Na kafe s… Denisou Nesvačilovou
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
11.01.2019
Rozhovor

Na kafe s… Denisou Nesvačilovou

Na kafe s… Denisou Nesvačilovou
Další pozvání na kávu přijala herečka Denisa Nesvačilová. Tuhle nádhernou zrzku s charismatickým chraplákem jste mohli vidět například ve filmech Miluji Tě modře, Jak básníci čekají na zázrak, v seriálech Na vodě, Labyrint a dalších. A koneckonců – potkat se s ní můžete i v její oblíbené útulné kavárničce na Vinohradech, kam dorazila s pro ni tak typickým rozzářeným úsměvem.

Další pozvání na kávu přijala herečka Denisa Nesvačilová. Tuhle nádhernou zrzku s charismatickým chraplákem jste mohli vidět například ve filmech Miluji Tě modře, Jak básníci čekají na zázrak, v seriálech Na vodě, Labyrint a dalších. A koneckonců – potkat se s ní můžete i v její oblíbené útulné kavárničce na Vinohradech, kam dorazila s pro ni tak typickým rozzářeným úsměvem.

Proč jsme se na kafe sešli zrovna tady?

To má praktický důvod. Protože doma nemáme WiFi. (smích) A to je blbý, když potřebuješ pracovat nebo řešit nějaký věci na internetu, které netrvají pět minut. Takže jsem musela najít něco poblíž místa, kde bydlím, kam vyběhnu, ideálně se psem, kam si můžu sednout a sedět tam třeba hodinu, dát si tam dobré kafe a něco dobrého k jídlu. A to je právě tady. 

Jakou kávu si nejčastěji objednáváš a proč?

Říkala jsem si, že už jsem dost velká na to, abych věděla, jaké kafe chci, tak jsem se ustálila na cappuccinu. Dřív jsem experimentovala a dávala si třeba caffe latté nebo flat white, ale nakonec jsem skončila u cappuccina. Potřebuju hodně mléka a pěny, tak proto. 

JAK SI PŘIPRAVUJU KAFE DOMA? NA PUNK. JSEM SCHOPNA UDĚLAT SI ČTVRT LITRU DO VELKÉHO KAFÁČE.

Jak si kávu připravuješ doma?

Na punk. Já jsem punkáč. (smích) Doma si neumím udělat dobrý kafe. Třeba na chalupě jsem schopna udělat si do velkého kafáče čtvrt litru a ten popíjet. Ale mám doma i nespressovač a z toho je kafe skvělý.

Máš s pitím kávy spojené nějaké rituály?

Cigaretu. Třeba na chatě to mám tak, že si vyčistím zuby v lese, dám si na verandě kafe, k tomu cigaretu, čtu si u toho knížku nebo maluju do bloku. Taky jsme si s partnerem založili takovou kroniku, tam si píšeme, co jsme zažili, co se nám stalo, a u toho pijeme kafe... 

Kolik jich denně vypiješ?

Záleží, jak kdy. Na natáčení třeba i sedm. Jinak se snažím dostat pod tři.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi pila kafe?

Já pití kávy moc spojené s místy nemám, spíš s lidmi nebo situacemi. Ale teď si vzpomínám, že hodně zajímavé kafe mohlo být v Peru, kde jsem byla tři týdny, ale vůbec si nevybavuju, jestli jsem ho tam vůbec pila. (smích) 

Vzpomínáš, jak pili kafe tvoji prarodiče?

To vím přesně, protože jsem jim ho nedávno vařila. Babička z dědou si ho dělají slabý. Dávají si tak jednu lžičku toho nejlacinějšího kafe z Tábora, zalijí horkou vodou dva prsty pod okraj hrnku, dolijí mlékem a děda chce ještě čtyři lžičky cukru. Babička nesladí. Oni to takhle pijou celej život a jsou takhle spokojený. Babička si k tomu dávala ještě rakvičku se šlehačkou. (smích)

Kdyby sis mohla vybrat jakéhokoli žijícího člověka, koho bys nejradši pozvala na kafe, kdo by to byl a proč?

Žijícím? Na to se těžko odpovídá. Mě by lákalo jít na kafe s Václavem Havlem, ale to bohužel už nejde. Ale šla bych na kafe třeba s Dalajlamou. A z Čech by to byla třeba paní Jana Preissová nebo Viktor Preiss. Zajímaly by mě jejich energie. Jestli jsou v civilu stejní jako ve filmech nebo představeních, která jsem s nimi viděla. Také by mě zajímalo, jak se změnili s věkem, zkušenostmi. A když už o tom tak přemýšlím, tak by mě bavilo dát si kafe s Karlem Schwarzenbergem, ale na to bych neměla odvahu. Byla bych příšerně nervózní.

A s kým bys naopak na kafe nikdy nešla?

První, kdo mě napadl, byl Andrej Babiš. Ale hned vzápětí jsem si řekla, že s ním bych zrovna na to kafe šla. Protože bych si s ním ráda řekla celou řadu věcí z očí do očí. Zajímalo by mě naživo, jak moc špatnej ten člověk vlastně je. Nemůžu tedy říct, že bych s ním nešla – šla, ale asi bych to nepřežila. Nebo by to nepřežil on. (smích) Ale jinak takový člověk, se kterým bych nešla, asi není. Já myslím, že je dobré se potkat i s lidmi, se kterými to nemusí být příjemné, že je dobré komunikovat, i když to bolí sebevíc, protože až v ten moment můžete třeba něco změnit.

 

   Fotografie: Tomáš Rubín pro city-dog.cz