Svoje jsem si odseděl a teď bych chtěl něco dokázat, říká Václav Hormandl
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
25.12.2018
Rozhovor

Svoje jsem si odseděl a teď bych chtěl něco dokázat, říká Václav Hormandl

Svoje jsem si odseděl a teď bych chtěl něco dokázat, říká Václav Hormandl
S Václavem Hormandlem, mužem, který si odseděl 5,5 roku na Borech za vyloupení dvou bank, jsem v kavárně Dismas mluvila před více než půl rokem. Vyprávěl mi svůj příběh a já tiše naslouchala. Prozradil na sebe spoustu věcí. Třeba to, že miluje filmovou hudbu a to poslední, co mu chybí ke štěstí, jsou klávesy, na kterých by mohl skládat. Díky našemu rozhovoru k němu jedny klávesy doputovaly. A my byli zvědaví, jak s nimi naložil. A také, jestli stále kráčí po té správné cestě... 

S Václavem Hormandlem, mužem, který si odseděl 5,5 roku na Borech za vyloupení dvou bank, jsem v kavárně Dismas mluvila před více než půl rokem. Vyprávěl mi svůj příběh a já tiše naslouchala. Prozradil na sebe spoustu věcí. Třeba to, že miluje filmovou hudbu a to poslední, co mu chybí ke štěstí, jsou klávesy, na kterých by mohl skládat. Díky našemu rozhovoru k němu jedny klávesy doputovaly. A my byli zvědaví, jak s nimi naložil. A také, jestli stále kráčí po té správné cestě... 

Vaší, řekněte mi  co se změnilo od doby, kdy jsem tu byla naposledy? Už je to více než půl roku...

Změnilo se toho dost. Díky kavárně jsem se seznámil se spoustou lidí, kteří mě motivovali k větším výkonům.

K jakým?

Třeba co se týče hudby. Že mohu skládat. 

V našem posledním rozhovoru jste říkal, že byste si moc přál klávesy. Že jsou jedna z posledních věcí, které vám chybí ke štěstí. Jedny svoje klávesy vám po přečtení článku věnoval pianista Václav Tobrman...

Ano. Mám z nich neuvěřitelnou radost. Díky nim můžu konečně skládat. Naplno se věnovat tomu, co mě opravdu baví. 

Takže poctivě cvičíte?

Ano. (smích)

Chodíte i na lekce hraní?

Ještě ne, ale začnu od nového roku. Zatím trénuju sám. 

Říkal jste mi, že se pustíte i do vánočních koled. Vznikla nějaká? 

Vznikla, ale je to šílená blbost. Absolutně bez harmonie. (smích)

Jací jsou vaši oblíbení skladatelé? 

Zmíním hlavně jména jako Ennio Morricone, John Williams, Hans Zimmer – tomu stačí tři noty a vytěží z toho hodinový soundtrack – to nechápu. John Williams – to je stará škola, mám ho moc rád. Hodně orchestrů má potíž ho zahrát, protože ty party jsou fakt náročné.

Jaké máte plány do budoucna? Zůstanete tady v kavárně?

Tady v kavárně končím.

Končíte?

Ano.

A už víte, co budete dělat?

Od nového roku budu pracovat u filmu. Jako asistent kamery. A ještě mám jeden plán, který nechci zakřiknout. Tímto bych chtěl moc poděkoval Dismasu, že mi pomohl po kriminálu začlenit se zpátky do společnosti. 5,5 roku byl prostě těžký kalibr a jsem rád, že už nejsem jenom bankovní zlodějíček a že dokážu žít i normální život.

Vás si tady v kavárně všimnul skladatel Petr Kubelík, viďte? Jak se to stalo?

Jednoho dne jsem tu měl směnu a pan Kubelík přišel na kávu. Hrála tu hudba ze Sweeneyho Todda. Při placení se mě zeptal, čí je to výběr a já řekl, že můj... Dali jsme se do řeči, pak si vyměnili pár emailů a už zůstali ve spojení. 

Kam teď směřují vaše kroky?

Ke světu filmu. Mám tu možnost právě díky panu Kubelíkovi, i když zatím jen jako poskok. Ale já píšu i scénáře, zatím pro sebe, ale uvidíme – třeba z toho něco bude. 

A už jste je dával někomu přečíst?

Zatím jsem dával přečíst panu Kubelíkovi svůj deník, který jsem si ve vězení psal poslední rok. Řekl mi, že je to hodně dobře napsáno a že by to šlo využít. Mohla by z toho vzniknout třeba rozhlasová hra. Popisuju tam, jak to v kriminále běží od rána do večera. Chvilkami je to dojemné, chvilkami vtipné... Prý to má velký potenciál, tak uvidíme. 

Jaké filmové žánry máte rád?

Mám rád jakýkoli, když je kvalitně udělaný.

A váš oblíbený soundtrack?

Je jich plno, ale třeba Star Wars. Ta původní trilogie z 80. let.

Kdybyste si mohl vybrat režiséra z české scény, se kterým byste mohl spolupracovat. Kdo by to byl?

Z české scény asi Jan Svěrák. Ten má podle mě cit pro režii.

Dal jste si do nového roku nějaké předsevzetí?

Dokázat ještě něco víc. Díky Dismasu jsem se dokázal začlenit do společnosti a teď bych chtěl naplno rozvinout svůj potenciál.

Bude to na Oscara?

Přemýšlím spíš nad Zlatým glóbem. Ale když to bude Oscar, tak taky nepohrdnu. (smích)

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz