Zaslechnout tlukot srdce je nejvíc, říká mistryně světa v záchranářství se psem Jana Šmídová
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
02.07.2019

Zaslechnout tlukot srdce je nejvíc, říká mistryně světa v záchranářství se psem Jana Šmídová

Zaslechnout tlukot srdce je nejvíc, říká mistryně světa v záchranářství se psem Jana Šmídová
„Sambo, do člunu! Niko, plav ke břehu! Ebony, přines pádlo!”, nese se nad mořem. Hukot vln přehlušuje štěkot psů, kteří nebojácně zápasí s příbojem i složitostmi příkazů, kterými je bombardují páníčci. Vzduch se tetelí horkem, žhavý písek pálí do nohou a do tlapek, ale tady na samém konci zlatavé pláže u italského San Menaia na to nikdo nedbá. Protože tady se trénuje, jak zachránit člověka…

„Sambo, do člunu! Niko, plav ke břehu! Ebony, přines pádlo!”, nese se nad mořem. Hukot vln přehlušuje štěkot psů, kteří nebojácně zápasí s příbojem i složitostmi příkazů, kterými je bombardují páníčci. Vzduch se tetelí horkem, žhavý písek pálí do nohou a do tlapek, ale tady na samém konci zlatavé pláže u italského San Menaia na to nikdo nedbá. Protože tady se trénuje, jak zachránit člověka…

Závaly, zřícené domy, zemětřesení, ztracení lidé, utonulí, zavalení v lavinách, to vše je práce pro kynology záchranáře a jejich psí pomocníky. Zvíře svým štěkotem hlásí pánovi: „Našel jsem člověka, poběž, můj nos a tvé ruce ho zachrání.“ V jedinečné souhře dokážou takto psí čich a lidský mozek najít nejen zbloudilce v lese či přeživší v sutinách zřícených domů, ale také třeba pomoct tonoucímu…

Řeky, jezera, přehrady, tady všude číhá nebezpečí. Stačí chvilka a vodní hladina se uzavře a člověk zmizí v temné hlubině. Jižní Čechy jsou krajem rybníků, takže o podobná neštěstí tu není nouze. Hledání utonulých je jedním z nejčastějších důvodů, proč do terénu vyráží Jihočeská záchranná brigáda kynologů. A protože při takové práci je pes vystavován nečekaným překážkám a nezvyklým situacím, vydávají se jihočeští záchranáři na zkušenou i k moři. Na italský poloostrov Gargano.

„Trénujeme hlavně vyhledávání utonulých, ale naši psi dokáží samozřejmě pomoct ještě dříve, než dojde ke skutečnému neštěstí. Pes vybavený postrojem doplave k topícímu se člověku a nabídne mu, aby se chytil. Nebo mu donese záchranný kruh, je schopný připlavat s pádlem nebo lanem. Případně pokud dojdou někomu síly třeba na surfu, dotáhne ho na břeh,“ říká hlavní výcvikářka Jana Šmídová.

Pláže u San Menaia jsou pro výcvik vodních záchranářských prací ideální. Zpočátku se některým, hlavně těm menším, pejskům do vln sice příliš nechce, ale za den dva už jsou v oceánu jako doma. Rybník nebo moře, tenhle živel psí záchranáři milují. Ostatně je to i podmínka pro to, aby tuto činnost mohli vůbec dělat. Na vodní práce se pes připravuje už od štěněte, měl by milovat vodu a jízdu na člunu. Musí být také absolutně vyrovnaný, nebát se a nevykazovat agresivitu. Měl by v klidu snášet zvuk výstřelů, pily a podobně, které psy normálně děsí. Obrovské nároky jsou kladeny také na fyzickou kondici.

Jde nejen o nácvik poslušnosti a zvykání si na nové situace, ale především o socializaci.

říká hlavní výcvikářka Jana Šmídová

Když se pátrá po utonulých, pes s psovodem leží na přídi člunu a prohledávají vodní hladinu. Pes musí být zvyklý na jízdu na lodi a umět vyhledávat a označovat neživý lidský pach. Psovod pak musí umět jak z chování psa, tak okolních podmínek správně určit místo nálezu. Pes a člověk musí být naprosto sehraní, věřit si a umět „v sobě číst”. Pes označuje a psovod vyhodnocuje. Rychlost větru, teplota vody, hloubka, ve které se tělo nachází, a mnoho dalšího ovlivňuje šíření pachu. Člověk musí vědět i z jaké vzdálenosti je jeho pes schopný značit pach. Psovodi z jihočeské brigády objevili na Orlíku oběť vraždy dokonce téměř ve třiceti metrech! V lesním terénu může pes zavětřit i na šedesát metrů, v sutině i třímetrový hloubkový úkryt, horská služba dokáže označovat i pět metrů pod lavinou. Pak existuje ještě stopařský výcvik a tam je pes schopen sledovat stopu tři hodiny starou a několik kilometrů dlouhou. Ve „stopařině“ jsou čeští psovodi už několik let považováni za obávané favority všech záchranářských soutěží – mimochodem právě v téhle disciplíně před pár lety Jana Šmídová se svým psem excelovala na světovém šampionátu. Skromná, pilná a houževnatá psovodka se titulem kdovíjak nechlubí, ale dokázala přípravu své německé ovčandy Cristine dotáhnout ve stopařské kariéře až k metě nejvyšší a stala se mistryní světa!

Pod zemí, vodou, ledem i sutinami vyhledávají se svými psy oběti přírodních katastrof, nehod a trestných činů. Záchranářů kynologů jsou ve světě tisíce, kvalitních pouhé stovky. U nás je takových špičkových psovodů kolem padesáti. ČR má i vlastní pohotovostní jednotku, která patří dokonce ke světové elitě a je vysílána k záchranným akcím do zahraničí. Dnešní úspěchy jsou důsledkem mnohaleté práce. Historie záchranářské kynologie u nás se traduje už od roku 1964, kdy byla založena 1. brigáda záchranných psů v Příbrami, jako zkušební projekt pro pomoc při neštěstí v dolech. Časem přerostl v právoplatný Svaz záchranných brigád kynologů ČR, v roce 1981 se uskutečnilo 1. Mistrovství republiky záchranných psů v Českých Budějovicích. Změna nastala po roce 1989, rok poté se ustanovil Svaz česko-moravsko-slezských záchranných brigád kynologů, později Svaz záchranných brigád kynologů ČR. Ta jihočeská má v České republice nejdelší výcvikovou tradici, byla založena už v únoru roku 1972.

„Těžištěm výcviku jsou pravidelné třídenní srazy na naší výcvikové základně Spáleniště u Lipna, běžné tréninky bývají každý týden v menších skupinách. A pak náročný, ale nádherný týden u moře,“ popisuje Jana rytmus práce své i kolegů. „Lidi mají někdy pocit, že takováhle práce se psem je jen zábava. Činnost kynologa-záchranáře ale přináší i těžké okamžiky, náročné nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Člověk tomu musí hodně obětovat. Kromě dokonalé znalosti výchovy psů a jejich výcviku musí psovod zvládat řadu dalších dovedností, první pomoc, obsluhu motorového člunu, sněžného skútru, motorových pil, musí umět uzly a zacházet s lany, slaňovat z vrtulníků a tak dále. Hlavní je ale zapálení pro věc.”

Všichni pracují dobrovolně a bez náhrad za věnovaný volný čas. Zasahovali při záplavách na Moravě, ve spolupráci s kriminální službou Policie ČR při mnoha pátráních po obětech trestních činů, tvořili i základní kádr českých i mezinárodních SAR týmů při zásazích po zemětřeseních v Turecku, v Řecku, na Tchaiwanu, v Indii, v Alžíru i v Íránu. Jsou voláni k akci v průměru dvacetkrát za rok. Zásahy nekončí vždycky úspěchem, ale všechny bez výjimky obnášejí kus poctivé dřiny. Největším motivem a zároveň i odměnou je samozřejmě záchrana lidského života, ale i najít mrtvého je pro pozůstalé velmi důležité; ukončí to jejich nejistotu a mohou své milované pohřbít.

 

Fotografie: city-dog.cz