Kafírny kazí mladé muže aneb Jak to bylo s pražskými kavárnami
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
10.07.2018

Kafírny kazí mladé muže aneb Jak to bylo s pražskými kavárnami

Kafírny kazí mladé muže aneb Jak to bylo s pražskými kavárnami
V článku, který jsme pro vás nedávno připravili, jsme vás provedli kávovým vesmírem. Už víte, co znamenají slova jako beč, amér, číno nebo esko. Dnes se ke kávě vrátíme. Nebo spíše ke kavárnám. Těm prvním a legendárním. Řekneme si, proč se nehodilo, aby mladý muž do „kafírny“ chodil a také třeba jaké žertíky personál občas svým hostům prováděl.

V článku, který jsme pro vás nedávno připravili, jsme vás provedli kávovým vesmírem. Už víte, co znamenají slova jako beč, amér, číno nebo esko. Dnes se ke kávě vrátíme. Nebo spíše ke kavárnám. Těm prvním a legendárním. Řekneme si, proč se nehodilo, aby mladý muž do „kafírny“ chodil a také třeba jaké žertíky personál občas svým hostům prováděl.

První káva: horká, hustá, hořká

Káva, jak ji milujeme dnes, se do povědomí Pražanů dostávala velmi pomalu. Prvním pražským kavárníkem byl Georgius Deodatus Damascenus. Prodával kávu od roku 1704; nejdřív přímo na ulici oblečený do orientálního oděvu a později si pronajal krám v domě U Zlatého hada. Z něj se pak stala první pražská kavárna. Kávu podával na způsob orientální: horkou, hustou a hořkou. A protože takhle Pražanům moc nechutnala, přidával do ní kousek cukru. Žádná velká dobrota to tenkrát asi nebyla.

Po tom, co se otevřela první pražská kavárna, se vnímání kávy jako nápoje zásadně proměnilo. Do té doby byla káva známá pouze ve šlechtických kruzích a byla často používána jako lék proti špatnému trávení. S první pražskou kavárnou se káva stala populární i mezi měšťany a návštěvníky Prahy. A o její oblibě svědčí i jeden z titulů Magdaleny Dobromily Rettigové – Kafíčko a vše, co sladkého – Sto předpisů, jak se všeliké nápoje i to, co k přikousnutí při besedách neb společnostech paní a pánů, připravovat mají.

Kafírny kazí mladé muže

V 19. století potom kafírny, jak se jim tehdy říkalo, začaly prudce přibývat. Ovšem, jestli si myslíte, že jejich návštěva byla například pro mladé muže společensky přijatelná, mýlíte se. Ze společenského hlediska bylo pro ně lepší jít raději do hospody, přestože se tam prodával alkohol, místo do kafírny. Byly tam totiž většinou k dispozici noviny, které by údajně mohly mladé muže kazit. No a také v nich obsluhovaly mladé dívky. Co jim tedy zbývalo? Přijatelným kompromisem byla návštěva kafírny s výlučně mužskou obsluhou.

Národní kavárna 

Národní kavárna na Národní třídě byla založena na přelomu 19. a 20. století Zdeňkem Kolmanem. Do kulturních dějin se zapsala jako místo vzniku spolku Devětsil, levicově orientovaného sdružení české kulturní avantgardy, který zásadním způsobem ovlivnil kulturní a literární vývoj tehdejšího Československa. Tenkrát byli jeho členové ovlivněni módními sovětskými zkratkami, a tak jednu dostala i Národní kavárna – Nárkav. Období její největší slávy bylo v letech 1923–1928. Tehdy jste tam mohli potkat každého, kdo v české kultuře něco znamenal, třeba Vítězslava Nezvala, Františka Halase, Františka Hrubína a další.

Albert Einstein v Louvre café

Kavárnu Louvre otevřel v roce 1902 kavárník Antonín Pelc. Původně to byla kavárna koncertní, koncerty se tu konaly každý den. Jestli něčím ale opravdu vynikala, byla to herna se stoly na biliár a také speciální šachový sál. Kromě obvyklých hostů z řad literátů a umělců, jako byli například Eduard Vojan, Franz Kafka nebo Max Brod, se tato kavárna pyšní tím, že ji v době svého pražského působení navštěvoval Albert Einstein.

Slavia

Kdo by ji neznal? Díky své poloze nabízí nádherný výhled na Vltavu, Střelecký ostrov, Pražský hrad a Malou Stranu. Otevřena byla už roku 1884. Málokdo ale ví, že původní Slavia sídlila o patro níž, než ta současná. To až později se přesunula. Slavia byla od počátku existence spjatá s českým divadelním životem. Scházeli se tu nejen herci, ale v období kolem Velikonoc i divadelní ředitelé z celé země, aby tady uzavírali s potenciálními zájemci angažmá na novou divadelní sezónu.

Ze známějších osobností, které ve Slavii sedávaly, si můžeme připomenout třeba Karla Čapka, Vítězslava Nezvala a zbytek skupiny Devětsil, která sem chodila během rekonstrukce Národní kavárny. Zdejší atmosféru ale oblíbil třeba i německy píšící básník Rainer Maria Rilke.

Lístečky v koblihách v Unionce 

Tahle kavárna už dnes neexistuje. Původně stála na rohu Národní třídy a Perštýna. Tam, kde sídlí dnes Albatros. Unionka byla kavárnou několika generací. Historik Vilém Štěch kdysi napsal, že by bylo snazší vyjmenovat ze slavných ty, kteří do Unionky nechodili, než ty, kteří v ní byli častými hosty. Její slávu založili třeba Julius Zeyer, Josef Václav Myslbek, Josef Thomayer nebo Miroslav Tyrš a další. Později to byli malíři Emil Filla a Antonín Procházka, a další generaci nato ještě bratří Čapkové, František Langer, Eduard Bass a Jaroslav Hašek. Roku 1941 kavárnu zavřelo gestapo a k jejímu zániku definitivně došlo v roce 1949.

Legendární se staly žertíky, které si tu navzájem personál a hosté prováděli. Personál prý například do koblih, které se pekly přímo v kuchyni Unionky, vkládal namísto marmelády lístečky s textem Šťastný a veselý Nový rok přeje v úctě oddaný personál. Kdo ví, jak chutnaly navzdory laskavému přání?!

A znáte vy historii vaší oblíbené kavárny? A udělali jste si někdy legraci z personálu nebo on z vás? Napište nám do komentářů na náš facebook.

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Wikimedia Commons, flickr.com, unsplash.com