Módní návrhářka Lenka Vacková se nechala tetovat vlastní krví a teď otevřela obchod s horou hadrů
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
22.05.2019
Rozhovor

Módní návrhářka Lenka Vacková se nechala tetovat vlastní krví a teď otevřela obchod s horou hadrů

Módní návrhářka Lenka Vacková se nechala tetovat vlastní krví a teď otevřela obchod s horou hadrů
Za Lenkou Vackovou jsme vyrazili do jejího před nedávnem otevřeného krámu Textile Mountain na pražské Letné, kde zachraňuje nechtěné látky, mezi kterými můžete najít mnohé skvosty. Její obchod, umístěný v suterénu jednoho z domů v Čechově ulici, na vás dýchne svou originalitou a jednoduchou vizí, ve které nepřehlédnete to nejdůležitější. Vítejte v galanterii plné zachráněných látek, v ateliéru kreativních módních umělců a opravárně vašeho oblečení.

Za Lenkou Vackovou jsme vyrazili do jejího před nedávnem otevřeného krámu Textile Mountain na pražské Letné, kde zachraňuje nechtěné látky, mezi kterými můžete najít mnohé skvosty. Její obchod, umístěný v suterénu jednoho z domů v Čechově ulici, na vás dýchne svou originalitou a jednoduchou vizí, ve které nepřehlédnete to nejdůležitější. Vítejte v galanterii plné zachráněných látek, v ateliéru kreativních módních umělců a opravárně vašeho oblečení.

Lenko, Textile mountain se dá doslova přeložit jako hora hadrů? Proč tento název?

Samotný název vznikl hlavně kvůli tomu, jak velký problém ten nadbytečný textil v současnosti tvoří. Mám pocit, že toho přebytkového textilu je tolik, že ta hora už to vlastně vystihuje nejlépe.

Obchod vznikl tak, že jsem si na začátku na to všechno vlastně nejdřív půjčila, protože obchod už fungoval, ještě když kampaň na Hithitu běžela. A teď jsem ve fázi toho, že bych ráda všem přispěvatelům ještě poděkovala, protože na to přece jenom ještě nebyl čas. Zajímalo mě, kdo jsou lidi, kteří mi přispěli na obchod, a když jsem se na ten seznam přispěvatelů koukla, tak to jsou známí, rodina, ale i cizí lidé, kteří mému projektu fandí.

Jaký je koncept vašeho obchodu? Je to galanterie? Co je největším lákadlem? Proč by se sem měl člověk určitě jít podívat?

Když sem člověk přijde, tak může nakoupit textil, galanterii, ale zároveň je to i opravárna oděvů. V našem prostoru najdete v přední části i ateliér, který tu mají Anna Vácová, Mia Jadrná a Pavlína Fričová.

Jak vznikl nápad zřídit si kamenný obchod? Nezatěžuje vás to, nebo neodvádí příliš od tvůrčí práce?

Odvádí a zatěžuje. (smích) Já jsem tuto myšlenku prvně chtěla zkusit zrealizovat jako e-shop, ale když se do něčeho pustím, tak to chci dělat pořádně a u těch textilií je potřeba je vidět osobně a osahat si je.

Jak sháníte materiály pro své modely? Každý model je originál? Kde jste například vybírala materiály pro svůj Lookbook 2018 a převážně hedvábné modely?

Hedvábí pro poslední kolekci jsem sháněla dlouho, protože je to poměrně vzácný přírodní materiál. Léta jsem ho sbírala v sekáčích nebo třídírnách a nakonec jsem ho nahromadila tolik, že jsem ho využila na celou kolekci.

Kde se zrodil váš nápad?

Jen jsem to tak sbírala, protože ten materiál mám ráda. Na tuto kolekci toho vlastně nebylo nakonec tolik potřeba.

Jak si vybíráte modelky pro své kolekce? Byly vaše modely ušité přímo modelkám na míru?

Většina modelek je podle mě moc mladá a příliš anonymní, málokdo má jejich tělesné proporce. Moje modelky jsou i moje kamarádky. Přijde mi, že nejhezčí je to předvádět na opravdových holkách. I ta přehlídka byla hezčí, protože jsme si to užili jako parta přátel. Nejhezčí bylo to, že ony vlastně ani nejsou takové, že by se chtěly nějak exhibovat a o to zajímavější bylo na ně koukat, jak se se situací vypořádají. Modely nebyly šité přímo na ně, ale je pravda, že jsem nad modely přemýšlela i tak, aby se hodily pro konkrétní osobnost. Většinu oblečení dělám volnější, mám radši pohodlnější věci. Takže na přehlídce pak jde kdeco zašpendlit a hodně se tím dá skrýt.

Na Designbloku v roce 2016 jste si nechala vytetovat krví loga značek, které dneska můžeme označit jako tzv. fastfashion. Byl to ten moment, kterým jste se nejvíc proslavila? Šla byste do toho znovu? Chtěla jste šokovat?

Chtěla jsem upozornit, nechtěla jsem šokovat. Bylo to pro mě těžké. Bylo to výrazné a šokující a bylo to jedině k dobru, ale bylo mi z toho dva týdny před samotnou akcí blbě. Doteď si pamatuji, že když jsme to celé zahajovali, tak jsem se dost bála, že nás vyrazí, protože nemáme instalaci ani věc a na Designbloku všichni představují převážně své produkty. Pak to ale celé začalo: pět dní mi můj kamarád, tatér Ondřej, tetoval celá záda ve tvaru trička. Museli mi během celých pěti dní pořád odebírat krev, protože se sráží. Celé to byla vlastně dost intimní záležitost a šla jsem do toho jen já sama a s tatérem, který je můj kamarád, jinak by to nešlo.

Museli mi během celých pěti dní pořád odebírat krev, protože se sráží. Celé to byla vlastně dost intimní záležitost a šla jsem do toho jen já sama a s tatérem, který je můj kamarád, jinak by to nešlo.

Zažila jste nějaké reakce ze strany firem, jejichž loga jste si nechala tetovat? Nechtěly vás některé přetáhnout na svoji stranu?

Vůbec ne, akorát jsem měla zajímavou reakci, když jsem byla několik dní poté na vyřezávání znamínka, tak si doktor zavolal sestry, aby se podívaly na moje tetování. A u toho spekulovali, kolik mi asi ty firmy zaplatily za ta loga, takže on to vlastně pochopil úplně opačně.

Zkoušela vás nějaká z firem kontaktovat právní cestou kvůli zneužití jejího loga?

Ne, to vůbec ne. Myslím si, že uvažovali tak, že kdyby mě žalovali, tak z toho má celá naše akce ještě mnohem větší PR, proto to neudělali.

Díky svému happeningu na Designbloku jste se dostala i do povědomí lidí, kteří s módou nemají tolik společného, ale třeba je pro ně větší téma ekologie a udržitelnosti materiálů. Cítíte jejich zájem i nadále?

Určitě – zasáhne to jinou sortu lidí, kteří se o módu normálně moc nezajímají. Spíš je to člověk, který moc nenakupuje věci, ale když už si něco koupí, tak je ochoten za to zaplatit. Je pro něj důležitější rukopis autora a to, jak práce na jeho oblečení funguje. Ti lidé nejsou úplně vždy jen zákazníci, ale kolikrát jsou to spíš fandové. Upřímně se naší prací nedá živit příliš dobře. Sama jsem dlouho pracovala v bistru na brigádě, abych si na podobné akce a projekty vůbec vydělala. Na takovýchto happeninzích člověk nezbohatne, pokud to nedělá přímo pro značky, proti kterým jsem protestovala třeba na Designbloku. Ale o tom to není. 

V roce 2017 jste vyhrála cenu Czech Grand Design v kategorii Fashion Designer. O jakou práci se jednalo? Jak probíhala spolupráce s firmou Klatex? Spolupracujete s Klatexem i nadále? Jak?

To byla moje diplomka na Umprumce. Byla to spolupráce s klatovskou firmou, která recykluje textilní odpad, a já zkoumala možnosti, jak uchopit ty materiály, co mají. Nekonec z toho vznikla série výrobků, jednalo se koberce, metráž, kabelky, 3 druhy svetrů, které jsem potom rozvinula v další kolekci.

Poté jsem tam pracovala ještě další rok a půl, ale nebylo to jednoduché. Je to jako když se člověk vrátí zpátky do osmdesátých let. Byl to ve výsledku hrozný boj, přestože se to na začátku tvářilo hrozně otevřeně.

Jak změnilo ocenění vaší práce cenou Czech Grand Design vaši další kariéru?

Určitě se o člověku dozví víc lidí, ale že by to něco zásadně změnilo, to si nemyslím. Je to spíš takové pozlátko k tomu všemu, co člověk dělá, ale určitě to potěší. Když byly v tom roce zveřejněny nominace, tak jsme tam byli všichni tři pod 30 let a tehdy se o tom psalo, že fashion design ovládli mladí designéři, což bylo asi trošku překvapivé.

Myslíte si, že vám pomohlo k výhře hlavně to, že téma vaší kolekce bylo ekologické?

To si nemyslím, i když i to je možné. Vždycky strašně záleží na té kolekci a daných věcech. Musí to mít skvělý nápad a vypadat to dobře, a to je to nejdůležitější.

V letošním roce zvítězila Tereza Rosalie Kladošová s kolekcí z recyklované merino vlny. Dá se mluvit o určitém trendu? Je recyklovaný materiál výhoda pro hodnocení práce designéra? Plusové body?

Určitě je to trend. Je super, že se tyhle věci propagují. Někdy to už ale může zavánět trošku greenwashingem a je důležité rozpoznat, kdo to myslí upřímně a kdo ne.

U H&M a dalších řetězců je to pouze skrývaní se za zelené kampaně, ale leckdy to, co v rámci nich nabízí, není ani jedno procento jejich produkce. Je to čistý marketing.

Na co se chcete zaměřovat dále? Jaké budou příští kolekce?

Přijde to, až si najdu trochu času. Momentálně jsem ještě nad žádnou další kolekcí nepřemýšlela, ačkoliv jednu nebo dvě další kolekce už v hlavě nosím, ale musím počkat, až si najdu čas i mimo Textile Mountain. Teď mi dává i větší smysl šít lidem věci na zakázku.

Jaké spolupráce máte nejraději? Oslovují vás spíše soukromé osoby, nebo tvoříte i pro firmy, které by do své kultury chtěly přivést ekologický aspekt?

Vždy to záleží na dané konkrétní zakázce a také na lidech. Pro mě je nejdůležitější lidské měřítko. Zároveň spolupráce s firmami je důležitá hlavně z hlediska technologií, zajímá mne a ráda se učím, jak ta věc funguje a jak pak následně produkce probíhá.

Kdyby vás oslovila popelářská firma, že od vás chce navrhnout uniformy, šla byste do toho?

Šla bych do toho, protože je to výzva. Mám ráda výzvy. Před nedávnem jsem navrhovala a šila kostýmy pro kapelu zaměřenou na dětského diváka a ekologii Ekopela. Byly tam dva důležité aspekty, aby to zaujalo dětského diváka, a zároveň členové kapely jsou dospělí lidé a musí se cítit pohodlně. Hodně jsme nad tím bádali, aby to nebylo moc nebo naopak málo, ale myslím, že výsledek se povedl.

Co je pro vás vysněná návrhářská meta? Design Week v New Yorku?

Vůbec! Tyto akce jsou pro mě spíš strašidelné.

Co byste ráda dělala?

Osobně bych byla moc ráda, kdyby se podařilo Textile Mountain rozšířit, jak nejvíce to jen jde, a ty „nepotřebné“ látky by se nemusely vozit do spaloven. A co bych ze všeho nejradši teď udělala? Já bych hrozně ráda vypadla někam ven mimo město a jenom spala pod širákem.

Textile Mountain

Adresa: Čechova 218/14, 170 00 Praha 7

Otevírací doba: Út–Pá: 10:00–18:00

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz, Archiv Lenky Vackové