Hodinky pro individualisty. Otiskněte do nich svůj vlastní příběh
Autor:  Kateřina Horáková
15.04.2018
Rozhovor

Hodinky pro individualisty. Otiskněte do nich svůj vlastní příběh

O čase se toho říká mnoho. Třeba že je relativní nebo že všechno zahojí. Ještě před několika dny jsem si myslela, že hodináři, lidé, kteří dennodenně sledují ručičky hodinek, vnímají téma času palčivěji než kdokoliv jiný. Spletla jsem se. V hodinářství Prokop&Brož jsme si povídali nejen o čase, ale třeba i o příbězích, které si lidé nechávají vepsat do vlastních hodinek.

O čase se toho říká mnoho. Třeba že je relativní nebo že všechno zahojí. Ještě před několika dny jsem si myslela, že hodináři, lidé, kteří dennodenně sledují ručičky hodinek, vnímají téma času palčivěji než kdokoliv jiný. Spletla jsem se. V hodinářství Prokop&Brož jsme si povídali nejen o čase, ale třeba i o příbězích, které si lidé nechávají vepsat do vlastních hodinek.

Honzo, jaké hodinky máte na ruce?

V podstatě jeden z nejjednodušších modelů, co tu máme. Za mě čistota, kvalitně udělané detaily.

Jak vaše firma vznikla?

S Martinem mě seznámil můj kamarád. Říkal mi, že je to skvělý hodinář, že dělá pár kusů ročně. Ale že to není prodejce. A to je zase moje devíza. Takže se dobře doplňujeme. Skvělé je, že vizi, jak by měla firma vypadat, máme velmi podobnou. Někdy se samozřejmě pohádáme, ale společný zájem vždycky nakonec převáží, uvědomíme si, že je to malicherné a zbytečné.

Zaměřujete se na výrobu unikátních náramkových hodinek a jste známí tím, že dokážete reagovat i na velmi nezvyklá přání zákazníka. S jakými přáními lidé přicházejí? Jaké příběhy se skrývají za hodinkami?

Zajímavé jsou třeba hodinky s orientální mozaikou. Byly to hodinky pro českého ambasadora v Káhiře. Chtěl hodinky, které budou vizuálně atraktivní pro všechny náboženské skupiny na Blízkém východě. Dobře si uvědomoval, že různá náboženství spojuje umění mozaiky. Přinesl si takový podšálek s motivem mozaiky a my jsme je udělali. Měl s nimi velký úspěch. Populární jsou také třeba jedny rozvodové hodinky. Pro zákazníka jsme dělali svatební a když manželství dospělo k rozvodu, tak si ten muž nechal udělat hodinky rozvodové. Řekl bych, že míra individualizace produktu je velmi vysoká. A to ty lidi baví.

Přišel někdo někdy s nějakým bizarním požadavkem?

Třeba jeden muž přišel s požadavkem na hodinky, které ho budou upozorňovat na to, že jeho čas tady na světě je limitován. Ale otázka samozřejmě je, ke kterému datu to nastavit, ke kterému odečítat.

Vaše pracovní dny a Martinovo se asi výrazně liší. Jak vypadají? Co je náplní vaší práce?

Pro Martina je nejdůležitější mít možnost se koncentrovat na jednu věc. Potřebuje mít absolutní focus. Může pracovat, když má ode mě připravené všechny díly na stole. Jeho práce je prostě závislá na tom, jestli má, nebo nemá komponenty. Já se starám o obchod, administrativní záležitosti, komunikaci s úřady atd.

Co v sobě člověk musí mít, aby byl dobrým hodinářem?

Lásku k hodinkám jako takovou. Pak tomu věnujete maximální péči. Také musí být perfekcionista, a to Martin je. A jsem to i já.

Má to vystudované?

Ano, je hodinář. Dá se to studovat v Jihlavě. Většina lidí to po škole ale dělá jako koníček a ani se tím živit nejdou. Tohle řemeslo je velmi na ústupu.

A vy si vychováváte nástupce?

Já směřuju k tomu, abych to nějakým způsobem předal svým synům. Jeden z nich už nám tu pomáhá, trochu se podílí. A časem se uvidí, jestli do toho bude chtít víc vstoupit. Třeba ve Švýcarsku se nejlíp předávají firmy tak, že jsou děti už odmalička v tom daném prostředí. Nejhorší je, když s ním dítě nemá kontakt a rodiče ho třeba ještě pošlou na nějakou zahraniční školu. Pak se vrátí a jsou schopni rozmetat dědečkovo dílo běhen dvou tří let. Po nějaké době se prostě pozná, že se firma začíná rozpadat.

Jste z hodinářské rodiny?

Ne, ne… A já jsem odmalička tíhnul spíš k designu a obchodu.

Myslíte si, že mají hodinky budoucnost? Lidé často kontrolují čas spíš na svých telefonech...

Pokud na nás nespadne meteorit a nebudeme muset řešit nějakou takovou věc, pokud budeme i nadále požívat určitou míru blahobytu, tak hodinky budou vždycky produktem, který bude muže fascinovat stejně jako auta, motorky. Hodinky jsou také šperk. Je to pro muže naprosto zbytná záležitost, ale neodpustí si ji. Do určité míry je hodinky prostě fascinují.

Ženy ne?

Žen je minimum. Ročně prodáme do 10 % dámských hodinek.

Ve své nabídce máte i hodinky inspirované Františkem Kupkou...

Je to tak. Jsou to hodinky, které připomínají výročí sta let od okamžiku, kdy František Kupka představil světu své dva abstraktní obrazy Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika, kterými způsobil revoluci ve formě výtvarné tvorby i jejím vnímání. My jsme tím chtěli naznačit, že se také pokoušíme dělat něco takového, nového. Něco, co změní pohled na ten daný produkt.

Dalším, kdo vás inspiroval byl architekt Václav Cigler...

Ano, autorem myšlenky hodinek nazvaných Spirála 85 l.e. je skutečně Václav Cigler. On ve svém filozofickém pojednání o čase zmiňuje, že pozemský čas je vnímán jako lineární veličina. Když ale připustíme, že se vesmír stále rozpíná, pak je správný charakter času definovatelný spíše spirálou! 
Proto je hlavním tématem hodinek spirála. A to hned dvě. Zavíjející se a odvíjející se. Černá a bílá, denní i noční... Oproti klasickým hodinkám se zde neotáčí ručky, ale číselník, a to ještě v periodě 24h.

Další takovou specialitou jsou hodinky se zpětným chodem. Co to znamená?

Že se otáčejí na druhou stranu. (smích) Ptal jsem se muže, který si je koupil, jak dlouho to trvá, než se člověk naučí z nich hodinu vyčíst a odpověděl, že mu to trvalo asi měsíc. Dnes už koukne a hned ví, kolik je hodin. Třeba hodiny na radniční budově židovské obce na Pražském Josefově se také otáčí proti směru. Je to světový unikát.

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Pro city-dog.cz Eva Malúšová