Knižní klub Markéty Lukáškové: Přátelství z cirkusu a labyrint těla a duše
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
23.10.2018

Knižní klub Markéty Lukáškové: Přátelství z cirkusu a labyrint těla a duše

Knižní klub Markéty Lukáškové: Přátelství z cirkusu a labyrint těla a duše
Tentokrát mám pro vás hodnocení dvou knížek, které nemají společného snad vůbec nic. Jednou z nich je historický román o osudech dvou mladých žen, tou druhou jsou zaznamenané rozhovory s nejslavnějším českým fyzioterapeutem. A obě rozhodně stojí za přečtení!

Tentokrát mám pro vás hodnocení dvou knížek, které nemají společného snad vůbec nic. Jednou z nich je historický román o osudech dvou mladých žen, tou druhou jsou zaznamenané rozhovory s nejslavnějším českým fyzioterapeutem. A obě rozhodně stojí za přečtení!

Pam Jenoff – Světla zimní noci

Světla zimní noci je příběh, který je tak neuvěřitelný a přesto realistický, že by klidně mohl být pravdivý. Pam Jenoff má obrovský dar vyprávět poutavě, bez toho, aby sklouzávala ke klišé nebo výjevům z červené knihovny. Slzy, které se člověku derou do očí při čtení jejích knih, nejsou slzy smutku, spíš slzy dojetí nad komplexností a nádherou toho, co čte. Světla zimní noci je příběh o přátelství dvou žen během 2. světové války. Noa je z Nizozemska, rodiče ji vyhnali z domu poté, co otěhotněla s německým vojákem. Astrid je akrobatka u německého cirkusu. Jejich cesty se spojují a Noa se v rámci krytí a záchrany svého života ze dne na den také stává akrobatkou u cirkusu. Její těhotenství a původ však není zdaleka jediné tajemství, které je třeba střežit. Víc z děje prozrazovat nebudu, příběh vyprávějí obě hlavní hrdinky střídavě a protože jsou napsané opravdu lidsky a opravdově, vy budete jako čtenář chvíli sympatizovat s jednou, pak zas s druhou. Jejich vzájemná rivalita se po čase změní ve velké pozoruhodné přátelství a pro mě bylo na knize nejzajímavější pozorovat vývoj jejich vztahu. A musím říct, že mě bavilo mnohem víc, než jiné, o hodně známější ženské knižní přátelství: to, které je popsané v sérii Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante.

PŘÁTELSTVÍ V KNIZE PAM JENOFF MĚ BAVILO JEŠTĚ VÍC NEŽ V „GENIÁLNÍCH PŘÍTELKYNÍCH“ ELENY FERRANTE.

Noa a Astrid mi prostě přirostly k srdci a možná to je i proto, že spolu žijí v cirkusovém prostředí, které je v knize popsáno magicky a přitažlivě. Pokud vás fascinoval třeba Cirkus Humberto, kočovný život cirkusáků a jejich životy v maringotkách, Světla zimní noci vás nezklamou. Milionkrát omleté téma druhé světové války je zde podáno jinak, než je člověk zvyklý, válka se odehrává spíš tak mimochodem, na pozadí, je to neustále číhající hrozba, která by mohla oběma hrdinkám zničit životy. Ty životy jsou jak ono skákání z akrobatického žebříku – Noa i Astrid chvíli stojí nad propastí, následně se do ní vrhnou a na poslední chvíli se odráží ode dna vzhůru. Čtenářovi pak vždy připadá, že už je to všechno dobré, už se nemůže nic hrozného stát, ale to teprve přichází další kolo. Světla zimní noci už svým názvem evokují dobu, kdy je nejlepší knihu číst. Na podzimní a zimní večery je totiž naprosto ideální.

Pavel Kolář/Renata Červenková – Labyrint pohybu

Na obálce knihy vidíte jméno renomovaného fyzioterapeuta a vedle toho jména název knihy: Labyrint pohybu. Když knihu otevíráte, čekáte podrobný výklad toho, co máte dělat, když vám lupne v kříži, kde je jaký sval a kloub a které sporty vám pomůžou na jaké neduhy. A ono to tak je, ale vlastně to tak vůbec není. Kniha je napsána formou rozhovorů, nebo dialogů, chcete-li. A je to vlastně povídání o lidské duši a komplexnosti našich problémů, z čeho pocházejí, co všechno pramení v tom, co jsme dělali v dětství. Pavel Kolář má jasné, srozumitelné názory na výchovu, na sport, na to, jak se člověk pere s každodenními starostmi. 

KNIHA PAVLA KOLÁŘE NENÍ JEN O TĚLE, JE TO I POVÍDÁNÍ O LIDSKÉ DUŠI.

A z toho všeho pak vlastně vyplývá i jeho péče o ty, kteří se mu dostanou pod ruce. Knížka není lehká k učtení, je opravdu napěchovaná informacemi, čtenář si u ní připadá spíše jako student, který se musí pekelně soustředit na každý řádek textu a neustále vstřebávat a vstřebávat. O Pavlovi Kolářovi se hodněkrát dočtete, že je houževnatý. Při čtení Labiryntu pohybu přesně pochopíte, proč je označován zrovna tímto slovem. Jeho přístup k léčení lidí je takový, jaký bychom si přáli, aby byl u všech lékařů. Kolář neřeší jen to, že někoho bolí noha. Přemýšlí o obtížích ze všech hledisek. O tom, jaký má na člověka vliv genetika, stres, výchova, vztahy… to všechno ovlivňuje naši duši a bolest duše se pak projevuje na těle. Vše je přitom jasně logicky vysvětleno, při čtení nemáte pocit, že vám šarlatán nebo ezoterik nutí nesmysly o energiích a čakrách, naopak si často říkáte: jo aha, že mě tohle dřív nenapadlo!

Někoho může při čtení hlavně ze začátku štvát, že si Pavel Kolář při rozhovoru často stěžuje na dnešní způsob výchovy nebo vedení dětí ke sportu. Takové to stěžování, že za nás bylo líp. Ale vzápětí přichází vysvětlení toho, proč si stěžuje. Není to brblání do vzduchu, je to součást jeho náhledu na život a na to, jak ho žít co nejlépe. Taková knížka by měla být studijním materiálem pro děti ve škole, nebo alespoň pro studenty medicíny. Aby se dokázali oprostit od drcení latinských termínů a uvědomili si, že někoho bolí záda prostě proto, že si toho na sebe moc naložil.

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz.