Že byste se pavouka nedotkli? Omyl. Zkusili jsme se zbavit arachnofobie
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
14.03.2019

Že byste se pavouka nedotkli? Omyl. Zkusili jsme se zbavit arachnofobie

Že byste se pavouka nedotkli? Omyl. Zkusili jsme se zbavit arachnofobie
„Co ječíš, prosím tě?" slýchávala jsem často, když jsem někde zahlédla pavouka, nedejbože aby se po mně producíroval. To jsem ale byla ještě malá holka a od těch dob pištění uplynulo spoustu času. Moje fobie trochu povolila a když se mi sem tam objeví nějaký doma, nechávám ho žít s vírou, že mi přinese štěstí. Co se ale nezměnilo, je fakt, že bych si ho ruky nikdy nevzala... I když, co já vím – fobie se prý dá zbavit. Jak? Na to jsem se byla zeptat na akci s názvem Jak se zbavit fobie ze zvířat, která se konala v rámci Týdne mozku na Akademii věd. 

„Co ječíš, prosím tě?" slýchávala jsem často, když jsem někde zahlédla pavouka, nedejbože aby se po mně producíroval. To jsem ale byla ještě malá holka a od těch dob pištění uplynulo spoustu času. Moje fobie trochu povolila a když se mi sem tam objeví nějaký doma, nechávám ho žít s vírou, že mi přinese štěstí. Co se ale nezměnilo, je fakt, že bych si ho ruky nikdy nevzala... I když, co já vím – fobie se prý dá zbavit. Jak? Na to jsem se byla zeptat na akci s názvem Jak se zbavit fobie ze zvířat, která se konala v rámci Týdne mozku na Akademii věd. 

Jak vznikají fobie?

Než se dostaneme k tomu, jak jsem si nakonec zvládla pohladit nožičku sklípkana, měli bychom si shrnout, kde se v nás fobie vlastně berou. Jednou z variant je nepříjemný zážitek a vzpomínka na pavouka v dětství. Dítě se původně nemusí ani bát, ale překvapí-li ho někdo s pavoukem, může v něm vyvolat chorobný děs. Podle některých se fobie dědí, a tak – trpí-li alespoň jeden váš rodič arachnofobií, je pravděpodobné, že budete trpět fobií také.

Nutno určitě zmínit, že nás často nešetří ani filmoví tvůrci. Určitě každý z nás někdy viděl film, kdy se nechutní pavouci vrhají do středu kamery a útočí na diváky. Zvětšení sklípkani, černé vdovy a obří tarantule se prohánějí i ve filmech pro děti, což může zásadně podporovat propukající strach už v raném dětství.

Slavní lidé trpící arachnofobií aneb Nacházíte se v dobré společnosti

Rupert
Grint alis Ron Weasley ze série filmů o Harrym Potterovi trpí arachnofobií stejně velkou jako jeho filmová postava. Když jdou Ron s Harrym ve druhém dílu o Tajemné komnatě navštívit do lesa krále pavouků Aragora, nemusí děs nijak předstírat. Natáčení scén plné chlupatých, osminohých sklípkanů pro něj bylo skutečným hororem.

Nejsou životu nebezpeční, tak čeho se bojíme?

Pavouci pro nás nepředstavují téměř žádné nebezpečí – naprostá většina z nich je člověku zcela neškodná. Za rizikové se dá pokládat asi jen 7 druhů.

Jenže... Pavouci v sobě spojují ty nejhorší obrazy, z nichž mají lidé strach. Jedním z nich je nevypočitatelnost. Díky tvaru těla se můžou pohybovat libovolně do stran i vpřed, jejich pohyby jsou zdánlivě náhodné, a pro člověka nepředvídatelné. Také se na svou velikost pohybují velice rychle a my si jich často všimneme, až když je pozdě. Děsit na pavoucích nás také může jejich barva – nejčastěji černá. Pro naše předky byla černá barva nebezpečnou; v noci se pohybuje většina predátorů, část z nich má černou barvu. Proto bývá černá barva záporně „nálepkována" i v nejstarších mýtech a legendách primitivních národů – je totiž podezřelá.

Jak se zbavit arachnofobie  

Nutno znovu připomenout, že nejsem zrovna velkou milovnicí těchto osminohých příšerek, takže když jsem se pomalu blížila ke stánku Domu dětí a mládeže Prahy 2, který jednu z doprovodných akcí v rámci Týdne mozku pořádal, a viděla tam velkého chlupatého sklípkana, do zpěvu mi zrovna nebylo.

Na stánku měli plyšového pavouka, celou řadu různých obrázků, gumového pavouka, mrtvého usušeného sklípkana a pak i toho živého v celé jeho kráse. A mě zajímalo, jak se dá takového strachu zbavit. „Záleží na tom, co člověku vadí. Někomu vadí třeba i pavouk plyšový nebo samotné obrázky pavouků. V tom případě se jimi začíná. Jenom se na ně třeba díváte a pak si na něj sáhnete. To je základ. Komu nevadí obrázek, tak přejde ke gumovému pavoukovi. A když zvládá i gumového, tak se jde na svlečky a nebo na kreslení obrázku. Když nakreslíte pavouka, tak si zkusíte vzít do ruky toho mrtvého usušeného,“ říká Soňa Brandnerová. 

„Doba, za kterou se člověk dostane až k živému pavoukovi, se velmi různí. Měla jsem tu paní, která chodila po čtvrt hodině a vždycky se posunula o jeden krok dál. Až si nakonec vzala sklípkana do ruky. Zjistila, že nic nedělá, ale musela k tomu dojít postupně.“ 

Léčba šokem? 

Někteří lékaři se naopak domnívají, že je lepší léčba šokem. Jedná se o alternativní způsob léčby fobií, kdy místo postupného zvykání si na představovaný problém je pacient okamžitě zahlcen daným problémem, předmětem či situací. „U některých lidí tahle léčba zabere – člověka třeba přivedou do místnosti, kde jsou pavouci nebo na něj pavouky dají a ti lidé najednou zjistí, že vlastně není, čeho se bát, že se jim nic neděje,“ říká Soňa Brandnerová.

A co já na to? Plyšový pavouček mi kdysi visel nad postelí – v tom by problém nebyl. Obrázku se také dotknu a ti gumoví mě neděsí. Živý sklípkan na dlani byl ovšem trochu problém. Slečna z Domu dětí a mládeže mi stále opakovala, že právě tráví myší holátko, a tudíž se sotva hýbe, čímž mě ale ne a ne uklidnit. Stále jsem si představovala, jak se začnou jeho tlusté chlupaté nožičky rychle pohybovat a mně na Akademii věd budou dávat první pomoc. A tak jsem si alespoň pohladila jeho nožičku. Beru to tak, že jsme si podali ruce. 

Pavouci u nás 

Jenom v České republice žije odhadem asi 855 druhů pavouků a naši domácnost nejčastěji navštíví třesavka velká nebo pokoutník tmavý. A v přírodě České republiky můžeme potkat i velmi hezké druhy pavouků. Mezi známější patří například pavouci křižák pruhovaný nebo běžník kopretinový. Poměrně nově objeveným druhem pavouka je stepník moravský, který žije pouze na Jižní Moravě a vyskytuje se vzácně.

Pavouk jako domácí mazlíček nebo pro štěstí novomanželům

Negativní pohled na pavouky ovšem není vlastní všem kulturám, například v mnoha oblastech Afriky je pavouk ctěn jako moudrý tvor a místními lidmi je chráněn. V některých částech Indo-Číny, Karibiku, Afriky, mezi indiány Severní Ameriky a domorodci v Austrálii, i přes nezanedbatelné zdravotní riziko, jsou pavouci častou pochoutkou. Indiánské děti v Brazílii si pavouky vydržují jako domácí mazlíčky. Konečně, mnohé kultury považují pavouky za symboly štěstí spíše než strachu. Např. Hinduisté ve východním Bengálsku sbírají pavouky a darují je svatebčanům jako symbol štěstí. V Egyptě je běžnou praxí umístit pavouka do postele novomanželů.

 

   Fotografie: Tomáš Rubín pro city-dog.cz