Johana Teryngerová: Zapomeňte na hudebku ze školy! Zpívat může každý
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
27.03.2018
Rozhovor

Johana Teryngerová: Zapomeňte na hudebku ze školy! Zpívat může každý

Johana Teryngerová: Zapomeňte na hudebku ze školy! Zpívat může každý
Vystudovaná muzikoložka, zpěvačka, textařka, ale především vocal coach – žena, která vám pomůže najít váš hlas a vyléčit vaši duši. Na jejích hodinách můžete zpívat, smát se, plakat, ale taky se třeba pořádně naštvat. I taková může být terapie zpěvem. My jsme si spolu povídaly třeba o tom, kde vznikl mýtus, že zpívat umí jen vyvolení, jaké šrámy na duši nám zanechala klasická „hudebka“ ve škole, ale taky o tom, co si myslí o tolik populárních pěveckých soutěžích.

Vystudovaná muzikoložka, zpěvačka, textařka, ale především vocal coach – žena, která vám pomůže najít váš hlas a vyléčit vaši duši. Na jejích hodinách můžete zpívat, smát se, plakat, ale taky se třeba pořádně naštvat. I taková může být terapie zpěvem. My jsme si spolu povídaly třeba o tom, kde vznikl mýtus, že zpívat umí jen vyvolení, jaké šrámy na duši nám zanechala klasická „hudebka“ ve škole, ale taky o tom, co si myslí o tolik populárních pěveckých soutěžích.

Johanko, prozraď – co všechno se ukrývá pod pojmem vocal coach?

Je to člověk, který tě pomůže vést na cestě ke tvému vlastnímu přirozenému hlasovému projevu.

Jak těžké je rozeznít svůj pravý hlas?

U nás panuje kolem zpěvu spousta mýtů. Z nějakého důvodu si lidé myslí, že když se narodí, mají buď hrozné štěstí a rovnou umí zpívat, nebo to štěstí nemají a jsou navždy odsouzeni k tomu nezpívat. To ale není pravda. Zpívat se může naučit úplně každý.

Fakt?

Jasně, jinak bych to nemohla dělat! Nemohla bych učit stylem, že se mi z dvaceti žáků povede rozezpívat třeba jen dva. Snažím se tenhle mýtus vyvrátit a naučit Českou republiku zpívat.

A kde se berou tyhle mýty?

Myslím, že jsou to hluboko zakořeněné obecné názory. Někteří lidé jsou v takovém strachu, že první tři týdny jen stojí v koutě mé třídy a kroutí hlavou, že zpívat nebudou. Maminka jim nezpívala, když byli malí, ve škole jim to nešlo atd...

Nebo se ztrapnili na karaoke...

No... Víš, proč to tam těm lidem nejde? Protože předpokladem úspěchu, když někde vystupuješ, je, že víš, co děláš. Je to stejné, jako když nebudeš umět plavat a já tě hodím do bazénu. Taky se mi tam utopíš. A když vím, co dělám, tak se nebojím. To není žádná věda. Na to nemusíš studovat konzervatoř. Mnohem těžší práce je ale s různými emočními bloky. Jsem schopná rešit traumata, která jsou spojená se zpěvem, jako je strach a tréma. Ta se vždycky někde vezmou. A většina lidí má trauma z hudebky ze školy, kdy museli zpívat před celou třídou, ztrapnili se, dostali pětku. Pak přijdou ke mně nadšení, že chtějí zpívat, ale dostanou mikrofon do ruky a úplně ztuhnou.

Jak u tebe probíhají hodiny?

Na první hodině se snažím žáka uvolnit. Ptám se, co má rád za hudbu, co poslouchá, na čem by se mnou chtěl pracovat a proč potřebuje učitele zpěvu. Pak ho zkusím rozezpívat a v ten moment už zjišťuju, jak to s jeho hlasem vypadá. Uděláme si jednoduché rozezpívání a pak spolu zpíváme. V dalších hodinách je naučím dýchat, používat bránici, jít nahoru do výšek, vyslovovat, a také posazujeme hlas tam, kam patří... Když zvládnou tohle, už jim to šlape. Pak je obvážu růžovou mašlí a vyšlu do koncertního světa. (smích)

Jdeš na to pozitivně, to se mi líbí...

Gró mojí práce je lidi otevřít a namotivovat, protože oni chtějí jednu jedinou věc, a to, aby je konečně někdo pochválil. Ale aby sis nemyslela, není to jen o „mazání medu kolem pusy“. I tak je dostanu, kam potřebuju. Ale pozitivně.

Lidé chtějí jednu jedinou věc, a to, aby je už konečně někdo za něco pochválil.

Jak staré máš klienty?

Nejmladšímu žákovi je dvanáct let. Je pro mě sice lepší pracovat s dospělými, protože už si víc svá traumata uvědomují a mají vůli věci měnit, ale občas ke mně zavítají i ti menší. No, a na druhé straně mám třeba i šedesátiletou paní. I v tomhle věku mají lidé spoustu bloků. Zrovna s ní mám legrační historku. Na jedné hodině jsme dělaly různá hlasová cvičení a po chvilce paní začala kroutit hlavou a říkat, že to dělat nebude, ať jí dám pokoj. Chovala se jako typická puberťačka. Ptala jsem se, co se děje a pobídla ji, ať to nějak vyjádří. Tak vzala noty a začala je po mně házet. (smích) Prostě jsem jí připomněla učitelku, která jí terorizovala na gymnáziu, a tím, že jsem po ní chtěla něco z pozice pedagoga, se jí vzpomínka vrátila. Byla úplně zelená vzteky. Ale díky tomu, že to projevila, se blok uvolnil. Vyřešilo se to.
Mnoho žen ke mně chodí s typickým problémem, a to je špatné předchozí vedení hlasu. Pokud se předtím učily zpívat u operních pedagogů, všechny do jednoho se pak snaží používat takzvaný hlavový rejstřík, který ovšem do populárního zpěvu nepatří. A to je opravdu velký vzorec!

Musí to být náročné, čelit denně problémům druhých lidí...

Je. Občas se mi stane, že se mi tu člověk tak trochu zhroutí, ale po těch letech už vím, co mám dělat a kam až můžu jít. V momentě, kdy zjistím, že má člověk větší problém, než jsem schopna zvládnout, posílám ho ke specialistům. Ale i tak zvládám učit jen omezený počet žáků denně. Abych odvedla perfektní soustředěný výkon...

A jak si ty sama nejlíp odpočineš?

Jediné, co na mě funguje, je samota. Nepotřebuju dovolené, někam jezdit, cestovat, dělat adrenalinové sporty. Potřebuju být sama.

Co si myslíš o pěveckých soutěžích?

Pár jsem jich absolvovala se svými žáky. Člověk musí vědět, do čeho jde. Že to bude psychicky náročné a že třeba i ten nejtalentovanější soutěžící nebude mít šanci, protože se producentům zkrátka nehodí typově. Prostě vše je řízeno požadavkem trhu. Ale pokud to člověk ví a je na to připravený, může mu taková soutěž pomoct aspoň trochu zviditelnit jeho tvář.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Jan McGregor pro city-dog.cz