Krása ze starých lahví. Dominik Hejtmánek vytváří unikátní sklo s příběhem
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
08.04.2019
Rozhovor

Krása ze starých lahví. Dominik Hejtmánek vytváří unikátní sklo s příběhem

Krása ze starých lahví. Dominik Hejtmánek vytváří unikátní sklo s příběhem
Dominik Hejtmánek vystudoval fotografii a sochařství, ale prakticky hned po škole se začal věnovat vlastnímu projektu pod názvem SRNA. Ze starých skleněných výrobků, které většinou končí v kontejnerech, vytváří nové kousky, které pak můžou žít ve vašich domácnostech ještě hodně dlouho. Abychom nahlédli do centra dění, vyrazili jsme za Dominikem do Vraného nad Vltavou, kde se nachází jejich dílna. Jak celý nápad vznikl? Co všechno obnáší a jaké novinky plánují do budoucna?

Dominik Hejtmánek vystudoval fotografii a sochařství, ale prakticky hned po škole se začal věnovat vlastnímu projektu pod názvem SRNA. Ze starých skleněných výrobků, které většinou končí v kontejnerech, vytváří nové kousky, které pak můžou žít ve vašich domácnostech ještě hodně dlouho. Abychom nahlédli do centra dění, vyrazili jsme za Dominikem do Vraného nad Vltavou, kde se nachází jejich dílna. Jak celý nápad vznikl? Co všechno obnáší a jaké novinky plánují do budoucna?

Dominiku, můžeš nám představit projekt SRNA? 

Celý projekt poměrně výstižně charakterizují čtyři slova, jejichž první písmena tvoří samotný název. Sklo. Recyklace. Nápad. Alchymie. Recyklujeme staré, již použité skleněné výrobky, lahve, demižony, zavařovačky a další nádoby, které (v tom lepším případě) končí v kontejnerech. Věříme, že upcyklace – opětovné využití odpadního materiálu by se měla stát součástí každodenního života. Snažili jsme se vymyslet nějaký způsob, kterým bychom mohli i my přispět ke znovuvyužití dlouhodobě udržitelných zdrojů. SRNA je výsledkem našich úvah. Funguje to tak, že ze starého skla vyrábíme nové produkty – nejčastěji skleničky, karafy, vázy, mísy a podobně.

Vybavuješ si, jak vás to vlastně napadlo?

Celkem klasicky – nad lahví piva v hospodě. (smích) Samozřejmě, že v tom hrálo roli naše ekologické smýšlení. Víceméně nás ale hodně lákalo to samotné kutilství. Vzít brousek na kosu, uříznout lahev, moc se u toho nepořezat a vytvořit něco nového. Vymýšlet, jak celý postup zdokonalit. Skláři si podobným způsobem dělali sklenice pro sebe vždycky, jen tak pro zábavu. Nikdy ale netvořili sety nebo limitované edice. V tomhle je nám vlastní určitý designérský přístup. Ze začátku jsme ale jednoduše byli okouzlení tím, že to vůbec jde, že je to možné. 

Jak se váš pracovní postup za těch 5 let proměnil?

Začátky byly skutečně s brouskem. Když nejste sklář, tak máte přece jen těžší cestu. My jsme si ji museli najít sami. Dnes už při práci využíváme pukací stroj fungující na vodu, resp. na bázi elektrolýzy vody a jejím výsledném produktu – vodíkovém plameni. 

Když vezmete do ruky použitou láhev, co všechno s ní musíte provést, aby vznikla sklenice nebo váza?

Nejdřív je potřeba ji pořádně umýt (v myčce i ručně). Očistíte ji od etikety a lepidla. Pak je teprve připravená na puknutí nebo uříznutí. Nahrubo se zabrousí sklářským pískem a ohraní se. Potom je na řadě jemnění, leštění nebo otavení a na závěr pak pískování loga. Samozřejmě, že často k poslednímu kroku ani nedojdeme. Když se to ale povede, tak pak může taková váza nebo sklenice putovat do vaší domácnosti. 

Hlavním materiálem, se kterým pracujete, jsou použité lahve a další skleněné výrobky. Jakou formou sklo sbíráte? V kontejnerech, hospodách?

Na začátku to je tak, že zajdete do hospody a tam se zeptáte, jestli vám nedají flašky. Bylo to docela jednoduché. (smích) Použité lahve totiž najdete prakticky kdekoliv. V restauraci, v hotelu, na festivalech, gastroakcích a bohužel taky v lese. Teď už to ale funguje na trošku profesionálnější úrovni. Jednou nebo dvakrát týdně k nám přijede řidič, který zaveze zásilku skla z míst, se kterými máme domluvenou spolupráci. Lahví se dá sehnat hodně, ale hezkých lahví není nikdy dost. 

Děláte nějaký výběr, které lahve se dají použít, nebo zpracujete každou? 

Párkrát se nám vymstilo, že jsme jich nabrali příliš. Nedaly se pak ani zpracovat, ani skladovat. Právě skladování je na tom všem jednou z nejnákladnějších záležitostí. 

Lahví se dá sehnat hodně, ale Hezkých lahví není nikdy dost. 

Je to tak, že každý kousek je originál? 

Všechny jsou vyrobené ručně. Každý kousek zvlášť z jiné lahve. Pokud ale hledáte domů sadu skleniček, tak narazíte i na ty, které jsou prakticky stejné. Teď například spolupracujeme s Prosekárnou, která nám zaváží spoustu jejich lahví, ze kterých pak můžeme vyrobit skleničky stejného druhu. 

Kdo rozhoduje o výsledném designu? 

Asi nejvíc já. Ono to ale hodně vychází z tvaru lahve. Obecně se ale snažím, aby byl čistý, oproštěný od manýry, aby dal nejvíce vyniknout estetice hry světla a skleněného materiálu. 

Jsou některé lahve cennější než jiné? Třeba proto, že se neshání zrovna snadno...

Máme tu třeba ručně foukané lahve, koňakové lahve se zlatým víkem, láhev od Coca Coly s arabskými nápisy. U těch musí člověk skutečně hodně přemýšlet nad tím, co s nimi provede. Je to vlastně taková sběratelská činnost. (smích) Hledat unikáty mě hodně baví. 

Jak náročné je udržovat celou značku v chodu?

Chodím do práce ve všední dny, kdy dělám všechno, co je potřeba. Od odmývání lahví přes komunikaci se zákazníky. O víkend pak jezdím na farmářské trhy, kde nás můžou zákazníci potkat osobně. Po intenzivních 4–5 měsících práce ale rád někam odjedu za teplem. 

SRNA je takovým výjimečným způsobem recyklace. Recykluješ i v běžném životě?

Moje přítelkyně na to myslí víc než já, ale snažíme se oba. I když já si občas vezmu nějaký igelitový sáček. Snažíme se nenakupovat pořád všechno nové, ale do zero waste mám ještě daleko. Není to úplně jednoduché. 

Můžeme si i my, naprostí laici, vyrobit vlastní vázu nebo skleničku?

Určitě. Kvůli množství možných úrazů bych to ovšem nedoporučoval doma. Každopádně se snažíme pořádat workshopy pro 10–15 lidí, kteří si můžou přinést vlastní lahve a projdou si tu skutečně celým procesem vzniku, ale pod naším dozorem. 

Na čem zrovna teď pracujete? 

Teď jsme se pustili do ručního broušení skla. Vezmeme klasickou lahev, například 0,7 l od Prosecca, a vybrousíme do ní hranky nebo naopak kuličky. Z toho mám velkou radost, protože se snažíme zase někam posunout vzhled našich produktů. Plánujeme také malování na sklo. Rád bych se věnoval víc i pískování, ale chce to nějak postupně. 

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz