Šatník od pondělí do neděle: Kateřina Kořínková
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
27.08.2018
Šatník

Šatník od pondělí do neděle: Kateřina Kořínková

Šatník od pondělí do neděle: Kateřina Kořínková
Kateřina Kořínková je publicistka, točí a píše. Třeba pro časopis Belmondo nebo Marie Claire, kde se věnovala mimo jiné i módním tématům, a pracovala také pro ČT i Novu. V roce 2010 pro ČT natočila díl pro cyklus Ta naše povaha česká o tom, jak se Češi oblékají, a na Nově měla v rámci magazínu Víkend svoji vlastní módní rubriku. V současnosti je na volné noze, jako scénáristka a režisérka připravuje pořad o české streetfoodové scéně pro Stream a živí se také jako copywriterka. Kateřina má dvě děti, osmiletého syna a pětiletou dcerku. Móda je podle Katky vlastně takový odraz osobnosti, mnoho lidí ji má tendence podceňovat, nebo k ní přistupuje povrchně, ale přitom za každým „kouskem“ může být docela zajímavý příběh, takže se z šatníku stane vlastně taková malá osobní kronika. Tak ji pojďme společně otevřít!  

Kateřina Kořínková je publicistka, točí a píše. Třeba pro časopis Belmondo nebo Marie Claire, kde se věnovala mimo jiné i módním tématům, a pracovala také pro ČT i Novu. V roce 2010 pro ČT natočila díl pro cyklus Ta naše povaha česká o tom, jak se Češi oblékají, a na Nově měla v rámci magazínu Víkend svoji vlastní módní rubriku. V současnosti je na volné noze, jako scénáristka a režisérka připravuje pořad o české streetfoodové scéně pro Stream a živí se také jako copywriterka. Kateřina má dvě děti, osmiletého syna a pětiletou dcerku. Móda je podle Katky vlastně takový odraz osobnosti, mnoho lidí ji má tendence podceňovat, nebo k ní přistupuje povrchně, ale přitom za každým „kouskem“ může být docela zajímavý příběh, takže se z šatníku stane vlastně taková malá osobní kronika. Tak ji pojďme společně otevřít!  

Kateřina Kořínková

Pondělí

„Strašně nerada nakupuju oblečení, respektive dneska už vím, co potřebuji, a tak moje nákupy jsou vždycky velmi řízené a zároveň opatrné. Před pár lety jsem točila o metodě Marie Kondo, a i když jsem si ji vyzkoušela jen z povrchního novinářského zájmu, stejně mi z ní něco zůstalo v hlavě. Jednak jsem si v šatníku udělala velký vítr a zbylo mi v něm hodně málo věcí a za druhé si pořizuji už jen věci, ze kterých mám opravdu radost. Navíc se snažím chovat zodpovědně, takže nakupuji hlavně v second handech nebo u místních tvůrců. A nenakupuji moc. Třeba loni pět kousků, letos zatím osm. Pak mě pohled do šatníku mnohem víc těší a hlavně nemám nikdy pocit, že nemám co na sebe. No, neměla by ze mě Marie Kondo radost?“

„Vím, že dneska má příběh už každé máslo v obchodě, ale pro mě jsou příběhy vlastních věcí opravdu důležité. Naštěstí jich mám docela málo, a tak si je pamatuji. Tyhle šaty jsem si pořídila v second handu Slowbazar na svatbu kamaráda. Pásek je od designérky Mirky Talavaškové a dostala jsem ho ke kulatinám. Příběh má i klobouk. Ten je ručně vyráběný a je z Ekvádoru. S dalšími lokálními věcmi je sem dováží sympatický pár, který má firmu Ekvádor na dlani. Džínovou bundu mám z Levisu, na který nedám dopustit. Třeba proto, že i když v dnešní době mají všude jen roztrhané a vyšisované džíny, tam koupíte jednoduché tmavomodré kalhoty.“

Úterý

„Devadesátá léta pro mě představují vlastní teenage věk. Tehdy jsem zjistila, jak moc se oblečením můžu vyjádřit, ale také, že díky němu můžu prožívat nejniternější pocity. Protože kromě toho vnějšku jde i o to, jak se v tom daném kousku cítíte." 

„V tomhle outfitu se cítím jako doma, lépe to říct nedokážu. A je vyjádřením mého dospívání snad na třetí. Vršek je od Denisy Nové. Šaty její značky jsem měla na svém maturitním plese, kdy jsem vůbec netušila, kdo Denisa Nová je. Teď už to vím, její tvorby si moc vážím a tohle mi přijde jako dobrá historka. Vlastně mám doma vintage Novou (smích). Ten černý vršek jsem navíc koupila v second handu (takzvaně „U baby”, Brňáci budou vědět). Sekáče byly od mých cca 13 let do nástupu řetězců mým jediným zdrojem oblečení. Tehdy to bylo fakt ubercool. A kalhoty jsou levisky 501. Ty nikdy nezestárnou. Jsou taky ze sekáče, tentokrát z mého oblíbeného Mintu. A ještě něco, bosá chodím jen doma a po trávě."

Středa

„Když mě jednou moje kamarádku viděla v téhle sukni, řekla “fuj, to je kůže”. No jo, je. Ale vím, že mi ta sukně vydrží až do konce věků a že je jedinečná. Navrhla ji kamarádka Tereza Booth, když dělala super kousky pod značkou Pinwheels. K mé velké lítosti už oblečení nenavrhuje, ale mám radost, že teď zas o to víc kreslí knihy pro děti. Doporučuju!"

„A ty červené boty fakt zbožňuju. Jsou asi čtyřicet let staré a dala mi je tchyně mé sestry neboli maminka mého švagra. Tehdy stály majlant. I když nejsou kožené.“

Čtvrtek

„Tuhle vestu mi vybral a daroval manžel. Je od Jakoby a líbí se mi, jak je mramorová. Jako Itálie." 

„Sukni jsem pořídila v Uniqlu. Pro tuhle značku mám slabost, protože věnuje velkou pozornost vývoji nových materiálů a nosí se a vypadá skvěle. Navíc vydrží i hrubší zacházení, což velmi oceňuji.“

Pátek

„Mám ráda tuhle kombinaci sportovní podprsenky a krajkové košile. Ta má navíc tu správně modrou barvu. Alespoň pro mě. Dala mi ji tchyně (tentokrát moje vlastní) a pořídila ji (kde jinde než) v sekáči. Ze sekáče je vlastně celý zbytek outfitu.“

„Sukně je vůbec nejlevnější kus oblečení, který jsem kdy pořídila. Stála přesně deset korun a je z obchodu Sue Ryder. Boty jsou značky Bally. I když je nenosím moc často, musela jsem je prostě mít. A v mém šatníku přežily i zmiňovaný vítr, takže do něho nesporně patří. A nebojte, normálně jsem je nechala dezinfikovat u ševce.“

Sobota

„Zjistila jsem, že když se mi nějaká věc osvědčí a stále dobře slouží, nepotřebuji další alternativu. Tak mám jen jedny boty na běhání, jedny boty na indoor cvičení a jediné černé psaníčko. Ano, už se trochu opakuji, ale je taky ze sekáče, tentokrát z Kostelce nad Orlicí. Vzala mě tam kamarádka, že tam prý mají skvělý výběr. Nejdřív jsem byla skeptická, ale opravdu měli. “

„Šaty jsem si už navždy vypůjčila z maminčiny skříně. Prožila v nich nespočet plesů a mejdanů. Pamatuju si je jako malá holka. Víkendové večery v nich stávala v koupelně, líčila se a já jí u toho pozorovala. Teď v nich mejdany vymetám já. A ty brýle mi dala kamarádka k posledním narozeninám se slovy “ty je unosíš”. No, měla pravdu. Jsou taky vintage."

Neděle

„Občas se mi splní přání. Celé léto jsem koukala po košilových šatech, ale žádné se mi nikde nelíbily. Tyhle jsem dostala teprve nedávno od kamarádky, když se zbavovala svého ženského šatníku. Víc než rok je mužem, takže je už nepotřebuje a já je tak mám vlastně od kamaráda. Myslím, že to jsou ty nejlepší košilové šaty, které jsem mohla mít. Kvůli kombinaci se žlutým páskem si mě tuhle v sousedském klubu Totoro dobírali kamarádi. Říkali něco o karate, ale já tomu nerozumím, takže jsem se nesmála. Třeba se zasmějete vy."

„Hodinky značky Prim jsem dostala od svých bývalých kolegů, když jsem odcházela z posledního zaměstnání na volnou nohu. Tikají, což je jeden z nejvíc uklidňujících zvuků, co znám, ale musím je natahovat, což mi zas připomíná, že je třeba se kapku ohánět a starat se. Nejen o svoje věci, ale i o svoje blízké, okolí a svět vůbec. Prostě kapku patosu do té neděle.“ 

Za poskytnutí prostor na focení děkujeme Vnitroblocku!

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz.