Jak bydlí: Filmař a grafický designér Jan Wolf
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
12.01.2018
Jak bydlí

Jak bydlí: Filmař a grafický designér Jan Wolf

Jak bydlí: Filmař a grafický designér Jan Wolf
Jak kombinovat retro prvky v interiéru, aby celý prostor působil útulně, vkusně a přesto moderně? Inspirujte se mladým režisérem Janem Wolfem, který vás pustí nahlédnout do svého jednoduše, ale efektně zařízeného bytu na pomezí Vinohrad a Nuslí.

Jak kombinovat retro prvky v interiéru, aby celý prostor působil útulně, vkusně a přesto moderně? Inspirujte se mladým režisérem Janem Wolfem, který vás pustí nahlédnout do svého jednoduše, ale efektně zařízeného bytu na pomezí Vinohrad a Nuslí.

Mladý filmař Jan Wolf se českému publiku představil v roce 2011 na Febiofestu, kde uvedl premiéru své temně dramatické celovečerní filmové prvotiny Normalis a svoji zálibu v žánru film noir nadále ukázal i jako tvůrce filmu Siciliana a minisérie Taurus. Nejen svoje filmy, ale i svůj byt rád stylizuje do období přelomu 60. a 70. let. Přesvědčte se sami, jak vypadá jeho ryze pánský byt s retro nádechem.

„Byt jsem kupoval před  8 lety, někdy v pozdním jaru roku 2010. Tehdy jsem se poohlížel po vlastním bydlení, poté co jsem více než 20 let prožil v mých milovaných Dejvicích. Chtěl jsem víc do centra, na "šestce" se toho tenkrát moc zajímavého nedělo.“

„Stejně jako tehdy bydlím v 1. patře domu z 20. let s vysokými stropy, což byla jedna z podmínek. Kupoval jsem ho tenkrát od jedné starší paní, která zde strávila 60 let. Ale taky musel projít dlouhou půlroční rekonstrukcí, kdy jsem si kolikrát málem rval vlasy. V nynější ložnici byl třeba doslova "vychozený" důlek, kde by se daly hrát kuličky. Původní dispozice byla 2+kk, ale všechny dveře jsem jednoduše nechal vybourat a díky tomu je teď mnohem prostornější. Takové à la studio.“

„Uzpůsobení interiéru jsem si udělal sám na míru. Dlouho jsem přemýšlel, co kde bude a jak to bude nejlépe fungovat. Aby se člověk časem z barev nezbláznil, je proto byt řešený pokud možno jen v černé, šedé a bílé. Obecně mám radši starší kusy nábytku, které už něco zažily, nejvíc asi z období 60. a 70. let, kdy se dělaly opravdu krásné a nadčasové průmyslové designy. Z počátečního "IKEA bytu" bych tak rád časem udělal víc osobní a jedinečné místo.“

Ložnice

„Ložnice mi slouží zároveň jako pracovna a knihovna. Je celkově laděna do tmavších barev a mám tu klid. Na zdech mi visí buď moje kresby, plakáty k filmům, které jsem natočil, anebo různé vzpomínky a asociace - fotka letounu, na kterém se moji rodiče seznámili, zmenšenina Gerharda Richtera, fotka od Tarase Kuščinského nebo jen obal od cigaret Casablanca, které jsem si před lety koupil v Chorvatsku.“

„Naproti posteli mám plakát, který mi dělal kamarád Marius Corradini pro film Siciliana, ten mám moc rád. Nad postelí fotka Islandu od Radky Ciglerové. Vedle pracovního stolu mají čestné místo od blbostí jako poznákové notesy, sady pastelek až po takový rodinný koutek. Tam mám pár věcí, co mi zbylo po tátovi - šachy z bílého a černého mramoru, které jsem ani nikdy nehrál, rádio, které přivezl ze Singapuru a dají se na něm naladit pilotní konverzace až někde nad Grónskem, obrovskou lasturu, kterou přivezl dědeček, který žil nějaký čas na Kubě. A spousta dalších věcí a fotek.“

Obývací pokoj

„Obývací pokoj tu vlastně ani nemám, protože je spojený s kuchyní v jednu místnost. Časem bych si tu rád udělal takový malý boudoir s pohodlnou pohovkou, křeslem a barem. Rozhodně nejsem zastánce klasických obýváků, kde vévodí obýváková stěna s trůnící televizí jako oltář či centrum celého bytu. Ale ten krásný stolek s opaxitovou deskou, který mi věnovala sestra, tu budu mít pořád.“

„Retro telefony jsem koupil v bazaru jako rekvizity, ale bylo mi jich líto je někde uskladňovat, tak fungují jako dekorace. Byt je celkem tmavý, jak je v přízemí, navíc naproti oknům mám stráň se šeříky a dalšími bytovými vilami, takže se u mě květinám moc nedaří. Ale ty dva exempláře fíkusů oceňuju především proto, že to se mnou vydržely a jsou pořád naživu.“

„Na stěně mi visí fotka z jednoho našeho natáčení a naproti ní Catherine Deneuve na jedné z mála barevných fotek od Helmuta Newtona. Zkoušel jsem tam dát i něco jiného, hodně lidem ta fotka přijde moc silná až agresivní, ale nikdy tam nic jiného nešlo lépe. Catherine tu má tudíž pořád svoje místo.“ 

Kuchyň

„Kuchyň je čistě praktická, celá bílá až na výraznou černou retro lednici. Říkal jsem si: Když už ji tu budu mít a budu se na ni pořád muset dívat, chci nějakou originální. Také se mi vždy zamlouvaly kuchyňské ostrůvky, na které je tenhle byt ale přeci jen malý. Nicméně se dal najít kompromis v podobě dvou souběžných pracovních linek. I tak si myslím, že je kuchyň možná moc velká, ale rád vařím, tak se mi sem vlastně všechno tak akorát vejde.“ 

„Nedám také dopustit na dvě kuchyňské židle, je to nějaký francouzský design z 50. let, kamarádi často vtipkují, že jsem si je půjčil z čekárny v Nemocnici na kraji města. Nad stolem i pak posléze v chodbě mám velkoformátové fotky z New Yorku, což je podle mě město měst a moc rád se tam vracím. Díky nim mám kousek Manhattanu denně na očích.“

Chodba

„Chodba, která se větví ještě na nejmenší koupelnu na světě a toaletu, je vymalovaná v antracitově šedé barvě s pruhovanými tapetami a zdobí ji francouzský lustr ze "zmrzlého skla". A celých těch 7 let, co tu jsem, si každý den říkám, že už si opravdu musím koupit věšák.“

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz.