Nemáchejte prádlo v Kristově krvi, odneste smetí na křižovatku a jiné neznámé velikonoční zvyky
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
16.04.2019

Nemáchejte prádlo v Kristově krvi, odneste smetí na křižovatku a jiné neznámé velikonoční zvyky

Nemáchejte prádlo v Kristově krvi, odneste smetí na křižovatku a jiné neznámé velikonoční zvyky
Křesťané oslavují zmrtvýchvstání Krista, stejně tak jsou však Velikonoce oslavou vzříšení přírody k novému životu vycházející i z prastarých pohanských zvyků – oslavou jara, jinak také Vesny, kterou staří Slované nazývali Velkonočkou. To na její počest malovali nádherné kraslice.

Křesťané oslavují zmrtvýchvstání Krista, stejně tak jsou však Velikonoce oslavou vzříšení přírody k novému životu vycházející i z prastarých pohanských zvyků – oslavou jara, jinak také Vesny, kterou staří Slované nazývali Velkonočkou. To na její počest malovali nádherné kraslice.

Červené krásky

Vejce jsou symbolem znovuzrození a uvařená natvrdo značí sílu člověka odolávat ranám osudu a příkořím, každá rodina měla sníst alespoň jedno společně, aby po celý příští rok držela při sobě. A víte proč se jim říkalo a dodnes říká kraslice? Barvila se totiž na červeno, barvou slunce-ohně-života, kterou Slované měli zvlášť v oblibě, proto ji nazvali „kráska“. To už dnes tuší málokdo, i když malovaná vajíčka zdobí o Velikonocích každou druhou domácnost. Že by se někdo ale ráno hrnul k studenému potoku a ráchal se v ledové vodě, to už se jen tak nevidí. A vidíte, přitom právě tenhle zvyk patříval o Velikonocích k těm nejdůležitějším!

Koupel v ranní rose

Očista je podstatou Velikonoc, voda se nabírala ještě před východem slunce, lidé se jí polévali a modlili se na ochranu před nemocemi. Zvlášť na Zelený čtvrtek spěchala už časně zrána děvčata k zurčícím bystřinám a omývala se pro krásu, plodnost a zdraví. Jestli vás bolí záda, a koho dnes netrápí, hlavně krční páteř, „vykoupejte se“ na Zelený čtvrtek v ranní rose a budete mít klid! Tvrdí lidové tradice. Mimochodem, napadlo vás někdy, proč – a mnohde se to ještě dělá – se děvčata a chlapci polévali při pomlázce vodou? „Oblévačka“ nebyla žádná zákeřnost, nýbrž i ta byla symbolem očisty, která měla člověku zaručit pevné zdraví a sílu odolávat neduhům. V Maďarsku a Polsku to díky poněkud kultivovanější verzi tohoto zvyku dnes leckde zavání jako v drogerii – místo vody na sebe totiž lijí parfém!

Práskot blesku

A co taková pomlázka neboli práskačka, kde ta se vzala? Spletený proutek je symbolem blesku a práskání je obrazem hřímání jarních bouří, tím se zima s vládou zlých mocností vyhání a nové roční období plné života s radostí vítá. To se taky moc neví a přitom každý se vesele pomlázkou ohání. Zvyků, jejichž chatrné pozůstatky se snažíme udržet při životě, aniž bychom vlastně znali jejich význam, je ale ještě víc.

Velikonoce den po dni, co se nesmělo a co naopak muselo

Každý den před Božím hodem Velikonočním měl svůj význam a zvyklosti. V úterý a ve středu se všude smejčilo, což se leckde ještě dělá, i když saze má doma málokdo, aby je na Sazometnou středu mohl vymetat, leda snad objednat si kominíka. A nemračte se na něj ani na nikoho jiného, nebo vám to zůstane a budete se takhle křenit každou středu v roce, varují lidové pověry. Souvisí to s tím, že v tento den se prý Jidáš škaredil na Ježíše. Následně už to je ale celkem samá příjemnost – vcelku jde o to, aby člověk nerámusil a vůbec nic moc nedělal. Ještě ve čtvrtek by měla tedy každá správná hospodyně vyskočit z peřin už před svítáním a vymést a vynést všechno smetí na křižovatku za humna, aby se v domě nedržely blechy. Ale na to máme teď naštěstí šikovné chemikálie a není tudíž třeba riskovat srážku s autobusem. V noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek nebo časně za úsvitu se lidé chodívali modlit do zahrady či na dvůr, hlavně proto, aby nedostali zimnici, to býval velký strašák a velmi obávaná choroba. Když se pak šli omývat tekoucí vodou z potoka, přičemž někteří se vysloveně potápěli, to aby nedostali vyrážku, lišej či svrab, odříkávali: „Vítáme tě, svatá Boží Velkonoc, odejmi od nás trojí nemoc – ouplavici, zimnici i padoucnici.“

Velký pátek byl opředený magickým posvátnem, naši předkové věřili, že v tento den se dějí mnohé divy. Otevírají se hory, včetně památného Blaníku, a zjevují své poklady, ale také hroby, a mrtví přicházejí mezi živé. Velký pátek měl být nejtišším dnem v roce, rozhodně tak neperte, pračka dělá ještě větší rámus nežli kdysi valcha. Prádlo se nesmělo ani máchat, protože by se namáčelo nikoli ve vodě, ale v Ježíšově krvi. Heslo dne je: nezametat, nestlat, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty, případně ani nevařit – to by šlo, co myslíte? A nikomu nic nepůjčujte, protože s takovou věcí se v tento den dá prý nepěkně čarovat, tak abyste se pak nedivili!

Na Bílou sobotu má hlavní slovo oheň – taky symbol posvátné očisty, stejně jako voda. A v neděli konečně sláva veliká, přišlo Vzkříšení, které zvítězilo nad smrtí a omládlá příroda slibuje naději do budoucna. Světí se typické velikonoční pokrmy, beránek, mazanec, víno a vejce, a konzumují se už přímo v kostele, vestoje. A pak se hoduje doma, čtyřicetidenní půst je konečně minulostí…

Pohanské či křesťanské, většina zvyklostí je už minulostí – s výjimkou pomlázky. Pro mnoho lidí jsou Velikonoce de facto právě jen o pondělku. „Dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý“, nese se ulicemi a směrkusty, mrskuty, vinovačky, tatary, dynovačky, pamihody poletují vzduchem. Že nevíte, co to je? Přece pomlázka! Mrskačka se dnes mnoha feministkám nelíbí a vysvětlivky typu „zaručovala  děvčatům, že budou zdravé, veselé a ta starší dokonce omládnou“ je nechávají chladnými. Jenže ženy šlehání proutky kdysi nepovažovaly za žádnou újmu mimo jiné také z jednoduchého důvodu – nazítří je mužskému pokolení řádně oplatily i s úroky! O velikonočním úterý totiž chodívala děvčata vyšlehat zase pány. Jak jsme na tento zvyk mohli zapomenout?!

Křesťanské Velikonoce

Ve středu, která dostala později přízvisko škaredá, vyzradil Jidáš velekněžím, kde se skupinka nachází.

Ve čtvrtek uspořádal Ježíš v Getsemanské zahradě za hradbami Starého města pro své blízké slavnostní večeři, to už něco tušil. Po jídle zůstal vzhůru a v úzkostech se modlil k Bohu. O pár hodin později ho vojáci zatkli, poznávacím znamením měl být polibek, který mu Jidáš vtiskl na tvář. Apoštolové se rozutekli, Petr, který se holedbal, že svého pána nikdy neopustí, ho dokonce ze strachu z vězení třikrát zapřel.

pátek byl „Ježíš Nazaretský, židovský král“ odsouzen k smrti a po bolestném stoupání s křížem na zádech byl na vrchu Golgota popraven ukřižováním. Jeho tělo si vyžádal Josef z Arimatie a uložil do skalního hrobu.

sobotu podle pozdějších výkladů sestoupil do říše smrti. Už třetí den, v neděli, ale vstal Kristus z mrtvých. Ukázal se nejprve Máří Magdaleně, ačkoli ta ho nejdřív nepoznala. Poté navštívil i své apoštoly a uložil jim dál šířit víru.

Celou historií se táhnou spekulace, kdy přesně ke Kristovu zmrtvýchvstání došlo. Isaac Newton určil podle astronomických dat jeho ukřižování buď na 7. dubna roku 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34, k poslední z variant se přikláněl nejvíc. Roku 1990 ohlásili oxfordští vědci Colin Humphreys a W. D. Waddington, že částečné zatmění úplňku, o němž mluví evangelia, mohlo nad Jeruzalémem nastat v podvečer 3. dubna 33 a skončilo 51 minut po východu slunce. Je tak velmi pravděpodobné, že Ježíš vstal z hrobu 5. dubna roku 33.

 

   Fotografie: Unsplash.com, PXhere.com