Jak bydlí: Majitelka květinářství Zahrada na niti, Lenka Hrubá s manželem
Autor:  Veronika Foltová
0
03.08.2018
Jak bydlí

Jak bydlí: Majitelka květinářství Zahrada na niti, Lenka Hrubá s manželem

Možná vám jméno Lenka Hrubá tak úplně nic neřekne, ale když vám řekneme Zahrada na niti, asi se spousta z vás chytí. Ano, tentokrát jsme dostali pozvání na kávu přímo od paní majitelky tohoto úžasného a netradičního květinářství, kde najdete kromě japonských kokedam i designové doplňky nebo šperky. Každopádně vám doporučujeme se za Lenkou stavit v jejím obchodě/ateliéru ve Školské. Teď si ale dejte pár minut jen pro sebe a mrkněte, jak Lenka s manželem Tomášem bydlí. 

Možná vám jméno Lenka Hrubá tak úplně nic neřekne, ale když vám řekneme Zahrada na niti, asi se spousta z vás chytí. Ano, tentokrát jsme dostali pozvání na kávu přímo od paní majitelky tohoto úžasného a netradičního květinářství, kde najdete kromě japonských kokedam i designové doplňky nebo šperky. Každopádně vám doporučujeme se za Lenkou stavit v jejím obchodě/ateliéru ve Školské. Teď si ale dejte pár minut jen pro sebe a mrkněte, jak Lenka s manželem Tomášem bydlí. 

S Lenkou jsme byli domluvení na 11 hodinu dopoledne. Což by nebyl vcelku žádný problém, kdyby venku už od rána nebylo asi 35 stupňů. Po tom, co jsme se při cestě na Žižkov uvařili v tramvaji a pak ještě v autobuse, nám vstup do žižkovského činžáku nabídl nebývalé ochlazení. Staré cihlové domy jsou v těchto vedrech k nezaplacení.

Byt je dispozičně řešen jako 1+1. Jakmile vstoupíte, zarazí vás – pro žižkovské činžáky netypická – poměrně velká chodba, ze které vedou dvoje dveře. Jedny do koupelny a přímo naproti vchodovým dveřím je vstup do kuchyně s jídelnou.

Kuchyň a jídelna

„Byt zdědil manžel po své prababičce asi když mu bylo kolem jedenadvaceti. Tehdy jsme spolu ještě dávno nebyli, a tak původní rekonstrukci dělal tehdy sám. Nebo spíš si na ni pozval partu kamarádů. Je pravda, že když jsem se sem přistěhovala, šla mi z těch barevných kombinací trochu hlava kolem.“

„Třeba kuchyňská linka měla na sobě takový podivný plastový dekor břízy. Což v kombinaci s červenými dlaždicemi a plovoucí podlahou ve stylu třešně byla na můj vkus opravdu velká divočina (smích). Po nějaké době jsem si ale všimla, že se na jednom místě bříza začíná odlupovat. V tu chvíli jsem zajásala. Dalo se to strhnout! Což mě předtím vůbec nenapadlo. No a tak jsem oblíbený břízový dekor z celé linky strhala, natřela ji nabílo a bylo. Neříkám, že je to kuchyň mých snů, ale myslím, že takhle už vypadá vcelku normálně. A hlavně mě nerozčiluje (smích).“

Je jasné, že linku člověk nemění každý rok, ale když jsme se porozhlédli po celé místnosti, najednou byl Lenčin rukopis jasně viditelný. Dveře na balkon, stejně tak jako balkon sám, byly obsypány květinami. Samozřejmě nemůže chybět ani závěsná kokedama, kterou Lenka dostala kdysi dárkem od svého manžela a která ji zároveň inspirovala k založení Zahrady na niti – ateliéru, showroomu i obchodu v jednom.

Vrtá vám hlavou, co to vlastně taková kokedama je? Kokedama (苔玉) v doslovném překladu znamená mechová koule. Jde o rostlinu v kulatém balu zeminy, který je obalený mechem. Existují dva typy kokedam – levitující kokedama, která se zavěšuje do prostoru, a tradičnější kokedama, která se umísťuje na talířek či misku. Pokud si o nich chcete přečíst víc, určitě mrkněte k Lence na blog.

Když jsme si s Lenkou povídali, seděli jsme právě u modrého stolu v jídelně. Takže nás hned samozřejmě zajímalo, jestli Lenka také dává přednost věcem s antiků a bazarů. „Jednoznačně ano. Hodně v oblibě mám antiky na nákladovém nádraží Žižkov, kde jich je hned několik pohromadě. Ale stejně je nejlepší, když člověk nějakou takovou věc zdědí a přesně zná její původ.  

Když jsme seděli za tím stolem a zvedli jsme hlavu, dost nás zaujal netradiční lustr. „Jo jo, opravdu je z brček. Vyráběla jsem ho kdysi dávno, když jsem pracovala v divadle jako šatnářka a krátila jsem si tím čas (smích). Připomíná mi tu staré časy. Jen jsem tedy myslela, že ty brčka vydrží věčnost. Ale už se nějak začínají rozpadat. Uvdíme, jak nám ještě dlouho vydrží, ale zatím se mi nový lustr opravdu řešit nechce (smích).“ 

Ložnice/obývák s pracovnou

Ve vedlejší místnosti nás okamžitě upoutal zajímavý dekor na zdi a samozřejmě nás zajímalo, co to je a jak se to dá vytvořit. „Když jsme se rozhodli, že na té stěně budeme mít plátno, bylo jasné, že nemůže být nijak barevná. Ale zároveň jsem chtěla, aby se plátno a zbytek zdi od sebe oddělily, a tak mě napadlo tam udělat nějaký jednoduchý motiv. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na ideální řešení. Přemýšlela jsem, že udělám nějakou šablonu. Ale pak jsem si představovala, jak se mi to třeba nepovede a budu to muset zase celé přemalovávat... Nakonec jsem koupila černou širokou washi pásku, z té vystříhala trojúhelníky a ty nalepila. Nedělala jsem si na zdi žádnou extra šablonu, zvládla jsem to jen tak s pravítkem. Protože jsem jich nastříhala moc, nakonec máme stejnou dekoraci i v chodbě (smích).“

„Jak jsem před tím mluvila o tom, že mám nejraději věci, o kterých přesně vím, odkud pocházejí, tak přesně takový případ je tahle toaletka. Když jsem byla malá, bydleli jsme s rodičema na Smíchově ve starém pavlačovém domě. Vedle v bytě bydlela jedna stará paní a ta když se stěhovala, dovolila rodičům, aby si od ní vzali pár kousků nábytku. A tak u nás skončila tahle toaletka.“

Jestli vás také tak zaujalo vyplétané růžové křeslo, máme pro vás skvělou zprávu. Lenka je prodává ve svém obchodě ve Školské. Acapulca – jak se křeslům říká – mají jednoduchou kovovou konstrukci oválného či kulatého tvaru a jsou vypletena barevnými vinylovými kabely, které jsou nenáročné na údržbu a hodí se jak do interiéru, tak na zahradu či terasu. „Když jsme byli v Mexiku, absolutně jsem se do těchto křesílek zamilovala. Mohlo by se zdát, že je vyrábí nějaký proslulý severský designér, ale opak je pravdou. Tato ikona se stala v Mexiku lidovou židlí a autor je neznámý. Jak říkám, byla to opravdu láska na první pohled, a tak jsem se rozhodla, že bych je mohla prodávat i u sebe v obchodě. Našla jsem dva architekty z Plzně, kteří se je naučili v Mexiku vyrábět, slovo dalo slovo a od té doby jsou Acapulca součástí nabídky.“

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz.