Ztrácíte se v pražských kavárnách? Veronika Tazlerová vás jimi provede!
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
27.11.2018
Rozhovor

Ztrácíte se v pražských kavárnách? Veronika Tazlerová vás jimi provede!

Ztrácíte se v pražských kavárnách? Veronika Tazlerová vás jimi provede!
Doslova před několika dny se na knižní trh dostal nový průvodce po pražských kavárnách od blogerky Veroniky Tazlerové. Můžete jej najít pod názvem Prague Coffee Guide, poznáte ho podle čisté grafiky a skvělých fotek, díky kterým si právem zaslouží místo ve vaší kávové knihovničce.

Doslova před několika dny se na knižní trh dostal nový průvodce po pražských kavárnách od blogerky Veroniky Tazlerové. Můžete jej najít pod názvem Prague Coffee Guide, poznáte ho podle čisté grafiky a skvělých fotek, díky kterým si právem zaslouží místo ve vaší kávové knihovničce.

Veroniko, před pár dny vyšel váš nový průvodce po kavárnách Prague Coffee Guide. Jak dlouho jste na něm pracovala? Proč jste se rozhodla průvodce po pražských kavárnách napsat? Chybělo vám něco takového?

Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Pokud jde o vznik knížky, byl to jeden velký punk. Jsem zvyklá vše plánovat a promýšlet do posledního detailu a tady to bylo přesně naopak. Začátkem srpna mě oslovilo nakladatelství Pointa, zda nechci vydat knihu, ale že musí být za dva měsíce hotová. Na naši první schůzku jsem tehdy šla s přesvědčením, že si vyslechnu jejich návrh, ale tím to skončí. Jak už to tak ale u mě bývá, za tu hodinu, co jsme se o možnosti vydání knížky bavili, jsem vymyslela skoro celý koncept a naprosto jsem se do něj zamilovala. A už nebylo cesty zpět – taková příležitost nešla odmítnout. Byla to pro mě obrovská výzva. Pak následovaly dva měsíce, během kterých jsme řešili distribuci (v knihkupectvích, e-shopech i kavárnách) a teď už zbývá jen křest, kam jste samozřejmě všichni zváni.

A proč právě Prague Coffee Guide? Kdykoliv někam cestuji, vyhledávám příjemné kavárny, kde dostanu skvělou kávu, a nemusím tak chodit do všech těch předražených podniků, které mají za cíl jen vyždímat z turistů co nejvíc peněz. Na základě toho jsem před rokem vytvořila na svém blogu online Mapu Kaváren, kam dávám tipy na zajímavé podniky z celého světa a kterou neustále aktualizuji.

No a kniha byla už jen dalším krokem. Chtěla jsem lidem ukázat místa, kde se budou cítit dobře a kde baristé dělají svou práci s láskou, ne jen pro byznys. Zároveň jsem chtěla, aby Prague Coffee Guide sloužil i cizincům, kteří Prahu navštíví, tak jsem texty napsala i v angličtině.

Váš průvodce si zakládá na skvělých fotkách, máte své fotografy, nebo si je fotíte sama?

Díky blogování fotím prakticky každý den, proto mi je focení dost blízké. Ale vzhledem ke krátkému času, který jsem na vytvoření knihy měla, jsem musela vymyslet plán B – oslovila jsem vybrané kavárny a požádala je o pomoc. A světe div se, až na dvě výjimky, z nichž jedna mě dokonce z kavárny vyhodila, mi všichni vyšli vstříc. Dala jsem tak dohromady své fotky a fotky zaslané kavárnami a co chybělo, jsem dofocovala společně s Janou Benešovou během posledního měsíce.

Máte svůj blog, který je hodně navštěvovaný, a IG profil s více než 18 tisíci sledujícími. Baristé vás poznávají a zdraví. Cítíte se být celebritou v kávovém světě?

Haha, právě naopak. Být označovaná za blogerku je u nás ještě pořád dost na hraně. O to víc v baristickém světě, kde je slovo „blogerka“ už pomalu nadávkou. Kolem blogování panuje hodně předsudků a vysvětlovat všem, že nepíšu jen o tom, co jsem si koupila, a nechodím každé ráno pro přeslazené gingerbread latte do Starbucks, je občas dost složité. Doufám ale, že je to jen subjektivní pocit a že se to časem změní. A celebritou se být opravdu necítím. (smích)

Jaká byla vaše cesta ke kávě? Kde a kdy jste s kávou začínala a jak jste se propila k tolika kávám a kavárnám?

Moje cesta začala už někdy kolem deseti let, kdy jsem objevila kouzelné tlačítko na školním automatu. To, co jsem tehdy pila, byl teda spíš cukr s kávovým aroma, ale budiž. Pak přišla vlna Eiskaffee, následně fascinace řetězci a jejich obřími kávami plnými šlehačky a chemie a pak konečně kavárny třetí vlny, které jsem si zamilovala. Při gymplu jsem taky pracovala jako baristka a moc hezky na to období vzpomínám.

Podle vašeho IG účtu to vypadá, že od rána do večera stihnete hned několik kaváren. Kolik kávy denně vypijete? 

Tak tři, někdy čtyři. Nicméně, Instagram není realita. Když mám schůzky a práci na počítači, stihnu klidně tři kavárny za den, jindy zase žádnou. Fotky na Instagram nahrávám až zpětně. 

uznávám, že občas je toho na mě opravdu hodně a ptám se sama sebe, jestli to mám zapotřebí, ale vždycky si představím tu radost, kterou mám z každého projektu, který se mi podaří dotáhnout do konce, a to mě žene dál.

Zakládáte si na zdravém životním stylu, zdravém jídle, nepijete alkohol a hodně cvičíte. Myslíte, že je to typická vlastnost vaší generace?

Trend to je, o tom žádná. Otázkou ale zůstává, kolik lidí tak doopravdy žije. Já jsem neměla moc na vybranou, ale nebudu nikomu nalhávat, že je to procházka růžovou zahradou. Vím, že jsem na sebe fakt hodně přísná… 

Veroniko, kromě všech svých projektů ještě stále studujete? Chcete se i po studiu věnovat těmto aktivitám a co byste si představovala jako svoje ideální povolání? Co byste poradila našim čtenářům, aby toho zvládli stíhat tolik, co vy?

Je pravda, že odpočívat opravdu moc neumím. Škola a vše kolem blogování mi zabere prakticky všechen čas a můj život je tak nikdy nekončící kolotoč. Volný den (a poslední týdny i osobní život) v něm neexistuje. A uznávám, že občas je toho na mě opravdu hodně a ptám se sama sebe, jestli to mám zapotřebí, ale vždycky si představím tu radost, kterou mám z každého projektu, který se mi podaří dotáhnout do konce, a to mě žene dál. Takový život ale rozhodně není pro každého a i já sama cítím, že jednou narazím. Nemůžu takhle jet donekonečna. No a co se týče vysněného povolání, žádné nemám. Můj jediný plán je být šťastná. Ať budu dělat cokoliv, musí mi to dávat smysl a musím z toho mít radost. Jestli to bude v marketingu, který studuji a který mě momentálně živí, nebo někde v truhlárně, to už nechám na osudu. A rada pro čtenáře? Není čas ztrácet čas!

 

   Fotografie: archiv Veroniky Tazlerové