Už kvetou! Bledulová turistika je fenomén, lány bílých kvítků jsou hitem jarních výletů. Kam za nimi?
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
23.03.2019

Už kvetou! Bledulová turistika je fenomén, lány bílých kvítků jsou hitem jarních výletů. Kam za nimi?

Už kvetou! Bledulová turistika je fenomén, lány bílých kvítků jsou hitem jarních výletů. Kam za nimi?
Jakoby znovu nasněžilo. Ve skutečnosti je to ale znamení toho, že zima je nenávratně pryč. Bledule jsou poslové jara a na louky poseté bílými koberci jemných krásek se v březnu vydávají zástupy výletníků toužících nabít se svěží energií z probouzející se přírody. Mezi proslulé lokality patří například údolí Chlébské u Nedvědice či Peklo u České Lípy.

Jakoby znovu nasněžilo. Ve skutečnosti je to ale znamení toho, že zima je nenávratně pryč. Bledule jsou poslové jara a na louky poseté bílými koberci jemných krásek se v březnu vydávají zástupy výletníků toužících nabít se svěží energií z probouzející se přírody. Mezi proslulé lokality patří například údolí Chlébské u Nedvědice či Peklo u České Lípy.

Je to trochu paradox – tolik jsme se těšili, až sleze sníh a teď se hrneme tam, kde je bílo! Jarní kvítka mají ale zvláštní kouzlo, zvlášť když jich na jednom místě vykvetou desítky tisíc a vytvoří ohromující barevnou záplavu. Kromě toho rostou většinou v chráněných oblastech, kde lze prozkoumat mnohem víc než rostlinstvo. Nejprve vystrčí hlavy sněženky a bledule jarní, lidově také koukořík, a hned za nimi se na sluníčko derou šafrány, lidově (a nesprávně) krokusy. Každopádně až se budete kochat jejich krásou, nezapomeňte, že zmiňovaná květena patří mezi zvlášť chráněné rostliny – nesmí se trhat, přesazovat a žádným způsobem poškozovat či ničit!

A kam se vydat za jarním dobrodružstvím do květinového království?

Bledule 

Třebichovická olšinka

Podmáčenou louku a bažinatou olšinu nedaleko Kladna pokryje každé jaro bílá peřina. Právě kvůli mimořádnému výskytu „blednivek“ bylo místo v dolní nivě Knovízského (Vinařického) potoka už roku 1986 vyhlášené přírodní památkou. Bledulím se tu daří natolik dobře, že se dokonce začínají rozrůstat i za hranice chráněného území. Ve vlhkých částech lokality roste i spousta jiného jarního kvítí, například prstnatec májový, v sušších částech hadilka obecná a kostival český.

Podtrosecká údolí

Ani do Českého ráje to není z hlavního města daleko. Místo, kde zaručeně rostou bledule, jsou Podtrosecká údolí řeky Žehrovky mezi Pleskoty a Podsemínem. Táhnou se v oblouku severně a severovýchodně okolo dominanty Českého ráje, hradu Trosky. Na dně kaňonovitých údolí lemovaných skalami se rozkládá soustava rybníků a mokřadů a vlhkých luk, zvláště pak v okolí Želejovického potoka, Jordánky a Žehrovky. Ty jsou ideálním životním prostředím pro spoustu živočichů a rostlin. Nejvyhlášenější lokalitou milovníků bledulí je rozcestí U Přibyla. Když to vezmete osmikilometrovou naučnou stezkou od Borku na Trosky, určitě najdete ale i další kouzelná místečka.

Peklo

Kdyby peklo vypadalo tak jako to v Robečském údolí, nejedné hříšné duši by se ulevilo. Bledule probleskávají mezi popadanými kmeny, pokrývají břehy potoka, a celé údolí lemují pískovcové skály. Vypadá to divoce a romanticky. Kvetoucí poslové jara sem lákají každoročně stovky, ba tisíce lidí. Není se co divit, lokalita zvaná Peklo je národní přírodní památkou s vůbec největším výskytem bledulí v Česku; kvete jich tu přes 100 000! Koberec drobných bílých kvítků leží u potoční nivy a kolem vede čtyřkilometrová naučná stezka. Robečský potok využívala v minulosti šlechta k výletům na loďkách, dnes se dá do Pekla dostat jen pěšky. Nejdřív buď autem či autobusem do Zahrádek, a odtud po vlastních po červené značce. Po cestě vás kromě květinových krásek čekají skalní obydlí, reliéfy Friedricha Nietzscheho a Richarda Wagnera, jež vytvořili v letech1934 sochaři Erich Hockel a Augustin Schindler, vlakový viadukt z roku 1898 a kouzelná lidová architektura jako z pohádky v malebné osadě Karba, na kterou navazuje bývalý mlýn. Cesta vede po dřevěném chodníčku, z obou stran vás postupně obstoupí pískovcové stěny, po cestě jsou však zátarasy, takže cyklisté sem mají zakázaný přístup, a bohužel nejdou překonat ani s kočárkem.

Údolí Chlébského potoka

Tisíce bledulí kam oko dohlédne – to je jarní obraz vesničky Chlébské nedaleko Nedvědice na Vysočině. Údolí Chlébského potoka se stalo přírodní rezervací už v roce 1953 a dnes louky poseté bílými květy lákají turisty z celého světa. Malebný kout s chalupami zasazenými do prudkých strání nedává zpočátku nic tušit, moment překvapení si schovává až na konec vesnice. Nejlépe se sem dostanete z Nedvědice, asi kilometr za vsí ve směru na Horní Štěpánov vede odbočka na Chlébské, dá se jít i po zelené značce. V Chlébském jsou pak dokonce cedule, které ukazují směr na „bledulové plantáže“. Vede k nim i naučná stezka. V údolí Chlébského potoka rostou i další chráněné druhy květin, jako je prvosenka vyšší, lýkovec jedovatý, jaterník trojlaločný, plicník tmavý či pcháč potoční.

Králova zahrada u České Třebové

Královu zahradu najdete jihozápadně od vlakové zastávky Semanín, nedaleko Opatova, mezi Litomyšlí a Českou Třebovou. Bledulím se tu daří opravdu výjimečně, jen co ujdete pár desítek metrů po lesní cestě, už se napravo od pěšiny mezi stromy bělají první trsy křehkých jarních květinek. Téměř nekonečné lány se jich zjeví až několik set metrů od vstupu do lesa. Tenké stonky bledulí vyrůstají mezi suchými listy, z mokré hlíny na strmých březích potoka, i zpod jehličí zdejších smrků. V pramenné oblasti Zádolského potoka jsou k vidění i další jarní květiny, jako je prvosenka jarní, lýkovec jedovatý, áron plamatý, zvonečník klasnatý nebo kokořík přeslenitý. Z říše zvířat tu můžete potkat zdobence zelenavého (brouka podobného čmelákovi), žlunu šedou, sovy puštíka obecného a kulíška nejmenšího, rosničku zelenou nebo skokana krátkonohého.

Rakovecké údolí

Desetitisíce bledulí rostou i na podmáčených loukách, mokřadech, v lesích a na březích Rakoveckého potoka mezi Račicemi a Bukovinkou. K bledým kráskám na Drahanské vrchovině se lze dostat z několika směrů. Z Bukovinky například vede cesta po modré turistické značce asi 2,5 km směrem na Ruprechtov a od rozcestí po červené přímo do Rakoveckého údolí. Trasa částečně kopíruje i naučnou stezku.

Pančice – V Řekách

V Podhůří Šumavy je několik lokalit, kde se každým rokem můžete kochat pohledem na tisíce rozkvetlých trsů divoce rostoucích bledulí. Doslova královstvím poslů jara je území mezi Mičovicemi u Lhenic a Hrbovem u Netolic na Prachaticku. Na podmáčených březích a v loukách a olšinách podél potoka Melhutka byly dvě lokality s bohatým výskytem bledulí vyhlášeny dokonce přírodními památkami – Pančice – V Řekách nedaleko obce Ratiborova Lhota, a Hrádeček asi 1,5 kilometru severně, v blízkosti Třebanic.

Sněženky

Dobříňský háj

Přírodní památka v nivě řeky Labe je na jaře poseta běloskvoucími sněženkami. Dobříň leží nedaleko Roudnice nad Labem, velký lužní háj, jeden z posledních dochovaných polabských lužních lesů na území Ústeckého kraje, se rozkládá přímo u obce. Přírodní památka chrání lesní vegetaci nejen s unikátním masovým výskytem chráněné sněženky podsněžníku, ale i ohrožených druhů hmyzu. Do chráněného území patří i pozůstatek starého stromořadí s velkolepými duby.

Přírodní rezervace Karlov

Rozprostírá se na svazích a údolí Příčního potoka a díky romantickému rázu krajiny dostalo přezdívku Údolí lásky. Karlov je rezervací už od roku 1933, což ji řadí mezi nejstarší na Znojemsku. Leží kousek od Božice, na jaře ji pokryjí koberce sněženek, ale kvetou tu i sasanky hajní, ostřice chlupatá, řimbaba chocholičnatá, áron karpatský, orsej jarní, jaterník trojlaločný, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek. Údolí je domovem i řady živočišných druhů (ptáků, brouků, plazů), kteří dokreslují půvab rezervace. Dostanete se sem vlakem, od zastávky Božice u Znojma, na kole po cyklostezce Muchova nebo autem po silnici mezi Hrádkem a Šanovem. Údolím vede naučná stezka, kterou můžete projít buď celou (5,5 km) nebo si ji rozdělit na dva menší okruhy – Karlovský (4,3 km) a Božický (2,2 km).

Krokusy a šafrány

Lačnov

Šafrán se podle legendy dostal na valašské louky z Francie spolu s Napoleonem. Tato chráněná květinka tu vykvétá v neuvěřitelném počtu – je to nejbohatší naleziště v Čechách. Za mnoho desetiletí se v okolí rozmnožil natolik, že dnes každé jaro dopřává návštěvníkům opravdu velkolepou podívanou. Vypravíte-li se za těmito kvítky na výlet, výhodný výchozí bod je Horní Lideč, kam se dá přijet také vlakem. Louky poseté koberci fialových květů jsou odtud dobře dostupné, stačí sledovat žlutou značku, která vede souběžně s naučnou stezkou Vařákovy paseky.

Lukášov u Jablonce nad Nisou

Pár minut od konečné zastávky městského autobusu v Jablonci nad Nisou – Lukášově leží pozoruhodné místo – nenápadná louka, která ovšem na jaře rozkvétá do nevídané krásy stovkami bílých i nafialovělých květů šafránu. Tento druh, šafrán Heuffelův, je tu velkou vzácností, přirozeně se totiž vyskytuje pouze v karpatských pohořích. O tom, jak se „krokusy“ dostaly až do Lukášova, se odborníci stále dohadují. Studie z roku 1939 tvrdí, že jde o pozůstatek doby poledové, kdy se sem rozšířila stepní flóra z východních oblastí, jiní tvrdí, že se jedná o křížence pocházejícího z alpských oblastí, který sem mohli přinést někteří z osídlenců. Fenoménu neobvykle rozkvetlé louky si lidé povšimli už před desítkami let. Vlastníci pozemku pochopili, že se jedná o raritu a snažili se o ni pečovat. A dovolili lidem chodit sem vzácnou květenu obdivovat. V roce 1948 byla louka prohlášena Státní přírodní rezervací, koncem sedmdesátých let pak chráněným nalezištěm a v roce 1992 byla v souvislosti s novou legislativou přírodní památkou. Žádné předpisy však nezabránily tomu, aby šafrány z louky postupně nemizely. Původní pastviny a pravidelně udržovaný ovocný sad začaly se zánikem hospodaření zarůstat a to šafránu nesvědčí. Z toho důvodu se louky začaly kosit a před dvěma lety se zkusily kosy vyměnit za ovečky. Kromě šafránu tu roste ještě sasanka hajní, blatouch bahenní, bledule jarní a prvosenka vyšší.

Kytlice v Lužických horách

Přírodní památku tvoří dvě nevelké louky na jižním okraji obce Kytlice, pod Malým Bukem při silnici do Polevska, asi 4,5 km severně od Nového Boru. Už od roku 1975 jsou chráněné jako významné naleziště šafránu jarního, vysazeného zde pravděpodobně na začátku 20. století. Od té doby se jeho populace spontánně rozšířila na sousední pozemky a dnes čítá kolem 1300 rostlinek. Zdejší šafrán byl původně považován za šafrán Heuffelův, ale podle studie z roku 1983 je to spíš druh blízký šafránu jarnímu. Nelze ani vyloučit, že jde o zahradnickou odrůdu, což naznačuje i široká škála odstínů barvy květů, od čistě bílé až po fialovou.

Farská louka u České Lípy

Každé jaro tu vykvetou desítky šafránů bělokvětých. Právě kvůli ochraně těchto přísně chráněných rostlin byla Farská louka v Slunečné v roce 1949 vyhlášena přírodní památkou. V České republice je jen několik málo lokalit, kde se bílé šafrány objevují. Ty ze Slunečné jsou velmi pravděpodobně alpského původu a byly u místního kostela Nanebevzetí Panny Marie vysazeny na konci 19. století zásluhou místního faráře. V minulosti jich zde bývaly stovky, dnes „pouze“ desítky. Místní si myslí, že příčinou úbytku šafránu může být vzrostlý les přes silnici od louky, jenž ji zastiňuje. A že i proto se část květů postupně stěhuje na sousední pozemek dál od lesa. Protože se šafránu nejlépe daří na pravidelně kosených pastvinách, chráněná louka se pravidelně seče. Kromě silně ohroženého šafránu bělokvětého tu rostou také bledule.

 

   Fotografie: Unsplash.com