Václav H.: Kriminál? Tam se nepolepšíte, spíš naučíte další recept na vaření pervitinu
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
17.05.2018
Rozhovor

Václav H.: Kriminál? Tam se nepolepšíte, spíš naučíte další recept na vaření pervitinu

Václav H.: Kriminál? Tam se nepolepšíte, spíš naučíte další recept na vaření pervitinu
Václava H. jsem o rozhovor požádala v Dismasu. V kavárně, která dává druhou šanci těm, kteří sešli ze své cesty a část života strávili za zdmi vězení. Bála jsem se, že rozhovor se mnou odmítne a nebude se chtít k létům minulým vracet ani ve vzpomínkách. Překvapil mě. Mluvil se mnou otevřeně a odpověděl mi na všechno, na co jsem se zeptala. A tak jsme si povídali, o prázdných šedivých dnech v kriminálu, o odpuštění, ale třeba i o filmech.

Václava H. jsem o rozhovor požádala v Dismasu. V kavárně, která dává druhou šanci těm, kteří sešli ze své cesty a část života strávili za zdmi vězení. Bála jsem se, že rozhovor se mnou odmítne a nebude se chtít k létům minulým vracet ani ve vzpomínkách. Překvapil mě. Mluvil se mnou otevřeně a odpověděl mi na všechno, na co jsem se zeptala. A tak jsme si povídali, o prázdných šedivých dnech v kriminálu, o odpuštění, ale třeba i o filmech.

Václave, jak dlouho v kavárně pracujete?

Téměř devět měsíců.

A jak jste se o ní dozvěděl?

V kriminálu. Vykonával jsem trest 5,5 let ve věznici na Borech v Plzni. Tam jsem si přečetl leták – něco ve smyslu „šance pro propuštěné vězně“. Takže ještě z věznice jsem napsal paní Kalinové (manažerka projektu, pozn. red.) dopis a když mě propustili, začal jsem tu pracovat. Nic jsem neuměl, ani zapnout kávovar. Všechno jsem se naučil od píky.

A máte svoji práci rád?

Baví mě to moc. Jsem rád, že jsem si našel čistou práci, že nemusím nikde kopat kanály.

Víte, zajímá mě, s čím se člověk potýká, když ho propustí z vězení?

Asi s tím, že vám nikdo nepomůže. Když vás propustí, dají vám akorát peníze na cestu domů, a to je všechno. Máte nárok na hmotnou nouzi, tzn. na tisíc korun. A to vám přijde až za měsíc. Kdybych neměl sestru, která mi pomohla, dopadl bych hodně špatně. Takže pokud nemáte nikoho venku, nezvládnete to. A proto je u nás tak velké procento recidivy.

Počkejte, počkejte. Tomu nemůžu uvěřit, že neexistuje žádná taková následná péče.

U nás opravdu ne. Možná v zemích jako je Estonsko, Finsko, ale u nás vůbec. Ale já měl to štěstí, že jsem narazil na dobrou kurátorku, která mi hodně pomohla.

Takže je těžké zapojit se zpátky do společnosti...

Když nemáte vůli, tak se nezačleníte. Ve vězení vám nepomůžou. Tam se spíš naučíte další nezbednosti, třeba jak se dostanete k autorádiu v autě, když je zamčené nebo jak vařit drogy. Já osobně znám už nejmíň 30 receptů na vaření pervitinu apod. Tam si ti chlapi nepovídají o filmové hudbě. Povídají si o dealování drog, krádežích a tak.

To zní děsivě...

Ano. Divím se, že jsem se z toho nezbláznil. Kriminál je hrozný svět. A i když je 21. století, tak tam pořád vládne právo silnějšího. A podle mé vizáže, div, že jsem přežil. Víte, tam je důležité si nikoho nevšímat.

A co se dá ve vězení celé ty dny dělat?

Já jsem třeba začal cvičit, učit se anglicky, číst, sebevzdělávat se. Taky jsem si poslední rok vedl deník. Tam jsou všechny dny stejné, ale já si pokaždé zapsal něco osobního nebo jsem tam vkládal dopisy, které jsem dostával. Zapisoval jsem si svoje sny. To, jak si to venku představuji. Teď, když si to čtu s odstupem, je to zajímavé. Jak jsem si to představoval a jaká je realita. Ta je totiž úplně jiná.

V čem?

To se nedá takhle popsat. Prostě časem ztrácíte úplně pojem o tom, jak to venku vypadá. Když vás propustí, všechno je jinak. Po pěti letech jsem byl úplně vyplašený, tak si neumím představit, jak se cítil Kajínek.

Zkusím se zeptat... za co jste těch 5,5 let dostal?

Vyloupil jsem dvě banky, na Skalce a ve Strašnicích.

A proč?

Zamiloval jsem se do slečny... No. Byla to taková bláznivá láska, chtěl jsem jí dopřát luxus. A za ty peníze jsem koupil všechno možné. Ale ona to nějak nedocenila, a dokonce mě udala. Takže si pro mě přijela URNA.

Zaujalo mě, že jste měl takový prozaický důvod... vyloupit banku kvůli ženě.

Ano, chtěl jsem něco velkolepého. Filmového. Já si většinou beru příklady ve filmech, co se týče romantiky i akce.

Líbí se mi cedulka, která je vedle nás na polici. Píše se na ní: „Naučte se odpouštět. Všichni děláme chyby a každému z nás se jednou stane, že bude prosit o odpuštění.“

Víte, já nevěřím v Boha, ale myslím si, že existuje nějaká vyšší moc. A lidé by se měli naučit odpouštět. A já myslím, že už je mi odpuštěno. Jsem jeden z mála z Dismasu, který vydržel. I když jsem měl malý plat a skoro nic mi z něj nezůstalo a vlastně nezůstane, vydržel jsem. Byly doby, kdy jsem neměl několik dní co jíst, ale dal jsem to. A začíná se mi dařit.

A sám sobě už jste odpustil?

To už v kriminále. 5,5 let je dost dlouhá doba.

To má asi člověk dost času přemýšlet sám nad sebou...

Tam to ale dělá málokdo. Když se tam nefetuje, tak se berou prášky. Buď na spaní, aby to všechno prospali, nebo naopak s nějakým povzbuzujícím účinkem a pak dělají kraviny.

Na vašem facebookovém profilu jsem si všimla citátu Sigmunda Freuda: „Předtím, než si diagnostikujete depresi a nízké sebevědomí, ujistěte se prosím, že nejste obklopeni blbci“. Co pro vás znamená?

Ten citát naprosto vystihoval to, s čím jsem se potýkal v kriminále. Víte, když je člověk obklopen několik let takovými lidmi, s prominutím idioty, jeho mentalita se taky mění. Postupně se ve vás utopí všechny city. Necítíte nic. A nemůžete z toho odejít.

A vy jste četl Sigmunda Freuda?

Ano, četl jsem tam snad úplně všechno. Třeba i Dostojevského Idiota. Znáte to?

Ano, znám. Co jste na to říkal?

No je to úmorné. (smích) Nebo jsem četl Zločin a trest. Dal jsem to. Není tam nijak úžasně velká a bohatá knihovna, ale světová beletrie tam je.

Když nejste v kavárně, co děláte ve svém volném čase?

Píšu filmové recenze. Dříve jsem je psal i do časopisů. Rozeznám dobrý film od špatného. Vím o sobě, že je dokážu dobře ohodnotit. A taky hraju na piáno. V kavárně jsem se dokonce seznámil s jedním filmovým skladatelem, se kterým jsem si mohl popovídat o filmové instrumentální hudbě, kterou mám velmi rád. Prostě se snažím o normální život.

Mluvíte o filmech, jaké máte nejraději?

Obdivuju Stevena Spielberga. On má absolutní filmový režijní cit. Jeho Schindlerův seznam nebo třeba Jurský park – ne děj, ale ta režie. Ta je dokonalá. Mám rád ale i Star Wars apod.

Nepřemýšlel jste o tom, že byste i vy sám skládal hudbu?

Přemýšlel, ale nejdřív si musím našetřit na klávesy. Teď se věnuju těm recenzím. A zkouším dokonce psát i krátký filmový scénář. Tak uvidíme, třeba z něj něco bude.

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Jan McGregor pro city-dog.cz