Internet z vás dělá tupce, zatímco knihy zvyšují inteligenci a posilují empatii
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
07.02.2019

Internet z vás dělá tupce, zatímco knihy zvyšují inteligenci a posilují empatii

Internet z vás dělá tupce, zatímco knihy zvyšují inteligenci a posilují empatii
Pan Google a spol. nám poskytují informace, které bychom jinak těžko sháněli. Kdykoli a kdekoli. Ukazuje se však, že čtení online mění a dokonce omezuje schopnosti našeho mozku.

Pan Google a spol. nám poskytují informace, které bychom jinak těžko sháněli. Kdykoli a kdekoli. Ukazuje se však, že čtení online mění a dokonce omezuje schopnosti našeho mozku.

Bylo by laciné svádět vše na hektickou dobu dneška, čteme zkrátka málo a navíc blbě. Myslíte, že vy ne? Tak schválně, zamyslete se, jak a kdy vlastně čtete. Je vás spíš vidět s knihou v ruce anebo zíráte na displej? Spíš se ponoříte do románu či brouzdáte po internetu? A nezachrání vás ani fakt, že nesjíždíte bulvár, ale „gůglujete“ chytré články. Čtete-li totiž online, ve skutečnosti nečtete. Pouze přelétáváte stránky, klikáte z odkazu na odkaz, sem tam kouknete na obrázek, zkrátka jen dekódujete a vůbec se nesoustředíte, což je naprosto zásadní pro to, aby to s vaším mozkem dělalo, co od čtení očekává.

Číst online prohlubuje schopnost informace třídit, avšak odnaučuje nás plně se soustředit a přečtené prožívat. Naproti tomu hluboké čtení bez rozptylování, pomalé a pohlcující, je výrazně jiný zážitek; dalo by se přirovnat skoro ke stavu hypnotického transu. Literatura rozvíjí fantazii, dojímá a podněcuje emoce, mozek při čtení příběhů nejenže zpracovává bohatý jazyk plný narážek, odkazů a metafor, ale vytváří přitom mentální vzorce, které jsou zpracovávány stejnými mozkovými centry jako scény z reálného života. Je to zkrátka takový trenažér, mozek prožívá příběh v knize, jako by to byla skutečnost. Německý spisovatel Günter Kunert k tomu dodává: „Jakmile se sbratříme s nějakou knihou, splyneme s textem tím, že ho ze stavu zrakové abstrakce v naší hlavě proměníme v obrazy. V tomto stavu se ztrácejí chaotické úzkostné myšlenky, do duše vstupují uspořádané, odvahu dodávající impulzy, jež mohou vést k proměně života. V tom spočívá proměnná síla knihy, na které se zakládá biblioterapie.“  Lidé, kteří často čtou beletrii, tak lépe chápou druhé, jsou empatičtější a líp se dokážou vžít do jejich pohledu na svět, jak zjistili psychologové Raymond Mar z kanadské York University a Keith Oatley z Torontské univerzity už v letech 2006 až 2009. Svůj význam to má především v dětství, je prokázáno, že čím víc příběhů kluci a holky přečtou, tím pronikavější je jejich schopnost přisuzovat druhým lidem určitý mentální stav. Beletrie pomáhá lépe rozumět druhým, zlepšovat vztahy a řešit problémy. Čas strávený nad kvalitní knihou se vám tak bohatě vrátí.

Četba fiktivního příběhu je spojována se zvýšením schopnosti empatie, ale pouze tehdy, když čtenář výrazně prožívá duševní hnutí postav a události příběhu

Diana Tamir z Princetonské univerzity

Dobrá kniha je klíčem pro pochopení lidské mysli a emocí. Čtenářství, dosud pevně spjaté s texty v tiskové podobě, se však pomalu ale jistě přesouvá do digitálního světa kyberprostoru. Daní za snadnou dosažitelnost informací je ovšem kromě informačního přetížení i ztráta schopnosti poradit si s delšími a složitějšími texty, naše mysl si nedokáže zapamatovat a reprodukovat větší objem informací. Elektronické texty čteme povrchně a selektivně, hledáme v textu klíčové výrazy, aniž bychom si dopřáli ono hluboké vtažení do děje se všemi smyslovými představami, kdy mozek vykazuje stejnou aktivitu, jako bychom byli uprostřed dění. Neurologové varují, že roste počet dětí s poruchami pozornosti, vnímání většiny z nich je krátkodobé a nesoustředěné, vedle ztrát v emocionální rovině je tu i souvislost s úpadkem psaného písma a ztráta jemné motoriky.

Ano, je třeba umět se rychle orientovat v nových faktech, vyhodnocovat je a umět efektivně využít, zvažovat jejich relevantnost i věrohodnost. Není to buď internet anebo kniha. Ale hrozba takzvané digitální demence je reálná. Internet změnil způsob našeho čtení. „Když čteme online, naše schopnost interpretovat text a vytvořit bohatá vnitřní propojení, která v mozku vznikají při hlubokém čtení, zůstává nevyužita, nerozvíjí se. Lidský mozek má neuvěřitelnou plasticitu a čtení online jej ovlivňuje novým, zatím neznámým způsobem,“ říká psycholožka Marianne Wolfová. Neustálé vyhodnocování je pro mozek tak energeticky náročné, že udrží pozornost jednu až dvě strany online textu. Vědec Bruce Friedman, který zkoumá využití počítačů v medicíně, k tomu říká: „Už nikdy si nepřečtu Vojnu a mír, protože jsem ztratil schopnost číst dlouhé texty. Článek s více než třemi či čtyřmi odstavci už nedokážu absorbovat, jen ho prolétnu.“

Když čteme knihu, věnujeme jí svou plnou pozornost. Odstavec za odstavcem, stránku za stránkou hltáme děj, koncentrujeme se na daný okamžik. Je třeba najít si čas na opravdové čtení. Zpomalit a v klidu se ponořit do románu či povídek, procestovat s jejich hrdiny vzdálené vesmíry nebo se naopak vrátit hluboko do minulosti, prožívat nemyslitelné, pocítit nepoznané, či naopak situace nám velmi blízké, a přesto jiné. Není to jen odpočinek či dokonce zahálka. Není to dokonce ani pouhé jitření fantazie. Začíst se do knižního příběhu znamená trénovat a dotvářet svůj mozek a potažmo další naše schopnosti tak, jak to žádná jiná lidská činnost neudělá. Takže zaklapněte notebook a rozložte místo něj před sebou knihu...

 

   Fotografie: city-dog.cz