Brečíte u každého filmu, ba dokonce reklamy? Nejste měkota, naopak, je to známka duševní síly a charakteru!
City-Dog.cz | pražský žurnál
2
12.02.2019

Brečíte u každého filmu, ba dokonce reklamy? Nejste měkota, naopak, je to známka duševní síly a charakteru!

Brečíte u každého filmu, ba dokonce reklamy? Nejste měkota, naopak, je to známka duševní síly a charakteru!
„Bulela jsem zase jako želva,“ zní pravidelně kinosály, v nichž právě promítají nějaký ten typický doják. Ostatně je čas Valentýna, romantika v kině je klasika. Hlavní hrdina umírá v náručí své milované, zvířátka trpí, opuštěné děti dělají smutné oči, znáte to. Můžete zkusit třeba film Psí domov, adoptované štěně a láska k páníčkovi, která přes hory přenáší, to budou potoky! Že bulíte i při reklamě na limošku nebo u Krtečka? Tak to už je na pováženou. Anebo že by ne?

„Bulela jsem zase jako želva,“ zní pravidelně kinosály, v nichž právě promítají nějaký ten typický doják. Ostatně je čas Valentýna, romantika v kině je klasika. Hlavní hrdina umírá v náručí své milované, zvířátka trpí, opuštěné děti dělají smutné oči, znáte to. Můžete zkusit třeba film Psí domov, adoptované štěně a láska k páníčkovi, která přes hory přenáší, to budou potoky! Že bulíte i při reklamě na limošku nebo u Krtečka? Tak to už je na pováženou. Anebo že by ne?

John Lennon byl na emoce machr, proto jeho písně dodnes dojímají miliony lidí; i tenhle jeho citát obsahuje ve zkratce jednu velkou pravdu – pláč je skutečně známkou duševní síly a zdraví.

Pláčeš? V slze je síla. Tak jdi a žij.

Uslzená Helena Růžičková alias Škopková štká u televize, zatímco krásná Angelika vzdychá: „Nikolasi, chci, aby to poprvé byl někdo krásný jako ty“. Kdo by neznal proslulou scénku z Troškovy trilogie Slunce, seno? Ten, kdo při každém druhém filmu zmáčí tři balení kapesníčků, se setkává často s cynickými úšklebky a posměšnými poznámkami. Okolí (spíše muži) takové lidi považuje za emocionálně nevyrovnané, slabé, zkrátka citlivky, co se sesypou při každé větší psychické zátěži. A přitom je tomu právě naopak!

Proudy slz před obrazovkou coby znak duševní síly? To zní jako protimluv. A přece jsou „plačky“ silnější, než by kdokoli věřil. Vyznačují se totiž vysokou mírou empatie, což je schopnost vcítit se do druhých. Ačkoli to nepociťujete na vlastní kůži, víte, jaké to je trpět, truchlit, jásat či toužit, a soucítíte s člověkem, který právě tohle prožívá. I když je to jen herec. Být schopen živě si představit, jaké to je chodit v botách někoho jiného, je prostředkem k tomu být chápající, tolerantní a otevřené mysli. Empati však musejí být duševně velmi odolní, neboť emocionální propojení dokáže vysát veškerou energii. Lidé, co pláčou v kině tak nejenže nejsou žádní slaboši, nýbrž naopak, jsou mentálně silní, velmi často také společenští, vstřícní a štědří. Schopnost propojení s jinými lidmi je velmi důležitou sociální dovedností, která, i když je mnohdy podceňována, pomáhá ve vzdělání, partnerských vztazích i při budování kariéry. Pěkně si poplakat má ale ještě další benefity.

Člověk je jediný tvor na Zemi, který prolévá slzy nejen z fyzických, ale i psychických důvodů; kdykoli s námi cloumají emoce, derou se na povrch. Na svatbě, na pohřbu, při pohledu na novorozeně, na koncertě, v psím útulku, při státní hymně, když někdo z našich zvítězí. A v kině. Přesto, že spouštěcí mechanizmy takového pláče ještě vědci úplně neznají, jisté je, že slzy proléváné při krájení cibule mají dočista jiné chemické složení než slzy spojené s emocemi. V těch je o čtvrtinu víc proteinů, než když nám do oka opravdu „něco spadne“ a je třeba to vyplavit. Při silné emoci náš organismus vylučuje sekret, který mu umožňuje lépe zvládat stres. Jestliže je těchto látek v těle nadbytek, vyplavují se z něj právě slzami. Zasaženo je ale celé lidské tělo, složení krve, barva kůže, svalové reflexy, všechny žlázy. „Často nazíráme na pláč jako na nedostatek odvahy a disciplíny. Je to však cenný prostředek navozující uvolnění a mnohé terapeutické školy s ním přímo pracují,“ říká psycholožka Zdeňka Židková. „Margaret Crepeau v 80. letech minulého století zkoumala v rámci disertační práce více než stovku mužů a žen a zjistila, že zdraví lidé mají pozitivní přístup k slzám a pláčou častěji než pacienti trpící žaludečními vředy a kolitidami, tedy nemocemi spojenými se stresem. Smích a slzy jsou svou povahou přírodní léky. Můžeme snížit stres, nechat odplavit negativní pocity a nabít tělo energií.“

Jedním ze stresových hormonů, které vyplavují slzy, je například prolaktin, částečně zodpovědný i za tvorbu mateřského mléka. Ženy ho, logicky, mají mnohem víc než pánové, z velké míry tak může za to, že něžné pohlaví pláče asi čtyřikrát častěji. Americký psycholog William Frey roce 1982 propočítal, že ženy pláčou v průměru 5,3 krát za měsíc, zatímco muži jen 1,3 krát. A nejen to: žena pláče v průměru pět až šest minut v kuse, zatímco muž pouze dvě až tři minuty.

Za pláč před filmovým plátnem můžou kromě hormonů ale i neurony, a to konkrétně ty zvané zrcadlové, které zodpovídají z velké části právě za zmíněnou schopnost vcítit se do pocitů jiné osoby. A také ty se u mužů a žen liší. Britští vědci to zjistili při pokusu, během něhož pouštěli tisícovce dobrovolníků různé filmy a pomocí EEG při tom zkoumali reakce jejich mozku a těla. Ukázalo se, že ženám se při sledování romantických scén zrychlil pulz ze 65 úderů za minutu až na 130! U mužů dosáhl sotva stovky. Zato se jim zrychlil při akčních filmech typu Smrtonosná past a Rocky. Nejspíš to mají na svědomí miliony let vývoje, muži byli ještě relativně nedávno lovci a bojovníci, zatímco ženy pečovaly o rodinu, a tak jim příroda nadělila větší porci emocí a potřebu lásky. Snad proto jsou ženské slzy obecně přijatelnější než ty mužské, berou se jako známka něhy a citu.

Říká se, že když nepláčou slzy, pláčou orgány. Tvrďáci, co potlačují pláč, si zadělávají na problémy. I když příroda coby chytrá horákyně dala mužům do vínku pro jistotu schopnost poprat se se stresem jinak – odchází zkrátka z těla spolu s jinými tekutinami. Díky tomu, že se víc potí a častěji močí, chlapi ušetří za promáčené kapesníky. Když teď tohle víte, snad se přestanete jeden na druhého durdit – ženská prostě bulí a chlap „zavání“ potem, každý se holt vyrovnává s emocemi, jak umí…

 

   Fotografie: unsplash.com