Street Gardening v Praze. Zahradničení v ulicích se šíří jako lavina
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
26.07.2018
Rozhovor

Street Gardening v Praze. Zahradničení v ulicích se šíří jako lavina

Street Gardening v Praze. Zahradničení v ulicích se šíří jako lavina
Spolek Street Gardening mezi obyvatele šíří myšlenku zkrášlování veřejného prostoru. Jejich vizí jsou krásné, útulné ulice, vybudované lidmi, kterým jejich okolí není lhostejné. Chtějí město proměnit zespodu – od malé zahrádky k proměně celé ulice nevede tak dlouhá cesta, jak by se mohlo zdát. A právě zakladatele tohoto spolku Tomáše Plesníka jsem tentokrát vyzpovídala. 

Spolek Street Gardening mezi obyvatele šíří myšlenku zkrášlování veřejného prostoru. Jejich vizí jsou krásné, útulné ulice, vybudované lidmi, kterým jejich okolí není lhostejné. Chtějí město proměnit zespodu  od malé zahrádky k proměně celé ulice nevede tak dlouhá cesta, jak by se mohlo zdát. A právě zakladatele tohoto spolku Tomáše Plesníka jsem tentokrát vyzpovídala. 

Tomáši, představte nejdřív čtenářům Street Gardening...

Street Gardening je spolek, který propaguje myšlenku, že lidé mohou zahradničit kdekoli. Vzniknul v lednu 2017 a teď je nás v něm zhruba sedm, osm. Někdo je aktivnější víc, někdo míň.

Co je tedy vaší náplní práce?

Děláme spoustu různých věcí. Všichni z toho spolku mají ještě svoji práci, protože sázení kytek by nás neuživilo. Já dělám auditora v bance, takže je to takový kontrast. Vždycky, když jsem přišel někam na rozhovor, lidé si mě představovali jinak, jako většího hippiesáka. Konkrétně mojí náplní je motivovat lidi, aby je to bavilo, aby šířili tu myšlenku. Jinak se bavím s politiky, s úředníky. Aby se podpořila zeleň v Praze, aby lidé sami sázeli kytky. Protože to není o tom, že my někam přijdeme a vysázíme kytky. Jde o to, aby se ti lidé v ulici seznámili a zabydleli si ji. Pak se tam automaticky cítí lépe. Navíc – stmelování lidí je pro mě zásadní hodnota – když lidé, kteří by spolu normálně nemluvili, najdou společnou řeč, pečují o společný prostor a najednou třeba i zjistí, že nejsou tak odlišní. Otupí se potenciální spory a zároveň může něco vzniknout.

Jak vás tahle myšlenka napadla?

V roce 2016 jsem se rozešel s přítelkyní a nevydržel jsem sám se sebou, se svými myšlenkami. Sám jsem ještě před rozchodem nějaký takový záhonek udělal. No a pak jsem chodil na dlouhé procházky po Vinohradech a potkával ty záhonky, fotil je a dával na FB. Lidé mě pak začali vyzývat, abychom z toho udělali nějaký projekt, a já, protože jsem nechtěl být doma a přemýšlet nad svým životem, tak jsem na všechno říkal ano. Tak jsem se stal hlavní tváří Guerilla Gardeningu. No a pak mě napadlo, že založíme neziskovku. Začali jsme třeba dělat i teambuildingy atd. 

Jak takový teambulding vypadal?

Teď na jaře jsme třeba dělali teambuilding pro Mall.cz. Setkal jsem se se ženou z PR, marketingu a ona mi řekla, že by Mall chtěl udělat něco pro své zaměstnance a zároveň sám sebe prezentovat, tak jsme vymysleli ještě s místostarostou na „sedmičce“, že na Štvanici vysázíme nějaké ovocné keře a květiny. Nás ze Street Gardeningu bylo asi šest, zajistili jsme rostliny, vyfakturovali jsme to, zajistili nářadí, vedení, nějaké motivační povídání / zábavu. Některé slečny držely poprvé v životě krumpáč v ruce, tak jsme jim ukazovali, jak se kope krumpáčem.

Prostě najednou manuálně pracovaly. (smích)

A my za to dostali zaplaceno, protože jsme ji říkali, co mají dělat. (smích)

Říkal jste, že vy komunikujete s médii, úředníky... Co dělá zbytek lidí ze spolku? 

Každý má svůj záhonek. Nebo třeba radí každému, kdo si chce záhonek teprve založit. Nechceme to organizovat, protože ta aktivita musí být spontánní. Děláme třeba i různé přednášky. Teď aktuálně revitalizujeme s architektonickým studiem MOBA prostor u Florence. Proběhlo tam nějaké sázení, které organizuje jedna kolegyně. Chceme to tam udělat prostě hezčí.

A můžou se k vám lidé pořád přidávat?

Jo, jasně. Kdo chce, klidně mi může napsat nebo zavolat.

Máte představu, kde je nejvíce záhonků?

Na Vinohradech a na Žižkově. Hodně jsem přemýšlel o tom, proč někde vznikají a jinde ne. Je to o tom, že když je nějaká čtvrt hodně zanedbaná, tak tam lidé nemají zájem to měnit. Dám příklad – třeba Ječnou – tam záhonek vydržel zhruba týden. Je to velký prostor, kde lidé neradi tráví čas, je tam velký provoz. Ale když je to na pomezí Vinohrad a Žižkova, tak to je část relativně pěkná – sem tam jsou nějaké odpadky, ale lidé mají motivaci to tam trochu zlepšit. Zas třeba naopak v centru, kde je to vyšperkované, není vůbec motivace to zlepšovat. Takže Street Gardening může kvést v poměrně úzkém prostoru.

Pamatujete si ještě, čím jste začínal? Co jste sázel jako první?

Zasázel jsem náhodné květiny, které jsem koupil a brzo chcíply. (smích) Koupil jsem je už v plném rozkvětu, na trhu to vypadá krásně, ale úplně se jim nedařilo. Dnes už bych na to šel jinak. Sázíme odolnější suchomilnější rostliny. A takové, kterým se bude dařit.

A jaké to jsou konkrétně?

Oblíbené jsou afrikány, netřesky, potom barvínek, takový plazivý, cibuloviny na podzim, které vyrostou na jaře...

Jak těžké je „ulovit“ pro sebe takový kousek místa, kde bych si mohla něco vypěstovat? Mají s tím problém třeba domy / město?

V prvé řadě to musí být místo, kde ještě není realizovaný žádný zahradnický koncept. Tam, kde už je záhonek a já si to chci udělat po svém, to není úplně dobré. Musí to být místo, kde to zasadit jde, tam, kde třeba nepoškodím strom a kam půjde dodat zemina. Ale v zásadě by to nemělo nikomu vadit. A když to občas někomu vadí, tak to dáme novinářům a oni se toho ujmou. (Narážka na kauzu, kdy starostce Prahy 3 vadila „živelná privatizace veřejného prostoru“ kytkami, nakonec z funkce odstoupila – pozn. red.).

Jaký je postup, když si budu chtít udělat záhonek?

Je potřeba mít místo, které je někde blízko. Ideálně u vašeho domu, když to bude bokem, tak se vám tam pak nebude chtít docházet. Potřebujete zeminu, kterou můžete nakoupit. Klidně ji můžete vzít z kompostárny. Nasypat zeminu, uklidit odpadky, zasadit kytky, které vydrží a pak se o ně starat. Taky je dobré tam dát nějaký plůtek.

Máte představu o číslech? Kolik takových záhonků už v Praze je?

100–200, možná 200.

Jak funguje financování vašeho spolku?

Máme transparentní účet, kam lidé můžou posílat dary nebo kde máme peníze třeba z těch teambuildingů.

Když si budu chtít udělat záhonek, tak si kytky koupím za svoje peníze nebo mi přispějete?

Buď sama, nebo mi napíšete a já vám peníze pošlu, když mi dáte účtenky.

Sledujete třeba i podobné aktivity v zahraničí?

Jsme v kontaktu s jednou paní z Dánska, která nám čas od času pošle fotku, jak to funguje u nich. Vím, že totéž dělají v Berlíně, v Budapešti, ale třeba i v San Franciscu. 

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

 

   Fotografie: Tomáš Rubín pro City-dog.cz