Floex a Tom Hodge stírají hranice mezi elektronickým a symfonickým světem
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
10.07.2019
Rozhovor

Floex a Tom Hodge stírají hranice mezi elektronickým a symfonickým světem

Floex a Tom Hodge stírají hranice mezi elektronickým a symfonickým světem
Tomáš Dvořák alias Floex patří ke špičce české elektronické i moderní vážné hudby mladé generace. Když se dal dohromady s britským skladatelem a producentem Tomem Hodgem a společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vytvořili projekt A Portrait Of John Doe, bylo jasné, že na české scéně vzniká něco unikátního. S oběma hudebníky jsme si povídali v zákulisí pražského Metronome festivalu, kde celé dílo zaznělo.

Tomáš Dvořák alias Floex patří ke špičce české elektronické i moderní vážné hudby mladé generace. Když se dal dohromady s britským skladatelem a producentem Tomem Hodgem a společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu vytvořili projekt A Portrait Of John Doe, bylo jasné, že na české scéně vzniká něco unikátního. S oběma hudebníky jsme si povídali v zákulisí pražského Metronome festivalu, kde celé dílo zaznělo.

Projekt A Portrait of John Doe je v rámci české scény novým konceptem. Můžete nám ho představit? Jak to celé začalo?

Floex: Potkali jsme se spíše náhodou, všechno na našem projektu vzniklo spontánně. Viděli jsme se na jednom festivalu v Berlíně, kam jsem si jel poslechnout pár umělců. Po koncertě jsme se potkali s Tomem, chvíli se bavili a zjistili, že si dost rozumíme a máme na hudbu podobný pohled.

Tom: Jo, byla to zábava. Já v té době dělal na baletu ve východní části Německa, tak jsem řekl Tomášovi, co kdybych přijel na pár dní do Prahy. A když se dva muzikanti ocitnou spolu ve studiu, tak přirozeně začnou trochu experimentovat.

Floex: Neplánovali jsme vydat společné album, ale měli jsme rádi hudbu toho druhého a naše spolupráce začala postupně přerůstat v něco většího. Původně jsme ani neplánovali, že přizveme symfonický orchestr, ale v době, kdy jsme spolu začali dělat mě napadlo, že jelikož Tom má s orchestry zkušenosti, možná bychom to mohli vyzkoušet.

V hudbě občas platí, že jedna a jedna jsou tři, tedy že společné dílo je mnohem víc než jen spojením dvou autorů. Funguje mezi vámi nějaká synergie?

Floex: My nad tím nijak vědomě nepřemýšlíme, když s někým pracujete ve studiu, je to takový přirozený ping-pong nápadů, já něco zahraju, Tom něco přidá a opačně.

Tom: Přesně tak, vlastně hlavně dokončujeme věty toho druhého. My oba hrajeme na klarinet a na klavír, máme podobné myšlenkové procesy a podobně se díváme i na noty. Ale občas si také jen hrajeme s elektronikou, je to takový jednoduchý a přímý proces, řekneme si: “Teď uděláme tohle” a najednou jsme o pět kroků dál.

Vy jste oba klarinetisti, což není úplně běžný nástroj pro autory elektronické hudby. Jak byste řekli, že to ovlivnilo váš styl?

Floex: Je to hodně zajímavá věc, protože jak oba hrajeme na klarinet, můžeme vytvořit zajímavé duety.

Tom: To je ještě méně běžné, protože často slyšíte jeden klarinet, ale dva najednou, to se moc nestává. Ale příliš to neřešíme, je to prostě v nás.

Spíš to myslím tak, že kdyby váš základní nástroj byly třeba bicí, bude váš zvuk určitě jiný, víc založený třeba na rytmice.

Tom: To nepochybně, pokud vycházíte třeba z klavíru, je pro vás první harmonie nebo rytmická harmonie.

Floex: Pro mě je asi klíčová hlavně melodie.

Tomáši, váš background ale není jen v hudbě, hodně jste se zabýval vizuálním uměním, vystudoval jste AVU a máte velmi blízko k výtvarnu, což se projevuje třeba v pojetí koncertů. Je to pro vás jen doplněk hudby, nebo své dílo vnímáte komplexně jako jeden celek?

Floex: Pro tento projekt učitě přichází hudba na prvním místě, je to primárně pro lidi, kteří chtějí poslouchat. Jinak ale vnímám všechno umění na stejné úrovni, ať už jde o performativní umění nebo jiné. Je to jen otázka rozhodnutí, v hudbě, nebo obecně umění chcete sledovat.

Myslíte, že vaše klasické hudební vzdělání vám pomohlo i v práci se symfonickým orchestrem?

Tom: Určitě, dělal jsem hodně filmové hudby, která je velmi technická a musíte dobře chápat pravidla, jak ji dělat, takže tyhle zkušenosti jsou pro mě součástí tvůrčího procesu. Pokud jste nikdy nedělali se symfonickým orchestrem, tak to může být velmi složité, rozhodnout se, kde začít a jak všechno aranžovat. Takže v počátcích jsem Tomášovy nápady orchestru trochu “překládal”, ale potom jsme už začali orchestr úzce propojovat s dalšími prvky naší hudby.

Chápali hráči ze symfonického orchestru, co po nich chcete? Elektronická hudba je přece jen něco hodně jiného.

Tom: To hodně záleží na konkrétním orchestru.

Floex: Myslím, že to byl určitý proces, na začátku občas příliš netušili, co po nich chceme, ale časem to pochopili. (smích)

Tom: Bylo to hodně jiné než mé zkušenosti z Londýna, ale bylo to pro mě velmi zajímavé, protože pro řadu klasických hudebníků je cokoli modernějšího než Johann Strauss už avantgarda. Možná jim to připadalo příliš jednoduché. Ale podobně by se možná dívali i na titány amerického minimalismu, jako Reich nebo Adams. Ale našli jsme cestu, jak to dělat a orchestr nepochybně přidal svůj vlastní zvuk, který dílu velmi prospěl.

Floex: Velmi důležitá byla také role dirigenta, který byl obvykle uprostřed dvou světů a musel je nějakým způsobem propojit.

Tome, vy jste dělal hodně filmové hudby, Floex zase dělal třeba na kultovních počítačových hrách jako je Samorost. Nechystáte nějakou spolupráci i v této oblasti?

Floex: Ano, zrovna nedávno jsme se o tom bavili. Něco plánujeme, ale nemůžeme říct víc.

Aspoň naznačte.

Tom: Připravujeme hudbu do celovečerního filmu. Bude to zahraniční koprodukce jednoho úspěšného režiséra. Ale víc už neřekneme.

A kromě tohoto filmu, máte teď nějakou velkou ambici? Koncert v Americe, operu..?

Tom: Oba bychom rádi přenesli náš projekt do jiných zemí. Také chceme další živé koncerty se symfonickým orchestrem. Ještě jsme nehráli v Berlíně, to snad brzo taky vyjde. Ale také bychom to rádi více sdíleli s Tomášovými domácími fanoušky, takže chystáme nějaké další koncerty v Praze i jiných městech.

Zmínil jste Tomášovy lokální fanoušky. Floexův zvuk je v českých podmínkách dost unikátní...

Tom: Je unikátní všude!

...je unikátní všude. Nicméně Londýn je přece jen v hudbě asi o něco dále než Praha. Jak byste porovnal, jak lidé vnímají vaši hudbu tam a tady? Jsou čeští fanoušci na něco takového připraveni ?

Floex: Není to až takový rozdíl, jak by se mohlo zdát, protože v Čechách znají mou hudbu hlavně ve větších městech. Když jsem v Praze, tak je to v pohodě, na malých městech to může být jiné. A také vím, že ta hudba není pro každého, nicméně na druhou stranu je zcela univerzální, není nějak zeměpisně podmíněná, takže dává naprostý smysl ji hrát i v cizině. Výhodou také je, že lidé ve světě nehledají jen velké stadionové kapely a často chtějí něco výrazně jiného a nového.

Vaše hudba je bez hranic, ale řekl byste, že je v české muzice něco, co na vás mělo vliv, nějaká specifická hudební tradice?

Floex: Asi ano, jistá poetická nálada, která je pro českou hudbu typická tam možná je. Já mám takový příklad, který bude možná znít vtipně, ale pro mě je třeba takovým symbolem vodník. Je to metafora, kterou mám rád.

Jako Vodník z Rusalky?

Floex: Ne, jen ten obrázek vodníka, jak sedí u rybníka při zapadajícím slunci. Je to taková nálada, taková poetika, která tam někde je.

Tome, jak moc je česká hudba blízká vám, Angličanovi? Máte rád něco kromě Tomášovy tvorby?

Tom: Ze současné tvorby toho tolik neznám, ale je mi blízký třeba Janáček. Toho snad musí mít rád každý fanoušek hudby.

Fotografie: Tomáš Rubín pro city-dog.cz.