Můj největší stres je, co si koupím k svačině, říká pražský převozník
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
14.05.2019
Rozhovor

Můj největší stres je, co si koupím k svačině, říká pražský převozník

Můj největší stres je, co si koupím k svačině, říká pražský převozník
Rozhovor s převozníkem jsem měla naplánovaný už od loňského roku. Na zimu jsem ho odložila, abych se do něj mohla s chutí pustit na jaře, až nám při té plavbě bude svítit slunko. Dostala jsem tip na pana kapitána z přívozu P2 na Podbabě, a tak jsem za ním vyrazila. No – nebudu vám lhát. Do jeho pruhovaného trika jsem se zamilovala na první dobrou. Chvilku mi trvalo, než jsem ho rozmluvila. Rozhovory prý nemá rád. Ale nakonec... nakonec jsme jeli na stejné vlně. Karel Pačanda, pražský převozník, byl mým dalším milým a vtipným zpovídaným.

Rozhovor s převozníkem jsem měla naplánovaný už od loňského roku. Na zimu jsem ho odložila, abych se do něj mohla s chutí pustit na jaře, až nám při té plavbě bude svítit slunko. Dostala jsem tip na pana kapitána z přívozu P2 na Podbabě, a tak jsem za ním vyrazila. No – nebudu vám lhát. Do jeho pruhovaného trika jsem se zamilovala na první dobrou. Chvilku mi trvalo, než jsem ho rozmluvila. Rozhovory prý nemá rád. Ale nakonec... nakonec jsme jeli na stejné vlně. Karel Pačanda, pražský převozník, byl mým dalším milým a vtipným zpovídaným.

Jak vás napadlo stát se převozníkem?

To je úplně jednoduchý. Hledal jsem práci a našel jsem inzerát. (smích)

Tak to jste ale pro to musel ještě něco udělat, ne? 

Mít papíry na loď, ale ty už jsem měl, protože jsem na lodi jezdil ve volném čase už dřív. Takže když jsem viděl inzerát, zareagoval jsem na něj. Vyšlo to a už jsem tu sedm let.

Takže váš životní sen to nebyl?

Ne. Já nemám životní sny.

Nemáte životní sny?

Ne. Od jisté doby. Už tak dvacet let. To nemá cenu.

A co má cenu?

Žít ten život.

Takže obeplout svět se nechystáte?

To byl právě sen, který jsem opustil.

Proč?

Protože na to nemám – finančně ani časově.

A odvahu?

No. Čím víc o tom vím a čím víc jsem si o tom přečetl, tím víc se mi tam nechce a nechce.

A co jste četl?

Spoustu knížek. Třeba Ztraceno beze stopy.

A co třeba Konkolski? Ten obeplul svět, ne?

Ano! Několikrát. Tak to jsou krásné cestopisy, tam to všechno vyzní dobře. Ale tahle knížka je o lodích, které se ztratily, jsou to zkušenosti jachtařů, kteří přežili.

A vy byste se tedy bál?

Mám čím dál větší respekt k oceánu. Když jezdíte mezi ostrovy, je to pohodička. Pořád je kam se schovat. Ale na tom oceánu není kam se schovat.

Tam člověk může přijít o život...

No samozřejmě! O to nejdůležitější. Copak loď!

Když se tak na vás dívám, máte skvělý pruhovaný triko. To musíte nosit?

To je uniforma. To fasujeme. A abychom si ho mohli vyprat, tak fasujeme i prací prášky. (smích)

Nehoupe se s vámi svět, když vám skončí šichta na vodě?

Ne. Ono se to moc nehoupe. Asi jsem si zvyknul. Já jezdím na moři.

Kdy vám vůbec končí sezóna?

Tento přívoz nekončí, jezdí celoročně. Přívoz na Výtoni a v Modřanech končí po sezóně koncem října.

Když se končí na podzim, tak co dělají převozníci v zimě?

Nevím. Někteří lidé jsou na dohodu a pro ostatní se nějaká práce najde.

Spadnul vám někdo někdy přes palubu?

Ne. Kromě psa.

Psa?

To se ještě jezdilo s malou lodí. A dva psi tam zahučeli. Ale i pár lidí už se tu tahalo z vody.

A vy jste někoho tahal?

Tak trochu. Někdy koncem února přišel ve tři ráno človíček, že se jde koupat. Tak jsem mu to rozmlouval, ale on tam stejně skočil a začal plavat. Já za ním nechtěl skákat, tak jsem nastartoval loďku a nikde jsem ho neviděl. On to nakonec fakt přeplaval, dal to. Chtěl to vzít ještě zpátky, ale to už jsem mu nedovolil.

JESTLI MÁM V PRÁCI NĚJAKÝ STRES? TŘEBA PŘED ŠICHTOU – CO SI KOUPÍM K SVÁČE.

Co všechno můžete převážet?

Lidi, kola, kočárky.

Není to nuda, jezdit pořád sem tam?

Není. Je to pokaždý jiný příběh.

Fakt?

Představte si, že přijedete a přistoupí nějaká redaktorka a prudí s rozhovorem. (smích) Pak je tu spousta lidí, co s námi jezdí do práce 5x týdně. Takže tu vznikla taková komunita, s některými už si i tykáme. 

Vy si dokonce vydáváte i svůj časopis...

Ano! Jmenuje se Podbabská kachna – pravidelně-náhodný občasník zaručených informací z přívozu P2. Takže my se nenudíme. Jaké si to uděláme, takové to máme. Občas tu proběhne nějaká akce, koncert, narazí se sud, něco se upeče. Máme tu taky výstavku k historii...

V jednom čísle časopisu tu vidím – Rozhovor s typickým víkendovým kaštanem. Proč kaštanem?

Kaštan je slang pražských dopraváků. To jsou cestující.

Má vaše žena stejný vztah k vodě jako vy?

S mojí ženou jsem snad na lodi ještě nebyl. Na přívozu se mnou byla, ale na moři ještě ne.

Máte tu nějaký stres?

Třeba před šichtou – co si koupím k sváče. (smích) Ale teď vážně.  Někdy jo. Když jsou protivný lidi a prudí. 

S čím se tady dá prudit?

Třeba když jim ujedu. Já vidím, když tu loď odstrčím, že třeba schází z kopečka, ale tu loď už nevrátím. Ale ti lidé to nepochopí. Z toho mám největší stres, že jim to musím vysvětlovat. Jinak jde člověk s čistou hlavou domů. 

Co musí převozník vědět o lodi?

Všechno!

Co všechno?

Musíme umět zkontrolovat olej, vodu, vyměnit klínový řemen. Musíme si prostě umět udělat drobné opravy.

A stala se vám někdy nějaká porucha? Že jste třeba uvíznul uprostřed řeky?

Jasně. Je to stroj a je 17 hodin denně v záběhu.

A jak se to řeší?

Hodí se kotva a čeká se, až někdo přijede. Odrazil jsem od mola a nešlo zařadit, tak jsem vyhodil kotvu, aby mě to neodneslo, stál jsem uprostřed a zavolal na přívoz pod námi. Kolega přijel a přitáhl mě sem.

Kolik lidí denně převezete?

Když je hezky, víkend, tak třeba i 3000 lidí za den. Na Výtoni to je na tři zastávky, tak tam je to opravdovej stres.

Je něco, co vám na té práci vadí?

Kontrolovat lidi. Řidič autobusu taky nekontroluje. A my musíme kontrolovat každého a pokaždé. To znamená i ty lidi, kteří tu jedou 10x týdně. Takže já už třeba vím, do kdy jim platí lítačka a tak. Navíc teď udělali nový systém, takže první karta se načítá až 4 vteřiny.

Už se tu seznámil nějaký převozník s nějakou ženou?

No samozřejmě!

A byl z nich pak pár?

Na chvilku určitě. (smích)

Co říkáte na plánované vodní tramvaje?

Nevím, co si o tom mám myslet. Prý by to bylo pro Pražany, ne pro turisty. Ale proč by Pražan jezdil po vodě, když tam bude rychleji tramvají. 

Je nějaké počasí, kdy nevyjedete?

Neměli bychom jezdit za bouřky. Ale když to vyhodnotím, že to není tak hrozné, tak tam ty lidi nenechám. Počasí moc neřešíme.

Tak vám pěkně děkuji za rozhovor! 

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz