Po vlastní ose: Vše, co hledáme, je světlo
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
31.08.2018
Po vlastní ose

Po vlastní ose: Vše, co hledáme, je světlo

Po vlastní ose: Vše, co hledáme, je světlo
Designérka a výtvarnice Eva Nečasová se zabývá hned několika aktivitami. Krom toho, že vyrábí nevšední osvětlení pod značkou Spacelights, věnuje se i grafickému designu, tvorbě webů a dokonce chystá i počítačovou hru. A aby toho nebylo málo, pomocí 3D tisku vyrábí šperky. V současné době se Eva připravuje na výstavu, kterou plánuje zhruba za dva roky a která bude mít název „Noční les“. Když se podíváte na její tvorbu, je vám úplně jasné, proč tento název. Už jen rozpracovaní duchové se svítícíma očima, které uvidíte v článku, vás musí nalákat. Příjemné počtení!

Designérka a výtvarnice Eva Nečasová se zabývá hned několika aktivitami. Krom toho, že vyrábí nevšední osvětlení pod značkou Spacelights, věnuje se i grafickému designu, tvorbě webů a dokonce chystá i počítačovou hru. A aby toho nebylo málo, pomocí 3D tisku vyrábí šperky. V současné době se Eva připravuje na výstavu, kterou plánuje zhruba za dva roky a která bude mít název „Noční les“. Když se podíváte na její tvorbu, je vám úplně jasné, proč tento název. Už jen rozpracovaní duchové se svítícíma očima, které uvidíte v článku, vás musí nalákat. Příjemné počtení!

Eva už jako malá hrozně ráda malovala a bavilo ji i všemožné kutilství. „Jakmile jsem ale nastoupila na střední, nenamalovala jsem vůbec nic. Zkrátka to nešlo.“

Eva vystudovala textilní školu, kam šla hlavně proto, že se tam moc nekoukalo na známky z vysvědčení. „První obor, který jsem tam začala studovat, byla krajka, ale to fakt nešlo a nakonec mě i vyhodili. Naštěstí tam byla jedna kantorka, která ve mně viděla potenciál, a tak se za mě přimluvila, abych mohla přestoupit na jiný obor. Nakonec jsem tedy skončila u oboru „tkaní koberců a tisk na látku“, no a ten jsem nakonec i úspěšně dostudovala (smích).“

„Okamžitě po škole mi začalo být jasné, že tkaní koberců asi nebude úplně ten nejlepší obor k uživení se. Chodila jsem do práce, která mě nenaplňovala, a bylo mi jasné, že se chci k tvorbě vrátit. A tak jsem se po nocích rekvalifikovala nejdřív na print grafika a potom na webdesignera.“ 

I když souhlasíme, že grafika je kreativní činnost, podíváte-li se na to, co dělá Eva v současné době, pořád tušíte ještě dlouhou cestu. „Je pravda, že potom mě i tahle práce začala trochu svazovat. V tu dobu už jsem zase hodně malovala a fotila a navíc jsem si rozšířila svoje znalosti ještě o audiovizi a PC hry. I když na druhou stranu musím přiznat, že grafika a weby mě živí dodnes. V současné době ale musím říct, že to dělám moc ráda. Mám asi potřebnou protiváhu v těch snových věcech, které vyrábím.“

chodila jsem do práce, která mě nenaplňovala, a bylo mi jasné, že se chci k tvorbě vrátit. A tak jsem se po nocích rekvalifikovala nejdřív na print grafika a potom na webdesignera. 

Když se podíváte na Evinu současnou tvorbu, máte tak nějak pocit, že se muselo v jejím životě něco hodně změnit. Protože přeci jen – grafika a videohry jsou ještě poměrně daleko od snových duchů a svítících samorostů. „Je pravda, že největší zlom v mém životě nastal, když se mi před osmi lety narodil syn Oskar. To se mi převrátil svět naruby a já vytvořila první svítící objekt. Nebyl vlastně vůbec povedený ani moc hezký, ale mě to tak nadchlo, že jsem se rozhodla pokračovat a zdokonalovat se.“

Po narození syna oskara se mi převrátil celý svět vzhůru nohama
a já vytvořila první svítící objekt.

Navíc mě hrozně baví celý ten procesNejdřív přijde nápad a ten musím ukotvit. Donekonečna si přehrávám varianty forem. Pak je tu technická stránka věci, elektřina, pájení, 3D tisk. Jsem vášnivý kutil. A když je dílo na světě, seberu fotobatoh, vlezu přes plot k nám do mokřadu a tam se bořím do bahna pro tu nejlepší fotku.“

Stačí Evu chvíli poslouchat a je vám okamžitě jasné, že tuhle práci opravdu miluje a dává do toho všechno. Zajímalo nás, kam chodí pro inspiraci, protože ta je při kreativní práci to nejdůležitější. „Největší inspirací je mi samozřejmě příroda a konkrétně nejvíc les. Je až neuvěřitelné, kolik různých struktur se v takovém lese nachází. Takže já jen chodím, inspiruji se a sbírám různé kořeny, samorosty a větve. Do lesa vlastně trochu chodím jako do supermarketu. Pak se jen snažím tu strukturu hlavně neponičit a alespoň se k ní vzdáleně přiblížit.“

„Dost často v lese narazím i na předměty, které tam vůbec nepatří a lidé je tam zkrátka vyhodili. Nacházím staré pánve, kropáče, misky i nádobí. Když něco takového najdu, snažím se těmto věcem dát další život. Teď naposled to byla pánev, tak jsem z ní nechala vyrůst houby (smích).“

Je pravda, že když jsme začali zkoumat ty látkové koule, květy a houby blíže, zjistili jsme, že mají každá trochu jinou strukturu a to díky různým druhům použitých látek. Látku pak Eva upravuje do požadovaných tvarů technikou, která vychází ze staré japonské techniky Shibori.

„Původní Shibori technika spočívala v tom, že se vzal kus látky, ten se různě sešil a pak se louhoval v barevné lázni. Tam, kde byla látka sešitá, se neobarvila a tím se získávaly různé vzory. Technika, kterou používám já, z toho vychází. Polystyrenové kuličky obalím syntetickou látkou, pak je zašiju a horkovzdušnou pistolí zahřeju. Polystyrén následně vyndám a zůstane mi požadovaný tvar. Dovnitř místo kuliček dám ledky, protože se nezahřívají a jsou bezpečné. No a tak vznikají moje svítící objekty.“ 

Pokud vás děsí představa, že si koupíte svítící samorost, a začnou vám z něj v bytě vylejzat broučci, můžete tuhle starost rovnou hodit za hlavu. Eva vše nechává pečlivě vyschnout, poté je dřevo ošetřeno kyselinou šťavelovou, která dřevo zbaví brouků a dalšího hmyzu. „Někdy trvá i rok až dva, než je dřevo připravené. Alespoň mám dostatek času vymyslet, jak celý objekt vizuálně pojmout.“

Jestli vás zaujala Evina tvorba a měli byste chuť si nějaký ten kousek pořídit domů, určitě koukněte k Evě na web, kde najdete i e-shop. Samozřejmě můžete sledovat i Facebookovou stránku Spacelights.

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: pro city-dog.cz Anežka Svobodová a Eva Nečasová