První role, kterou pro mě manžel napsal, byla nesympatická udavačská mrcha, říká herečka Jana Bernášková
City-Dog.cz | pražský žurnál
3
12.08.2019
Rozhovor

První role, kterou pro mě manžel napsal, byla nesympatická udavačská mrcha, říká herečka Jana Bernášková

První role, kterou pro mě manžel napsal, byla nesympatická udavačská mrcha, říká herečka Jana Bernášková
Když jsem se s herečkou a krnovskou rodačkou Janou Bernáškovou před dvanácti lety setkala poprvé, právě s malou Justýnkou začínala nový život, odešla od manžela a působila plaše a zranitelně. To tentokrát to vypadalo úplně jinak. Dnes je z ní sebevědomá a štastná maminka dvou dětí vdaná za scenáristu Rudolfa Merknera, která mi kromě osobních praktických rad k výchově puberťáka prozradila i to, co za její proměnou stojí, a jak zvládá vedle role mámy i ty filmové a divadelní.

Když jsem se s herečkou a krnovskou rodačkou Janou Bernáškovou před dvanácti lety setkala poprvé, právě s malou Justýnkou začínala nový život, odešla od manžela a působila plaše a zranitelně. To tentokrát to vypadalo úplně jinak. Dnes je z ní sebevědomá a štastná maminka dvou dětí vdaná za scenáristu Rudolfa Merknera, která mi kromě osobních praktických rad k výchově puberťáka prozradila i to, co za její proměnou stojí, a jak zvládá vedle role mámy i ty filmové a divadelní.

Jani, tebe proslavily seriály Vyprávěj a Ulice, přiznám se ale, že netuším, kde bychom tě mohli vidět teď...

Hraju v Divadle Palace, a to ve třech představeních: Prsa, Dokud nás milenky nerozdělí a s Jirkou Langmajerem Manželský poker. Kromě toho dělám s Kalichem Dvě noci na Karlštejně, autorem je David Kolečko a můj bývalý muž David Drábek to režíroval. Je to naše první spolupráce po mnoha letech. A je to teda úlet! Taková velmi kontroverzní hra. Jinak s divadlem je to komplikované. Ta pražská jezdí všechna na zájezdy a já si musím hlídat, abych jich neměla moc a nebyla jsem pořád pryč. Chci mít tak pět, maximálně šest inscenací. Protože každá se hraje dvakrát, třikrát do měsíce a nakonec jsi patnáct večerů z domu. To je tím pádem každý druhý večer! Což já nechci, chci být s dětmi, jsou teď pro mě priorita. Jasně, že mě často štvou a honíme se po bytě, profesionální matka fakt nejsem. Ale bylo by mi líto přijít o jejich dětství a myslím, že i pro ně je důležité mít maminku doma.

Justýnka je už ale velká, je jí třináct, ne?

Puberťačka, no. Ona na mě třeba řve, že jsem taková a maková a hrozná matka a tak. Ale přitom každý den když se vrací ze školy, její první otázka je, jestli jsem doma. Je to pro ni důležité. A já to tak cítím, že bych tam pro děti večer měla být. Nemyslím úplně každý večer, ale většinu.

Požádal mě o ruku doma v teplákách, takhle jsem si to nepředstavovala!

Podle čeho si vybíráš, kterou práci vezmeš?

Nikdy jsem nechápala, když starší herci říkali, že je pro ně strašně důležité, s kým pracují. Vždycky jsem si myslela, že to jsou fajnovky, vždyť je to divadlo, jde o příběh, to já vyjdu s každým... Až později jsem pochopila, jak to mysleli. Stalo se mi totiž, že jsem se sešla u práce s někým, s kým to nebylo příjemné. A vy s tím člověkem strávíte tolik času, včetně zájezdů! Právě proto si už hrozně pečlivě vybírám, s kým budu spolupracovat. Když si uděláš v práci zázemí, je to zábava, a pak člověku třeba tolik nechybí děti a rodina. Takhle jednoduchý to je.

A kdy tě uvidíme zase v televizi?

Konečně budu točit velkou věc! Mám radost, protože já teď prošla tolik castingů, a nakonec mě vždycky z nějakého důvodu přeobsadili. Nesmím o tom ale ještě mluvit, ani nemám zatím podepsanou smlouvu, ale budu točit moc hezký seriál, žádnou rychlověc. Mám hrát veterinářku. A já miluju zvířata, takže je to úplně super a moc se těším. Můžu prozradit, že to napsal můj manžel, ale jinak se nechte překvapit!

Takže je výhoda mít za manžela scénaristu?

Ať si nikdo nemyslí, musím na casting jako každý! Výhoda je ale v tom, že se mu často v mnoha rolích stávám múzou a inspirací, tudíž na castingu pak stejně všichni poznají, že jsem to já, protože je to prostě role na míru, takže se do ní hodím.

Jak dlouho jste svoji?

Teď budeme mít výročí sedm let od svatby, celkem jsme spolu přes devět let a pořád je to moc hezký. Strašně nás to baví.

Je to vidět, vypadáš spokojeně. Neodpustím si holčičí otázku: Jak jste se poznali a zamilovali?

No to bylo šílený! My jsme si nejdřív vůbec nebyli sympatičtí. Až přes Facebook to klaplo. To když jsem byla v největší životní krizi, potkala jsem Bisiho (režisér Biser Arichtev, pozn.red.), který zrovna natáčel Vyprávěj. Na jeho otázku Čau Jani, jak se máš? jsem odpověděla úplně upřímně, že to stojí za prd, že odcházím od svého muže (režisér David Drábek pozn.red.), jsem sama s dítětem a nemám práci. A on že zkusí říct v produkci a něco pro mě najdou. Pozval mě pak na vánoční večírek, aby mě seznámil se scénaristou, který by pro mě mohl něco napsat. Dorazila jsem ne úplně v kondici, protože jsem se zrovna stěhovala, asi v jedenáct hodin v noci. Můj muž tvrdí, že v batikovaných šatech, ale nebyly batikované, nýbrž hedvábné. Já myslela, že jsou moc krásné, ale on tvrdí, že to byla nějaká šílená batika! Překvapilo mě vřelé přijetí kolegů, byl to náš starý tým ze seriálu Horákovi. Až kolem půlnoci mě Bisi seznámil s Rudou. A bylo to hrozně divný. Stál tam takový šedivý pán v rohu. Pan Knedlík bez energie. Stejně jako já působil unaveně, nevýrazně a vůbec neměl chuť povídat si s nějakou bláznivou herečkou. Dodnes mám v paměti chvíli, když jsme si potřásli rukama. Bylo cítit, že se vůbec nechceme dotýkat, on mi potom taky říkal, že jsem měla hrozně kostnanou nepříjemnou ruku. Vyměnili jsme si pár frází a pak se tam připletla jiná herečka, která odvedla pozornost a mě se ulevilo, že se můžu nepozorovaně vypařit. A to bylo naše seznámení.

No to ale vůbec nevypadá jako romantický začátek vztahu!

No já si pak založila profil na Facebooku a Ruda mě požádal o přátelství. Dnes tvrdí, že mu mě Facebook nabídl sám a že to udělal z lítosti, že jsem mu přišla jako chudinka a chtěl mě potěšit! Já si zase myslela, že je to nějaký fanoušek. Až potom mi přišlo povědomé to jméno. Rudolf Merkner? Teprve z profilové fotografie jsem poznala, že to je TEN scénárista! Tak mě napadlo do něj takzvaně šťouchnout, to je taková funkce na Facebooku. No a on introvertní intelektuál vůbec nechápal, co to znamená, a šťouchl mě nazpátek. Pak jsme se takhle šťouchali asi tři týdny a na Vánoce mi napsal: Toto je Vánoční šťouchnutí. Já si to otevřela až 19. ledna. Odepsala jsem, že se omlouvám, že reaguji tak pozdě, ale že jsem se sprchovala. To ho pobavilo. Prý tři týdny?! A začali jsme si psát. A stále v tomto duchu fórků a absurdit... a zjistili jsme, že jsme jeden pro druhého zábavní, a odhalili tak kouzlo, které bychom třeba za normálních okolností nenašli.

Takže tu roli pro tebe napsal?

Ano. Nicméně to bylo ještě v době, kdy jsem mu byla nesympatická. Proto to byla udavačská kráva. Ambiciózní kariéristka, která šplhá nahoru a nehledí na lidi. Naštěstí prošla vývojem a na konci seriálu Vyprávěj byla napravená (smích). Ukázalo se, že měla problém, že byla nemilovaná.

No a váš vztah?

Na nějakém pracovním obědě jsme pak zjistili, že máme pro sebe velké vnitřní hodnoty a začali jsme se navzájem přitahovat, dobu jsme si psali a posílali fotky, ale pak jsem zjistila, že má holku, a přerušili jsme na nějakou dobu komunikaci. To nám ale oběma došlo, že bez sebe nemůžeme být. Ruda mi pak oznámil, že přítelkyni opouští a chce žít se mnou. Prostě jsme se zamilovali. A pak už to šlo ráz naráz.

Jak vypadala žádost o ruku?

To se vážně moc nepovedlo! Ruda měl původně naplánované, že pojedeme do Drážďan a že to bude krásný a romantický, ale Justýnka onemocněla a zůstali jsme doma. Tak jsme takhle leželi. V teplákách! A on už to nevydržel, začal šmátrat v aktovce, což už jsem tušila, že to asi udělá a fakt! Požádal mě o ruku! Takhle jsem si to ale nepředstavovala. Doma v teplákách? Já jsem to pak řekla do novin a četla to jeho 94letá babička a byla smutná, že jsem zklamaná, že to bylo doma v teplákách. Ale svatbu jsme měli krásnou. V kostele a pak na parníku!

No a v jaké fázi jste teď?

Zrovna tento týden mě Ruda strašně štve! (smích) Ale myslím, že nám to vydrží do konce života. Máme už odzkoušeno, a lecčím jsme si prošli, že se navzájem umíme podržet a umíme se o náš vztah hezky starat. Jednou tak za čtyři měsíce potřebujeme vypadnout spolu někam bez dětí a to nám pomáhá.

Je to asi hodně náročné dát takhle dohromady novou rodinu? S Justýnkou jste byly zvyklé žít samy...

Je to hodně náročné, je to alchymie a všichni se musí moc snažit a být tolerantní, a hlavně se problémy musí vyslovovat nahlas a řešit hned. Ale musím říct, že Ruda teď má kromě malého syna doma dospívající puberťačku a že to s ní skvěle zvládá.

Nenapadlo tě napsat knihu námětů máš, jak se zdá, spoustu...

Vlastně už ji píšu. Jmenuje se Jak přežít svého muže. Vycházím sice ze svých životních situací, ale i zážitků mého muže a kamarádek. Teď to už potřebuju dopsat, ale nějak se mi tam ty postavy rozhádaly! Chtěla bych aby to byla pozitivní, je tam spousta vtipných situací. I když se řeší těžké věci, je to pořád s humorem, chci, aby se lidé především bavili, ačkoli by je to mělo navést i k určitému poznání. Přiznávám, že knížka je lehce erotická, což mě samotnou překvapilo, jak mě zrovna tyhle pasáže bavilo psát! (smích) Můj manžel to nazval holčičím pornem. Ale já si myslím, že je to prostě taková křehká ženská knížka. Vždyť holky se hodně baví o sexu. Aspoň mám ten pocit...

Jak tě napadlo začít psát?

Onemocněl mi těžce tatínek. A já odřekla práci a řekla si, že vlastně chci být s ním, že jsme neměli moc času se užít. Začali jsme s taťkou cestovat a výletovat. Řekla jsem si, že práce bude i jiná, ale rodina je nejdůležitější. Ale zároveň taťka zase tolik péče nevyžadoval a já potřebovala něco dělat. V té době mě časopis Žena a život požádal o psaní fejetonů. Když mi pak jedna redaktorka řekla, že se těší na mou první knihu, reagovala jsem vyděšeně; vždyť já měla trojku z češtiny, já nemůžu psát žádnou knížku! Je fakt hrozné, jak to máme celý život v sobě, jak se ze školy cítíme být stále oznámkovávání! Nicméně ona řekla nene, ty musíš napsat knihu. No a jak jsem potřebovala nějaký prostor, abych si zklidnila myšlenky i sama sebe, protože se toho kolem mě dělo moc, tak jsem prostě začala psát. Tím jsem unikala do svého světa a začalo mě to strašně naplňovat a neuvěřitelně bavit. Ale nechtěla jsem to nikomu ukazovat, brala jsem to jako terapii.

Ale ukážeš, ne?

Díky mému muži ano. Začal to číst a povídá Jani, musíš to dopsat, je to dobrý. Což mě navnadilo, že mě tak podpořil, tak už ji dopisuju. Chtěla jsem ji mít hotovou na jaře, což se nepodařilo. Snad to stihnu dokončit do začátku natáčení seriálu.

Když to shrnu, zvládáš rodinu, divadlo, seriál a ještě píšeš knihu. Přitom vůbec nevypadáš uštvaně. Co takhle muzikál? O tom neuvažuješ?

Nezpívám a ani moc netančím, já nemám rytmus. Nebo možná mám, ale někde hodně hluboko a daleko! Prostě nejsem muzikální typ...

A nemyslíš si to třeba jenom ty?

Zkoušela jsem to několikrát. Naučím se to, ale je to velké utrpení. Nejsem na to talentovaná, ani na jazyky, což si myslím, že jde ruku v ruce, ten kdo má hudební sluch, tomu jazyky jdou. Takže muzikál raději ne!

 

Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz