České designérky se vrací ke kořenům, učaroval jim len
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
30.07.2019
Rozhovor

České designérky se vrací ke kořenům, učaroval jim len

České designérky se vrací ke kořenům, učaroval jim len
Letná je v současnosti jednou z nejlepších adres pro design, a tak jsme se vypravili do showroomu Sistersconspiracy, kde nás osobně přivítaly přímo designérky, které za tímto projektem stojí – Jana Jetelová a Alice Klouzková.

Letná je v současnosti jednou z nejlepších adres pro design, a tak jsme se vypravili do showroomu Sistersconspiracy, kde nás osobně přivítaly přímo designérky, které za tímto projektem stojí – Jana Jetelová a Alice Klouzková.

Je vyhřátý letní den a my se blížíme k Dobrovského ulici na pražské Letné, do showroomu Sistersconspiracy. Značky, kterou již několik let obdivuji pro jejich odvahu, neutuchající touhu dělat věci lépe a kvalitněji a hlavně pro jejich výdrž. Kolik nezávislých značek vydrží na trhu 15 let? Už jsme ale u showrooomu, který je plný letních střihů a lnu, kterého se prostě chcete dotýkat. To už jsou ale otázky na designérky Janu Jetelovou (JJ) a Alici Klouzkovou (AK).

Sistersconspiracy? Proč právě tento název? A proč zrovna „conspiracy“, což podle slovníku lze přeložit jako spiknutí či komplot?

AK: To je pro nás klasická otázka, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. Studovaly jsme společně s Janou v jednom ročníku na UMPRUM a docela dlouho si nás pletli se sestrami. Také jsme obě dvě podle znamení zvěrokruhu vodnářky a jednou někdo do ateliéru přinesl knihu Spiknutí vodnářů. Tak jsme v našem názvu použily od všeho něco.

JJ: Spiknutí je i v tom, že jsme začínaly tvorbou oblečení pro kluky, i když jsme holky.

Jaká je spolupráce s Alicí/Janou?

AK: Myslím, že i po těch letech je to pořád stejně dobré.

JJ: Je důležité, že se shodneme na tom, jak mají naše věci vypadat. O designu přemýšlíme stejně, líbí se nám podobné věci, máme shodný vkus, co se týče oblečení. Myslím, že se dobře doplňujeme a určitě i proto nám spolupráce stále funguje.

AK: Společná tvorba je někdy náročná, ale je to určitě lepší, než kdyby člověk pracoval sám. Naší práci prospívá, že existují dva názory. Jeden člověk někdy může dlouho sám řešit určitý problém, zaseknout se na něm. A pak přijde ten druhý, který má odstup, a okamžitě vidí řešení.

Co bylo na začátku před 15 lety? Co jste studovaly na UMPRUM?

JJ: Na UMPRUM jsme studovaly v Ateliéru módní tvorby. Koncem studia jsme společně odjely na stáž do Skotska na Glasgow School of Art a tam někde se zrodila touha tvořit něco společně.

AK: V rámci této stáže jsme se naučily pracovat se sítotiskem. Po návratu do Čech jsme v tom chtěly pokračovat a vznikla společná kolekce triček.

Ačkoliv váš showroom slaví pět let, vaše značka je již 15 let stará. Co se za tu dobu změnilo? Jak vnímáte vývoj vašeho oboru? Zájem lidí o módu?

JJ: Osobně mě někdy překvapuje ta doba, po kterou už fungujeme. Před tímto letenským obchodem jsme ale měly ještě sdílený showroom v Karlíně a ještě předtím suterénní ateliér na Žižkově. No a teď jsme tedy v Dobrovského ulici na Letné. Nejsme sice na hlavní ulici, kudy proudí davy lidí, ale kdo chce, ten si nás najde.

AK: Kdybychom začínaly teď, tak asi uděláme hodně věcí jinak. Začínaly jsme bez peněz a všechno se vyvíjelo postupně. Je dobré, že jsme vydržely tak dlouho a ten vývoj byl zcela přirozený. Je to symbolické, dostaly jsme v podstatě ze sklepa až sem na Letnou. (smích)

JJ: Občas trochu skepticky pozorujeme některé raketové starty firem v našem odvětví. Mají velký budget, dávají peníze do PR, do reklamy, prostě všude. Ale to nutně neznamená, že značka prorazí a hlavně, že se udrží.

AK: Náš obor je opravdu těžký. Nejde jen o to umět něco vyrobit, ale hlavně prodat. Neexistuje tu funkční systém módního průmyslu a všichni se tak snaží fungovat na vlastní pěst. Značek, které vyletěly nahoru a pak rychle skončily, je hodně. Móda má totiž okolo sebe takové zlaté pozlátko. Vypadá to, že každý člověk, který v tomto oboru pracuje, zákonitě i vydělává velké peníze, ale tak to není. Aby člověk u módní tvorby vydržel, musí mít svou práci opravdu rád.

JJ: Máme zákazníky, kteří k nám chodí už od začátku značky, a ti si cení té doby, po kterou už fungujeme. A těch 15 let už jsou nám věrni.

AK: A s tím zase souvisí i to, že naše věci děláme kvalitně, protože kdybychom je kvalitně nedělaly, tak se zákazníci vracet nebudou. Pro nás je důležité hlavně precizní zpracování produktu.

Váš showroom je otevřený pouze v úterý, ve čtvrtek a v sobotu. Vnímají to vaši zákazníci jako omezení, nebo už si zvykli? Kdo k vám nejčastěji zavítá – Letenští, nebo i lidé z jiné části Prahy, republiky? Máte stálé klienty, zákazníky?

JJ: Většinou tu pracujeme i ostatní dny, ale oficiálně máme otevřeno 3 dny v týdnu. Po dohodě je samozřejmě možné přijít i v jiný den.

AK: Naši zákazníci jsou hodně různorodí. Věkem i původem. Máme zákazníky třeba z Olomouce, ale i zpoza rohu. (smích) Stále častěji ale lidé využívají možnosti objednání přes náš e-shop, takže posíláme balíčky do všech koutů naší republiky i do zahraničí.

Jak je pro vás důležitý e-shop a jak je pro zákazníky důležité si na samotné výrobky sáhnout, vyzkoušet si je?

JJ: Prodeje přes e-shop se pořád zvedají a asi budou růst i nadále. Proto klademe důraz na dobrou vizuální prezentaci našich kolekcí a na kvalitní nafocení produktů.

AK: Na druhou stranu je ale důležité vidět naše věci naživo.

JJ: Často se mi stane, že přijde zákazník a řekne, že je to v reálu ještě lepší, než na fotce z e-shopu. Najednou vypadají lépe barvy, ale i materiál vám při dotyku toho o sobě prozradí mnohem víc. Používáme krásné přírodní materiály a na ty si člověk musí sáhnout!

AK: To je pravda, oděv je často o hmatu, ale také o střihu. Snažíme se mít naše střihy promyšlené do posledního detailu, aby vše perfektně sedělo.

Náš obor je opravdu těžký. Nejde jen o to umět něco vyrobit, ale hlavně To prodat. Neexistuje tu funkční systém. Značek, které vyletěly nahoru a pak rychle skončily, je hodně. Móda má totiž okolo sebe takové zlaté pozlátko. Vypadá to, že každý člověk, kTERÝ v tomto oboru pracuje, zákonitě i vydělává velké peníze.

Od začátku se hodně zaměřujete na pánskou módu. Proč?

AK: My už si popravdě řečeno přesně nepamatujeme, proč jsme se rozhodly tvořit pánské oblečení. Asi jsme v tom viděly mezeru na trhu. V době, kdy jsme Sistersconspiracy zakládaly, tady neexistovala žádná autorská móda pro muže. Tehdy v roce 2005 nebyla v podstatě v Čechách k dostání ani žádná pěkná pánská konfekce.

JJ: Tenkrát tu bylo hlavně outdoorové oblečení nebo klasické obleky. Je zajímavé, když nad tím tak teď přemýšlím, že můj partner má do teď košili z naší první kolekce. Tehdy jsme na oblečení sítotiskem tiskly kresby od naší kamarádky Silvie Luběnové a kolekce měla velký úspěch. Časem jsme zjistily, že je i mnoho žen, které by chtěly nosit ty samé věci, které tvoříme pro muže. A tak jsme zařadily do kolekcí i unisexové oblečení a nakonec i modely čistě dámské. Žádné volánky od nás ale nečekejte.

AK: To, že jsme začaly tvořit i pro ženy, je vlastně důsledek toho, že k nám do obchodu chodí víc ženy. Většinou když přijde někdo nový, tak je to žena, i když někdy nakupuje i pro muže.

V čem je pánský zákazník specifický?

AK: Nejvíc se liší hlavně stylem nakupování. Muži většinou nakupují jednou za rok 3–5 věcí.

JJ: Muži to chtěj mít vyřešený. Dělají jeden větší nákup na dlouhý čas. Ženy jsou zvědavé, ptají se na novinky. Většinou si berou spíš jen jednu dvě věci, ale zato chodí častěji.

O mužích se říká, že nakupují méně, protože svoje oblečení nosí až do roztrhání a tím se často zdůvodňuje vyšší cena podobných produktů oproti dámskému provedení, je to tak? Dá se říct, že je muž náročnější?

AK: Je pravda, že některé pánské oblečení – například obleky, jsou na zpracování složitější než dámské sako, proto může cena vycházet vyšší. A zájem o módu u mužů určitě roste, řešit oblečení je pro mladší generace mnohem přirozenější, než bylo třeba pro naše vrstevníky.

JJ: Myslím, že muži mají naše věci opravdu rádi a opravdu je nosí až do roztrhání. Běžně se stává, že nám i třeba po pěti letech přinesou něco na opravu, že to chtějí ještě unosit! Často si kupují i stejné věci, prostě si něco oblíbí, sedí jim to a koupí si to rovnou dvakrát. Ale myslím, že je to i tím, že děláme nadčasový design, že i po těch letech jsou naše věci stále aktuální.

Nová kolekce se jmenuje LEN. Jak jste k němu dostaly a co vás inspirovalo k tomu, ho použít? Je český len kvalitní?

AK: Musíme vysvětlit pojem český len. Byly bychom rády, kdyby byl 100% český, ale to dnes bohužel není možné. Čechy bývaly tradiční lnářskou zemí, len se zde pěstoval ještě začátkem nového tisíciletí. Z textilních rostlin (kromě konopí) je len jedinou plodinou, která může růst v našich klimatických podmínkách. Teď ale máme naneštěstí místo modrých polí žlutá. Náš len je utkaný v Čechách, ale pochází z Belgie, Francie, Pobaltí. Kromě tradice je pro nás důležitý i ekologický aspekt. Při pěstování lnu je potřeba méně pesticidů i méně vody.

JJ: Len nás baví nejen svými estetickými, ale i užitnými vlastnostmi. V létě příjemně chladí, v zimě hřeje a dobře odvádí vlhkost i teplo. Je přirozeně antibakteriální, chrání proti UV záření a je vhodný pro alergiky. Nepřitahuje a nepohlcuje prach, proto se nemusí prát tak často, jako například bavlna. Někdy se mu vyčítá jeho mačkavost, ale tu my vnímáme jako jeho přirozenou vlastnost. Například naše kamarádka přinesla jednou naše lněné šaty složené v plátěném pytlíku, tak jsem se bála, že budou zmuchlané, ale naopak vypadaly jemně a přirozeně. Troufám si říci, že užíváním je lněné oblečení ještě hezčí!

AK: Dříve se ze lnu vyrábělo i spodní prádlo, ubrusy, doplňky do bytu a ložní prádlo. S využitím v designu oděvu to ale není zas tak jednoduché. Lněné vlákno není pružné, proto ze lnu nemůžete udělat např. hodně úzké kalhoty.

JJ: Najít ideální střihové zpracování lněných látek si při tvorbě naší kolekce vyžádalo hodně zkoušek. Oděvy nakonec spojuje čistý, nadčasový design, střihová jednoduchost i propracovanost do posledního detailu.

AK: V dnešní době je součástí práce designéra myslet i na to, jaký je dopad použitého materiálu na životní prostředí. Což je u lnu skvělé, protože rostlinka lnu se dá zpracovat víceméně beze zbytku. Odpadním materiálem je např. koudel, která se využívá ve stavebnictví.

Z čeho jste braly inspiraci při tvorbě vzorů a jednotlivých modelů?

JJ: Látky jsme vybíraly hlavně z již hotové kolekce české textilní výtvarnice Evy Jandíkové. Ta má širokou barevnou nabídku, ale v kolekci najdete jen vzory pruhů a kostek. Je to z toho důvodu, že více zvolená technologie tkaní neumožňuje. Ale i z těchto omezených možností vznikají krásné dezény a některé najdete exkluzivně jen v naší kolekci!

AK: V kolekci máme dvě kvality lnu. První jemnější s menší gramáží je určena převážně na tílka a košile, druhou silnější s větší gramáží používáme na kalhoty, šaty a kabátky.

Četl jsem, že využíváte i zbytky látek, prostřihy. Jak je zpracováváte?

JJ: Zrovna nedávno jsme dělaly velký úklid a za ta léta jsme nashromáždily plno zbytků. Velkou část jsme věnovaly do školek. Ze zbytků lnů nyní děláme pásky, motýlky a plánujeme i nějaký patchwork. Nejraději bychom byly, když bychom měly po každé kolekci čistý stůl.

AK: Teď jsme ještě vymyslely, že bychom mohly naše zbytky zpracovat na ruční papír. Ten se v malých papírnách dělá právě z kusů lněných hadrů.

Jak se s materiály seznamujete, jak je testujete a co vás fascinuje právě teď?

JJ: Se lnem pracujeme už několik let, ale až tento rok je kolekce celá lněná. Prostě jsme si ho oblíbily a rády bychom u něj nějakou dobu zůstaly. Musíme ale vymyslet ještě něco na zimu. (smích) A určitě bychom rády kolekci doplnily o více pánských kousků.

AK: Jak říká Jana, hledáme něco na zimu. Líbilo by se nám zůstat u lokálních materiálů a dělat například i vlněné oděvy. Českou vlnu ale běžně neseženete, nejsou tady ovce na vlnu. Teď ale na UMPRUMce vytvořila jedna studentka kolekci z vlny z ovcí z farmy, kde žije. V malém měřítku to tedy možné je. Tak třeba něco podobného vymyslíme i my.

 

Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz