Na kafe s… Lukášem Hejlíkem
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
21.02.2019
Rozhovor

Na kafe s… Lukášem Hejlíkem

Na kafe s… Lukášem Hejlíkem
Herec a milovník dobrého jídla Lukáš Hejlík je téměř neustále na cestách. A to je dobře pro nás – právě díky cyklu scénických čtení LiStOVáNí, se kterým již šestnáctým rokem objíždí školy a jiné instituce napříč celou Českou republiku, se dostal k „mapování“ a hodnocení českých gastropodniků, které na svých každodenních cestách stihl navštívit. Rozsáhlá gastromapa Lukáše Hejlíka (s trefným mottem „lepší je si trochu zajet, než se hodně spálit“) se nyní dočkala uživatelsky přívětivějšího formátu a od února je dostupná také jako aplikace pro mobilní telefony. My jsme si ji zamilovali na první použití – je velmi intuitivní a s úctyhodnými 800 záznamy je velká šance, že vám pomůže nasměrovat k dobrému jídlu a pití, ať už budete kdekoliv.

Herec a milovník dobrého jídla Lukáš Hejlík je téměř neustále na cestách. A to je dobře pro nás – právě díky cyklu scénických čtení LiStOVáNí, se kterým již šestnáctým rokem objíždí školy a jiné instituce napříč celou Českou republiku, se dostal k „mapování“ a hodnocení českých gastropodniků, které na svých každodenních cestách stihl navštívit. Rozsáhlá gastromapa Lukáše Hejlíka (s trefným mottem „lepší je si trochu zajet, než se hodně spálit“) se nyní dočkala uživatelsky přívětivějšího formátu a od února je dostupná také jako aplikace pro mobilní telefony. My jsme si ji zamilovali na první použití – je velmi intuitivní a s úctyhodnými 800 záznamy je velká šance, že vám pomůže nasměrovat k dobrému jídlu a pití, ať už budete kdekoliv.

Moc nás těší, že si na nás Lukáš ve svém nabitém programu udělal chvilku čas a sešel se s námi v sympatickém smíchovském podniku TRIKO: Kafe & Koloniál, aby odpověděl na našich 7 otázek. Byla radost pozorovat jeho zdánlivě nekonečnou energii a nadšení, se kterým zkoumal a hodnotil pečlivě sestavený sortiment, který TRIKO nabízí. 

Proč jsme se na kafe sešli zrovna tady?

Protože to je milý podnik, který funguje na sousedské bázi a prodává skvělé věci, které si člověk buď může dát přímo tady, nebo si je může nakoupit domů. Myslím si, že podobné místo by každý chtěl mít ve své čtvrti, nebo nejlíp přímo v ulici. Na druhou stranu, pár takových pokusů už tu bylo, každému to připadá hrozně rozkošné, ale málokdo to umí dobře podpořit a opravdu tam pravidelně nakupovat. Tady mám ale pocit, že ze všech podobných míst, co v poslední době vznikly, má tohle dobře našlápnuto a opravdu drží – a to už třetím rokem. To je asi známka toho, že to nějaký ekonomický smysl má. A to se mi líbí. Mám rád příběhy v gastronomii a tenhle podnik je v tomhle zrovna úplně ukázkový. 

Jakou kávu si nejčastěji objednáváte a proč?

Piju vlastně už skoro výhradně, dalo by se říct ze zásady, už jenom filtrovanou kávu. Přešel jsem na ni z klasiky, kdy jsem pil jakoukoliv - špatnou, s mlíkem a cukrem, později s medem, pak jsem zase ubral med, potom mlíko, pak jsem začal pít espresso… To se bavíme o době třeba před 10 lety, možná ještě víc. Potom jsem začal pít výběrovou kávu a po návštěvě Osla a Stockholmu, kde jsem poznal filtry, bylo najednou jasno. Teď už jen občas ochutnám flat white, ale třeba se k tomu zase někdy dostanu.

K filtru jsem se musel vyloženě propít, člověk u něj ochutnává vůně a tóny a je to až trošku alchymie.

Jednou jsem měl takovej měsíční detox, nevím ani proč, asi jsem chtěl zjistit, jestli se dokážu celý měsíc obejít bez kafe. No, sice jsem to dokázal, ale že by se potom něco změnilo, to se říct nedá. 

Jak si kávu připravujete doma?

Přesně tuhle filtrovanou. Teď už na to mám stroje. Mám dva domovy, tak mám Moccamaster, což je prostě konvice na filtrování kávy. Používám ale taky ruční drippery a takzvanou „moravskou kalitu“.

Co to je?

To ví jenom opravdoví fajnšmekři. Jde o výrobek z kavárny Jizba Luhačovice a je to vlastně dripper podobný klasické V60. Vyrábí se na hrnčířském kruhu a dá se pořídit právě v této moravské kavárně, která je zároveň rodinnou prodejnou keramiky.

Máte s pitím kávy spojené nějaké rituály?

To úplně ne, ale musím říct, že ta samotná závislost je docela hustá. Denně jsem běžně minimálně na dvou těchto filtrech a jsem mírně nervózní, když je nemám. Dneska jsem třeba kávu ještě neměl, protože jsem věděl, že jedu sem, takže jsem si naplánoval, že si kávu dám až tady. Koneckonců, celá moje Gastromapa je vlastně výsledkem plánovacích majsrtštyků - vím, že mě čeká tohle, tohle, tohle, tak se najím tady, zajedu si sem, stavím se tady u toho, vyřídím tohle… takhle vlastně funguju, vždycky si představím, co mě ten den čeká a připravím si takový itinerář. 

Na jakém nejzajímavějším místě jste pil kafe?

Jé, o tom mám celou rubriku… můžu vybrat víc příkladů? Autobusové nádraží v Liberci, v prodejně keramiky v Luhačovicích, v Boltově věži v dolní oblasti Ostravy. Ale asi úplně nejzásadnější je káva od paní učitelky, když hrajeme s LiStOVáNím po školách. A vůbec celá jejich snaha o pohoštění, to je prostě folklór a já to miluju. Většinou dostaneme rozpustňáka.

Ve vlacích, kam se třeba zrovna svým vlivem snažím dostat výběrovku takhle nafiltrovanou v konvici, si objednávám rozpustnou kávu a vždycky k tomu poprosím o citronku. „Pane, ale vy máte kafe“, protestuje obsluha a já jim na to říkám, že si to chci trochu okyselit, abych se chuťově aspoň trochu přiblížil voňavé kávě, kterou mám rád. 

Vzpomínáte, jak pili kafe vaši rodiče a prarodiče?

Moje babička vždycky pila nějaký Caro, čili nekafe, meltu… sbírala od toho ty piksličky, to si pamatuju. Naučila mě na meltu, bílý kafe, to bylo super. Jednou jsem dokonce měl takovej měsíční detox, nevím ani proč, asi jsem chtěl zjistit, jestli se dokážu celý měsíc obejít bez kafe. No, sice jsem to dokázal, ale že by se potom něco změnilo, to se říct nedá. 

U mých rodičů je to pořád stejné, podle mě už 30 let… Můj táta pije rozpustné kafe s malým panákem rumu, udělá jich takhle třeba 6 denně, což teda asi není úplně dobrá vizitka. Říká tomu „chladič“. Přitom rodiče sledují moje počínání, můj blog, poslouchají, co o tom říkám, ale to neznamená, že by se nějak nechali ovlivnit.

Kdybyste si mohl vybrat jakéhokoliv žijícího člověka, koho byste nejradši pozval na kafe a proč?

Pana Zikmunda, ten měl zrovna minulý týden 100 let! Já už jsem se s ním 5 let neviděl a on se teď trochu zdráhá všech kontaktů, ale kdyby to náhodou šlo, určitě bych rád na kafe zašel právě s ním. Včera jsem zrovna v rádiu poslouchal nějaký medailonek natočený k jeho jubileu a pořád působí velmi čiperně. Ale vlastně ani nevím, jestli vůbec pije kafe…

 

   Fotografie: Adriana Fialová pro city-dog.cz