Dělám dýmky pro Zemana i Schwarzenberga, říká Jan Klouček
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
11.10.2018
Po vlastní ose

Dělám dýmky pro Zemana i Schwarzenberga, říká Jan Klouček

Dělám dýmky pro Zemana i Schwarzenberga, říká Jan Klouček
Jan Klouček vyrábí dýmky se značkou JanPipes profesionálně od roku 1999. Začátkem 90. let založil dýmkařskou prodejnu „Baker Street“ v Celetné ulici v centru Prahy a v ten moment se začala psát zásadní kapitola jeho života. Ta o dýmkách.

Jan Klouček vyrábí dýmky se značkou JanPipes profesionálně od roku 1999. Začátkem 90. let založil dýmkařskou prodejnu „Baker Street“ v Celetné ulici v centru Prahy a v ten moment se začala psát zásadní kapitola jeho života. Ta o dýmkách.

Dýmkařské řemeslo se učil přímo v jeho kolébce, ve francouzském městě Saint-Claude. Pro vznik jeho dýmkařské dílny byla důležitá spolupráce s přední francouzskou firmou Chacom. Její majitel pan Yves Grenard mu pomohl při zahájení výroby dýmek a byl hlavním odborným rádcem.

Perfektní zvládnutí řemesla a znalost materiálu považuje za základ pro kvalitní volnou tvorbu. Proto se v začátcích věnoval sériové výrobě. Až po získání prvotních zkušeností se odvážil sám tvořit design svých prvních vlastních autorských dýmek. Dnes ho inspiruje architektura, přírodní i čistě technické motivy. Hledá soulad mezi tvarem dýmky a přírodní krásou briarového dřeva.

„Fajfkaři jsou většinou docela fajn lidi, mají to jako koníček, kterému je třeba něco obětovat. Jsou to lidé, kteří si na kouření musí udělat čas, musí mít chuť vychutnat si život. Často jsou to lidé zajímavých povolání – nejsou to jen herci nebo politici, jsou to statici, hoteliéři, někdo, kdo začal ve 40 letech péct vlastní chleba nebo stavět kola apod.“

„Jak se lišila moje první dýmka od té dnešní? Hodně. Člověk se nejdříve učí zvládat řemeslo. Ta první funkce je to, že je to užitný předmět a až druhá je, že by ten předmět měl nějak vypadat, mít nějaký design. Samozřejmě hodně záleží na vkusu toho, kdo si ji kupuje. Dneska už jsem přestal tolik experimentovat, mám rád ty tradičnější, konzervativnější tvary dýmek. A navíc – každá fajfka je krásná. Občas udělám fajfku, o které si myslím, že je fantastická, ale překvapí mě, že ji nikdo nechce. A po některých se naopak zapráší. Fajfka si prostě musí svého majitele najít.“

„Když si půjdete pro svoji první dýmku, je určitě lepší koupit si nějakou levnější. Ze začátku je to nezvyk, protože i kuřáka cigaret trochu pálí jazyk – ten kouř je hutnější.“

dýmkaři si většinou umí vychutnat život. 

„Proces zakuřování dýmky probíhá tak, že se čistá hlavička zakouří určitým druhem tabáku a vytvoří se karbonová vrstva, která ve finále umocňuje tu chuť tabáku. Karbonová vrstva jsou slepené zbytky popela, ale jsou v tom uložené silice, vůně i chuť toho tabáku.“

„Jsou lidé, a hlavně tedy v zahraničí, kteří vyrábí dýmky i hodně složitými technikami. Třeba že povrch je vyřezaný jako krajka. U takových dýmek trvá výroba dlouho. Také se kombinují materiály. Já používám stříbro na kroužky, potom hodně přírodní materiály jako ořechy, taky různá paroží apod.“

„Dýmky jsem udělal už spoustě lidem a vůbec nezáleží na tom, jak je kdo slavný. Ale moje dýmky kouří třeba Bolek Polívka, kníže Schwarzenberg i pan prezident Zeman.“

„Mám spoustu učňů, někteří z nich jsou dokonce starší než já. Moje děti to nedělají. Ale netrápí mě to. Mám pocit, že prostor pro tohle řemeslo už není takový. Ale díky workshopům, které pořádám, jsem už pár lidí základy výroby naučil.“

„Dýmkaři mají i své soutěže. Třeba na mistrovství světa se sejde 400–450 lidí, vezme se rovná fajfka, tak 3 gramy tabáku, což jsou tak tři cigarety. Člověk má pět minut na nacpání, dostane dvě sirky a minutu na zapálení. Běžně vykouření trvá tak 30–40 minut. Rekord na mistrovství je 3:35 minut.“

„Dnes existují mnohá diskuzní fóra, kde se dýmkaření probírá. Je to určitý příznak doby. Dříve když vstupovali kluci do dospělosti, tak je tatínek naučil nacpat fajfku, a to už se dnes vůbec nedělá. Ale je fajn, že výměna zkušeností probíhá alespoň takhle – ve skupinkách. Vytvořily se nové skupinky fajfkařů,  kde jsou mladí, kteří doplňují tu generaci starších.“

 

   Fotografie: Tomáš Rubín pro city-dog.cz.