Zažila domácí násilí. Nyní je Eliška Baťová alias hledam.se úspěšná kreslířka a tatérka
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
29.08.2018
Rozhovor

Zažila domácí násilí. Nyní je Eliška Baťová alias hledam.se úspěšná kreslířka a tatérka

Zažila domácí násilí. Nyní je Eliška Baťová alias hledam.se úspěšná kreslířka a tatérka
Eliška Baťová, kterou na instagramu najdete jako hledam.se nebo hledamse.tetuje, je ve svých nedávno oslavených 26 letech velmi žádaná a cílevědomá dívka. Pro rozhovor s ní jsme si vybrali zahradu kavárny Čekárna, kde Eliška nyní vystavuje sérii svých kreseb, které spojuje téma celé výstavy, a to je RODINA. Potkali jsme se spolu před vernisáží výstavy a během času, který jsme dohromady strávili, jsme si povídali hlavně o tom, jak moc je důležité si v dnešním světě plnit své sny.

Eliška Baťová, kterou na instagramu najdete jako hledam.se nebo hledamse.tetuje, je ve svých nedávno oslavených 26 letech velmi žádaná a cílevědomá dívka. Pro rozhovor s ní jsme si vybrali zahradu kavárny Čekárna, kde Eliška nyní vystavuje sérii svých kreseb, které spojuje téma celé výstavy, a to je RODINA. Potkali jsme se spolu před vernisáží výstavy a během času, který jsme dohromady strávili, jsme si povídali hlavně o tom, jak moc je důležité si v dnešním světě plnit své sny.

Eliško, co jsi studovala a čím se živíš?

Studovala jsem Střední školu umění a designu v Brně. Teď pracuju pro tiskárnu HRG z Litomyšle jako strojník.

Co bys chtěla dělat v budoucnu? Často říkáš, že jsi snílek. Jaký je tvůj sen?

Svůj sen si již brzy splním, cca do měsíce, protože budu pracovat v jednom z tetovacích salónů v Litomyšli se slečnou, co už několik let provozuje tuto živnost. Ještě si teď dodělávám jeden kurz, který k tetování potřebuju.

Nyní máš výstavu svých kreseb v pražské kavárně Čekárna, na kterou jsme zvali zde. Jak dlouho už kreslíš/maluješ?

Kreslím od malička. Papír a tužka byli moji „nejlepší kámoši“ už od dob, kdy si své dětství vybavuji.

Jak jsi se ke kreslení/malování dostala? Vedli tě rodiče od malička?

Pamatuji si spoustu kreativních činností, např. šití s mojí mamkou. Takže to byla přirozená cesta. Kreslit a tvořit jsem chtěla sama od sebe ze své podstaty.

Tvoje výstava se jmenuje Rodina. Můžeme zde vidět pouze obrázky s tématikou tvojí rodiny?

Spíše jde o sociální pohled na téma RODINA. Myslím si, že hranice toho, co je tradiční rodina, se hodně v dnešní době setřely, na to bych ráda upozornila a pokud možno přispěla svou tvorbou k tomu, aby lidé více akceptovali a byli spokojeni s tím, jakou „rodinu“ si člověk ve svém životě přeje a v které žije.

Polovinu výtěžku z výstavy chceš věnovat organizaci Nenech mě BÝ-í-T, která se věnuje obětem domácího násilí. Proč zrovna jim?

Jednoduše. Sama jsem domácí násilí ze strany bývalého partnera zažila, tak proto. Navíc Terezka Pomschárová, která organizaci vede, je neuvěřitelně srdečný a pracovitý člověk, vede ji velmi zodpovědně a dává jí spoustu své energie.

Myslíš si, že se tématu domácího násilí věnuje dostatek pozornosti?

Myslím, že jo. Žijeme teď v poměrně klidné a šťastné době a tak je i prostor taková témata řešit. Řeší to teď např. i Amnesty International.

Jak se žije mladé kreativní slečně v Litomyšli?

Žije se mi tu skvěle, i když bojuji s určitou maloměstskostí, která tu vládne. Přesto jako místo pro inspiraci a zaroveň klid potřebný k tvoření je to ideální místo.

Jak vnímáš Litomyšl? Je to opravdu kulturní město s městským plánováním, které mu může i Praha závidět, jak se to často v médiích prezentuje?

Určitě je tu mnoho lidí na správném místě, kteří řeší rozvoj města. Plus lidé, kteří kulturou ve městě přímo žijí. Což je úžasné a řekla bych i na české poměry výjimečné.

Kromě malování se hodně věnuješ tetování. Jak ses k tomu dostala?

Tetuji klasicky strojkem. Teda spíš se učím. Je to běh na dlouhou trať. Vždy jsem toužila mít nějakou „sadu“  kreativních činností, které bych mohla provozovat, kdybych žila někde na samotě (což je můj sen) a mohla se jimi zároveň živit. A taky například jako činnosti, které by šly dělat při případné mateřské dovolené, abych nevypadla úplně ze společnosti dospělých.

Tetuješ i sama na sebe? Respektive navrhuješ kresby na svoje tělo?

Mám svou „zkušební“  pravou nohu, kterou si sama tetuji, anebo na kterou nechávám zkoušet tetovat své kamarády.

Neděsí tě nenávratnost tetování? Jak si vybíráš tetování pro sebe?

Nene, neděsí, mám v tom hlubší smysl. Jde o určitý okamžik a hlubší důvody, ale zároveň to jsou vesměs abstraktní kresby. Tatéry si vybírám podle toho, jak na mne působí a jak se cítím po návštěvě v jejich studiu. Kresby vznikají pak podle toho, jak se spolu bavíme například o umění a životních etapách a zážitcích.

Na instagramu tě sleduje přes 7,5 tisíce lidí a to číslo pořád roste. Čím to je?

Těžko říct. Možná tím, že jsem opravdu dost aktivní a snažím se se sledujícími často komunikovat.

Jsi už IG celebrita?

Rozhodně ne.

Kromě toho, že maluješ, vystavuješ, prodáváš svoje zápisníky, tetuješ a podporuješ neziskovky, tak taky běháš a cvičíš. Co tě motivuje ještě po tom všem jít cvičit, běhat?

Běh i cvičení jsou pro mě neuvěřitelné „pračky“  pocitů a myšlenek. Prostě mi to stojí za ten nával endorfinů do každé buňky těla. A občas je to to nejlepší uvolnění negativní energie po náročném pracovním dni

Máš absťák, když běhat nebo cvičit nejdeš?

Dalo by se říci, že ano. Ale myslím, že tohle je hodně pozitivní závislost. 

 

Další užití materiálů city-dog.cz je možné pouze s písemným souhlasem redakce. Více zde.

   Fotografie: Anežka Svobodová pro City-dog.cz