Po vlastní ose: Anna Šebestová, která žije a šije s chřesty, hrochy a lenochody ve Vršovicích
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
18.12.2017
Po vlastní ose

Po vlastní ose: Anna Šebestová, která žije a šije s chřesty, hrochy a lenochody ve Vršovicích

Po vlastní ose: Anna Šebestová, která žije a šije s chřesty, hrochy a lenochody ve Vršovicích
Ve vršovické sokolovně, která sídlí těsně vedle baru Waikiki, najdete šicí dílnu. Tomuto království vládne 28 letá Anna Šebestová, která studovala v Anglii textilní design. V jejím repertoáru najdete šaty s chřesty, halenky s borůvkami, obaly na knížky s lenochody a sukně s hrochy.

Ve vršovické sokolovně, která sídlí těsně vedle baru Waikiki, najdete šicí dílnu. Tomuto království vládne 28 letá Anna Šebestová, která studovala v Anglii textilní design. V jejím repertoáru najdete šaty s chřesty, halenky s borůvkami, obaly na knížky s lenochody a sukně s hrochy.

Co děláš na volné noze?

Jsem textilní návrhářka a vlastním značku annanemone, pod kterou vyrábíme oblečení a doplňky.

Vím, že jsi studovala v zahraničí, co přesně a kde?

Vystudovala jsem v Londýně volné umění (fine art), ale na magistra jsem se pak rozhodla právě pro textilní design, ke kterému jsem podvědomě celou dobu směřovala. Naštěstí mi tohle jedna profesorka pomohla odhalit, takže jsem se vydala na rok ještě do anglického Birminghamu.

Proč ses rozhodla vrátit zpět do Prahy?
Nebylo to ani tak rozhodnutí, jako to spíš tak vyplynulo. Vrátila jsem se zrovna ze stáže v New Yorku a byla jsem na pár měsíců v Praze. Mezitím jsem pro tutéž firmu pracovala a na dálku se snažila o vízum, abych se mohla vrátit zpátky. Postupně mi ale docházelo, že se vlastně vracet nechci, že s tou prací nejsem spokojená, že mě nedělá šťastnou. Chtěla jsem být blízko rodině a kořenům a věděla jsem, že Praha je skvělá. Taky napomohlo zamilování se do Čecha...

Jak bylo řečeno, jsi na volné noze. Byla jsi ale někdy někde zaměstnána?
V oboru byla hlavní práce ta v New Yorku, pracovala jsem pro textilní studio, kde jsem byla jejich textilní designer. Hledala jsem budoucí trendy a kreslila jsem komerční vzory, které si pak odkupovaly různé značky a já už na ně neměla práva. Tak to v téhle brandži chodí.

Proč ses tedy finálně rozhodla pro práci na sebe?

Jednoho dne jsem seděla u počítače, kreslila další variace na kytky (pro změnu) a zjistila jsem, že nejsem šťastná a že nevytvářím nic svého. Všechnojsem jen odesílala neznámo kam a hlavně to ani nebylo podle mých představ. Během magistra jsem založila značku annanemone, se kterou jsem v Praze zkusila pár marketů s docela dobrými ohlasy. Tak jsem si řekla, že to zkusím pořádně, že tam třeba je nějaký potenciál.

Jaké jsou podle tebe výhody práce na volné noze?
Velké pro je rozhodně zorganizování si vlastního času, můžu si určit pracovní dobu jakou chci. Moje profese mi taky umožňuje pracovat skoro odkudkoliv, takže práce není rutina, každý den je trochu jiný.

A jaké jsou nevýhody práce na volné noze?
Protože to je moje značka, velkou nevýhodou je, že pořád myslím na to, co musím udělat nebo zlepšit. Člověk řeší objednávky z Austrálie v noci, aby byl zákazník spokojený. Kdežto kdybych pracovala pro někoho, tak si řeknu, že to počká na pondělí a že je přece víkend. Člověk musí řešit nejenom výrobu, ale také všechny ty nudné věci kolem businessu. Daně, finance, pojištění, marketing atd. A nevýhodou je samozřejmě nestálý plat.

 

  • Jsem sama sobě svým šéfem.
  • Volnost v čase - nemám stálou pracovní dobu.
  • Mohu pracovat skoro odkudkoliv.
  • Nestálý plat.
  • Nejistota výdělku.
  • Jako OSVČ více papírování, platba sociálního a zdravotního pojištění. 
I když se to nezdá, tak plusy rozhodně převažují a neměnila bych!

Popiš nám svůj běžný den...
Každý den je jiný, takže se těžko popisuje nějaká rutina, záleží, jestli je třeba nějaká objednávka narychlo nebo návštěva v dílně. V tom případě tam jdu po ranním cvičení a když už tam jsem, tak organizuji ostatní záležitosti týkající se objednávek nebo uskladněných věcí, materiálů, co musím doobjednat, atd.
Když zrovna v dílně nejsem, tak pracuji z domova na vzorech, zakázkách pro firmy nebo ostatních tvůrčích projektech. Nedávno jsem třeba dokončila ilustrace pro britskou veganskou kuchařku.

Co aktuálně šiješ?
Já sama vlastně skoro nešiji, umím jenom základy, ale mám moc šikovné švadleny a krejčovou, které umí vykouzlit skoro cokoliv. Připravuji další focení a nové kousky, vše bude k vidění online na mých stránkách annanemone.etsy.com anebo po domluvě v naší dílně v pražských Vršovicích.

Jaký je tvůj nejoblíbenější vzor?
To je vždycky těžká otázka. Ke každému se váže nějaký příběh, ale jeden z mých nejoblíbenějších je chřest. Je to taková klasika, jeden z nejstarších (taky je v jedné birminghamské vegetariánské restauraci na tapetě, takže na něj mám dobrou vzpomínku) a vždycky jsem tíhla k zelené. Ale také mám ráda hrošíky, protože to byl poslední vzor, který mě viděla kreslit moje milovaná babička, a byla z nich celá naměkko, takže to jsem já díky tomu taky.

 

Jednou jsi mi říkala, že s tvými látkami se pojí i vtipné příběhy, povíš nám nějaký?
Takových mám několik a těším se na další! Třeba v létě si objednala slečna z Prahy sukni a pánskou košili se šváby a pak mi sdělila, že to je pro ní a snoubence na svatební hostinu, protože se budou jmenovat Švábovi.

Nebo slečna v Kalifornii kupovala mamutí šaty, protože pracuje v muzeu s pravěkými zvířaty. Potom zase entomoložka z Chicaga objednala sukně s mandelinkami a beruškami na přednášky. Nebo slečna, co pracuje v bostonském akváriu, chtěla šaty se žraloky. Paní z Austrálie zase třeba zástěru s chřestem pro manžela - chřestového farmáře... Nebo si třeba jedna paní zakoupila veliký polštář dost strašidelného mořského ďase (ta ryba se světýlkem) pro svojí čtyřletou dcerku a psala mi, že ho všude nosí a že v noci zastrašuje zlé sny. Ty příběhy mě na tom hrozně baví a mám vždycky radost, když se o ně zákazníci podělí.

Jak se tváříš na současný trend recyklování a tzv. “slow fashion”? Máš ty sama něco ve skříni, co již vydrželo a ještě vydrží léta?
Rozhodně jsem pro snažím se podle toho řídit. Celý ten módní svět a vůbec recyklování celkově mě dost děsí, bojím se v tomhle ohledu budoucnosti.

Každopádně mám, zrovna mám na sobě šaty po mamince, které nosila v osmnácti a vypadají úplně jako z nějaké letošní kolekce. Takových věcí mám řadu, taky hodně po babičce a z anglických sekáčů. Do běžných tuctových obchodů s oblečením opravdu skoro nechodím.

Vidím tady spoustu odstřižků a zbytků látek, dokonce celou skříň. Co s nimi děláš?
Snažím se všechno nějak upotřebit, buď použít na nějaké malé taštičky nebo při další výrobě oblečení ve stejném vzoru, nebo jako stuhu na hotový balíček. Taky jsme dělaly jednomu oblíbenému zákazníkovi bundu z odstřižků anebo sem tam použijí zbytky paní patchworkářky.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: city-dog.cz.