Pepíno a Tereza Pergnerová jsou dokonalá dvojka, říká kreativní šéfka Mise nový domov
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
17.01.2019
Rozhovor

Pepíno a Tereza Pergnerová jsou dokonalá dvojka, říká kreativní šéfka Mise nový domov

Pepíno a Tereza Pergnerová jsou dokonalá dvojka, říká kreativní šéfka Mise nový domov
Mise nový domov přináší na televizní obrazovky příběhy lidí, s nimiž se osud nemazlil, a kteří dostanou díky pořadu šanci na nový začátek – především tím, že získají nové bydlení. Nejvíc je samozřejmě vidět moderátorka Tereza Pergnerová, ale za ní stojí tým úžasných profíků a nadšenců, bez kterých by nebylo co vysílat. Mezi nimi i dvě Lucie – Matějíčka Sehnalová, kreativní producentka, a Radová, která režírovala tři díly pořadu...

Mise nový domov přináší na televizní obrazovky příběhy lidí, s nimiž se osud nemazlil, a kteří dostanou díky pořadu šanci na nový začátek – především tím, že získají nové bydlení. Nejvíc je samozřejmě vidět moderátorka Tereza Pergnerová, ale za ní stojí tým úžasných profíků a nadšenců, bez kterých by nebylo co vysílat. Mezi nimi i dvě Lucie – Matějíčka Sehnalová, kreativní producentka, a Radová, která režírovala tři díly pořadu...

Dovedete říct, kolik lidí tvoří celý tým Mise Nový domov?

Přesně to spočítat dost dobře nejde, protože třeba už jen stavařů se vystřídá obrovské množství, i když někteří „zaskočí“ jen na hodinu. A každá přestavba je jinak náročná a vyžaduje úplně jiné množství řemeslníků. Televizní štáb tvoří kreativní producent, což je moje pozice, výkonná producentka za Novu a výkonný producent za společnost, která zajišťuje natáčení, dále šéf výroby, dva produkční, hlavní režisér, ten si hlídá natáčení jako celek, zatímco stavební režisér je celou dobu jenom na stavbě, pak dva kameramani, dva zvukaři, stavbyvedoucí Pepíno a moderátorka Tereza Pergnerová. A samozřejmě střihači, těch je ve finále hodně, jen na jediném dílu dělají tři střihači dvacet dní. Plus spousta technické podpory. A nesmíme zapomenout na architekta, který má taky svůj tým. Tak si to spočítejte!

Režisérka Lucie Radová k tomu dodává: „Na mém prvním natáčení bylo dělníků na stavbě fakt hodně. Tak třicet, možná i víc, protože to byla rekonstrukce celého domu. Do toho mi tam přijela dvacítka motorkářů, pak maminka a sestra s dcerama. Takže pak máte na place nějakých šedesát lidí, chodíte tam s megafonem a snažíte se všechny nějak ukočírovat.“

Padlo jméno Terezy Pergnerové, byla to podle vás dobrá volba?

Rozhodně! A trošku s tím mám co do činění. Když mi volali a nabízeli spolupráci na první sérii, musela jsem z časových důvodů odmítnout, protože bych měla nastoupit v podstatě už za týden. Ale navrhla jsem Terezu na pozici moderátorky. Dělaly jsme spolu předtím Vyvolené a často jsme si povídaly o tom, jak moc toužíme podílet se na nějakém charitativním projektu. Já věděla, že Tereza je na takovýhle pořad jako dělaná. A u druhé série jsme se konečně i sešly.

Denně jsem dostávala nějakých třicet čtyřicet mejlů od lidí,
kteří nabízejí svou pomoc.

Jak Terezu vzali diváci? Pro někoho je to pořád kontroverzní osoba…

Reakce na první řadu jsem měla jen zprostředkované, každopádně dnes jsou v 99 % pozitivní. Lidé jí věří. Možná i z toho důvodu, čím si prošla. A oceňují, že nejen že se dokázala znovu vzchopit a vrátit se, ale nemyslí jen na sebe a pomáhá druhým. Není za hvězdu. To z ní cítí i lidi, se kterými natáčíme. Je to všechno bezprostřední, upřímné, od srdce. Sem tam zaslechnu, že přehrává. Ne. Ona taková je, prožívá všechno nesmírně hluboce.

A co Pepíno? To je další výrazná figura pořadu…

V první sérii šéfoval stavebnímu týmu Tomáš. Osvědčil se výborně, ale napodruhé musel odmítnout kvůli jiné práci. Takže jsme udělali klasický casting, z něhož vzešel právě Pepíno – vlastním jménem Josef Tokoly. Má zednickou školu, na stavbě je jako doma, stavěl své restaurace, podílel se na rekonstrukci bytů, je to profík každým coulem. A nesedl si z Terezy na zadek, z nějakých kamer už vůbec ne. A byla to dobrá volba, protože zapadnul dokonale. S Terezou vystupují jako nejlepší kámoši a přitom si na to nemusí hrát.

Jak se vlastně vybírají aktéři jednotlivých dílů?

Kdokoli se může sám přihlásit do naší databáze, případně může upozornit na nějaký příběh – souseda, místního trenéra, učitelku, svou neteř – někdo jiný. Kritérií výběru je ohromné množství, základem je nicméně najít lidi, kteří si skutečně zaslouží pomoc, aniž by o tom kdokoli jen zapochyboval. Takové, kterým to bude přát každý.

Kdo nakonec rozhoduje o tom, který příběh se vybere?

Je to dlouhá řada lidí, oddělením castingu počínaje a vedením televize konče, a celý proces je dost složitý, protože musíme ověřovat úplně všechno, i legislativně. Například pokud by měly v pořadu vystupovat děti, musí dát souhlas jejich zákonný zástupce. To mě, musím říct, u jednoho případu strašně rozčílilo, protože matka, která na své potomky naprosto kašle a nestará se o ně, odmítla podepsat; chtěli jsme pomoct jejímu staršímu synovi, který si vzal děti k sobě. Každopádně velká část lidí, odhadem tak polovina, neprojde už písemným sítem, protože některý z faktů, které uvedou v dotazníku, nevyhovuje záměrům pořadu. Mohou to být i zcela praktické důvody, například že dům, který by se měl rekonstruovat, je příliš velký nebo v tak dezolátním stavu, že by se to finančně při vší vůli neutáhlo. Aby byl pořad atraktivní a pestrý, musíme také hledět na různorodost aktérů a jejich životních osudů.

„Ten výběr je opravdu náročný,“ potvrzuje Radová. „Já jsem snad nikdy nenajezdila tolik kilometrů. A když se vyptáváte na detaily z života, který u většiny dotazovaných není zrovna růžový, ostatně proto jim taky chceme pomoct, máte kolikrát husí kůži a slzy na krajíčku. Někdy se cítíte i blbě, že jim lezete do soukromí. Na druhou stranu oni s tím tak trochu počítají a kromě toho od prvního kontaktu si to už měli čas rozmyslet.“

Kolik se tak sejde žádostí?

Na začátku jich jsou třeba tři tisíce. Z nich musí vzejít pouhých osm. Nevyhnete se samozřejmě hádkám, protože každého z nás osloví jiný příběh. Důležitou fází je ověřování faktů. Mnohdy zjistíte, že věci nejsou úplně tak, jak je žadatel popisuje, ať už záměrně, či nevědomky. Soused třeba viděl vše malinko jinak, vyvodil si závěr, který neodpovídá skutečnosti. Někdy se změní situace v mezidobí, protože od chvíle, co se lidé přihlásí, uplyne pár měsíců. Takže proběhne první vlna ověřovacích telefonátů, vyselektují se vhodní kandidáti, a začne hlubší kontrola. Zásadní je například absence exekucí; ty anebo opravdu vysoké zadlužení jsou příliš velké riziko, už jen proto, že ve výsledku by rodina o nové bydlení mohla vzápětí zas přijít! Ověřují se trestní rejstříky. A pak začneme vybrané objíždět osobně. Přímo na místě se mnohé jeví taky jinak, taková fotka může být kolikrát naprosto zavádějící. 

Kdy se vlastně začal pořad natáčet a budou další díly?

Asi před třemi lety vznikly dva pilotní díly, které se vysílaly před Vánocemi. Mělo to úspěch, takže následovaly dvě série, jedna vloni, další letos; té jsem dělala kreativní producentku já, nikoli tedy sama, protože to by jeden člověk nestíhal. O pokračování se momentálně jedná, sledovanost byla vynikající, tak uvidíme… 

Na kolik zhruba vyjde jeden díl a kdo to všechno financuje?

Rekonstrukce samotná určitě aspoň milion korun, ale se vším kolem to bude víc než dvojnásobek.

Kolik spolkne takový projekt času?

Natáčení druhé série začalo na přelomu června a července, končilo se v polovině listopadu, já jsem odevzdávala poslední díl 12. prosince.

Jede se v kuse nebo je chvíle i na přestávky?

Teoreticky by i ti, kteří jsou u natáčení všech dílů, jako Tereza, Pepíno anebo já, měli mít mezi jednotlivými díly pět dní volna. Ale nemusím snad ani říkat, že teorie a praxe jsou dvě různé věci. Každý si jistě dovede představit, co všechno se v takovémto presu může stát.

Právě, co třeba?

Na stavbě je to adrenalin v podstatě denně. Shání se topenář v neděli večer, poslední dlaždice křupne a co teď? Ale musíte si poradit. Zato když nám v pátém díle vybouchl byt, kam se měla rodina přestěhovat, to nám opravdu zatrnulo. Skutečně jsme hekticky sháněli náhradní bydlení přesně tak, jak bylo vidět v televizi. Nic fingovaného.

„Jsou to občas vyhrocené situace,“ doplňuje Radová. „Nikdo není dvakrát nadšený, že se něco rozbije, spadne nebo nesedí tak, jak by mělo, a my tam ještě otravujeme s kamerou. Málem chceme, aby se to zopakovalo; aby jim to jako upadlo! A nejen na stavbě je to samé ne zrovna chtěné překvápko. Občas naháníme i členy rodiny, protože oni nevědí přesně, co chystáme. Chceme, aby byli překvapení, jenže někdy nám ten původní záměr nevyjde.“

Kolik materiálu natočíte?

Z jednoho dne zhruba tři hodiny. A natáčí se někdy šest, ale jindy i patnáct dní. Takže sestříhat z toho hodinu dá celkem zabrat. 

Kolik dní máte vlastně na samotnou přestavbu?

Na byty pět dní, plus jeden den máme na natáčení rodiny a jejího příběhu a jeden den na záběry, které práce omezují, ale je potřeba to zkrátka natočit. Stavaře to někdy dost štve, ale musí to holt být, aby to na obrazovce pak nějak vypadalo. 

Podobných pořadů, kde se přestavuje něčí bydlení, je na obrazovkách k vidění víc, čím je Mise nový domov jiná?

Trochu se možná podobá americkému Vítejte doma nebo Extreme home makeover, ale my jsme daleko víc orientovaní na lidskou stránku, parametry jsou jiné. Možná i proto pořad sledují více ženy, i když ten rozdíl není až tak výrazný, jak by si někdo mohl myslet. Je překvapivé, kolik chlapů se dívá nejen právě kvůli technické stránce věci, ale baví je především ten lidský příběh. Píšou nám pak, jak u toho brečeli. Taky se dívá spousta dětí, kterým to rodiče povolí zcela záměrně, a pak nám píšou, jak jejich chlapeček nebo holčička chtěli poslat těm z televize hračky.

Tolik pozitivna je v dnešní době vyslovená výjimka – pořad o tom, kolik dobra je mezi námi, a jak se přelévá z obrazovky mezi diváky, a ukazuje se, že je ho všude spousta, jen zabrnkat na tu správnou strunu…

Pravdou je, že jsem denně dostávala nějakých třicet čtyřicet emailů od lidí, kteří nabízejí svou pomoc. Přemýšlíme, jak tuhle vlnu solidarity podchytit, zatím jsem jen propojovala jednotlivé lidi, kteří třeba chtěli někomu poslat dárek. Kristýnka ze sedmého dílu dostala přes šest stovek emailů s nabídkou pomoci. Jsou to úžasně emotivní scény. Zazvoní paní, která nese vánoční stromeček, jindy parta chlapů veze ohromné balíky...

Je to něco jako pošli to dál…

Přesně. Je to takové šíření dobra. A funguje nejen na place a mezi místními při natáčení, ale i mezi diváky. Když vidí, že ačkoli sami prakticky nic nemáte a přesto pomáháte jiným, tak jako aktéři našeho pořadu, oni přece mohou taky. V lidech to prostě probouzí víru v to, že dobro existuje a že se cení…

„Práce na takovémto pořadu je za odměnu, i když je hodně náročná. Ale není pochyb, že má smysl,“ dodává Lucie Radová. „To vidíte pak i v reakcích okolí, ať už naživo nebo posléze od diváků. Když lidi nabízejí pomoc, ačkoli jim samotným to kolikrát zamotá vlastní plány. A když se prolomí ledy, to je pak úplná záplava emocí. Třeba v Kozlovicích nebyla rodina, které jsme pomáhali, příliš oblíbená, což byla výjimka, ale já jsem byla přesvědčená, že to není jejich vinou. A teď si představte, jak vám poslední den začnou chodit na stavbu lidi z okolí s plyšákama a kytkama, ale ne proto, že by chtěli být v televizi, naopak. A slyšíte, jak jedna paní říká: „Já vím, že to s námi nemáte jednoduché. Ale chci vám říct, že lidí, kteří vás mají rádi, je tu mnohem víc, než těch pár ubožáků, co vám dělají problémy.“ Podle mě je povzbuzující, že dáváme prostor hlasu dobra a ukazuje se, že je ho tady mezi námi hodně, přestože zlo je mnohem hlasitější a ukřičenější. Náš pořad dokazuje, že pokud člověk chce, aby se k němu lidé chovali hezky, nesmí se bát začít s tím první, jít tomu naproti. A ono se to začne řetězit.“

 

   Fotografie: TV Nova