Fotografie Prahy na tisíc způsobů. Čím horší počasí, tím líp, říká fotograf Richard Horák
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
19.07.2018
Rozhovor

Fotografie Prahy na tisíc způsobů. Čím horší počasí, tím líp, říká fotograf Richard Horák

Fotografie Prahy na tisíc způsobů. Čím horší počasí, tím líp, říká fotograf Richard Horák
S pražským fotografem Richardem Horákem jsme se potkali v kavárně Můj šálek kávy. Na jeho vyprávění o fotkách jsem se těšila, protože jedno příjemné setkání na jeho výstavě v Nikon Photo Gallery na Újezdě už jsme měli za sebou. Jeho fotky jsou fascinující – od východů a západů slunce totiž nabízí i pohledy, které běžně neuvidíte...

S pražským fotografem Richardem Horákem jsme se potkali v kavárně Můj šálek kávy. Na jeho vyprávění o fotkách jsem se těšila, protože jedno příjemné setkání na jeho výstavě v Nikon Photo Gallery na Újezdě už jsme měli za sebou. Jeho fotky jsou fascinující – od východů a západů slunce totiž nabízí i pohledy, které běžně neuvidíte...

Richarde, vy původní profesí nejste fotograf, viďte?

Jsem stavař. Mám realitní kancelář, pronajímám a prodávám byty. Takže není třeba, abych se živil fotografováním. Byl by to nesmysl a ani by mě to nebavilo. Když budete fotit na zakázku, budete vedena touhou získat peníze a musíte poslouchat toho, kdo vás tam vyslal. Tohle dělám velmi výjimečně a i tak mívám volnost v tom, jak to vyfotím. Lidem se fotky líbí ve stylu, v jakém je dělám.

Kudy vedla vaše cesta k fotografování?

Táta mě začal učit fotit, když mi bylo deset. Dostal jsem takovou malou krabičku, jmenovala se Box tengor - fotilo se na film, vešlo se tam asi deset nebo dvanáct fotografií – no a na to jsem se učil fotit a pak to s tátou vyvolával. To mě fascinovalo. A od té doby fotím.

Co všechno fotíte, co zachycujete?

Fotím hlavně Prahu jako takovou. Snažím se ji zachytit v době, kdy je mladá, po ránu krásná a svěží, nebo naopak zamlžená. Moc rád ji fotím i když prší, nebo když je bouřka, to vypadá dramaticky, ale i tak hezky. V Praze fotím také různé akce – třeba minulý týden jsem fotil 115. Spanilou jízdu Harley Davidson - přestože jsem motorkář nikdy nebyl a nikdy nebudu, Harley je ale motorkářů srdeční záležitost a mě se vždycky strašně líbila. Od roku 2012 fotím pro Arcibiskupství pražské a tak jsem nedávno fotil převoz ostatků komunisty vyhnaného kardinála Berana. Dokonce mě požádali z Ústavu pro studium totalitních režimů o fotografie a budou je dávat do knihy o tom, jak se jeho ostatky vracely do Prahy.

Na jakou fotku Prahy jste pyšný?

Jedna z nich je z Karlova mostu. Z 28. září 2013. Oranžová, kde kouká sluníčko mezi věžemi. To je asi moje nejznámější a s tou jsem získal i řadu ocenění.

Vidíte, a já miluju Vaši fotku s deštníky.

Jo? No vidíte, ta je taky moje oblíbená.

Jaká jsou nejvděčnější témata pražského fotografa?

Pořád ta samá. Karlův most, Pražský hrad. Některé další mosty jsou taky hezké. Kolikrát přemýšlím, kam vlastně půjdu. Někdy už upadám do letargie, protože nevím, co budu fotit. Už vymýšlím všechno možné, aby to bylo o něčem jiném. Proto mě baví fotit i něco jiného, třeba právě ty motorky nebo Original Vintage Orchestra.

Co se na tématu Pražského hradu nebo Karlova mostu dá vymyslet nového?

Jiný úhel pohledu.

To vaše fotky nabízí. Vždycky jsou ozvláštněné nějakým detailem...

Snažím se o to. Mě třeba hodně zajímá počasí, které je škaredé. Narovinu – mám rád, když je hnusně. A čím hnusnějš, tím líp. (smích) Co na těch tématech chcete udělat jinak – nikdo vám ten most neposune – tak aspoň počasí změní pohled na věc.

Jak s těmi fotkami pracujete dál, jaká je postprodukce?

Občas vymažu něco, co se mi nelíbí, třeba značky na silnicích. Ty hodně ruší. Pak ladím obvyklé věci jako jas, kontrast, v některé části fotografie vytahujete světlo, atd.

Vy jste se ale jako fotograf dostal i na místa, kam se běžně člověk nemá šanci dostat... Jak k tomu došlo?

V roce 2012 jsem fotil pohřeb Václava Havla. Fotografie jsem potom poslal na pražské arcibiskupství a jim se líbily a oslovili mě, jestli bych pro ně nechtěl fotit a já přijal a začal jsem fotit třeba mše v katedrále. To mě hodně lákalo, protože katedrála má svoje genius loci. A přijde mi, že se tam dostanete do úplně jiného století. Oblečení církevních hodnostářů se za staletí nezměnila a v katedrále jsem se tím vracel třeba i dvě stě let zpět. Díky spolupráci s Arcibiskupstvím pražským jsem byl také požádán o pořízení fotografií rozety katedrály, která je nad hlavním vchodem z Triforia sv. Víta - to je horní ochoz katedrály, na který se “obyčejný smrtelník” nikdy nedostane. Je to neskutečné místo, kudy prošla česká historie a kde fotil Josef Sudek. Vždy když přijdu do sv. Víta pocítím neskutečnou pokoru před našimi předky. 

A další místa?

Pak jsem fotil třeba Týnský chrám, kde můžu do věže, což je úžasné. Jedna z prvních fotografií, kterou jsem tam vyfotil, byla ta, kde jsou vidět věže sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a v pozadí je Pražský hrad. To je pohled, který normálně nemůžete vidět a vyfotit, protože to zespodu nedáte. Pro kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí jsem fotil interier kostela na jejich informační letáky pro turisty. Díky spolupráci s představenými kostela sv. Mikuláše jsem dostal souhlas fotografovat z věže tohoto kostela Prahu, tedy Mosteckou ulici, Karlův most, Vltavu a neuvěřitelný a neopakovatelný široký pohled na Prahu. Dostal jsem na to 20 minut. Díky spolupráci s Pražskou informační službou mám občas možnost se dostat po ránu na Staroměstskou věž.

Je nějaké místo, na které se chystáte, které by vás lákalo?

Mě by lákalo fotit z Pražského hradu seshora. Ale se současným prezidentem se asi neskamarádíme. (smích)

Sledujete práci i jiných fotografů?

No jasně.

lákalo by mě fotit z pražského hradu, ale se současným prezidentem se asi neskamarádíme.  

A koho máte oblíbeného?

Mým velkým fotografickým vzorem byl fotograf Prahy Jiří Všetečka, který před dvěma roky bohužel zemřel. To byl úžasný Pan fotograf. Pokud se to týká fotografie portrétů, tak je můj oblíbenec třeba Joe McNally, Glyn Dawis. Sleduju třeba Martina Raka, i když ten fotí víc přírodu než Prahu.

Co pro vás znamená fotka jako taková?

Chci zachytit ten moment, tu chvilku, která tu pak zůstane navěky. Zachovám skutečnost pro budoucnost. Fotografie je paměť. Ne jen moje, ale i národa. Dnes je tolik fotografií, že snad není nic, co by nebylo vyfoceno. Ale dřív se tolik nefotilo a je určitě je spousta momentů v historii, u kterých bychom byli rádi, kdybychom je na fotkách měli a nemáme.

A nemáte někdy pocit, že svůj život žijete přes objektiv?

Jsou momenty, kdy si uvědomuju, že to tak je. Některé okamžiky by si člověk měl spíš užívat a nefotit si je. Žiju ale samozřejmě i bez fotoaparátu. Je pravda, že některé chvíle vám utečou a ani by nemusely být zachyceny, ale nelituju toho. Jsem s tím vnitřně vyrovnaný. Víte, musíte být v tomhle směru prostě trochu blázen. Pokud chcete být v něčem výjimečná, musíte to dělat často. Já jdu po ulici a už se snažím si tu fotku představit. Nedělám to pořád, ale přemýšlím prostě jako fotograf.

Co je snem každého fotografa?

Není malých cílů - udělat fotografii, kterou by si historie zapamatovala. (smích)

Co byste doporučil člověku, který začne fotit?

Aby stále fotil. A v podstatě cokoliv a vyzkoušel si tím, co ho baví nejvíc. Taky by se měl učit. Trochu mi vadí fotografové, kteří chtějí fotit, ale odmítají se učit a když jim dáte radu, stejně ji nevyužijí. A ještě – pokud se chci v něčem zdokonalit, musím se do toho ponořit tak, abych tím přemýšlel. Prostě jít po ulici a přemýšlet jako fotograf.

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Richard Horák pro City-dog.cz