Nejstarší sakrální stavba v Karlíně, která přežila komunismus i povodeň
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
25.09.2018

Nejstarší sakrální stavba v Karlíně, která přežila komunismus i povodeň

Nejstarší sakrální stavba v Karlíně, která přežila komunismus i povodeň
Asi jste zaznamenali, že se v Praze dost často bourají poměrně kvalitní historické stavby. Samozřejmě, že je pokrok důležitý a kdyby byly nahrazovány stavbami kvalitními, bylo by to o něco méně bolestnější. Jenže ze zkušenosti víme, že to tak často nebývá. Jen namátkou můžeme vzpomenout budovy, které šly v nedávné minulosti k zemi: brutalistní hotel Praha, Dům u Turků (dům na rohu Vaclavského náměstí a Opletalovy ulice), dlouhodobě se stahují mračna nad Transgasem, Libeňským mostem nebo terasou u metra Budějovická, která je součástí DBK. Naštěstí jsou ale i světlé výjimky a jednou z nich je právě kaple v Karlíně – nejstarší sakrální stavba v této čtvrti.

Asi jste zaznamenali, že se v Praze dost často bourají poměrně kvalitní historické stavby. Samozřejmě, že je pokrok důležitý a kdyby byly nahrazovány stavbami kvalitními, bylo by to o něco méně bolestnější. Jenže ze zkušenosti víme, že to tak často nebývá. Jen namátkou můžeme vzpomenout budovy, které šly v nedávné minulosti k zemi: brutalistní hotel Praha, Dům u Turků (dům na rohu Vaclavského náměstí a Opletalovy ulice), dlouhodobě se stahují mračna nad Transgasem, Libeňským mostem nebo terasou u metra Budějovická, která je součástí DBK. Naštěstí jsou ale i světlé výjimky a jednou z nich je právě kaple v Karlíně – nejstarší sakrální stavba v této čtvrti.

V roce 1753 byl na úpatí Vítkova, v rozsáhlém areálu ústřední Invalidovny, založen vojenský hřbitov s nevelkou čtvercovou kaplí, která se nacházela přibližně uprostřed jižní hřbitovní zdi. Zdobení na jejím průčelí odpovídá stylem pozdnímu baroku a ranému klasicismu. Interiér kaple byl vyzdoben freskami představujícími české patrony a korunování Panny Marie.

Za napoleonských válek byli na hřbitově kromě vojenských invalidů pohřbíváni i ruští důstojníci a vojáci. Na konci 19. století byl vojenský hřbitov zrušen a jeho místo zabrala průmyslová zástavba. Některé honosnější náhrobky významných důstojníků a pomník ruským hrdinům byly přesunuty roku 1906 na Olšanské hřbitovy. Hřbitovní kaple zůstala, ale byla obestavena továrními halami bývalého ČKD Dukla. Ve stejné době v ní byl dokonce umístěn agregát, který zajišťoval teplo okolním halám. A tak na několik desetiletí milá kaple zmizela Pražanům z očí, ale přežila. Proto také byla v roce 1964 zapsána na seznam kulturních památek a v roce 1976 proběhla na nátlak karlínských obyvatel oprava její střechy a fotografická dokumentace freskové výzdoby. V roce 2001 koupila rozsáhlé pozemky bývalého překladiště ČKD developerská společnost Real Estate Karlín Group.

Největší zkouškou si kaple prošla při povodních v roce 2002. Byla zaplavena do výšky čtyř metrů a nad hladinou zůstala jen střecha s věžičkou. Stoupání bahnité vody se zastavilo těsně pod klenbami a freskové malby tak byly naštěstí zachráněny. Pokud očekáváte, že po opadnutí vody byla kaple očištěna od nánosů kontaminovaného bahna, vysušeny provlhlé zdi a podniknuty všechny nezbytné práce pro záchranu barokních fresek a původních vrat, bohužel se pletete. Kaple byla ponechána majitelem na pospas. „Když jsem se v polovině listopadu 2003 do kaple náhodou dostal (musel jsem proto překonat vysoký plot), nevěřil jsem vlastním očím. Vrstva zaschlého bahna pokrývala podlahu, na které ležela vyvrácená vstupní vrata. Dřevo bylo popraskané, barokní kliky a zámky zrezivělé. Vlhké nevětrané prostředí v kapli způsobilo rychlé šíření plísní, které pokryly převážnou část freskových maleb. Ty tak pod postupující zhoubnou plísní na mnoha místech opadaly a zůstala po nich jen bílá místa, “ popisuje tehdejší neveselý stav Petr Kučera – architekt a organizátor procházek po pražských památkách.

Na kritický stav barokní kaple jsem okamžitě upozornil orgány státní památkové péče. K mému překvapení se postupně ukázalo, že o situaci kulturní památky zasažené povodní zde nikdo nevěděl. Teprve po odhalení kauzy v několika médiích začaly zodpovědné orgány jednat a společnost Real Estate Karlín Group upozornily na povinnost majitele o kulturní památku pečovat. Během několika následujících týdnů byla kaple vyklizena a zničená barokní vrata odvezena do restaurátorské dílny. Následně byly zbourány i všechny haly bývalého překladiště a na zapomenutou kapli se tak k údivu mnohých karlínských obyvatel po téměř sto letech otevřel pohled z Pernerovy ulice.“ Možná vás, stejně jako nás, zarazí poněkud divoká omítka, ale pan architekt nás uklidnil se slovy: „Nemůžu říct, že by se mi barva fasády nějak zvlášť líbila, ale předpokládám, že se při rekonstrukci vycházelo z původních barev. Hlavně, že se kapli podařilo zachránit.“

Tohle všechno se stalo do roku 2004. Na velmi dlouhých 14 let byla kaple obklopena nevzhledným, oploceným parkovištěm a stále se čekalo, kdy tedy vznikne onen parčík, který společnost Estate group od začátku slibovala. Ano, opravdu to trvalo celých 14 let, než se z parkoviště stal park. Díky bohu, že to dopadlo takhle, těžko říct, jak by památka dopadla, nebýt angažovanosti Petra Kučery. 

   Fotografie: Petr Kučera