Na kafe s… Anežkou Rusevovou
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
25.03.2019
Rozhovor

Na kafe s… Anežkou Rusevovou

Na kafe s… Anežkou Rusevovou
Divadelní a seriálovou herečku Anežku Rusevovou jste už jistě někde zaregistrovali, ať už patříte mezi časté návštěvníky divadel, nebo raději odpočíváte u televizních obrazovek. Typově totiž spadá do kategorie žen, které si prostě zapamatujete. Už třetím rokem je ve stálém angažmá Městského divadla Kladno, odkud si sem tam odběhne něco natočit, nebo zahrát – často do Německa, které jí je skoro druhým domovem.

Divadelní a seriálovou herečku Anežku Rusevovou jste už jistě někde zaregistrovali, ať už patříte mezi časté návštěvníky divadel, nebo raději odpočíváte u televizních obrazovek. Typově totiž spadá do kategorie žen, které si prostě zapamatujete. Už třetím rokem je ve stálém angažmá Městského divadla Kladno, odkud si sem tam odběhne něco natočit, nebo zahrát – často do Německa, které jí je skoro druhým domovem.

Do žižkovského Café Pavlač přiběhla navzdory časné ranní hodině výborně naladěná. Sundala si zelený kabát, nahodila odzbrojující široký úsměv a hned na úvod zahlásila „já vím, že je to o kávě, ale já si dám i snídani, jo? Ještě jsem dnes nic nestihla sníst...“. Samozřejmě jsme ji o hladu nenechali.

 

 

Proč jsme se na kafe sešli zrovna tady?

Když jsem přemýšlela, kam půjdeme, napadlo mě, že se můžeme vydat po stopách mého „mládí“. Do Café Pavlač sice chodím docela často až teď, ale připomíná mi to podniky, kde jsem ráda trávila čas v dobách dospívání. A to jsem snad pořád ještě mladá, alespoň doufám. Mám to sem blízko, vlastně přes dva kopce, a je to tu hezké. Normálně sem ale chodím spíš na víno. (smích)

Jakou kávu si nejčastěji objednáváte a proč?

V poslední době asi nejčastěji cappuccino nebo „presso s mlíkem“, tedy espresso macchiato. Mám ráda vlastně všechny druhy káv, takže to střídám podle nálady a podle míry kofeinu a energie, kterou zrovna potřebuju do těla dostat. Oblíbila jsem si taky překapávanou kávu. Mám za sebou 3 roky práce v jednom velkém kavárenském řetězci. Když jsem tam nastoupila, říkali mi „všichni začínají s latté, ale připrav se na to, že po pár dnech začneš pít jenom esspresso”, a měli pravdu. Ty hektolitry mlíka, které jsme tam vařili, kterým jsme všichni byli načichlí a smrděli, způsobily to, že ve mně představa kávy s mlékem začala vzbuzovat odpor. Jeden čas mi teda vadilo už i samotné aroma kávy a měla jsem pocit, že ji mám i za ušima, protože naše pobočka byla na velmi vytíženém místě v centru. Teď už mléko zase pomalu beru na milost.

když jsem začala pracovat v kavárně, říkali mi: všichni začínají s latté, ale připrav se na to, že po pár dnech začneš pít jenom esspresso, a měli pravdu.

Jak si kávu připravujete doma?

Když se nad tím zamyslím, vlastně kávu doma ani tak často nepiju, dělám si spíš čaj. Ale když už, tak většinou french press nebo – a nebojím se přiznat – rozpustnou. A když je čas, vytáhnu moka konvičku, s tou jsem se kávu naučila připravovat v Německu.

Máte s pitím kávy spojené nějaké rituály?

Cigáro. Neřest – bohužel. Musím říct, že mě někdy štve, že si ho už nemůžu dát přímo v kavárně. Jeden čas, když mi bylo asi 19, jsem si připadala hodně jako bohém, když jsem si mohla sednout do kavárny, dát si kávu a zapálit si u toho cigaretu. Intelektuálka ve svém přirozeném prostředí. (smích)

To je vlastně taky jeden z důvodů, proč mám ráda Pavlač, je tu totiž moc hezká zahrádka ve vnitrobloku, kde si tuhle neřest můžu v jarních a letních měsících dopřát.

Na jakém nejzajímavějším místě jste pila kafe?

Napadají mě samé berlínské kavárny, to bude asi tím, že kávu jsem se naučila pít právě v Berlíně. Nejraději jsem chodila do kavárny Bateau Ivre na Oranienstraße, o které jsem se dozvěděla z jednoho průvodce Berlínem, který někdy v té době sepsal spisovatel Jára Rudiš. Bylo to tehdy dost cool a trendy místo, tak jsem tam chodila, abych taky byla cool a trendy jako Jára. (smích) A pak si ještě vybavím cestu autem, nekonečnou pouští po Americe, s kafem z „mekáče“. 1000 kilometrů před sebou. To byl zvláštní pocit svobody.

Vzpomínáte, jak pili kafe vaši rodiče a prarodiče?

Máma třeba dodnes pije rozpustnou kávu. Můj táta vždycky pil turka z takového hnědého hrnečku, vidím to jako dnes, ještě ho máme někde na chalupě. Dortíček, cigáro, povídání… byla to vždycky taková malá rodinná společenská událost. Vybavuju si vyprávění prarodičů o tom, jak se káva dělala za války, že se zalévala nadvakrát, aby z jedné dávky byly kávy dvě. Říkalo se tomu myslím druhák.

Kdybyste si mohla vybrat jakéhokoliv žijícího člověka, koho byste nejradši pozvala na kafe a proč?

Třeba Meryl Streep. Nejen, že je to skvělá herečka, ale přijde mi zajímavá i lidsky a ráda bych si s ní nad kávou popovídala. Miluju film Madisonské mosty. Ryana Goslinga bych od kavárenského stolku taky určitě nevykopla! (smích) Z těch, co už nejsou mezi námi, bych si vybrala Václava Havla. A kdybych opravdu mohla, pozvala bych na kafe svého tátu, který už bohužel nežije.

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz