V Černobylu jsem šťastná, říká jediná česká certifikovaná průvodkyně „zónou smrti“
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
19.02.2019
Rozhovor

V Černobylu jsem šťastná, říká jediná česká certifikovaná průvodkyně „zónou smrti“

V Černobylu jsem šťastná, říká jediná česká certifikovaná průvodkyně „zónou smrti“
Kdysi tudy prošla smrt. Exploze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v dubnu 1986 vyvolala největší katastrofu v dějinách jaderné energetiky. V jediném okamžiku zničila životy statisíců lidí – jak těch, které o něj buď hned či po letech připravila, tak těch, kteří odsud byli vysídleni. Po havárii vznikla kolem zamořená zóna; radioaktivní Stroncium 90 přestane být aktivní v roce 2214, Cesium 127 v roce 2314, Izotop plutonia 239 až za 24 000 let! Černobylská zóna však není zdaleka tak mrtvá, jak by se mohlo zdát. Své o tom ví Kateřina Vršanská, která tudy provází turisty a která se do místa s pohnutou minulostí zamilovala.

Kdysi tudy prošla smrt. Exploze čtvrtého bloku černobylské elektrárny v dubnu 1986 vyvolala největší katastrofu v dějinách jaderné energetiky. V jediném okamžiku zničila životy statisíců lidí – jak těch, které o něj buď hned či po letech připravila, tak těch, kteří odsud byli vysídleni. Po havárii vznikla kolem zamořená zóna; radioaktivní Stroncium 90 přestane být aktivní v roce 2214, Cesium 127 v roce 2314, Izotop plutonia 239 až za 24 000 let! Černobylská zóna však není zdaleka tak mrtvá, jak by se mohlo zdát. Své o tom ví Kateřina Vršanská, která tudy provází turisty a která se do místa s pohnutou minulostí zamilovala.

Jak jste se vůbec poprvé ocitla v Černobylu?

Od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, co se tam stalo, bylo mým přáním vidět to jednou na vlastní oči. Z dětského naivního snu se po letech stala realita, která předčila veškerá má očekávání. V roce 2015 jsem si našla cestovní agenturu, vybrala termín co nejblíže 30. výročí černobylské tragédie, dala vědět kamarádům a v dubnu 2016 jsme vyrazili v rámci dvoudenní tour. To místo mě zasáhlo natolik, že jsem se rozhodla vrátit. Ale že to bude vlastně pracovně, to mne v tu chvíli nenapadlo ani náhodou.

Jak jste se stala průvodkyní v tzv. Zóně?

Vystudovala jsem zahraniční obchod a cestovní ruch, získala certifikát s mezinárodní platností a ještě si rozšířila vzdělání průvodce na soukromé škole v Praze. Začínala jsem jako průvodkyně v Řecku na Jónských ostrovech, práce mne přivedla i na jih Francie, do Provence a do Monaka. Později jsem se sice věnovala jiné činnosti, která nemá s cestováním nic společného, moje práce v Černobylu ale není zdaleka první v oboru. Pravdou však je, že tuto pozici mi ve slovensko-ukrajinské agentuře, pro kterou doteď pracuji, nabídli, aniž by vlastně věděli, že jsem profesionál. 

Legrácky na téma, že svítím, jsou na denním pořádku. Na druhou stranu od doby, co pracuji v Černobylu, nemarodím.

Jak taková exkurze do Černobylu probíhá?

Cesta začíná standardně v Kyjevě. Dostat se tam není žádný problém, naši klienti za námi cestují z celého světa, z České republiky sem denně létá letadlo ČSA a ukrajinských aerolinií. Z Kyjeva jedeme našimi mikrobusy k hranici Zóny, kde proběhne pasová kontrola, a dobrodružství může začít. První zásadou je, že turista nesmí být nikdy sám, vždy musí být v doprovodu svého průvodce. Už jen proto, že celá vyloučená zóna má na 2600 km2, ztratit se nebo přijít k úrazu je tak velmi snadné. Co se týče jídla a ubytování, je to různé, záleží na typu samotné tour. Jednodenní výlety mají dojednaný oběd přímo v jedné z kantýn v elektrárně, dvoudenní ve městě Černobyl. Tady jsou turisté také ubytováni, v hotelu nebo hostelu. Ti, co mají dvoudenní tour s exkurzí uvnitř elektrárny, se stravují jak v Černobylu, tak v samotné elektrárně, ubytování mají zajištěné ve Slavutiči, což je nově postavené město, jako náhrada za vysídlenou Pripjať. Leží mimo ohraničený prostor Černobylské zóny. Cestujeme tam vlakem přes Bělorusko, nezastavuje se však, takže není třeba mít běloruské vízum. 

Kudy procházíte a co všechno je během tour k vidění?

V naprosté většině případů projíždíme a procházíme třetím a prvním bezpečnostním pásmem Černobylské zóny. Jen pro představu, ta vznikla vlastně tak, že se píchlo kružítkem na mapě do elektrárny a udělalo se kolečko ve vzdálenosti třiceti kilometrů. Do deseti kilometrů od elektrárny je ta nejzamořenější zóna, do níž se lidský život už nikdy nevrátí. Patří sem elektrárna, radar DUGA a město Pripjať. Druhé pásmo vzniklo směrem na západ od elektrárny a je dnes přírodním biotopem. Tato část zóny už nekopíruje přesnou hranici kruhu, ale táhne se mnohem dále, je definována průzkumem dozimetristů, podle zamoření. Do tohoto pásma se cestuje pouze v rámci privátních tour, na přání samotného klienta. Třetí pásmo je na jih od elektrárny a je nejméně zamořené, právě zde žijí lidé.

Jací lidé na takovéto výlety jezdí? Existují nějaké restrikce, kdo do Černobylu nesmí?

Musí vám být minimálně 18 let. Žena by neměla být těhotná, ani by v době návštěvy neměla kojit. Člověk, který bere radiofarmaka, asi taky nebude vhodným návštěvníkem, kvůli četným dozimetrickým kontrolám. Pak už je na zvážení každého dobrodruha, zda s námi vyrazí prozkoumat tuto úžasnou část Evropy. Jezdí s námi turisté všech věkových kategorií, spíše muži, než ženy. Každopádně lidé, co mají rádi aktivní trávení své dovolené. 

Jaká jsou bezpečnostní opatření při vstupu do Zóny?

V první řadě potřebujete platné povolení pro vstup, které vydává Administrativa Černobylské vyloučené zóny a podepisuje její ředitel. To zajistí agentura a trvá to zhruba týden. Můžete si ho vyřídit samozřejmě i sami, ale je to nesmírně obtížné a zdlouhavé. Sami si pak musíte zajistit i akreditovaného průvodce s povolením do Černobylské zóny, to samé platí i pro automobil a řidiče. Je bezpochyby jednodušší obrátit se na agenturu, která vám zajistí vše potřebné, a vy se jen dostavíte na místo odjezdu.

Jsou v místě nějaké infotabule, kam se smí a kam ne, hlídá oblast někdo?

Naši klienti obdrží před odjezdem e-mail s detailními pravidly pro pohyb v Zóně, na co je třeba dbát, čeho se vyvarovat. Ale protože zkušenost říká, že to nečtou, ještě jim vše pečlivě zopakujeme u vstupní brány do Zóny a oni se nám k tomu hezky podepíší. Celá oblast je pod dozorem policie, státní bezpečnostní agentury a dále tajné služby, jejíž členové chodí v civilu a tváří se jako běžní turisté. Jakmile vás přichytí při něčem, co se nesmí, ihned si vás důkladně nafotí. V Zóně je plošný zákaz vstupu do budov. Pokud vás chytí, jak lezete dovnitř, vám jako turistovi se nic strašného sice nestane, jen vás z ní vyženou, velké nepříjemnosti ale čekají vašeho průvodce a agenturu, která ho zaměstnává. V době vegetačního klidu používá policie dron. Nemusíte celý den nikoho potkat a stejně jste monitorováni. 

Bojíte se? Myslím radioaktivity.

Nebojím se a nikdy jsem se nebála. Mám však hluboký respekt. Radioaktivita není vidět, není cítit. Člověk, který nemá respekt, dělá věci, kterých by mohl za pár let velmi litovat, a to je, myslím, hodně zbytečné. Velká část budov v Pripjati, ale i v jiných městech nebo obcích, jsou ruiny, které se co chvíli mohou zřítit. Nikdy bych nedovolila svým turistům do nich vejít. Pokud už někam jdeme, musí to být pro všechny bezpečné.

Nebojí se vás lidé z okolí? Slýcháte otázky typu, zda „nesvítíte“?

Tak legrácky na téma, že svítím, jsou na denním pořádku. To k tomu prostě tak nějak patří. Na druhou stranu od doby, co pracuji v Černobylu, nemarodím. Zmizely časté angíny i záněty dutin. Takže to vypadá, že radioaktivita, podávaná v malých dávkách, skutečně pomáhá. 

Jak se chráníte, chodíte na nějaké zdravotní testy?

Chráním se tím, že dodržuji dress code, což znamená dlouhé rukávy, dlouhé nohavice, pevné boty, vysoké ponožky, v létě, když je velká prašnost, mám i roušku. Zdravotní testy nepodstupuji, trávím v Černobylu pouze několik dnů v měsíci a pak regeneruji mimo zasaženou oblast.

Proč to vlastně děláte?

To je dobrá otázka. Víte, já bych moc přála každému, aby dělal práci, která ho baví a naplňuje. S lidmi, na které je spoleh a s nimiž si máte co říct, v místě, které je vašemu srdci opravdu blízké. Nechodím do práce znechucená, ale s nadšením. Ráda vyprávím ten smutný příběh dalším a dalším lidem. Navíc mi vyhovuje být neustále v pohybu, nejsem typ člověka, co dokáže sedět denně osm hodin u počítače. Potřebuji neustále nové podněty, nové výzvy, kreativitu.

Je průvodcování po Černobylu vaší profesí nebo jen koníčkem?

Práce pro agenturu je na plný úvazek, návratem do Čech nekončí.

Co se vám na Černobylu tak líbí, že se opakovaně vracíte?

Mám pocit, že pokud snad existuje něco jako minulé životy, musela jsem tam jeden z nich prožít. A hodně šťastný! V tuto chvíli si neumím představit, že bych se tam již nevrátila. Bylo by mi tak jako lidem, které odtamtud po nehodě vystěhovali. V mém srdci by zůstal smutek a prázdno. Jsem tam šťastná. Mým nejoblíbenějším místem v Zóně je Pripjať a pak mám ráda návštěvy u babiček a dědečků.

Bydlí tam hodně lidí?

Bydlí tam staří lidé, kteří se po roce 1988 začali do svých domovů vracet. Rádi se s nimi setkáváme a oni rádi našim turistům vypráví, jaké to tam bylo, než se postavila elektrárna, co bylo po nehodě a co je přivedlo zpět. Znám i lidi, kteří žili v Pripjati, pracovali na elektrárně a v podstatě tam pracují stále. Dále v ubytovnách města Černobyl žijí lidé, kteří pracují na likvidaci samotné zóny a elektrárny. Střídají se v dvoutýdenních cyklech a dojíždějí za touto prací mnohdy i 400 kilometrů, je to dobrý zdroj obživy ve srovnání s jinými možnostmi. Město Černobyl je velkým centrem všeho dění v Zóně. To, co jim zničilo domov, je paradoxně stále živí, a oni se stále vracejí, mají to dílo zkázy denně na očích. Zvláštní ale je, že nikdo nesmutní. Prostě se to stalo a život jde dál. Mnoho z nich uzavřelo bolest hluboko v srdci.

Pomáháte jim nějak?

Pro staré lidi má naše agentura letitý charitativní program, do kterého přispívá zaplacením zájezdu každý náš turista, agentura do něj převádí i část zisku. Z toho dědečkům a babičkám hradíme jejich potřeby a přání. Třeba jsme jim zakoupili traktůrky, aby se jim lépe obdělávala pole. Kupujeme jim léky, teplé oblečení na zimu, drobnosti, které jim udělají radost. Stačí se zeptat, co potřebují, a my to zařídíme. Pro nás je to maličkost, která nás baví a naplňuje. Nechceme patřit mezi ty, co v zóně těží, ale nevracejí zpět vůbec nic.

Je pravda, že celá oblast neuvěřitelně vzkvétá biologicky  objevují se zprávy o mnoha zvířecích druzích, kterým se tam daří?

Po prvotním šoku, který příroda utrpěla, se začala postupně vzpamatovávat – hlavně díky tomu, že člověk přestal jakkoli do oblasti zasahovat. Všechno, co se tam děje, je v přírodě přirozené. Proto se tam tolik daří i zvěři, má klid pro rozmnožování i dostatek potravy. Velmi hýčkaný je kůň Převalského, kterého v zimním období zaměstnanci dokrmují senem. Turisté si pro změnu dokrmují ryby v kanálu přivaděče vody z chladicího rybníku, psy, kočky i lišky, populární je dvojka Simjon a Mikita.

Jaké vlastně mají k místu, potažmo turistům, vztah tamní úřady?

Pro Černobylskou zónu je samozřejmě zájem turistů jen vítaný, z cestovního ruchu do oblasti se stal opravdu velký byznys. Jsou v tom neuvěřitelné sumy peněz. Ty se však opět investují v rámci zóny. Je třeba přemýšlet dlouhodobě dopředu, protože tento zájem může najednou opadnout a pak nebude na potřebné investice do likvidace následků katastrofy. Pochopitelně, Černobylskou zónu nefinancují jen turisté, jde do ní i určité procenteo HDP z rozpočtu Ukrajiny a sponzorské příspěvky států z celého světa.

Co děláte, když neprůvodcujete po Černobylu?

Ráda a hodně čtu, chovám kočky, samozřejmě miluju cestování, nejen do daleka, ale i turistiku, třeba geocaching.

 

   Fotografie: Archiv Kateřiny Vršanské