Nejhlasitější němý výkřik; je slyšet i 50 let poté. Proč nesmíme zapomenout na Jana Palacha
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
14.01.2019

Nejhlasitější němý výkřik; je slyšet i 50 let poté. Proč nesmíme zapomenout na Jana Palacha

Nejhlasitější němý výkřik; je slyšet i 50 let poté. Proč nesmíme zapomenout na Jana Palacha
Byl to kluk jako každý jiný. Až do onoho osudného dne 16. ledna roku 1969...

Byl to kluk jako každý jiný. Až do onoho osudného dne 16. ledna roku 1969...

V šest hodin ráno nasedl Jan Palach v rodných Všetatech do vlaku směr Praha. Okolo osmé přijel na studentské koleje na Spořilově, kde napsal koncept a čtyři verze posledního dopisu. V jeho závěru stojí podpis „Pochodeň č. 1“. V jedenáct dopoledne odchází z koleje a kupuje si známky a pohlednici, kterou odesílá spolu se třemi z dopisů. Kolem poledne kupuje v ulici Na Poříčí č. 22 dvě umělohmotné nádoby. Do nich si vzápětí nechá v Opletalově ulici č. 9 načepovat benzín. S nádobami plnými hořlaviny a aktovkou v ruce zamíří k Národnímu muzeu.

Na každém rohu noci planou ohnivci  Ale tam na poušti je osolené místo
Kde hořel keř za bílého dne...      

Jan Skácel (z básně Hořící keř)

Pro svůj čin si vybral záměrně místo v centru Prahy, kde po celý den procházela řada lidí. Zhruba ve 14:25 dorazí ke kašně pod rampou muzea. U jejího zábradlí si odloží kabát a z aktovky vyndá lahvičku s nápisem Éter. Otevře ji nožem a přičichne. Poté se polije benzinem – a zapálí. Přeskočí zábradlí a proběhne mezi zaparkovanými auty k pomníku svatého Václava, málem ho srazí projíždějící tramvaj. Zřejmě i proto zahne směrem k Domu potravin, tady padá k zemi a lidé hasí oheň svými kabáty…

Světlo, jež nikdy nezhaslo

Jeho smrt se zdála být dlouhou dobu nesmyslná, zbytečná. Jen na kratičkou chvíli, na pár týdnů, probudila v Češích záblesk svědomí a sílu vyjít do ulic a dát najevo své rozhořčení. Energie z ohně, který strávil mladíkovo tělo, však brzy vyprchala. Historie už ale mnohokrát potvrdila, že význam některých událostí ukáže až čas. Přesně dvacet let od upálení Jana Palacha se komunistická moc nechala strhnout k neadekvátně brutální reakci při pietní vzpomínce a pokusu zapálit svíčku v místě, kde svůj čin provedl. A tak se strhl řetězec událostí, jež později dostal název Palachův týden, a jehož třicáté výročí si připomínáme právě v těchto dnech.

Palachiáda

„Umřel, protože chtěl vykřiknout co nejhlasitěji. Chtěl, abychom si uvědomili, co se to s námi děje, abychom viděli, co to vskutku děláme, a uslyšeli, co to vskutku říkáme v tom čase ústupků, o kterých se říkalo, že jsou nezbytné, kompromisů, které byly vydávány za rozumné, a taktizování, o kterém se leckomu chtělo věřit, že je chytré. Vytrácelo se vědomí, že i pod největším tlakem musí při tom všem cosi zůstat, cosi základního, s čím na trh už nelze a bez čeho lidský život ztrácí svou nezadatelnou důstojnost,“ psalo se v dokumentu Charty 77 k 20. výročí Palachova sebeupálení. Pět dní trvající protesty byly největším projevem občanského odporu proti totalitnímu režimu od jeho stabilizace počátkem 70. let. Začalo to v neděli 15. ledna 1989. Několik opozičních skupin svolalo vzpomínkové shromáždění k soše svatého Václava. Už 9. ledna dostala tehdejší disidentská jednička Václav Havel anonymní dopis, v němž neznámý psal, že se 15. ledna po vzoru Jana Palacha zapálí na Václavském náměstí. Vystoupení v televizi mu nevyšlo, a tak Havel varoval prostřednictvím zahraničního rozhlasu. Napětí ve vzduchu se dalo krájet. I přes úřední zákaz se na Václavském náměstí sešlo několik tisíc lidí. Režim byl však připraven. Ministr vnitra vyhlásil historicky nejvyšší, 4. stupeň mimořádných bezpečnostních opatření, v pohotovosti bylo 3,5 tisíce „esenbáků“ a milicionářů. První demonstrace, původně míněná jen jako malá pieta, byla tvrdě rozehnána. Lidé však přišli na druhý den znovu, i ten další, a další, po celý týden. Postupně se protestů, přes jejich brutální potlačování, účastnily desítky tisíc lidí. 1 400 z nich skončilo ve vazbě, stovky byly zraněny. Ale vrátka ke svobodě se pootevřela; malou škvírkou pronikl proužek světla...

Ukázalo se, že český národ na Jana Palacha ve skutečnosti nikdy nezapomněl. Komunisté mohli ničit jeho hrob i památku jak chtěli, plameny, které vzplály před Národním muzeem před padesáti lety, nikdy do země zadusat nedokázali. Jan Palach dal svůj život za to, aby ostatní žili jinak a lépe. Trvalo to o dvě desítky let déle, než doufal. Teď jen aby oheň, jenž stále doutnal, a vzplanul nakonec v srdcích nás všech, nikdy nevyhasl…

Jana Palacha připomene:

Odhalení pamětní desky

16. ledna v 10:30 bude na nádvoří Univerzity Karlovy na Ovocném trhu odhalena pamětní dlaždice v místech, kde stála rakev s ostatky Palacha v den jeho pohřbu.

Výstava na Václavském náměstí

16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhne zahájení venkovní výstavy Jan Palach ’69 v horní části Václavského náměstí, která potrvá do 30. ledna. Autory výstavy jsou Petr Blažek, Patrik Eichler a Jakub Jareš.

Ticho za Jana Palacha

V horní části Václavského náměstí začne 16. ledna v půl jedné odpoledne kulturní pásmo sdružení Mene Tekel. Půjde o příspěvky pamětníků, umělců a osobností veřejného života. Následuje hudebně-liturgický pořad Ticho za Jana Palacha pod vedením Bohdana Mikoláška.

Průvod se světly

Iniciativa Milion chvilek pro demokracii pořádá ve středu 16. ledna Průvod se světly; v 18:45 se vydá na Staroměstské náměstí, aby připomenul 50. výročí Palachova upálení.

Pieta a diskuse na filozofické fakultě

Palachovu památku uctí i studenti a vyučující Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Součástí programu je 16. 1. od 18:30 pietní akt u pamětní desky na budově FF UK, následován panelovou diskusí. Diskutovat bude Kristina Andělová, Tomáš Halík, Jakub Jareš a Anna Šabatová.

Konference o „živých pochodních“

17. ledna od 10:00 se koná mezinárodní konference Jan Palach a další živé pochodně v sovětském bloku. Konference se bude zabývat zejména historickým a morálním dopadem činu sebeobětování „živých pochodní“ nejen na občany svých zemí, ale v širších souvislostech ve spojení s činem Jana Palacha.

Výstava Síla činu

V Muzeu Kampa proběhne 18. ledna od 19 hodin vernisáž výstavy Síla činu – Jan Palach a Jan Zajíc v umění v letech 1969–2009. Představí díla, která reagovala na smrt Jana Palacha i Jana Zajíce. Záměrem je ukázat, že byť se totalitní moc snažila vzpomínku na oba muže potlačit, ve vědomí lidí zůstala. Výstava potrvá do 24. března.

Mše a diskuse s Tomášem Halíkem

Mši se vzpomínkou na Jana Palacha slouží v úterý 15. ledna od 18 hodin katolický kněz Tomáš Halík v Kostele Nejsvětějšího Salvátora na Křížovnickém náměstí v Praze. 17. ledna pak proběhne setkání a diskuse s Tomášem Halíkem k Palachovu výročí úmrtí od 19 hodin na adrese Pařížská 13.

Koncert Tisíce světel rozsvítím

Koncert pořádají v rámci Palachova týdne Pedagogická a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se studentským spolkem Agora a Studentskou radou Filozofické fakulty 22. ledna v 19:30 v Rudolfinu pod taktovkou Víta Novotného. Zazní i vokální triptych Poselství českého skladatele Jana Hanuše a básníka Kamila Bednáře. Hanuš psal Poselství od dubna do srpna 1969 a dílo se navzdory postupující normalizaci dočkalo i své premiéry a to téměř přesně rok po Palachově pohřbu, 26. ledna 1970 v Rudolfinu. Tady vznikla nahrávka díla, která byla uložena v archivu Československého rozhlasu, odkud však byla – nepříliš překvapivě – v následujících letech smazána. Od té doby Poselství nezaznělo ani jednou. Výročí 50 let od lednových událostí 1969 nabízí jedinečnou možnost toto osobní „svědectví o smrti Jana Palacha”, jak zní podtitul Hanušova díla, znovu připomenout. Vlastně poprvé, protože v roce 1970 zaznělo jen za cenu zamlčení explicitních odkazů na Palachovo jméno, které se v textové předloze objevují. Tentokrát je to konečně skutečná premiéra původně zamýšleného díla.

 

   Fotografie: city-dog.cz