Grafologie je seriózní věda i pseudověda. Laik se v tom těžko zorientuje, říká grafolog Jan Jeřábek
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
06.12.2018
Rozhovor

Grafologie je seriózní věda i pseudověda. Laik se v tom těžko zorientuje, říká grafolog Jan Jeřábek

Grafologie je seriózní věda i pseudověda. Laik se v tom těžko zorientuje, říká grafolog Jan Jeřábek
Jan Jeřábek se grafologií, tedy psychologií písma, zabývá přes třicet let. V roce 1991 založil Českou grafologickou komoru, na které dodnes přednáší. Jeho kniha Grafologie, více než diagnostika osobnosti se těší už šestému vydání. A my se ho byli zeptat třeba na to, jak se pozná opravdu dobrý grafolog, co všechno se dá z písma vyčíst a co naopak nezjistíte...

Jan Jeřábek se grafologií, tedy psychologií písma, zabývá přes třicet let. V roce 1991 založil Českou grafologickou komoru, na které dodnes přednáší. Jeho kniha Grafologie, více než diagnostika osobnosti se těší už šestému vydání. A my se ho byli zeptat třeba na to, jak se pozná opravdu dobrý grafolog, co všechno se dá z písma vyčíst a co naopak nezjistíte...

Vím o vás, že jste původně pracoval v antikvariátu. Jak jste se k práci grafologa dostal? 

Někdy v druhé polovině 80. let jsem našel v novinách inzerát na rozbor rukopisu. Zaujalo mě to, a tak jsem si nechal udělat rozbor. Fascinovalo mě, co všechno jsem se dozvěděl a říkal jsem si, že se to musím naučit, protože nevidět toho člověka a vědět toho o něm tolik, je zázrak. 

Už několikrát jsem z médií zaznamenala, že se třeba tři grafologové neshodli na jednom rukopisu. Čím to je? Jak se pozná dobrý grafolog?

K tomu vždycky říkám, že není jedna grafologie. Je mnoho různých grafologických metod. Je to pseudověda, ale i seriózní metoda a pro laika je těžké se v tom zorientovat. Seriózní metoda vypadá tak, že vytváří skupiny znaků. Třeba chcete určit, jak vypadá převaha extraverze, a to se neprojeví v jednom znaku, ale v celé skupině. Jeden znak nemá pevný význam. Ale když se podíváme na práci některých grafologů, vidíme, že často sklouzávají k pevnému významu jednoho znaku, což je nesmysl. Jeden znak nabývá třeba padesáti významů. Takže dobrý grafolog se pozná tak, že nevyvozuje z jednotlivostí. 

Záleží na tom, jestli je pisatel levák, nebo pravák? 

Určitě ano. Leváci mají tendenci k levému sklonu, hůře napojují, někdy mohou mít problém s pohybem doprava. Pro grafologa je ta informace důležitá. Předtím, než začne rukopis rozebírat, potřebuje nějaké informace, nezačíná rozebírat s čistým papírem, ale potřebuje věk, vzdělání, zaměstnání, pohlaví.

A co se z rukopisu zjistit dá? 

Grafologie, a to je jedna z věcí, které mě na ní fascinují, je metoda, která uchopuje osobnost poměrně široce, tzn. je minimálně sedm oblastí, které můžete popsat, a to jsou – vitalita, temperament, vůle, sebepojetí, myšlení, sociální vlastnosti a morálka. To je hodně komplexní, málokterý test má takovýhle široký záběr.

Když uděláte rozbor a k něčemu dojdete, třeba vidíte v tom rukopisu nějakou disharmonii, náleží grafologovi dávat terapeutické rady? Kde končí práce grafologa?

To je složitá otázka. Grafolog by neměl dávat nějaké diagnózy. On tu není místo psychiatra nebo lékaře. V tom by se skutečně měl ovládnout. Ale s tím rukopisem se dá pracovat samozřejmě i terapeuticky. Je to podobné jako práce se snem nebo kresbou, koláží. Můžete k tomu nechat klienta asociovat, znovu ho to nechat prožít. Dalo by se totiž říct, že písmo je snem v pohybovém kanále. Píšete, a neuvědomujete si, jak píšete – je to nějaký výrazový projev,  který vzniká spontánně. Je to druh snu, živého nevědomí, a vy můžete klienta do toho snu vrátit.

Co se odehrává v samotném grafologovi, když rukopis rozebírá? 

To je naprosto klíčová otázka. Většina lidí, když začíná studovat grafologii, si rozbor přestavují jako takový trik. Že si pořídí tabulku, tam bude napsané – jestliže tam najdete to a to, bude to znamenat to a to. Tak to ale není. Celý postup je velmi složitý. Rozvinul jsem metodu, a tou je prožitková práce s rukopisem, kde rozebíráte a zároveň si všímáte a zjišťujete, co se odehrává ve vás, co prožíváte. Tohle prožitkové pozadí totiž hraje důležitou roli. Například když se setkáte s rukopisem, kde je úzkost, tak je nutně vyvolán váš postoj k úzkosti a uplatní se v rámci práce s rukopisem a v závěrečném posudku. Nelze se toho neúčastnit. Grafologie je závislá na subjektu stejně jako všechny projektivní metody.  

Grafologie je závislá na subjektu stejně jako všechny projektivní metody.

Takže je nutné mít rozvinuté nějaké sebe-vědomí...

Jistě, protože tam probíhá přenos. Ten, kdo rozebírá, přenáší svoje témata do rozboru. Není možné, aby to bylo jinak. Já tomu říkám grafologická alchymie, kdy prostřednictvím rukopisu vylákáte vlastní obsahy. Pak nevíte, koho rozebíráte, jestli sebe nebo rukopis. Není možné být objektivní. (smích)

Není možné být objektivní?

Objektivita je iluze západní vědy. Něco takového neexistuje. Už kvantová fyzika tohle vyvrátila, protože pozorovatel se účastní pokusu. Pozorovatel vybírá, co bude pozorovat a navíc na to má názor, a když ne vědomý, tak nevědomý. Je dokonce dokázáno, že lidé, kteří byli přesvědčení, že mimosmyslové vnímání funguje, ho dokázali a ti, kteří k tomu byli skeptičtí, dokázali opak. 

Takže neexistuje ani objektivní kritika?

Myslím, že neexistuje. Může být co nejméně subjektivní. Dnešní doba zapomíná na sebe. Jeden zenový koan říká, že deset mužů přeplavalo řeku a když se na druhém břehu počítali, tak jim každému vyšlo, že jich je devět. A tak to je. To je koan celé západní kultury. 

Když se vrátíme zpátky ke grafologickému rozboru... Často se doplňuje kresbou stromu nebo postavy, proč se to dělá? 

Protože těch zdrojů je pak víc. Ideální je používat grafologii v nějakém souboru testů, protože je pak spolehlivější. Používá se to hlavně v personalistice. Tam necháte napsat životopis na stránku, dvě, adept nakreslí strom a postavu, a pak to můžete srovnávat. A pozoruhodné je, že v tom jsou opravdu paralely. 

Dneska jsou ale lidé vynalézaví a často si na internetu hledají významy jednotlivých znaků a na takovéto testy se připravují. Poznáte, že někdo blufuje?

Určitě. Poznáte, že se stylizuje. Co se ale písma týče, tak lidé většinou neví, jak se mají stylizovat. Často si myslí, že by třeba měli psát úhledně, ale to jen vnese prvek umělosti. Diagnostik hodnotí třeba i charakter čáry, rychlost, tlak – a to jsou méně nápadné znaky, ve kterých se nedá moc naučit stylizovat. 

 

   Fotografie: Tomáš Rubín pro city-dog.cz