O trendech v interiérovém designu i o tom, jak se staví kavárna s designérkami Andreou Kroupovou a Martinou Šandovou
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
01.02.2019
Rozhovor

O trendech v interiérovém designu i o tom, jak se staví kavárna s designérkami Andreou Kroupovou a Martinou Šandovou

O trendech v interiérovém designu i o tom, jak se staví kavárna s designérkami Andreou Kroupovou a Marti...
Andrea a Martina. Pokaždé, když jsme v loňském roce přišli do podniku, který po stránce interiérového designu jednoduše neměl chybu, zazněla tahle dvě jména. A nám bylo jasné, že musíme zjistit, kdo jsou tihle dva fantomové pražského designu, o kterých pořád slýcháme. Proto jsme je pozvali na kafe. V čem je podle nich kouzlo osobitého designu, jaké jsou současné trendy a co je důležité, aby se lidé v kavárně cítili dobře?

Andrea a Martina. Pokaždé, když jsme v loňském roce přišli do podniku, který po stránce interiérového designu jednoduše neměl chybu, zazněla tahle dvě jména. A nám bylo jasné, že musíme zjistit, kdo jsou tihle dva fantomové pražského designu, o kterých pořád slýcháme. Proto jsme je pozvali na kafe. V čem je podle nich kouzlo osobitého designu, jaké jsou současné trendy a co je důležité, aby se lidé v kavárně cítili dobře?

Jsou mladé, jsou krásné a talentované. Designérky Martina Šandová a Andrea Kroupová vloni pod společnou značkou Andrea & Martina zrealizovaly tři úžasné projekty, které nám neunikly. PauseteriaCà phê a Artisème si nás získaly hned při první návštěvě (a ta rozhodně nebyla naší poslední). Tato dvojice nám učarovala natolik, že jsme se s nimi rozhodli udělat dvojrozhovor, ačkoliv už do nového roku vstupují každá na vlastní pěst. 

V loňském roce jsme navštívili hned tři báječné podniky, na jejichž vzniku jste se podílely. Kolik projektů jste vlastně zvládly uskutečnit?

M: Právě Pauseteria, Cà phê a Artisème jsou ty největší. Pak to byly především menší realizace jako zařizování bytů na pronájem, ale ty už teď ani nedokážu spočítat. (smích)

A: Kromě těchto tří jsem v posledních třech letech zrekonstruovala školící centrum Petry Veselé na přípravu kávy nebo krásnou malou kavárnu Coffee-UP v Ústí nad Labem, kde jsem v té době studovala. S Martinou jsme měly ještě pár drobných projektů ve spolupráci s magazínem Marianne Bydlení.

Dokážete říct, která zakázka pro vás byla největší srdcovkou?

A: Vždy to nejvíce záleží na lidech, se kterými na projektu spolupracujete. Já musím říct, že mám asi štěstí, protože všichni klienti byli úžasní i v momentech, kdy při rekonstrukci zrovna nešlo všechno podle plánu a během realizace se z nás stali přátelé. Kdybych měla vybrat opravdu jeden projekt, tak to bude nejspíš designová galerie a obchod Artisème za Lennonovou zdí. Sešli jsme se tam skvělá parta lidí. Samotný prostor bývalé Sally Tereny je absolutně ohromující, začínalo léto, na přilehlé zahradě kvetly hortenzie a my jsme se na podobě interiéru shodli v podstatě na první schůzce. Takže ideál. (smích)

M: Já musím jen souhlasit, pro mě byla také krásná právě práce na Artisème. V době realizace byl přelom jara a léta a celá kombinace zahrady za Lennonovou zdí s úžasným barokním prostorem Velkopřevorského paláce – to bylo opravdu něco! 

Jak jste se dostaly ke své práci?

A: Tohle bude znít jako klišé, ale už v dětství byl mojí nejoblíbenější knížkou katalog domů na klíč – ročník 97. Živě si to pamatuju. Ty domy byly samozřejmě naprosto otřesné, vrchol devadesátých let, podnikatelské baroko, ale já vysedávala nad půdorysy a překreslovala si, jak bych dům zařídila. Po střední, kde jsem studovala grafický design, jsem šla do Ústí nad Labem do ateliéru Design interiérů. Pak už jsem měla jen ohromné štěstí na klienty, kteří mi důvěřovali, i když jsem neměla žádné realizace a svěřili mi kompletní projekt. Dál už to šlo všechno jako lavina.

M: Já se kolem designu motám od střední. Když jsem pak nastoupila na vysokou a začala studovat průmyslový design na ČVUT, uvědomila jsem si, že mě to nejvíc táhne právě k nábytku a interiérovému designu.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci?

M: U konkurence. (smích) Ne, dělám si srandu, i když částečně to tak vlastně je. Člověk musí sledovat, co dělají ostatní, co se děje ve světě. Proto vždycky když někam jedu, mám seznam kaváren, restaurací a dalších míst, které mě zaujaly a chci je vidět naživo. 

A: Těžko říct. Někdy to bývají uplně nepředvídatelná a obskurní místa, někdy jen drobné detaily. Klasicky hledám inspiraci na internetu. Čas od času se na jaře vydávám do Milána na Salone del Mobile. Musím říct, že s množstvím zkonzumovaného Veneziana během veletrhu pak nápady přichází raz dva. (smích)

Je něco, co byste označily jako svou „vizitku“?

M: Indiviuální přístup a řešení. Používání tlumených odstínů – žádné extravagantní křiklavé barvy.

A: Nejsem si jistá, jestli to umím sama označit, ale párkrát už mi někdo říkal, že interiér ode mě pozná na první pohled. Už si nevybavím, jestli to pojmenoval jako holčičí minimalismus nebo dekorativní minimalismus – vlastně je to ale docela výstižné.

V čem je podle vás kouzlo osobitého interiéru?

M: Ve správné kombinaci barev a materiálů. V kombinaci starého a nového. Nebráním se ani kombinaci drahého nábytku s levnějšími kousky nebo bazarovými úlovky. Myslím si, že to dá interiéru ten správný šmrnc. Krásný interiér se dá udělat i bez předraženého vyprázdněného designu. 

A: Podle mě je to taky v osobitosti designéra. (smích) Myslím, že to nejde nějak obecně specifikovat.

Krásný interiér se dá udělat i bez předraženého vyprázdněného designu. 

Jsou teď nějaké trendy v interiérovém designu?

A: Kromě nesmrtelného skandinávského designu se v různých vlnách vrací 50. nebo 70. léta. Nedávno jsem se dívala na poručíka Colomba a z 90minutového dílu jsem udělala asi tři hodiny, protože jsem si stopovala záběr po záběru každý interiér, který se tam objevil a všechny byly absolutně geniální. Tmavé dřevo, drobné detaily v mosazi, nádherné látky, tlumené barvy, různé dělicí příčky, elegantní odlehčený nábytek v kontrastu s excentričtějšími kusy – vlastně dekorativní minimalismus. (smích) Pusťte si Colomba, je tam všechno!

M: V kurzu jsou teď hlavně přírodní materiály – kámen, dřevo, ratan. Velký návrat ale zažívá i terazzo a mramor. Používají se spíše geometrické tvary a klidné tóny barev. V žádném interiéru nesmí chybět hodně pokojových květin. 

Byli jsme ve dvou kavárnách, které vznikly podle vašeho návrhu. Co je důležité, když chcete, aby se lidé v kavárně cítili dobře? 

M: Myslím, že je důležité nakombinovat různé druhy sezení tak, aby si každý mohl vybrat, na co má náladu. Někdo chce pracovat u velkého stolu a být v kontaktu s ostatními. Někdo se chce spíš „zašít“ do pohodlných křesílek. Někdo jde jen na rychlou schůzku ke stolku pro dva. Právě díky té možnosti volby se lidé v prostoru cítí dobře. Samozřejmě příjemný interiér dělá hodně, ale mnohem důležitější je milá a ochotná obsluha a dobrý servis. Když je tohle špatně, tak to sebehezčí interiér nezachrání.

A: Obecně se říká, že důležitou roli hraje světlo – ať už to denní, nebo později k večeru umělé. To umí ovlivnit náladu celého interiéru neskutečným způsobem. Pak hodně záleží na kombinaci barev a materiálů. Člověku bývá lépe v interiéru složeném z tlumených lomených odstínů. Proto asi v žádném našem interiéru nikdy neuvidíte akcenty ve výrazné červené nebo limetkové. (smích)

Jaký je vlastně postup, když máte dát prázdnému prostoru novou podobu?

A: Vždy je potřeba si vyslechnout klienta, jeho představu a požadavky na daný prostor. Pak už to jde docela intuitivně. Po první návštěvě hned mívám poměrně jasnou představu o tom, jakým směrem by se měl interiér ubírat. Snad nikdy se mi nestalo, že by se finální koncepce nějak výrazně odchýlila od původního návrhu. Každý prostor má nějakého genia loci, nějak na člověka zapůsobí, jednoduše něco vyzařuje. Na základě toho „něčeho“ pak už přicházejí nápady na konkrétní prvky nebo barvy.

M: V první řadě záleží na tom, za jakým účelem se prostor navrhuje. Určitě hrají roli požadavky klienta, jako je kapacita, dispozice, cílová skupina zákazníků, rozpočet, zda bude součástí prostoru i kuchyně apod. Je potřeba zmapovat konkurenci v úzkém i širším okolí. Když se tohle všechno ujasní, začne se se samotným návrhem. 

 Jsou nějaká „pravidla“, která musíte při realizaci kavárny dodržovat? Kam by se třeba měl umístit bar?

A: Myslím, že vyloženě ne. Je samozřejmě dobré, aby zákazník našel bar jednoduše na první dobrou, tudíž by měl být viditelný rovnou od dveří. Také se mluví o tom, že kávovar musí být vždy na předním pultu u zákazníka, aby barista při přípravě kávy nebyl zády. Nicméně pak už se nápadům a alternativám meze nekladou.

Máte svoji oblíbenou barvu?

M: V poslední době jsem docela ujetá na pudrově růžovou. Mám ráda její kombinaci s tmavě zelenou, ta je taky jedna z mých oblíbených. Jinak miluju neutrální tóny šédé a béžové.

A: Miluji šedozelenou, přesně tu, co vám vznikne po týdnu na chlebu. Ocelově modrou, jako nebe před bouřkou. A v poslední době všechny možné odstíny pudrové, od jemných tělových tónů až po malinovou, ale zase spíš barvu těch starých, přezrálých, už skoro nahnilých malin. 

Kam v Praze nejradši chodíte na kávu?

A: Kamkoliv, kde nemám pocit, že je příprava kafe spíš tajemný alchymistický proces s odvažováním každého zrnka a kde nejsem po objednání klasického cappuccina vystavena inkvizičním pohledům. Spíš než v kavárně mě asi potkáte v nějaké zašité hospodě nad pivem. (smích

M: Já jsem strašný závislák na kávě! (smích) Kdo mě zná, tak ví, že když nemám alespoň 3 kávy denně, jsem na zabití. Většinou si ale beru kávu s sebou, takže víc než prostor mě zajímá, co mají zrovna na mlýnku a co je nejblíž podle toho, kde zrovna lítám. Mám ráda například Sólistu na Letné, EMA espresso bar a samozřejmě Pauseterii a Cà phê.

Necítíte někdy nemoc z povolání? Stává se vám, že někam přijdete a říkáte si „Tohle bych teda rozhodně udělala jinak“?

M: Spíš se mi stává, že mě něco zaujme a začnu zkoumat, jak mají co udělané, jak je to přichycené a tak podobně. Pak někdy působím jako blázen, protože lezu po zemi a pod stoly a snažím se tomu přijít na kloub. (smích)

Jak vypadá váš ideální víkend?

A: Asi jsem ještě jako OSVČ úplně nezvládla oddělit volný čas od toho pracovního, takže se poměrně hodně prolínají. Nicméně povahou jsem hodně důchodce, tudíž o víkendu většinou provozuji procházky všeho druhu, výpravy do přírody nebo pozdní velkolepé snídaně. Taková nezajímavá klasika.

M: Snažím se vypnout počítač, mobil a ideálně i sebe samotnou. (smích)

Prozradíte nám, jestli se můžeme letos těšit na nějaký další projekt ve vaší režii?

A: Aktuálně se věnuji hlavně soukromým interiérům, ale na jaro připravuji projekt v prostorách nově zrekonstruované továrny Waltrovka na Praze 5. Je to krásný koncept, který bych nerada blíž specifikovala, snad jen mohu naznačit, že tam bude hodně květin a bublinek.

M: Určitě. Budou to spíše interiéry bytů. Další realizace jsou zatím v jednání.

 

   Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz