Naučit se tančit jako ve StarDance
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
24.11.2018

Naučit se tančit jako ve StarDance

Naučit se tančit jako ve StarDance
„Nejsem plesový typ, takže jsem už všechno zapomněl, taneční byly vyhozené peníze,“ říkáte si možná i vy. Pak vězte, že takových je nás víc! Čím dál tím víc je ale také těch, kteří se k tanci zase vrací, i po letech. Já se rozhodla jít rovnou k prameni. Na kurz tance s profesionálním tanečníkem!

„Nejsem plesový typ, takže jsem už všechno zapomněl, taneční byly vyhozené peníze,“ říkáte si možná i vy. Pak vězte, že takových je nás víc! Čím dál tím víc je ale také těch, kteří se k tanci zase vrací, i po letech. Já se rozhodla jít rovnou k prameni. Na kurz tance s profesionálním tanečníkem!

„Já jsem hrozné dřevo, mě tančit nenaučíte,“ hlásím hned ode dveří. „Nebojte se, tohle říkají všichni, a vždycky to jde,“ odpovídá s úsměvem Filip Forman z tanečního studia Dancebuddies v pražských Vršovicích. Tam jsem si přišla ověřit, jestli se i normální smrtelník může naučit to, co předvádějí hvězdy showbusinessu ve StarDance. Protože herci a zpěváci mají asi trošku víc pohybového nadání, říkám si. Teda myslím si to, protože tělem hrají, tak by ho měli i slušně ovládat, ne? Co ale my ostatní, kteří dřepíme celé dny u počítače v kanceláři?

Ale když Filip říká, že to půjde, tak to půjde! Koneckonců jako profesionální tanečník nejvyšší třídy, a už dva roky i lektor tance, ví, o čem mluví. „Výhodou našich kurzů je, že se můžeme přizpůsobit jak časově, tak schopnostem každého jednotlivce, vytváříme mu vlastně lekce na míru. Individuální kurz je nejefektivnější způsob výuky tance pro toho, kdo se chce učit a zlepšovat rychle a systematicky. Během hodiny jste na parketě jen vy a váš trenér, který vám tak může věnovat veškerou svou pozornost,“ vysvětluje mi, zatímco se soukám do tenisek, které jsem si poslušně přinesla dle instrukcí, ačkoli dvakrát ladně v nich ten walz asi vypadat nebude. Ne že by mi podpatky nějak zvlášť pomohly, zjišťuju vzápětí.

„Walzem začínám prakticky vždycky, protože je krokově nejjednodušší,“ říká Filip a bere mě za ruce. Krok dozadu, úkrok do strany, krok dopředu, a zas do strany. Prostě čtverec. Spustí hudba a – tančíme! To je krása, libuju si. Ovšem jen do té doby, než zjistím, co všechno dělám špatně. Například jsem netušila, že se vůbec neumím partnera držet! „To není tak, že byste se měli na partnera nějak věšet,“ říká Filip, zatímco mi ukazuje, jak vytvořit takzvaný rám. Hm, já se teda kdysi na některé kluky věšela ráda, ale asi to byla chyba, říkám si v duchu. Ruka mi kupodivu perfektně zapadne tam, kam ukazuje můj lektor, ne na rameno, ale trochu níž na paži, kde se setkává triceps a biceps (co dělat v situaci, kdy nahmatáte jenom sádlo, to netuším). A druhou rukou jemně tlačit proti té jeho. Najednou chápu, proč se tomu říká rám, jako by se tím vytvořila jakási spojovací konstrukce páru.

Při tanci, pokud se tomu tedy tak v mém případě dá říct, se pak ještě dozvídám, jak je to vlastně s tím vedením. Že muž sice vytváří figury a je ten, kdo „řídí“, ale není to tak, že by do své tanečnice nějak šťouchal nebo s ní zuřivě smýkal sem a tam po parketu. Že nevede rukama, ale především tělem. A dává jemné impulsy v podobě lehkých dotyků nebo tahů. „Nojo, cítím to,“ říkám vítězoslavně, když zaregistruju jemný tlak v zádech a vzápětí i změnu pohybu celého lektorova těla, což znamená, že místo kroku vpřed přijde krok vzad – tudíž já musím naopak. Jsem na sebe pyšná, že jsem to postřehla a ani ho nekopla do holeně!

Ano ano, souhlasím s Filipem, že tanec je o ladnosti a harmonii a ne o nějakém boji o nadvládu. Jenže jemu se to lehce říká, prý uvolněně a přirozeně plynout a splynout, já si sotva stíhám hlídat kroky! A samozřejmě jsem se přistihla víc než jednou při tom, že koukám dolů na nohy místo kamsi do dáli přes rameno partnera, jak mi radí. No, je tam okno a zeď, nic moc. Prý se ale taky můžeme koukat na sebe, což zas vede k tomu, že se začneme smát. No co, smích je lék!

Zkoušíme blues, to je opravdu jednoduché, a pak čaču. To už je malinko složitější, ale zase mě to ohromně baví. Čača je veselý, trošku až drzý a mile koketní tanec. Pro učení jeden z nejsnazších, protože se dobře počítá, možná si to vybavíte: dva pomalejší kroky a tři rychlé. Raz dva tři, ča ča ča. Tenhle tanec vznikl na Kubě, má podmanivý a snadno rozpoznatelný rytmus, na nějž se zvlášť ti Kubánci úžasně kroutí v kyčlích. No, řekněme, že jsem vlastně docela ráda, že Filip radí alespoň ze začátku až tak se nevlnit, protože ten pohyb zdaleka není tak jednoduchý, jak se zdá, pracuje při něm celé tělo. Kupodivu kyčle ani kroky nejsou to, s čím mají prý lidé nejčastěji problém. „S hudbou,“ říká Filip, „s tou se trápí nejvíc. Jako by ji neslyšeli. Ale tanec jsou vlastně emoce a hudba vyjádřená pohybem, a porozumět jí a umět ji vnímat, to je základ. Tělo se hýbe na hudbu a z těla také vychází kroky a pohyby rukou.“

O klienty prý nemají nouzi. „Ženy k nám chodí většinou pro potěšení, muži spíš z praktických důvodů, často například proto, že dcera jde do tanečních, případně se vdává a potřebuje provést,“ říká Filip. „Jednu dobu chodily ke mně na lekce samé právničky. Ženy z vyšších manažerských kruhů tu máme ostatně dost často, zjišťují, že potřebují tanec i kvůli firemním společenským akcím, na nichž chtějí dobře reprezentovat. Ale je to různé, věkově spíš od pětatřiceti výše.“ Momentálně tu učí celkem šest lektorů standardní i latinskoamerické tance, ať už je cílem jen neudělat ostudu na plese nebo zvládnout i pokročilejší techniky. Základní šestihodinový kurz na to první stačí, ale prý by zvládli i vykřesat z člověka to, co předvádějí účastníci StarDance. „O nějaký talent až tak nejde,“ říká Filip, „mnohem důležitější je pilně trénovat. Při třech dvouhodinovkách týdně se po čtvrt roce musí nějaké výsledky dostavit.“

Tak to vidíte, nejsme dřeva. Jenom málo trénujeme!

Co když nemáte nikoho k tanci do páru?

Doba, kdy na tanec byli potřeba nutně dva, je pryč. Lady dancing umožňuje ženám vlnit se do rytmu i bez partnera. A když byste přece jen chtěli vířit po parketu ve dvou, jsou tu profesionálové. Případně existují internetové taneční seznamky. No vážně, stačí napsat krátkou zmínku o sobě a svých tanečních schopnostech a koho hledáte do páru.

Kolik to stojí?

V závislosti na konkrétní škole vyjde základní kurz s profesionálem pro jednotlivce kolem 4 990 Kč (pro pár 5 990 Kč).

Co na sebe?

Žádný předepsaný dresscode není, zásadní je pohodlí, nejlépe sportovní oblečení, legíny a sukně maximálně pod kolena. Na nohy určitě měkkou sportovní obuv, např. tenisky, popřípadě speciální taneční obuv.

Časový rozvrh

Lekce mohou probíhat od pondělí do neděle mezi 8:00–22:00 hod

 

   Fotografie: city-dog.cz