Role, které jsem donedávna dostával, byly všechny v něčem ujeté, tvrdí herec Karel Zima
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
08.07.2019
Rozhovor

Role, které jsem donedávna dostával, byly všechny v něčem ujeté, tvrdí herec Karel Zima

Role, které jsem donedávna dostával, byly všechny v něčem ujeté, tvrdí herec Karel Zima
Zachránil život v podstatě cizímu člověku a tím inspiroval mnoho dalších, aby taky pomáhali. Karel Zima je ale především herec, který jde z role do role, přestože nemá stálé anganžmá v žádném divadle, a je pyšný na to, že si může dovolit zůstat na volné noze, což mu dává pocit svobody. K rozhovoru s ním jsme využili pauzu během natáčení nové české komedie Štěstí je krásná věc, v níž ztvárňuje jednu z hlavních rolí.

Zachránil život v podstatě cizímu člověku a tím inspiroval mnoho dalších, aby taky pomáhali. Karel Zima je ale především herec, který jde z role do role, přestože nemá stálé anganžmá v žádném divadle, a je pyšný na to, že si může dovolit zůstat na volné noze, což mu dává pocit svobody. K rozhovoru s ním jsme využili pauzu během natáčení nové české komedie Štěstí je krásná věc, v níž ztvárňuje jednu z hlavních rolí.

Bude to dobrý film?

No to je výborná otázka! (smích) Těžko můžu říct, že to nebude dobrý film, to je asi jasné. Já tomu říkám dojemná komedie. Ale víte, jak to je; scénář můžeme znát, může být i dobrý, ale pak záleží na tom, jak se uchopí a jak se to natočí. My všichni, co se na filmu podílíme, pochopitelně pevně věříme, že to bude milý a hezký snímek a že zaujme všechny.

Takže konečně milá komedie, půjdeme se do kina zasmát?

Komedie ano, ale nikoli laciný humor. Zvítězí dobro, takže láska. Není nutné, aby se lidi každých 18 vteřin smáli, když se zasmějí, bude to plus. Myslím ale, že to není to hlavní, jsou tam dojemné momenty, vážné chvilky i vtipné, a vše vychází tak nějak ze života...

Hlavními představiteli jste vy a herečka Petra Hřebíčková?

Ano, já hraju Čendu, a Petra moji ženu Janu. Ti dva sice nejsou svoji, ale mají se rádi, jsou to zlatý lidi, prostý. Jsou hodně chudý a zadlužený všude, kam se podívají. Je to takový nesolventní pár, a když pak vyhrají velké peníze, rozjedou se neskutečné věci. Dál nevím, jestli něco prozrazovat, aby to diváky bavilo...

Je nějaký typ role, do které vás neobsazují, ale vy byste rád?

Měl jsem hodně dlouhou dobu přání hrát něco normálního, třeba tátu od rodiny nebo tak. Ale většina rolí, které jsem dostával, byla v něčem ujetá, buď kladně nebo naopak negativně. Sexuální devianti, nebo nějaký paka, případně to byli srandisti, fotbaloví ultras nebo neslyšící a tak. Neříkám, že to nebyly zajímavé role, ale jak už to trvalo roky, zatoužil jsem po něčem normálním. A pak to přišlo, konečně pár normálních tátů, ničím nepostižených (smích)

Takže herecké sny splněny?

Určitě. Teď si opravdu nemůžu stěžovat. Mám toho hodně, je to pestrý, a mám tak rozmanité role, že se opravdu vybiju ve všech směrech. Díky tomu si můžu dovolit ten luxus zůstat na volné noze.

Není jistější mít stálé angažmá v nějakém divadle?

Naopak, mně víc vyhovuje volná noha. Ale samozřejmě musíte mít hodně práce. A to já mám. Volná noha je skvělá, ale musí být dost práce, to je jednoduchá rovnice.

Jste typ herce, co nemá rád seriálové role, a berete je jen jako nutnost pro výdělek?

Já seriály nepovažuju za něco méněcenného. Někdo to tak sice má, ale já vždycky tvrdím, že je tam taky kamera, text, taky je to práce, a nejsme prostě pekaři ani doktoři, jsme herci, a tam se po nás chce, aby se hrálo. Pravda, já dlouho neměl žádnou velkou roli v takovém tom vysloveně nekonečném seriálu, nechce se mi je jmenovat. Asi ve čtyřech z nich jsem jsem hrál maximálně něco menšího. Větší role jsem měl třeba ve dvanáctidílném seriálu Temný kraj a teď jsem přijal hlavní roli v seriálu Statek, který má mít 80 dílů. Bude se natáčet od srpna. Objevím se tím pádem v každém díle a to obnáší opravdu dost natáčecích dní v měsíci, to jsem ještě neměl. K seriálům já vždycky říkám, že je to prostě práce, nějak se musíme živit a nepovažuji to za méněcennou činnost. Nebo jinak – já se snažím hrát stejně dobře, když hraju v nějaké artové, umělecké záležitosti, zrovna tak jako při natáčení reklamy nebo seriálu, podávám úplně stejně dobrý výkon a přistupuji k tomu stejně zodpovědně.

To byste se pustil i do něčeho, co už podle scénaře vypadá na dlouhou a ne moc kvalitní věc?

No já jsem toho i dost odmítl, ale je to tím, že teď si to můžu dovolit. Co já vím, co přijde za půl roku, u nás je to vždycky nejistý a jednou můžu být vděčný i za tuhle nabídku. Zatím nemusím, jsem za to rád, práci mám naplánovanou do roku 2020. Teď spíš vlastně musím role odmítat.

Říkal jste, že jste rozvedený a už osm let sám. Jaká by měla být vaše partnerka?

Zrovna jsem se bavil s Honzou Dolanským, že si neumím představit, že bych si začal s někým, kdo není od divadla, nebo herečka. Shrnul jsem to takhle: Člověk, který říká představení vystoupení a natáčení filmování… tak to je práce na pět let. Neumím si představit, že bych byl s někým, kdo není z oboru.

To je to tak důležité?

My herci máme svůj jazyk, svůj slang, a za ta léta je těch slov a znalostí strašně moc, okolo dějin divadla, dějin hudby, autoři, hry, toho je tak hodně. Co je vokno, co jsou nožičky, jestli tomu nespadl řetěz atd., známe režiséry, žánry… Mně vždycky vyhovovalo, když jsem to mohl se svou bývalou ženou doma probírat.

No jo, ale víte, jak to chodí, odpíraného největší krajíc...

No není to nemožný, samozřejmě, výjimka potvrzuje pravidlo, ale říkám si, že je mi už dost na to, aby přede mnou byla ta pouť pětiletá, kdy se lidi sžívají, což tak odhaduji časově, než do toho člověk trošku vpadne. Pokud by ji to vůbec bavilo a zajímalo. Je to vlastně takové dovzdělávání v úplně jiném oboru než ten, co člověk zná. Kdyby to byla třeba chemička nebo doktorka…

Co třeba kuchařka, to už se v určitém věku může i hodit ne?

Tak to nepotřebuju, já umím vařit, to se zeptejte mých dětí!

Vaše děti jsou taky herecky „postižené“?

Jak se to vezme. Je jim 15 a 18 let a natočily toho už hodně, dokonce hrály v divadle. Myslel jsem, že jsou tím neodvolatelně postižené a budou se herectví jednou věnovat, ale je tomu jinak. Přišla puberta a pustilo je to, už dva nebo tři roky si jdou za něčím jiným. Rozhodně si myslím, že jsou talentovaný, natočily krásný věci, a vždycky to, co chtěly, netlačili jsme na ně. Podle mě se k tomu ale nevrátí.

V jakém pražském divadle vás můžeme potkat?

V Praze v Divadle v Rytířské, tam hraju s Terezkou Kostkovou, Mášou Málkovou a Evou Josefíkovou a alternuji se s Pavlem Nečasem, což je legrace, protože to představení se jmenuje Čas pod psa a hraje tam Zima a Nečas! (smích) A chystám se na druhou věc, Úhlavní přátelé, s Nelou Boudovou, která hraje se mnou právě i teď ve filmu Štěstí je krásná věc. Pak hraju Na Fidlovačce, Šakalí léta a Výjimečný stav. Je to každý pes, jiná ves, ale obojí mám rád. Śakalí léta každý zná, klasika, muzikál, inspirovaný tím filmem. Výjimečný stav je autorská věc, úplně nová, úzkoprofilová, jsou tam tři hlavní role a to mám moc rád. A k tomu samozřejmě mnoho zájezdovek, asi sedm agenturních, které nejsou pod žádným kamenným divadlem. V Plzni divadlo Pluto. A různý jiný další produkce.

Vypadá to, že máte práce opravdu nad hlavu...

To je slabé slovo. A to mám ještě spoustu natáčení. Pro Českou televizi třeba pro Déčko točím už šestým rokem v Ostravě takový pořad pro starší děti, zrovna jsem odtud přijel. Ten pořad se jmenoval U6, pod tím názvem ho znala většina lidí. Teď na podzim dostal nový kabát, princip je ale stejný, jmenuje se „Už tam budem?“. Točí se to každé dva týdny. Věda a technika a chemie pro starší děti. Je to soutěžní pořad, dvě školy hrají proti sobě, a už se nám to rozšiřuje dál. Začala o to mít zájem i ostatní Science centra po republice, Liberec, Plzeň, Brno a Olomouc. Děsně mě to naplňuje a baví.

Jak získáváte role? Chodíte na castingy?

Přiznám se, že na castingy uz vůbec nechodím, nemusím. Kromě zahraničních reklam, protože tam jsou cizí režiséři a neznají vás osobně. Těm je úplně jedno, jestli máte Českého lva nebo cokoli, je důležité sednout jim typově a dobře to sehrát. Takže tam na castingy chodím, ale na filmy už ne.

Jak a kdy vás napadlo stát se hercem?

Asi v šesti letech jsem u babičky a dědy v Dolní Řasnici koukal na televizi na pořad, ve kterém tancoval Jiří Korn, na 90 procent to musela být slavná show Možná přijde i kouzelník. A on pořád měnil oblečení, ta saka a ty cylindry a hlavně hrál, zpíval, tancoval, stepoval… Tehdy jsem řekl poprvé, že chci být herec a zpěvák. A dokonce se mi podařilo to Jirkovi Kornovi po letech osobně říct! Že díky němu to dělám. Potkali jsme se potkali asi před půl rokem v nějakém nahrávacím studiu. Možná, že bych k tomu stejně jednou došel, ale vzhledem k tomu, že nikdo z naší rodiny tohle nedělá a nikdo není od kumštu, tak nevím. Já jsem to potom pořád dokolečka říkal, že chci být herec, všichni se mi samozřejmě smáli a říkali „ty komediante“.

Ale vy jste si šel za svým?

Posmívali se mi, dokud jsem se nedostal na konzervatoř. Potom jsem už byl v rodině malinko VIP, jak je člověk v té Praze, což je jako orient nebo New York pro tu vesnici za Libercem. Už v patnácti se mě všichni ptali na divadlo, co Bohdalka a co Dejdar? Vůbec nechápu, proč se mě ptali zrovna na ty dva! (smích)

Poznávají vás teď lidé víc?

No poslední rok mě už nejen poznávají, ale znají i mé jméno. Dříve věděli o koho jde, ale jménem opravdu až v poslední době. Volají „pane Zima“, což mě vždycky udivuje, na to jsem si ještě nezvykl.

A co fanynky? Nebo naopak nějaké negativní zkušenosti spojené s popularitou?

Nemám žádné negativní ohlasy, fanynek mám dost, asi. (smích) Ale to je tím, že jsem teď v televizi pořád, minimálně několikrát týdně, vždyť jsem natočil okolo 250 věcí, většinu pro ČT, a občas se to sejde, reklama, seriál, reprízují staré věci, takže pak mi mamka třeba řekne: „Teďka jsi byl každý den v televizi.“ Ta magická bedna je vážně kouzelná.

Cítíte se být Pražák nebo stále Liberečák?

Jsem původem Liberečák, narodil jsem se v Liberci, ale v Praze jsem od patnácti let, co jsem začal studovat konzervatoř. Takže už se cítím být Pražák. Respektive fandím ve fotbale a hokeji Liberci a rád se tam vracím. Všude říkám, že jsem Liberečák a trošku patriot, ale ve skutečnosti jsem už dávno Pražák a neumím si představit, že bych se odtamtud odstěhoval.

Žijete v Praze 33 let, jaký k ní máte vztah?

Mě Praha baví moc, nejen kvůli tomu, že tu mám práci, blízké, kamarády a kolegy, ale i proto, že Praha je prostě krásná a rozkvétá víc a víc. Člověk tu najde, jen co se kultury týče, mnoho vyžití, mnoho skvělých koncertů a tak. Restaurace jsou už úplně jinde, na úrovni, opravily se čtvrti, a i když to zní kýčovitě, projít se třeba na Petřín, když je krásně, to je nádhera. Nebo třeba kolem Vltavy, po nábřeží, Náplavku miluju. Je to krásné město. A Karlín! Ten se po povodních vyloupl neskutečně. Já tam natáčel během záplav a dnes je úplně jinde. A samozřejmě miluju Vinohrady, kde bydlím, a kilometr a půl ode mne manželka s dětmi.

 

Fotografie: Eva Malúšová pro city-dog.cz