Pražská architektura, která možná půjde brzy k zemi
Autor:  Jan Wolf
0
05.03.2018

Pražská architektura, která možná půjde brzy k zemi

V poslední době se v Praze rozmohl takový nešvar. Zuřivě a často i bez citu a vkusu se zastavuje každý volný pražský metr. Na jeho místo jsou v drtivé většině projektovány kancelářské skleníky – kostky, které se v prezentacích a vizualizacích tváří jako místo k potkávání lidí, obklopené zelení a slibující občanský ruch kolem. Je to ale opravdu tak lákavé?

V poslední době se v Praze rozmohl takový nešvar. Zuřivě a často i bez citu a vkusu se zastavuje každý volný pražský metr. Na jeho místo jsou v drtivé většině projektovány kancelářské skleníky  kostky, které se v prezentacích a vizualizacích tváří jako místo k potkávání lidí, obklopené zelení a slibující občanský ruch kolem. Je to ale opravdu tak lákavé?

Z již realizovaných projektů však víme, že tomu kolikrát tak není (Quadrio, projekt Květinového domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice, projekt zastavění Nám. Curieových). Místo toho bez problémů necháváme demolovat budovy, které jsou originální, často nadčasové, jako z jiného světa a jen obtížně si získávají náš respekt či dokonce obdiv. Není tomu tak dávno, co šel k zemi mamutí Hotel Praha. Vznikal v sedmdesátých letech jako nejluxusnější ubytovací zařízení v hlavním městě, na jeho interiérech a exteriéru se podílela celá řada špičkových designérů a výtvarníků, dnes po něm zůstala rozoraná stráň na Hanspaulském kopci.

Transgas

Podobnému osudu zřejmě neujde ani komplex budov Transgas, kterým jsme se již v minulosti věnovali v rozhovoru s Oldřichem Bystřickým. V době svého vzniku nenáviděná „západní“ hi-tech architektura, dnes paradoxně označovaná jako „komunistický“ ohavný kolos. Plakat nad rozlitým mlékem se bude zřejmě ale až v budoucnosti. I přes rozsáhlou občanskou iniciativu za podpory architektonických špiček se zřejmě tento unikát nepodaří zachránit a bourat se začně ve výhledu několika týdnů. Věčná škoda.
 

Nádraží Vyšehrad

Mírně zastrčená budova v secesním stylu chátrá už od nevydařené rekonstrukce na počátku osmdesátých let, kdy však sloužila už jen jako výhybna a cestující zde již dávno nejezdili. Jedno z mála štěstí je, že budova je od roku 2011 chráněna jako kulturní památka. To však při prvním pohledu nebrání dojmu, že brzy někomu doslova spadne na hlavu. Po sérii zájemců o koupi a bohužel následné soudní tahanice tak osud této budovy s až romantickým nádechem zůstává stále neznámé.

Palác Svět 

Legendární dům v Libni, kde byl vyhlášený Automat Svět, kinosál Dukla a rozlehlé pasáže s obchody, kavárnami a restauracemi. Jakýsi předchůdce moderních nákupních center a nepochybně dominantní bod v Libni. Nejvíce jej proslavil spisovatel Bohumil Hrabal, který řadu let bydlel v nedaleké ulici Na Hrázi. Společně se svými přáteli Egonem Bondym a Vladimírem Boudníkem často navštěvoval místní Automat Svět, do kterého také umístil děj řady svých povídek. Nyní se sice budova tváří ve stavu rekonstrukce, ale taktéž zazněl nedávno návrh, že by měla jít k zemi.

Merkuria

Vraťme se k pozdní moderně. Z mapy Prahy časem zmizí další stavba. Developer HB Reavis (stejný vlastník a strůjce osudu vinohradského Transgasu) plánuje demolici někdejšího sídla podniku zahraničního obchodu Merkuria v Argentinské ulici. Budova z roku 1971 ustoupí novému administrativnímu centru. Opět. Bourat se bude ale až poté, co firma obdrží veškerá povolení ke stavbě, což bude trvat několik let. Do té doby bude HB Reavis dům spravovat, a nájemci se tak nemusí obávat brzkého stěhování.

Nákladové nádraží Žižkov

Taktéž dlouho odolává nátlakům developerů, kteří by na jeho místě viděli další unifikované skleněné krabice, popřípadě prodloužení Olšanské ulice. Unikátní funkcionalistická stavba ze 30. let byla však již podruhé prohlášena za kulturní památku, takže jí snad čeká lepší osud. Jaký, to ale zatím není známo.

Telekom

Nedaleký „Telekom“ na Olšanské třídě to má nahnutější. Objekt Ústřední telekomunikační budovy kdysi patřil k nejmodernějším a největším telekomunikačním stavbám v Evropě. Budova byla dokončená v roce 1980. Stála 1,5 miliardy tehdejších československých korun. Nyní spadá do vlastnictví Central Group a vyhlídky na jeho budoucnost nejsou zrovna dvakrát ideální. A přitom která čtvrť se může pyšnit budovou jako ze sci-fi?

Mohli bychom takovýchto staveb s nejasnou či dokonce finální budoucností jmenovat celou řadu. Trochu optimismu na závěr. Nemusíme jen bourat, umíme také rekonstruovat a dokonce i velmi zdařile. Jako příkladem je třeba Národní muzeum, z pod jehož lešení už vykukuje krásná nová fasáda, hned naproti se do nového kabátku chystá budova bývalého Národního shromáždění. Restaurace Šlechtovka ve Stromovce. Doufáme, že se vydaří rekonstrukce Domu elektrických podniků – Orco na Letné. 

Jde však o to se zamyslet, zda vše staré musí zmizet z povrchu a z našich očí. Popř. vznikne-li adekvátně kvalitní náhrada. Výše zmiňované bezcharakterní skleněné krychle, které developeři aktuálně tolik prosazují, totiž působí zastarale už teď. Nikoliv svým technickým provedením či energetickými nároky, ale jednoduše svojí absoutní fádností. Snad jednou nastane chvíle, kdy se budeme umět vyrovnat se svou minulostí, zahrnující nejen objekty či předměty, které z té doby pocházejí. A hlavně je tak bezhlavě a nepromyšleně neničit. Ta chvíle by měla nastat už opravdu brzy.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Aktualne.cz, iDnes.cz, Wikimedia commons, Česká televize