Češi už snědli miliony cvrčků. Jsou zdravější než maso
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
15.04.2019

Češi už snědli miliony cvrčků. Jsou zdravější než maso

Češi už snědli miliony cvrčků. Jsou zdravější než maso
Sladká tyčinka, žitný chléb anebo skvělé palačinky. Chcete-li si pochutnat na výživných cvrčcích, ale nehodláte je křoupat jako samostatné brouky, tyhle produkty z dílny start-upové společnosti Sens jsou přesně pro vás. Na českém trhu jsou dostupné už téměř dva roky a zdá se, že Čechům pořádně zachutnaly.

Sladká tyčinka, žitný chléb anebo skvělé palačinky. Chcete-li si pochutnat na výživných cvrčcích, ale nehodláte je křoupat jako samostatné brouky, tyhle produkty z dílny start-upové společnosti Sens jsou přesně pro vás. Na českém trhu jsou dostupné už téměř dva roky a zdá se, že Čechům pořádně zachutnaly.

„V Česku teď prodáváme desítky tisíc tyčinek měsíčně,“ říká spoluzakladatel projektu Sens Radek Hušek. Základem unikátní receptury je jemný prášek, který vznikne rozemletím cvrčků. Říká se jí také cvrččí mouka. Jedna tyčinka prý obsahuje prášek ze 132 cvrčků. Její cena se pohybuje v průměru okolo sedmdesáti korun. Chleba seženete za 49 korun. A abychom byli přesní, zatímco chléb nebo tyčky z cvrččí mouky koupíte hotové, palačinky si musíte doma ze směsi udělat sami.

Namlít, usušit, optimalizovat cenu, aby byla cvrččí bílkovina levnější než kuřecí. Pak to bude všude.

Portfolio značky Sens by se přitom už brzy mohlo rozrůst o další pochutiny, jako je třeba snídaňové müsli nebo těstoviny, tvrdí Hušek. „Chceme vytvořit celé produktové portfolio, které by mělo v sobě jako přídavek cvrččí mouku. Nechceme přicházet s věcmi, kterým nikdo nerozumí.“ Firma nedávno vstoupila na německý trh. „Německo funguje v prodejích ještě lépe než Česko,“ poznamenává Hušek. Sens hodlá expandovat také do dalších zemí, na rozvoj prý potřebuje okolo dvou milionů eur, které hodlá získat ještě v letošním roce. V plánu je export až stovek tisíc tyčinek měsíčně.

Víc než maso

Cvrčci jsou prý zdravější než maso. Poskytují více než dvojnásobné množství proteinu na stejnou jednotku hmotnosti v porovnání s hovězím masem, ale jsou mnohem snadněji stravitelní a tělo během trávení nezatíží. Protein cvrčků obsahuje všech devět esenciálních aminokyselin, takže je to plnohodnotná potravina. Navíc jsou cvrčci mnohem šetrnější k přírodě.

Věděli jste, že v porovnání s dobytkem spotřebují cvrčci na vyprodukování stejného množství bílkovin dvanáctkrát méně potravy, patnáctkrát méně půdy, dvatisícekrát méně vody a vyprodukují stokrát méně skleníkových plynů? „Nechceme měnit maso za cvrčky, já maso normálně jím, jen se ho snažím omezovat. A do budoucna by právě tohle mohl být jeden z dalších zdrojů bílkovin. Hmyzí bílkovina je něco, co by do budoucna mohlo uživit celou planetu,“ vysvětluje Hušek. Bílkovina je to, co tělo potřebuje a té bude jednou málo, tvrdí.

Cena cvrčků ale může být v současné době slabinou všech projektů, které chtějí ve velkém dostat hmyz na evropský trh. V asijských zemích, kde se jedná o zcela běžnou pochutinu, mohou brouci z hlediska ceny vycházet jako jedna z nejlevnějších komodit. Čím větší byznys, tím vyšší náklady na jejich zpracování. A úprava do podoby jemného prášku včetně převozu do Evropy může celou produkci dál značně prodražit. Vzhledem k tomu, že tradice pojídaní hmyzu v našich zeměpisných šířkách chybí, je téměř jedinou možností, jak přesvědčit místní obyvatele k pojídání hmyzu, servírovat ho jako součást tradičních potravin.

„Máme vypočítaný model, ve kterém se chceme dostat do situace, kdy kilo bílkoviny ze cvrčků bude levnější než kilo hovězího, vepřového nebo kuřecího masa,“ popisuje Hušek. Postupně se pak hodlá Sens dostat až třicet procent pod cenu masa. „Když to dobře půjde, vyvineme k tomu potřebnou robotiku a postavíme velké farmy, tak odhadujeme horizont čtyřech až pěti let,“ tvrdí.

Mouka za litr

Zatímco některé holandské firmy prodávají kilo prášku za cenu okolo třech tisíc, Sens už se umí dostat pod tisíc korun. A brzo se prý dostane k hranici pěti set korun za kilo. Směs se ale vzhledem k opravdu vysokému obsahu bílkovin může používat pouze jako doplněk. Zapomeňte proto na srovnání s množstvím, ve kterém se používá klasická mouka. Například tyčinka obsahuje pouze dvacet gramů prášku, chléb zase deset. Do palačinek prý stačí dvě polévkové lžíce. „Cvrččí mouka funguje dobře, u pečiva třeba nekazí nakynutí, je téměř bez chuti, dává se pouze jako přídavek v objemu deseti nebo dvaceti procent,“ vysvětluje Hušek.

V roce 2013 vydala agentura OSN Organizace pro výživu a zemědělství knihu s názvem Jedlý hmyz. Cílem bylo představit zemím západního světa možnost zařadit do jídelníčku housenky, brouky nebo mravence. Publikace tvrdí, že jedlé druhy hmyzu obsahují důležité živiny s tím, že zhruba dvě miliardy lidí zejména v asijské části světa hmyz běžně konzumuje. Zmíněná kniha a také snaha zlepšit kvalitu a udržitelnost potravy stála na úplném začátku celého rozjezdu úspěšného projektu Sens.

Firmu založili v roce 2017 dva mladí nadšenci a tehdy čerství absolventi Vysoké školy ekonomické v Praze Radek Hušek a Daniel Vach. S vervou se pustili do cvrččího byznysu postaveného na tom, že v porovnání s chovem běžných hospodářských zvířat je získávání a zpracovávání hmyzu mnohem méně náročné na životní prostředí. Nápad zaujal. Na mezinárodním crowdfundingovém webu Kickstarter si během dvou týdnů objednali přes čtyři tisíce tyčinek za bezmála 300 tisíc korun.  Projekt získal podporu karlínského startupového inkubátoru UP21, za kterým stojí miliardář Karel Janeček a Vít Šubert.

Před Firmou Sens stál ovšem zásadní úkol: prolomit všeobecný stereotyp a strach, že jíst brouky automaticky znamená ukusovat jim hlavičky a tykadla. „Hmyz je často vnímán jako něco negativního, jako symbol nepořádku. Proto jsme zvolili cvrčka a ne červa nebo švába. Cvrček skáče na poli, je to i pohádková bytost, není s ním spojeno tolik negativ,“ vzpomíná Hušek.

Třetí evoluce potravin

Namlít, usušit, optimalizovat cenu, aby byla cvrččí bílkovina levnější než kuřecí. Pak to bude všude, napsal Hušek loni na svůj Facebook k fotce, na které si kupuje pražené cvrčky v thajském městě Chiang Mai. „V Thajsku se hmyz jí běžně celý hlavně na venkově. Pražení cvrčci s trochou zeleného a kořením. Upřímně, není to dobrý. Obzvlášť, když to není čerstvý, je to jako studený gumový steak. Spíš horší, kousky exoskeletonu nejdou rozkousat,“ stojí dále v popisku zmíněné fotky.

Právě ve městě Chiang Mai loni Sens otevřela největší automatizovanou cvrččí farmu na světě a cvrčky si pro svůj byznys sama pěstuje. V Thajsku prý existuje dvacet tisíc takových farem, od malých domácích až po ty velké průmyslové. Žádná ale nemá veškerá povolení na dovoz cvrččího prášku do Evropy jako Sens, říká Hušek. Gastronomii, která využívá hmyz a produkty z něj, má nastudovanou do posledního detailu. Proces zpracování firma vyladila tak, aby si cvrčci v podobě jemného prášku zachovali veškeré živiny a vitaminy. Firma absolvovala snad všechny dostupné testy, aby vyloučila jakákoli zdravotní rizika cvrččích potravin. Teprve na popud značky Sens lze v Česku legálně prodávat hmyz jako potravinu. Byrokratická džungle v podobě nejrůznějších povolení a certifikátů, kterou se Sens musela zvládnout, by vydala na samostatnou knihu. Existuje totiž jen několik málo zemí v Evropské unii, kde lze hmyz prodávat jako potravinu.

Hušek tvrdí, že Sens je součástí velkého trendu ve výživě, který nazývá třetí evoluce potravin. Podle průzkumů se totiž současná mladá generace mnohem více zajímá o to, odkud kupované jídlo pochází a jaký je jeho dopad na planetu. Zajímá je udržitelnost produkce, obalové materiály či etika živočišného chovu. „Životní podmínky zvířat se nám nelíbí. Oproti tomu cvrčci jsou zvyklí žít ve zhuštěném prostředí a kvůli primitivní nervové soustavě cvrčci bolest při zabíjení v hibernovaném stavu necítí,“ popisuje Hušek.

Na zprávy o celosvětovém úbytku hmyzu z důvodu nešetrného zemědělství říká Hušek jednoznačně: právě farmy jsou elegantním řešením, protože ve farmách hmyzu neubývá. Naopak. Ostatně také OSN doporučuje chov jedlého hmyzu jako řešení těchto problémů. „Jez hmyz, abys zachránil hmyz,“ uzavírá.     

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz