Kolo místo autobusu. Tipy nabízí příručka Městem na kole
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
03.09.2018
Po vlastní ose

Kolo místo autobusu. Tipy nabízí příručka Městem na kole

Kolo místo autobusu. Tipy nabízí příručka Městem na kole
Příručka Městem na kole, kterou vydalo nakladatelství Grada, vznikala autorům Vratislavu Fillerovi a Jiřímu Motýlovi pod rukama bezmála deset let. Ze svého laického pohledu, z pohledu rekreační cyklistky, musím uznat, že v ní najdete úplně všechno, co se jízdy na kole týče. A až jednou dám městské hromadné vale, budu za každý jejich řádek neskonale vděčná. 

Příručka Městem na kole, kterou vydalo nakladatelství Grada, vznikala autorům Vratislavu Fillerovi a Jiřímu Motýlovi pod rukama bezmála deset let. Ze svého laického pohledu, z pohledu rekreační cyklistky, musím uznat, že v ní najdete úplně všechno, co se jízdy na kole týče. A až jednou dám městské hromadné vale, budu za každý jejich řádek neskonale vděčná. 

Příručka Městem na kolem vznikala deset let. To se mi zdá naprosto neuvěřitelné! 

J: Je založená na webu Prahou na kole. Ten vzniknul kolem roku 2008 a postupně se v něm vytvářel obsah, články. Na základě článků se to přetavilo v knihu.

V: Vždycky tam byla série návodů, byla to podstatná součást toho webu. Když jsme začínali, bylo to takové amatérské. Jednou za několik let se to přepsalo a zlepšilo a teď - poslední přepsání bylo na knihu dostatečně kvalitní.

Píšete, že knížka může být inspirativní jak pro začátečníky, tak pro pokročilé cyklisty. Co inspiruje laika si dovedu představit, ale co v ní může pro sebe najít pokročilý cyklista?

J: Uvedu konkrétní příklad. Třeba v Torontu se cyklisté často setkávají s krádeží sedla. Zamknou si kolo a někdo jim vytáhne sedlo. Kniha tam občas nabízí tipy, jak sedlo zabezpečit. Ať už tak, že si můžou vyměnit rychloupínák za matky, na což by zloděj potřeboval klíč, aby to odšrouboval, nebo se sedlo dá pevně připevnit. Člověk ho zamkne k rámu kusem starého řetězu nebo pevným lankem a pak bez násilné techniky sedlo nejde ukrást. Takovéhle zabezpečení u nás vidím málokdy. Je tam spousta různých dalších drobných tipů.

V: Jen bych doplnil. Je tam třeba jedna celá kapitola věnovaná zimním podmínkám.

Jaká je koncepce knihy?

J: Celá kniha je koncipovaná tak, že hned na začátku jsou nějaké základy, jak si vybrat kolo atd. Potom jsou tam nejzákladnější předpisy a rady, jak jezdit po cyklostezce a další. Jak člověk postupně čte, měl by se dostávat ke kapitolám pro pokročilejší jezdce až na konec, kde jsou opravdu nějaké perličky pro ty nejodvážnější a nevytrvalejší, co už klidně jezdí několik let a chtějí se jen v něčem zdokonalit. Někomu může stačit klidně i první polovina knihy. Kdo chce jezdit jen čas od času, vůbec zadní kapitoly nemusí využít. A naopak někdo, kdo už jezdí a ví, tak si naopak otevře knihu na konci a najde si pro sebe to své, co ho obohatí.

Spousta rad je pro hardcore Jezdce. Třeba v kapitole sněží a mrzne. 

V knize mě zaujala některá čísla. Třeba že v Praze tvoří cyklistická doprava jen 2 %? Proč myslíte, že tak málo?

J: To odpovídá zdejším podmínkám. Před 10 lety jsme byli na nějakém 0,4 %. Ten podíl je malý na cestách. Ono jezdí hodně lidí, ale nejezdí často. Jsou na to průzkumy, že zhruba 1/3 lidí sedne na kolo jednou za měsíc v sezóně, tzn. si vyjedou na nějaký výlet, do parku. Ale protože tohle je jednou nebo dvakrát za týden, tak lidí, kteří jezdí denně, je tu malý podíl na ty dopravní cesty, které zpravidla vedou do centra nebo někam trochu dál. Není tu dostatečná infrastruktura, která by byla uspokojivá pro většinu cyklistů. Říká se, že Praha je kopcovitá, ale jsou města, která jsou kopcovitá mnohem víc a podíl mají vyšší, třeba Bern má 11% na cestách. Takže je to hodně záležitost infrastruktury.

Když jsme se dostali k Praze... aktuálním tématem je omezení cyklistů v pěších zónách. Co na to říkáte?

J: Teď jsme ve fázi, kdy Automat vyhrál soud a Praha 1 s ním jedná. Bude se hledat výhledové řešení. Třeba náměstí Republiky a Můstek jsou zóny, kde jsme s Prahou 1 ve shodě, že se zákaz dá zrušit nebo upravit. Ale potom je třeba oblast Staroměstského náměstí, kde MČ zákaz chce zachovat a my bychom rádi jednali o nějakých průjezdech hlavně přes Staroměstské náměstí do Železné, kde je to podstatné. Je potřeba tam vytvořit podmínky pro to, aby se tam jezdit dalo. 

Jak vůbec vzniknul nápad udělat taková omezení? 

M: Nápad je asi rok a půl starý. Vzešel z toho, že jsou tu provozované jakési elektroskútry, které jejich provozovatelé označují za koloběžky. Tím pádem s nimi jezdí i v pěších zónách. Prvotní impuls MČ byl zbavit se jich podobně jako se zbavili segwayů. V pěších zónách je to také do jisté míry rušivý element. A jediný způsob, kterým to jde udělat, je vzít cyklisty šmahem všechny.   

A co bezpečnost chodců?

J: To má dvě roviny. Jsou nějaké oficiálně evidované nehody, kdy člověk skutečně zavolá na policii a pak jsou nehody, které já nechci úplně podceňovat, ale jedná se třeba o situace, kdy se někdo lekne. Těch oficiálně evidovaných není v té zóně mnoho. 

V: Tři za deset let. Pro porovnání - je tam 22 nehod auta s chodcem za deset let. 

Z laického pohledu - protože vím, že na Staroměstském náměstí je pořád spousta lidí, jako cyklista bych si takovou trasu vůbec nevybrala... Proč cyklisté tímto místem projíždějí?

V: Já ho také objíždím, když jedu do jeho okolí. Problém je v tom, že to náměstí se špatně objíždí, když se pohybujete po Starém městě ze severu. Když se potřebujete dostat z Josefova k Hybernům, tak jsou tam různé uličky a člověk, pokud to tam dobře nezná, se snadno ztratí. Nakonec ho to vyhodí někde, kde vůbec nechtěl. 

Zajímavým tématem jsou i cykloobousměrky, kdy se cyklisté objevují pro řidiče v neočekávané pozici. Nejsou nebezpečné?

J: To má dvě roviny. Jeden je zase nějaký datový podklad. Když se podíváme, jak to v Karlíně vypadá, kolik se tam stalo nehod před zřízením zóny a po, zjistíme, že se tam nové nehody nestaly. Druhá rovina je emoční dojem. Je to něco nového. Cyklista se tam pohybuje v opačném směru, kde doposud nikdo nejel. Spousta lidí má pocit, že to může být teoreticky nebezpečné.

V: Je to také tak, že u cykloobousměrek jsou zapotřebí drobné úpravy, které je učiní přehlednějšími. Hlavně v křižovatkách. Když jsou navrhované správně, jsou bezpečné. 

Jsou místa v Praze, která jsou pro cyklisty nebezpečná, kde je zapotřebí dávat si pozor? 

J: Určitě. Dokonce i vznikla mapa, kterou vytvořil Dan Bárta. Z toho hezky vyplynula riziková místa. 

M: Takový evergreen je třeba Smetanovo nábřeží. To je vltavská hlavní cyklotrasa a je to jediný úsek, kdy to vede v provozu a navíc ve velmi nepříjemném. Je tam silný provoz v tramvajových kolejích, jsou tam dlažební kostky. To všechno je strašlivá kombinace. Tam je nehod za 10 let asi šestnáct. 

Ke všem kapitolám, které v knize jsou, se asi nedostaneme. Ale pojďme se podívat alespoň na některé. Líbí se mi, že součástí knížky je i kapitola Slušně a ohleduplně. Jak vznikla?

V: Cyklistická etiketa vznikla přímo z podnětů čtenářů Prahou na kole. Potom jsme to ladili, dlouho jsme o tom na stránkách diskutovali. Je to velmi dobrá část textu. 

Zaujala mě i kapitola Jezdíme za mokra, deště a trochu vyděsila hned poté Sněží a mrzne. (smích)

J: (smích) Spousta rad je pro hardcore jezdce. Hlavně v kapitole Sněží a mrzne. Ne že by se za sněhu a mrazu nedalo jezdit, ale ta podmínka je, aby bylo o infrastrukturu dobře postaráno.  

Zaujaly mě třeba i rady pro těhotné ženy... Ty bych na kole čekala méně.  

V: To psala moje žena. (smích) Jí to opravdu pomáhalo udržet se víc v pohodě. Říkala, že je to hrozně fajn. Byl to pro ni jediný způsob pohybu při městě, při kterém jí nebylo špatně. 

J: Já si k tomu dohledal ještě nějaké zahraniční články a pak jsme to ještě doplnili.

 

Tento článek vznikl v rámci speciální spolupráce s Grada Publishing a. s.

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Tomáš Vodňanský pro City-dog.cz