určitá míra svobody je důležitá. Trochu z jiného soudku – když člověk dělá víc věcí, je v tom taková diverzifikace, vlastně ho svým způsobem nemůže nic zranit, protože vždycky má něco jiného – něco se daří, něco se nedaří, ale vždycky se má do čeho opřít. Musí mít ale pozitivní povahu! Když se člověk věnuje víc věcem, je logické, že se víc věcí nedaří. Takže kdyby byl negativistický, tak se vždycky zaměří jen na to špatné. A já jsem pozitivista, takže se zaměřuju na to, co daří.

A co se vám teď aktuálně daří?

Teď jsem natěšený na jednu věc. Anastasia Čepelová přišla s nápadem na přednášku, která se jmenuje Pravda je krásná. A tam je šest nebo sedm řečníků a každý bude mít patnáct minut, během nichž bude povídat o tom, co to je pravda. Bude tam třeba novinářka z Respektu, bude tam farář, vědec, bude tam Pavel Novotný z bulváru. Ten třeba bude říkat, že pravda je to, co prodává. Vědec bude říkat, že pravda je to, co je dokazatelné atd. V dnešní době, kdy jsou tady fake news atd., se budeme ptát, co je to vlastně ta pravda. Kdybych tam pozval filozofy, nebylo by to pro lidi uchopitelné. Konat se to bude v Café 1, druhé pondělí v říjnu.

Nedá mi to se nezeptat na něco k aktuálnímu dění v Praze. Třeba – co si myslíte o slepicích na střeše Lucerny?

Tak záleží na úhlu pohledu. Jestli to třeba nemá výukové tendence. Jestli tam nebudou chodit lidi ze škol a dívat se na to, jak se chovají slepice. Cíl já přesně neznám, vajíčka nesnídám, ale třeba Ondřej je k snídani má rád a třeba je bude mít čerstvá každý den. Z tohohle úhlu pohledu je to gastronomický zážitek.

A jinak vám připadají slepice na střeše Lucerny, na místě s určitou kulturní tradicí, přijatelné, vhodné? Patří tam?

Vy máte strach, aby se nám tu nerozmohl takový nešvar, že? (smích) Člověk se na to může dívat jako na symbol. A jestli budou další následovat? To asi ne. Ale ptám se – kdo si dneska může dovolit chovat slepice v centru Prahy? Nedávno jsem se díval na ceny za metr – 110 tisíc. Kolik potřebuje slepice výběh? Tři, čtyři, pět metrů? Buďme na ni hodní, a dejme jí deset. Tak to máme něco přes milion, záleží na tom, v jaké lokalitě. Třeba vznikne nějaký nový trend. Dřív se bohatství určovalo podle toho, kolik měl kdo doma svíček nebo jak měl velká okna u domu. Tak dneska by se bohatí lidé mohli poměřovat podle toho, jestli mají doma slepice v pokoji. 

A vy byste si je domů pořídil? (smích)

Asi bych v tuto chvíli do toho nešel. Mimo Prahu asi by to bylo zajímavější.

A kdybyste měl střechu Lucerny? Co byste s ní provedl?

Asi bych ji tak efektivně nevyužil. Je pro mě důležité oddělit prostor, kde žiju a kde pracuju, kde se setkávám s lidmi. Ondřej bydlí v jednom obrovském pokoji, kde i spí, přijímá hosty. Má neuvěřitelně otevřenou povahu, a pro mě je to obdivuhodné. Já bych to nedokázal.

Můj kolega na vás prozradil věc, kterou člověk nikde nenajde, nikde ji nevyčte, a to tu, že prodáváte cukrovou vatu. O co jde? 

O zábavu.

A teď vážně. 

Vytáhli jsme s přítelkyní stroj na cukrovou vatu ze sklepa a začali jsme tam házet všechno možné. Třeba bonbony. Zjistili jsme, že když se dělá cukrová vata z bonbonů, tak je neskutečně dobrá. Chutná jako ty bonbony. Postupujete tak, že dáte bonbony, k nim přidáte trošku cukru a máte to. Můžete ji udělat z karamelek, z mentolek. Teď jsem to ještě rozšířil. Koupil jsem anglický stroj na popcorn, který děláme na kokosovém oleji. Barvené je to betakarotenem, a je to moc dobré. Pojmenoval jsem to jako Kubovu cukrovou vatu a Kubův popcorn. No a mám k tomu i rýmovačky. 

Má-li milá milou býti,
na špejli jí cukr svítí. 
Má-li milý býti milým,
vatu s cukrem dej mu k brýlím.

Chceš-li veselejší svět,
Kubův popcorn dej si hned.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Jan McGregor pro City-dog.cz