Děti potřebují jasná pravidla nejen na dětském hřišti
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
14.08.2018
Léto v Praze

Děti potřebují jasná pravidla nejen na dětském hřišti

Děti potřebují jasná pravidla nejen na dětském hřišti
Dětská hřiště mnohým rodičům nahání hrůzu. Je to jako Sherwoodský les plný malých zbojníků, a tak není divu, že mnoho z nich raději na žádná nechodí a vybírá si místa, kde je dětí a hlavně rodičů méně. Zeptali jsme se proto specialistky v oboru, majitelky a ředitelky mateřské školky Mufánkov, Dity Castrillo, ale také zástupce rodičů, jak vnímají dětská hřiště v Praze a existují-li nějaká nepsaná pravidla, která by se měla dodržovat. Navíc jsme vybrali i pár hřišť v Praze, která rozhodně stojí za návštěvu.

Dětská hřiště mnohým rodičům nahání hrůzu. Je to jako Sherwoodský les plný malých zbojníků, a tak není divu, že mnoho z nich raději na žádná nechodí a vybírá si místa, kde je dětí a hlavně rodičů méně. Zeptali jsme se proto specialistky v oboru, majitelky a ředitelky mateřské školky Mufánkov, Dity Castrillo, ale také zástupce rodičů, jak vnímají dětská hřiště v Praze a existují-li nějaká nepsaná pravidla, která by se měla dodržovat. Navíc jsme vybrali i pár hřišť v Praze, která rozhodně stojí za návštěvu.

Kdo je DITA?

Majitelka a ředitelka MŠ Mufánkov, Facebook: Mufánkov, tel.: 777 836 071

Jsem matkou osmiletého Šimona. Mé osobní zkušenosti mne inspirovaly k založení Mufánkova.

Zhlédla jsem se v Montessori pedagogice, která se stala mou radostí i životním průvodcem. Stále v ní nacházím něco nového a prohlubuji znalosti. Snažím se o rozšiřování povědomí o Montessori. Spolupořádám také kurzy pro rodiče, podnítila jsem založení Montessori třídy na ZŠ Korunovační, na Praze 7. Moje práce je pro mě radostí.

Kdo je Milan?

marketingový ředitel L’Oréal Luxe divize pro ČR, SK a HU

Jsem nadšený markeťák s mnohaletými zkušenostmi z Prazdroje. Nyní pracuji v Loreálu v Luxe divizi jako marketingový ředitel pro ČR, SR a HU. Souběžně s tím pomáhám rozvíjejícím se projektům, a to jak psímu krmivu Platinum, tak i projektu Frusack, kompostovatelným znovupoužitelným sáčkům, které vymyslela má nastavající žena a maminka Olivera.

Mám rád klobouky, svou práci, rozvíjení ostatních a ze všeho nejvíc miluji svou rodinu Hanku a syna Olivera, kterého vlastně vyžením. Baví mě být inspirativní pro ostatní a ukazovat, že to, co podle někoho „nejde“, je možné a nemusí být nutně jen adrenalinovým zážitkem nebo sportovním výkonem. Baví mě se ptát „Proč“ a zjišťovat hlubší podstatu věcí.

Dětská hřiště aneb svět dospělých v podání dětí

Dřívě hřiště nebyla tak promyšlená a stačilo jen pár prolézaček, pískoviště nebo třeba jen míč na vybíjenou či kopanou. Přesto se na dětském hřišti odehrávalo cosi víc, stejně jako je tomu v dnešní době. Odehrává se tam reálný život, ve kterém se promítají role a učí se, jak se jeden k druhému má chovat. Pro děti velice hodnotná součást vývoje.

A tak není divu, že dochází k častým konfliktům nejen mezi věkovými kategoriemi, ale i mezi rodiči a jejich přístupem k výchově a celkovému řešení situací. Na hřišti se primárně setkáte s rodiči typu „Flegmatik“, kterému je tak nějak všechno kolem lhostejné a s rodičem typu „Hyperstarostlivý“, který se naopak od své ratolesti nehne ani na pár kroků.

Laxnost rodičů k chování jejich dětí mě děsí. Mám pocit, že rodiče chodí na hřiště děti spíše odkládat a odpočinout si.

Dita Castrillo, ředitelka MŠ Mufánkov

„Prohřešky svých dětí raději nevidí, aby je nemuseli řešit,“ říká Dita, ředitelka MŠ Mufánkov. A dodává: „Stejné je to často s učitelkami ze školek. A proto jako školka hřiště příliš často nevyužíváme. V případě, že je pro mě chování dětí nepřijatelné, raději odcházíme. Jako maminka jsem raději volila les než dětská hřiště v Praze.“

Jak ale řešit vyhrocené situace a mají se dospělí vůbec angažovat?

Jak říká tatínek Milan: „Dětských hřišť je málo. My bydlíme na Strossmayeráku a nejbližší máme v Letenských sadech. Jo, sice to není tak daleko, ale pořád je tam jedno velké snad pro celou Letnou.“ A zamyšleně dodává: „Máme obří vnitroblok, takový, jakých jsou po Praze mraky, a prostě tam jen hnijí odpadky a zarůstá to křovím. Mohly by tam klidně být prostory pro děti.“

A z důvodu koncentrace velkého počtu dětí různého věku na jednom místě dochází k situacím, kdy dítě čeká velice dlouho na ty nejpřitažlivější atrakce, kterými jsou houpačky a klouzačky. Není divu, že někteří tvrdší jedinci si frontu vyloží po svém a jednoduše celou buď předběhnou a nebo si houpačku či klouzačku usurpují pro sebe ideálně na celé dopoledne. A nejednou se stane, že submisivnější dítko bývá odstrčeno nebo dokonce slovně či fyzicky napadeno.

A jak řeší Dita předbíhání ve školce? „Já chvíli počkám, a pokud se čekající děti neohradí, zasáhnu. Ale třeba tím způsobem, že předběhnu ono dítě a zeptám se ho, je-li mu to příjemné. Tohle ale praktikuji s dětmi ve školce, jako rodič na tohle úplně nemám „koule“. Pak to zpětně třeba proberu se synem,“ přiznává Dita.

Milan se nám svěřuje, že díky svému dospívání v hokejovém prostředí již jako dítě vnímal nepsaná pravidla. Autorita a respekt byly přirozené a byl by rád, aby Oliver měl šanci toto také zažít. „Autorita a vzájemný respekt jsou rozhodně důležité,“ říká Milan,„a to nejen mezi dětmi, ale i mezi rodiči. A to třeba i příklad, že si rodič sedne na lavičku sám a zabere svými věcmi celou lavičku a vy tam sedíte vedle na zemi a ten na lavičce to má totálně na háku.“

Měli by dospělí v takových případech zasahovat? Je vůbec adekvátní, aby dospělí určovali pravidla hry? Jsou právě reakce dětí odrazem rodičů?

„V případě, že nějaká konfliktní situace nastane, je lektor jistou chvíli pozorovatelem. Nechává dětem prostor, aby konflikt zvládly diskutovat samy. V případě, že to vypadá, že by situace mohla přerůst v něco, co není v dětských silách, opatrně zasáhne,“ vysvětluje Dita přístup učitelů v mateřské školce a dodává:

„Lektoři se snaží být nestranní. Popsat situaci, kterou vidí a pomoci najít dětem přijatelné řešení. S dětmi z jiných zařízení se snažíme konflikty řešit podobně, zásah lektora je však nutný častěji. Jako matka jsem se vždy snažila jednat podobně, i když v této roli je nezaujatost podstatně těžší.“

„Co se týká tatínků, mám dojem, že zasahují častěji. Především v případě, je-li jejich dětem něco vytýkáno, nebo ubližováno. Mám školku 6 let, a přesto mě například nepřestává překvapovat, jaké jsou holčičky neuvěřitelné manipulátorky už od brzkého věku,“ svěřuje se Dita.

Jak se ke konfliktům staví Milan jakožto nevlastní tatínek?

„Nejprve se vždy snažím nechat Olíka, aby si situaci vyřešil sám po svém a teprve až když přijde sám za mnou, že se něco stalo nebo děje, tak se snažím zjistit objektivní stav situace. Tedy co se stalo, proč se stalo a zda se nemohl zachovat jinak, aby předešel problému,“ vysvětluje Milan a dodává:

„Pokud ani to nepomáhá, tak se snažím mu poradit, jak by měl danou situaci řešit a co má udělat, aby to dopadlo dobře. Ale ne jen dobře pro něj, ale aby to bylo férové.“

Důležité pro mě vždy je, aby si vzal ponaučení pro příště.

Milan Fořt, marketingový ředitel L’Oréal Luxe divize pro ČR, SK a HU

„I když je to samozřejmě malý kluk a na zlobení ho užije, tak ho od malička vedeme k tomu, abychom si vše uměli vysvětlit a otevřeně mluvili o svých pocitech. Velké štěstí máme v tom, že je velmi společenský a s dětmi vychází velmi dobře. Naopak je ten, který si chce hrát,“ doplňuje Milan.

Dita se na danou problematiku dívá pohledem profesionála a prozrazuje, jak s dětmi pracují u nich v Mufánkově. „My máme s dětmi pravidla, že je nutné se na věcech domluvit. Zeptat se, mohu-li se přidat ke hře. Počkat, pokud to co chci používá někdo jiný. Požádat o půjčení,“ vyslětluje a dodává:

„Snažíme se děti učit, že většina věcí se dá domluvit. S rodiči je to ale často hořší. Mám dojem, že tahle pravidla by se měli především naučit respektovat oni.“

Byla bych ráda, kdyby rodiče vštípili svým dětem elementární lidskou slušnost – poprosit, poděkovat, chovat se k sobě s úctou.

Dita Castrillo, ředitelka MŠ Mufánkov

„Mám dojem, že si rodiče myslí, že právě výchova slušného chování se učí ve škole. A také to, že toto není potřeba učit už malé (1,5–2leté) děti, že to přijde s věkem. Ale opak je pravdou,“ sděluje Dita zkušenosti s přístupem některých rodičů.

Skočíš ty, skočím já aneb příklad v okolí je nenahraditelný

Děti jsou jako houby – nasávají, učí se a kopírují. Dáváme dětem možnost volby. Rozhodnout se, jakou cestou si zvolí. Je ale na nás dospělých, abychom jim ukázali možnosti. Děti dychtí po tom, mít svůj vzor, a kdo jiný než rodič by takovým vzorem měl být. Nastavujeme přitom hranice a jistá pravidla chování.

Skvělým příkladem je právě Milan, který svého Oliverka „přiženil“ a přestože nemají stejnou DNA, je plnohodnotným tatínkem. A tak je i on vzorem.

„Je neskutečně důležité být pro své dítě tzv. role model parťákem. Například dělení o jídlo byla velká výzva, ale po několika lekcích už sám dbá na to, aby se s námi podělil a nabídl. Byl to takový malý dílčí úspěch,“ prozrazuje Milan.

Lesní nebo městská, splňují co mají?

Hřiště prošla velkou modernizací. Přibyla spousta nových hracích prvků, jako jsou prolézací hrady a bludiště. Změnil se i materiál a ve většině případů bývají oplocená. Nicméně stále je tu co vylepšovat.

„Ráda bych viděla, aby byla hřiště více podobná přírodě, nebo alespoň obsahovala přírodní materiály. Aby nabízela rozvoj nejen po stránce pohybové, ale také estetické. Často chybí stín. Na hřiště na Praze 7 si ale úplně nemůžeme stěžovat,“ zamýšlí se Dita.

Na dětských hřištích mi chybí především estetické hrací prvky..

Dita Castrillo, ředitelka MŠ Mufánkov

„Na druhé straně jsem nadšená, kolik jich je a jak jsou vybavená – nechybí toalety a bývají v perfektním stavu, přebalovací pulty, pítka na vodu. Připadá mi, že se teď rozšířily vodní atrakce, které děti milují a v těchto vedrech jsou fajn,“ nezapomene pochválit zlepšení situace v Praze Dita.

„Na hřištích mi chybí více místa pro rodiče – lavičky, sociální zázemí, malý stánek na kafe a někde takový ten prostor pro děcka na fotbálek a podobné hry. A pak samožřejmě místo pro jízdu na kole – dětském kole. A ještě mě napadá, co třeba i něco na hraní rodič a dítě. Aktivně i pro rodiče,“ dodává Milan

Která z dětských hřišť si vyberete vy?

Vybrali jsme pro vás nejzajímavější dětská hřiště v Praze a rozdělili je do několika kategorií.

1Dopravní hřiště

Dopravní hřiště jsou skvělou alternativou ke klasickému pískovišti s prolézačkami. Nabízí nejen aktivní vyžití dětí, ale také je učí, jak se správně chovat na silnici. V Praze jich najdeme hned několik. Pro kompletní nabídku doporučujeme podívat se ZDE a nebo ZDE. My jsme pro vás vybrali 4, která rozhodně stojí za návštěvu.

 

Praha 4 - Krč

Kde: V areálu Základní školy U Krčského lesa v Praze 4 – Krči

Pro koho: děti od 3 let

K zapůjčení: šlapací autíčka

 

Praha 2 - Nové město

Kde: V areálu Muzea Policie ČR v Praze 2

Pro koho: děti od 3 let

K zapůjčení: kola a koloběžky pro 1. stupeň

 

Na Vypichu, Praha 6

Kde: U hlavní vstupní brány do obory Hvězda v Praze 6

Pro koho: děti od 1 roku

K zapůjčení: je nutné donést si vlastní dopravní prostředek

Pražačka, Praha 3 - Žižkov

Kde: V areálu Muzea Policie ČR v Praze 2

Pro koho: děti od 3 let

K zapůjčení: kolo, koloběžku nebo in-line brusle

 

2Lesní hřiště, některá dokonce s malou ZOO

Přestože jsou v Praze, vynikají přírodní atmosférou a v teplých dnech nabízí spoustu stínu díky jejich umístění v přímo v lese nebo obklopujícími stromy. Pro děti tak představují skvělou možnost, jak si jednak užít přítomnosti dalších dětí, tak se i naučit například rozeznávat stromy a vidět různá lesní zvířata, ať již veverky nebo nějakou tu srnku či zajíce.

 

Kunratický les, Praha 4

Kde: Kousek od restaurace Na tý louce zelený se nachází lesní hřiště s několika atrakcemi a dokonce i malou zoo, ve které děti uvidí například prasata a daňky a kozy.

 

Hostivařský lesopark, Praha 10

Kde: V areálu přírodního parku Hostivař najdete i rozlehlé lesní hřiště pro děti s dřevěným vláčkem, skluzavkami, ale také malou lesní zoo. Určitě stojí za návštěvu.

 

Obora Hvězda, Praha 6

Kde: Přímo v areálu Obory Hvězda na Praze 6 se nachází hned dvě krásná lesní hřiště, která před slunčním žárem chrání okolní stromy. Nabízí nejen klasické houpačky, ale napříkald i skate trenažer.

Mrázovka, Praha 5

Kde: Součástí sporotvního areálu Mrázovka, kousek od známé vily Bertramky, si mohou děti užít provazových atrakcí schovaných pod lesním porostem.

3Adrenalinová hřiště

Adrenalinová hřiště jsme nazvali proto, že se jedná o místa s největší koncentrací dětí. Jejich návštěva je tudíž přímo adrenalinovým zážitkem. Doporučujeme pouze otrlým jedincům.

 

U Draka, Riegrovy sady, Praha 2

Kde: Velice často narazíte na starší děti, která ráda určují pravidla hry. Zapomeňte na pravidlo fronty nebo fair play. Dětí je tu občas tolik, že dostat se na houpačku je stejně tak pravděpodobné, jako se stát atronautem.

Letenské sady U Hrocha

Kde: Ve změti desítek dětí velice rychle ztratíte přehled o tom, kde se právě to vaše nachází. A je jen otázkou vteřiny, než se například rozhodne prozkoumávat okolí „za plotem“ díky nepozornému rodiči, který zapomene zavřít branku.

 

Máte nějaké své oblíbené hřiště v Praze? Podělte se s námi a napiště, kam nejraději chodíte, níže do komentáře.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

Fotografie: unsplash.com, vylety-zabava.cz, mufankov, hristepraha.cz, Milan Fořt