V morbidním antikvariátu se prodává i na sekyru. Lidé, kteří milují knihy, nepodvádí, říká antikvář Jiří Novák
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
05.07.2018
Rozhovor

V morbidním antikvariátu se prodává i na sekyru. Lidé, kteří milují knihy, nepodvádí, říká antikvář Jiří Novák

V morbidním antikvariátu se prodává i na sekyru. Lidé, kteří milují knihy, nepodvádí, říká antikvář Jiří...
Jestli jste někdy četli knížku Muž, který sázel stromy, víte, že v ní hlavní hrdina Elzéard Bouffier svojí skromností a vytrvalou pílí dosáhne užitečného naplnění svého života. Pomůže přírodě a ostatním lidem. Potkala jsem podobného člověka. Pan Jiří Novák nesází stromy, ale prodává knížky. Jeho antikvariát si nevydělá ani na svůj nájem, a tak pan Jiří chodí ještě do druhé práce a z ní svůj milovaný obchod dotuje. Třicet let nebyl na dovolené a spí dvě hodiny denně. Přesto je šťastný, protože jak říká: „Život se neměří na majetky, život je o bytí jako takovém.“

Jestli jste někdy četli knížku Muž, který sázel stromy, víte, že v ní hlavní hrdina Elzéard Bouffier svojí skromností a vytrvalou pílí dosáhne užitečného naplnění svého života. Pomůže přírodě a ostatním lidem. Potkala jsem podobného člověka. Pan Jiří Novák nesází stromy, ale prodává knížky. Jeho antikvariát si nevydělá ani na svůj nájem, a tak pan Jiří chodí ještě do druhé práce a z ní svůj milovaný obchod dotuje. Třicet let nebyl na dovolené a spí dvě hodiny denně. Přesto je šťastný, protože jak říká: „Život se neměří na majetky, život je o bytí jako takovém.“

(rozhlížím se po prostoru zaplněném knihami a přes štosy knih skoro nic nevidím...) To vede až tam dozadu?

No, tam máme sklad a chceme tu část pronajmout. To víte, je tu nájem padesát tisíc měsíčně.

Tady je nájem padesát tisíc měsíčně?

No... Na to nejde vydělat. A tak chodím ještě do druhé práce na 12hodinové služby, denní a noční.

A peníze, které tam vyděláte, dáváte do nájmu tady?

No. Bohužel. (smích) Lidé to nechápou a já jim rozumím, že to nechápou. (smích)

Máte vůbec někdy volno?

Nebyl jsem 30 let na dovolené. Pro mě je dovolená jít na louku a tam pozorovat motýly a včeličky. Tam si odpočinu, psychicky i fyzicky.

Nedá mi to se nezeptat  spíte vůbec někdy?

Tak ty dvě hodiny tady. V sedm hodin přijdu a v devět otvírám. Ale pak když mám volný víkend, tak spím třeba 24 hodin. Zkrátka to naháním. 

A když máte ve své práci denní, tak je tady zavřeno?

Ano. Kdybych měl prodavačku, tak je tu celkem k ničemu, protože by se tu stejně nevyznala.

Takže tady není denně otevřeno?

Není.

A jak se to člověk dozví, že je otevřeno?

To musí vyzkoušet, nebo mi zavolat nebo napsat.

Když se rozhlížím, nedokážu vůbec odhadnout, kolik je tu knih...

Asi tak 100 000.

Vypadá to, že nejsou řazené.

Řazené jsou podle autora, titulu a žánru.

Ale kde, jak, jaký je v tom systém, to víte jen vy. (smích)

To vím jenom já. Zákazník mi do toho nesmí sahat. Co si kam dám, to tam mám.

 

(A je to tady... zpovzdálí slyšíme padat komínek knížek na našeho fotografa
„Pardon, pardooon,“ ozývá se.

„To je dobrý, to tam nechte, já to pak uklidím.")

 

Nemůžu uvěřit tomu, že si pamatujete, kde jaká kniha je...

Pamatuju. Víte, tím si trénujete paměť a svým způsobem činnost mozku, což dneska lidem chybí. Všichni koukají jenom do tabletu, počítají z kalkulačky, no a buňky odumírají a jsou z toho různé Alzheimery a podobně. A v pozdním věku pak lidé přijdou a ptají se, jestli nemám knížku na trénink mozku. Takže já dělám prospěšnou činnost pro sebe a svým způsobem i pro zákazníky.

...překvapeně mlčím a pan Novák pokračuje...

Tady je pravěk. Není tu počítač, nedá se tu platit kartou. Prodává se tu na sekyru, protože když lidé přijdou a zkrátka nemají hotovost, tak já jim knížky dám a oni za týden, 14 dní přijdou. Přinesou mi peníze, které nečekám. No a kdo to má?! Že dostane peníze, které nečeká! To je přece zázrak. A kdo má rád knížky, tak většinou nepodvádí.

Vy nemáte ani e-shop?

Ne. Pro mě je kniha duchovní věc, ne houska na krámě. Tady si o tom můžete popovídat, prohlédnout si ilustrace, vazbu. Můžu vám tu něco doporučit, a to u e-shopu není. Ekonomicky je to ale sebevražda, protože mi všichni antikváři říkají, že mají 70% tržbu přes internet.

A nepřemýšlel jste o tom, že byste ho taky založil? Třeba by vám to finančně pomohlo.

Mně to takhle uspokojuje. Nejsem materialista, pro mě je duchovní život na prvním místě, takže neřeším, co bude druhý den. Věřím v osud, co má přijít, to přijde. Já jsem takový buddhista. Říkám si, že se sem vracíme, abychom napravili svoje hříchy a nedostatky a zase se o kousek zdokonalili. A v té hiearchii postupujeme pořád dál a dál, až se z ní třeba jednou osvobodíme.

Vím, že tu za vámi byl i Martin Veselovský a ptal se vás, jestli se vám knihy ztrácejí, jestli vám je kradou a mně se líbila vaše odpověď, ze které bylo patrné, že si z toho, jak se říká, nic moc neděláte.

Víte, já na všem negativním hledám to pozitivní a říkám si: aspoň mi toho trošku ubylo. (smích) Sice mě to chvilku mrzí, ale jsou horší věci. A pokud si člověk tu knihu vezme, přečte a pošle ji dál, tak to beru. Pokud přijde bezdomovec, nabere tašku a roztrhá to do sběru, tak to už mě štve. Protože já dávám knížky na charitu, do domovů důchodců, do nemocnic.

Vy dáváte knížky i do nemocnic?

Ano. To je dobrý skutek, který se vám někde vrátí. Ale tady v Praze už je nechtějí, protože jsou přeplnění. Dokonce mě nedávno z Bulovky vyšoupnul hygienik a řekl mi, že jsou v tom bacily. Snažím se to udat, kde se dá. Pořád ty knihy putují dál a já z toho mám radost.

Určitě se shodneme na tom, že dnes mladí čtou méně, než tomu bylo dřív. Co tomu říkáte?

No – prachmizerná slovní zásoba, neumí se vyjadřovat, neumí pravopis, ale co je nejdůležitější – kniha rozvíjí vědění a fantazii, a to dneska mladým chybí. Logika, odhad. Z médií se dnes naučíte informace přijímat a dál reprodukovat, kdežto u knížky si třeba představíte, že jste tou postavou nebo jak byste se v její situaci zachovala vy. Když si vzpomenu na Robinsona – přečetl jsem ho asi desetkrát a vždycky jsem si říkal – to bych chtěl jednou prožít! A děsí mě ještě jedna věc – za našich mladých let vítězilo dobro nad zlem. Čert nebo drak prohrál, a všechno dobře skončilo. Zatímco dneska, když si sednete k virtuální hře, tak tam vždycky vítězí ten, kdo někoho postřílí, a děti tím ztrácí cit pro to, co je dobré a co špatné. Pak se nemůžete divit, když dneska mládenec zabije svoji babičku nebo ukope bezdomovce.

A vy sám ještě čtete?

Čtu a hodně, hlavně v té druhé práci. Tam mám 12hodinové služby, udělám si svoje nutné, od vydávání klíčů, obchůzek apod., a když není šrumec, sednu si ke knížce a do rána můžu číst. To nikde nemám. Tady nepřečtu ani řádek.

Řekni mi, co čteš a já ti řeknu, jaký jsi člověk. 

A jakou literaturu máte rád, co rád čtete?

Všechno, akorát mě nebaví ženské romány. Murakamiho, Waltariho, Gardnera, Cartera. Třeba Tři kamarády jsem četl asi pětkrát a vždycky jsem u toho brečel, protože to je ze života. Nebo Jiskra života – když čtete takové věci, uvědomíte si cenu života – a ta se neměří penězi a majetkem, protože o tom to není. Je to o bytí, vzájemných vztazích a vzájemné pomoci. Víte, já nechápu, proč lidé nečtou. Čistíte si tím hlavu, duši.

Stává se vám, že nechcete nějaké knížky dát z ruky, že je nechcete prodat?

To mám často (smích). Mám vztah k těm sběratelským věcem, miluju třeba Zdeňka Buriana, ten se mi z ruky dává špatně. A vždycky si říkám, že to neprodám, ale to bych neměl na nájem už vůbec (smích).

A jaké knihy jsou ve vaší domácí knihovně?

Vždycky jsem inklinoval k dobrodružné literatuře. Takže tam mám třeba Maye, Verna, Foglara, Batličku. Kultovní knížka byla pro mě třeba Den trifidů. Z toho jsem se v noci i budil. (smích)

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Jan McGregor pro City-dog.cz