Loutkařka Lucie Kuklíková: Nejtěžší na loutce je udělat jí dobrý výraz
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
29.03.2018
Rozhovor

Loutkařka Lucie Kuklíková: Nejtěžší na loutce je udělat jí dobrý výraz

Loutkařka Lucie Kuklíková: Nejtěžší na loutce je udělat jí dobrý výraz
„Páni,“ vypadlo ze mě, když jsem vstoupila do obchodu tradičně ručně vyráběných loutek Rici Marionettes na Vyšehradě. Zůstala jsem s úžasem stát a nevěděla, kam se podívat dřív. Než jsem se totiž stihla pozdravit s Charliem Chaplinem, už na mě vykukovali Michael Jackson a Jack Sparrow. A právě tímhle kouzelným světem pohádek a fantazie mě provedla loutkařka Lucie Kuklíková.

„Páni,“ vypadlo ze mě, když jsem vstoupila do obchodu tradičně ručně vyráběných loutek Rici Marionettes na Vyšehradě. Zůstala jsem s úžasem stát a nevěděla, kam se podívat dřív. Než jsem se totiž stihla pozdravit s Charliem Chaplinem, už na mě vykukovali Michael Jackson a Jack Sparrow. A právě tímhle kouzelným světem pohádek a fantazie mě provedla loutkařka Lucie Kuklíková.

Když se řekne loutka, co se vám vybaví jako první?

Že musím do práce. (smích) Teď vážně – vidím před sebou celodřevěnou loutku, bezejmennou, která podněcuje fantazii.

Na vašich webových stránkách píšete, že zájem o loutky roste...

Ano, roste u nás v České republice. Dříve jsme byli zajímaví hlavně pro turisty, ze 70 % jsme vyváželi hlavně do zahraničí, především do Ameriky, Austrálie, Francie, Španělska, Itálie a Německa. Češi na to u nás neměli a také to neuměli ocenit. A posledních pár let se to obrací i k nám. Lidé chodí a líbí se jim to. Ohlasy jsou slušné.

Že by rodiče namísto tabletů dětem zase kupovali klasické hračky?

Já myslím, že ano, že se klasické hračky vrací. Myslím, že trend dát dítěti do ruky tablet nebo mobil, pomalu odchází. Rodiče začínají chápat, že tenhle přístup k ničemu nevede, že nijak v dítěti nepodněcuje fantazii. Začínají si se svými dětmi zase hrát.

Povězte mi  jak jste se k práci loutkařky dostala?

Firmu založil můj tatínek, tak jsem v tom vyrostla. Hodně dlouho jsem o té práci nechtěla ani slyšet, protože ji přece dělají moji rodiče a já na just nebudu. Ale jednou po maturitě jsem sem šla na brigádu a už tu zůstala. (smích) Nakonec jsem se v té práci našla. Mám pro ni vlohy, tak proč se jí bránit.

Říkáte, že pro ni máte vlohy... Čím musí člověk disponovat, aby tuhle práci mohl dělat?

Určitě musí mít nějaké umělecké cítění. Tu práci nemůže dělat každý. Vystřídala se u nás na práci už spousta lidí. Byli u nás třeba i profesionální malíři, ale loutky jim prostě nešly. Je tam ohromné množství drobností, které hrají velkou roli. Musíte mít cit pro detail. Třeba v oku uděláte tečky maličko jinak a loutka už bude šilhat atd.

A s jakou loutkou tedy začíná člověk, který se u vás učí?

S čarodějnicí. Tam totiž když něco zkazíte, tak to nevadí. Je to součástí vizáže. (smích)

Jak dlouho trvá, než vznikne loutka, a jak probíhá výrobní proces?

Na tuhle otázku jsem ještě nenašla odpověď. My děláme loutky sériově. Nemůže se dělat každá zvlášť, protože to by bylo cenově někde úplně jinde. Na začátku se udělá jeden konkrétní prototyp. Ty můj tatínek dělal původně ručně, ale dneska už jsme zapojili i moderní technologie, takže to dělá na počítači. 3D tiskárna to potom vytiskne, pak se udělají formy a začíná se odlévat. No a potom už probíhá veškerá ruční práce. Malujeme, aranžujeme, kompletujeme loutku – dáme dohromady tělíčko, nožičky, botičky. Dáváme pozor na to, aby loutka chodila, pak ji někdo obléká, navazuje na nitě.

 A jaká práce na loutce baví nejvíc vás?

Každou chvíli je to něco jiného. Hodně mě ale baví loutky oblékat, je to o kreativitě člověka, aby dobře věci zkombinoval a nebylo to pořád to samé. Můžu se na tom vyblbnout.

Může k vám někdo přijít třeba s nápadem, obrázkem, fotkou a nechat si udělat loutku na přání?

Tím, že jsme sériovka, tak to nejde. Takhle na přání jsou spíše větší zakázky. A pak se dělá celá série.

Přišel někdo někdy s nějakým bizarním nápadem?

Poslední taková atypická věc byla ta, že po nás zákazník chtěl udělat velkou čarodějnici v barvách Pinocchia. Pak mě třeba překvapil požadavek na Annabelle, takovou tu postavičku z hororu.

Jaká vaše loutka má největší úspěch?

Obecně je to určitě Pinocchio. Kdybych to měla vztáhnout jen na Čechy, tak Pipi Dlouhá punčocha, u nás jí říkáme Pepi. Když k nám do obchodu přijdou děti, tak samozřejmě koukají po tom, co je nejvíc barevné. Klukům se hodně líbí pirát po vzoru Jacka Sparrowa a holčičkám se líbí princezny. Lidé také začínají hodně kupovat třeba doktory.

Tak to jste mě překvapila. Myslela jsem si, že lidé budou mít zájem spíš o čarodějnice, čerty nebo Švejka...

Vidíte, je těžké odhadnout, jaká loutka se bude líbit. Zrovna čerti se moc neprodávají. Švejka si berou hodně turisti, ti chtěji něco typicky českého jako suvenýr.

Překvapilo mě, že děláte třeba i Michaela Jacksona.

(smích) No... Snažíme se být pružní. Teď třeba děláme i elfy, jsou jich plné knížky, filmy...

Kdyby bylo jen na vás, jakou loutku byste si vyrobila?

Ono to v posledních letech hlavně na mně je, takže já ty nápady realizuju. Ale jinak by se mi hodně líbil takový umělečtější, modernější styl loutek, něco ve stylu pohádek Tima Burtona. Tak uvidíme.

Nedá mi se nezeptat, co vy a loutkové divadlo? Zajímá vás, nebo ho dokonce i hrajete?

Na loutkové divadlo se ptá čím dál víc lidí. Já třeba vůbec nejsem typ, který by se rád předváděl, tyhle věci mi prostě nejdou. Ale umím si představit, že bychom tu nějaké maličké divadlo měli. Že bychom udělali nějakou scénku... To by určitě bylo zajímavé.

Vidíte a já si říkala, že někdo, kdo dělá loutky, musí mít automaticky vztah k loutkovému divadlu.

Já se k loutkám stavím spíš jako k uměleckému produktu, jako k suvenýru. Samozřejmě se s nimi dá hrát divadlo. Naše loutky divadlo hrají. Třeba v Koreji už s jedním naším kašpárkem hrají přes deset let a pořád je to fešák. (smích)

Máte vy sama doma loutky?

Nemám. (smích) Jsem tu dennodenně a když jste mezi nimi celý den, tak už je doma mít prostě nechcete.

Sledujete konkurenci?

Samozřejmě. V tomhle oboru není tak velká. Víceméně je to ale na přátelské úrovni. Je to spíš taková spolupráce.

Můžete se navzájem inspirovat...

Určitě. Dřív se tomu říkalo kopírování, dneska se inspirujeme. (smích)

Na jakých loutkách teď pracujete, co připravujete?

Teď momentálně dáváme do výroby loutky ve stylu animé. A na ty se moc těším. Jinak máme určitě v plánu začít dělat workshopy, protože je po nich hodně velká poptávka. Lidé v dnešní přetechnizované době utíkají k manuálním činnostem, jejichž prostřednictvím si odpočinou. A odnést si domů svoji vlastní loutku bude určitě moc hezký pocit.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Jan McGregor pro city-dog.cz