Saxán jde, pokřikují i po letech na manžela zpěvačky Petry Černocké. Filmová čarodějka ovlivnila život i dalším generacím
City-Dog.cz | pražský žurnál
1
20.06.2019
Rozhovor

Saxán jde, pokřikují i po letech na manžela zpěvačky Petry Černocké. Filmová čarodějka ovlivnila život i dalším generacím

Saxán jde, pokřikují i po letech na manžela zpěvačky Petry Černocké. Filmová čarodějka ovlivnila život i...
„Na gymplu na mě pokřikovali Sexáno,” vzpomíná dnes už se smíchem zpěvačka Bára Vaculíková, dcera Petry Černocké a máma osmileté Coco, která taky nakukuje do světa šoubyznysu.

„Na gymplu na mě pokřikovali Sexáno,” vzpomíná dnes už se smíchem zpěvačka Bára Vaculíková, dcera Petry Černocké a máma osmileté Coco, která taky nakukuje do světa šoubyznysu.

„Jsem moderními technologiemi nedotčená,” hlásí hrdě zpěvačka Petra Černocká. Je totiž přesvědčená, že nejlepší způsob komunikace je pořád ten osobní. Takže v kavárně, kde jsem si s rodinným triem dala schůzku, je ve svém živlu. A že zrovna v téhle, s názvem Cukr, káva, limonáda, to taky není náhoda. Přesně tak se totiž jmenuje píseň z nového alba zpěvačky Báry Vaculíkové, a autorkou textu není nikdo jiný než Petra Černocká.

Zpočátku to vypadá, že malá Coco, zakoukaná do mobilu, se snad k diskuzi vůbec nepřidá. Asi mastí nějaké hry, říkám si. Ovšem Bára mě rychle vyvádí z omylu. „Ona právě založila další chatovací skupinu, aby mohla propojit děti ze třídy.“

„Cože to dělá? Chatovací skupinu? Co to je?“ diví se Petra Černocká. „To bys mi mohla taky založit něco, že jo?“

„Ale babi, ty už tam dávno seš, ve skupině Černocká family group!” hlásí vnučka a kroutí hlavou nad takovou do nebe volající neznalostí.

Holt generační propast…

Dámy, na čem teď pracujete?

Bára: Já odpočívám!

Petra: Já nepracuji zásadně na žádných nových plánech, ale Bára teď nepřetržitě něco kutala.

Coco: Máma dělala Social boogie!

Bára: Pravda, to je náš poslední videoklip, který jsme vydaly asi před čtrnácti dny společně s Lenkou Jankovskou jako Mateřská.com. V listopadu nám vyšla druhá deska s názvem Automatka, takže já sice tvrdím, že odpočívám, ale je to spíš takový pokus o nějaký pohodový stav. Protože, jak říká máma, já pořád něco dělám a trošičku jsem to s těma svýma aktivitama přepískla.

Nedávno jsi se ale z matky převtělila do trochu víc sexy role…

Můj nejnovější projekt je sólová deska Divá Bára, na které jsem pracovala asi pět let. A právě jako Divá Bára jsem poprosila mámu, aby mi dělala takového mentora. Byla jsem samozřejmě připravená i na tvrdší kritiku, ale to jsem si teda našla mírumilovného kritika (smích obě). Prostě jsem k ní chodila často konzultovat texty a jednou jsem ji našla v takovém rozpoložení, že na mě vychrlila tvrdou pravdu! Řekla mi, že text není dobrý, že se mi na něj podívá. Já čekala, že ho jen trošku upraví, ale za pár dní mi podala zmuchlaný, propiskou hustě popsaný ubrousek, na kterém byl úplně nový text! No a jmenuje se Cukr, káva limonáda, jako tahle restaurace…

O čem je text písně?

Petra: Já už to zapomněla! Ale ten slogan se mi líbí! No, je to zkrátka takové ženské téma...

Coco: Já to vím! Zpívá: Cukr káva limonáda, všechno sladké, co mám ráda...

Petra: Je to blazeovaná, nadýchaná píseň… taková, že jsem povrchní a je mi fajn.

Bára: Počkej, ale blazeovaná v dobrým smyslu, ne?

Petra: No blazeovaná, to je možná spíš slovo pro starší ročníky, dnes nikdo neví, co to je. Prostě taková lehce povrchní, veselá, příjemná, dobře naladěná. Takové texty se nejhůř skládají. Oni teď všichni mladí tvoří jen o tom jak trpí, o rozchodech a jak po sobě touží, a takové ty kydy… Podle mě chybí písničky, která jsou nad věcí a klidně malinko až cynické, protože to dělá dobrou náladu. Těch odtrpěných už je dost! Máš tam nějakou, viď?

Bára: No jasně, já každou chvíli trpím. (smích)

Petra: Právě. Já vím, že lidi svoje problémy děsně řeší a píšou smutný písničky a ty veselý chybí. A když už je nějaká náhodou veselá, tak je úplně blbá, protože to nikdo neumí. Protože všichni furt trpí. Já jsem kdysi taky trpěla a napsala hodně podobných textů, než jsem pochopila, že je třeba přinutit se i k tomu veselýmu. A začalo mě to bavit, protože to je těžší disciplína, trpět umí každý, ale napsat veselou píseň, která není naivní a blbá, to je těžké!

Bára: Já už jsem ale taky zástupce jiné generace, než o které je tady řeč. Už jsem si své odtrpěla a že jsem byla skvělý trpitel na všech úrovních, těch smutných rozchodových písní jsem měla plný šuplík! Když jsem se ale rozhodla pro vlastní desku, jedna z věcí, která se mi z toho vykrystalizovala je, že chci být právě posel dobrejch zpráv a ne jít do nějakých depresí. A mám na desce ještě jednu takovou taneční písničku, s níž mi máma taky pomáhala, ale byl to úplně jiný druh spolupráce. Sice to po mně přepsala, ale jak to bylo na ni rytmicky složitý, tak jsem to pak zase já musela přepsat po ní, a vzniklo nakonec něco moc povedeného.

Báro, ty máš tedy teď celkem tři kapely?

Ano. Yellow Sisters, Mateřská.com a Divá Bára. Já sice říkám, že odpočívám, ale ve skutečnosti sama vidíš, mám tři kapely a makám jak fretka! (smích)

Kdyby mi bylo dnes znovu 18, tak se asi přejmenuju. Já jsem to tenkrát neudělala z úcty k tátovi.

Bára Vaculíková

Řekni, Coco, je máma vůbec občas i doma?

Nó, třeba teď o víkendu, v sobotu tady nebyla, v neděli tady nebyla… Ale někdy jezdím s ní.

Už jste spolu s maminkou někdy i koncertovaly?

Coco: Pamatuji si, že jsme spolu jednou zpívaly jen my dvě, máma hrála na ukulele.

Bára: To si přáli na jednom maratonu vystoupení a nikdo zrovna nemohl, ani Yellow Sisters, ani Leňa. Tak jsme daly s Coco podle naši dětské desky dohromady krátký program a vystoupily spolu.

Petra: Ale já jsem taky tahala malou Báru na vystoupení. Já měla v repertoáru vždy i písničky pro děti. Ono ji to bavilo, potulovala se po pódiu, nosila rekvizitky a pak zazpívala Zapadá sluníčko, to byla velká posila.

A ty Coco taky radíš s texty? Kterou máš nejraději?

Coco: Já moc nekonzultuju, ja si je zpívám. Nejraději mám Automatku.

Bára: Automatka je od Mateřské.com. Ale z Divé Báry, řekni.

Coco: To mám ráda Tancuj se mnou a Austrálii.

Petra: Austrálii já mám taky ráda, tak to máme obě nejraději Austrálii! Coco je nazorná ukázka toho, jak děti tíhnou ke složitějším věcem. Když jí někdo řekne, ať něco zazpívá, tak ona nezazpívá Prší prší, ale dá rovnou Modlitbu pro Martu. Mě z ní může klepnout.

Coco : Proč?

Petra: Já jsem totiž dělala tu stejnou chybu. Jednou, když jsem asi jako patnáctiletá úplně začínala, chtěla jsem se na nějaké soutěži děsně předvést a vybrala jsem si píseň od Evy Pilarové, ta měla rozsah tři oktávy, byla náročná a vůbec tematicky nebyla pro mě. Což mi došlo asi tak tři minuty před tím, než jsem měla jít zpívat. Já pak otevřela pusu a nic. Kapela hrála předehru a mysleli si, že jsem jenom nenastoupila, tak to zkusili ještě jednou, a zase nic! Tak jsem musela jít domů. To se mi od té doby nikdy nestalo. Přestože tenkrát jsem jako jediná ze soutěžících měla už natočenou svou desku s písničkou, kterou jsem si sama složila, Ovečku, a porota byla přesvědčená, že vyhraju a že jsem talent. Prostě jsem dokonale pohořela na těžkém repertoáru. Od té doby se snažím mít v repertoáru i lehčí písničky a jistit se.

Máš to stejně, Báro?

Bára: U mě je to hlavně o obsahu. Byť se píseň zdá relativně jednoduchá, je pak často složitá interpretačně. Nedávno takhle po koncertě za mnou přišel Robert Balzar, skvělý jazzman, a já si říkám, ten bude koukat, že jsou to takové holčičí písničky. Ale on povídá: Ty si to ale nepíšeš jednoduchý holka. Takže i když se snažím napsat odlehčenou veselou, nakonec to mám rytmicky složitý, mám tam moc slov, nemám se kde nadechnout a tak...

A kde jsi, Coco, zpívala Modlitbu pro Martu?

Naše škola uspořádala Talent a já jsem ji tam zpívala. Měla jsem CD od dědy...

Petra: Děda jí nahrál ve studiu základ.

Coco: No a první část skončila a paní učitelka to vypla!

Bára: Proběhla prostě tragédie před plnou aulou. Coco má první zážitek na pódiu, kdy se něco vážně nepovede. Paní učitelka jí vypnula základ na písničku v polovině vystoupení a Coco ztuhla. Ale i tak se dostala do finále Talentu.

Petra: Těžký začátky jsou Coco opravdu důležitý! Nejhorší je, když to jde hned u startu od ruky.

Coco: Hm, a hádejte kdo vyhrál a s čím?

Petra: Někdo s jednoduchou lidovou písničkou?

Coco: První místo získal samozřejmě parkour, jako, to je jasný …

Petra: Co je parkour?

Coco: Třeba skočíš salto přes lavičku a tak...

Petra: To jako jde?! A to jako na videu nebo v tělocvičně?

Bára: Ne to bylo na pódiu mami, přestav si, takovýhle věci se dějou. (smích všechny)

Petra: Já mám ještě jednu katastrofickou historku ze svých začátků! Zpívala jsem poprvé s bigbítovou kapelou Kardinálové, kde přede mnou byli dva zpěváci, normálně rokec a anglicky se tehdy zpívalo. Ale soudruzi řekli, dost s tou angličtinou, tak hledali a museli někoho, kdo bude zpívat česky, nejlépe zpěvačku. Soudruzi měli totiž zpěvačky rádi, protože je vozili k vojákům do posádek a tam se dělala kultura a tak. No a objednali si nás v Berouně v kulturním domě, že jako přijede Cardinals s novou zpěvačkou Petrou Černockou. Hele to byla sranda. Všichni přišli na ten rokec a já začala zpívat Ovečku a další podobné kousky. To byla taková katastrofa, že se mi snad nic strašnějšího nestalo!

Nikdy?

Vlastně ještě pak jednou si mě pozvali jako bigbíťačku a vystupovala jsem po Petrovi Jandovi s Olympikem a to mě tedy hnali. To byla ostuda! Ale později jim ten kulturák vyhořel. To byl jako opravdu renonc. Ale jak říkám, špatný zážitky člověka jen zocelí.

Každá se jmenujete jinak, spojují si vás lidi? Nebo spíš netuší?

Bára: Kdyby mi bylo dnes znovu osmnáct, tak se asi přejmenuju. Já jsem to tenkrát neudělala z úcty k tátovi (Jan Aleš Vaculík, první manžel P. Černocké). Myslím, že společným jménem se i podpoří rodová linie, a jsou přece rodiny například zubařské, herecké. A v té naší já rozhodně nejsem poslední, je evidentní, že i Coco velmi úspěšně tíhne k hudbě.

Petra: A zase se bude jmenovat jinak, chuděrka. Ale ona už si udělá umělecký jméno po babičce, že jo?

Coco: No, když už jsme u toho, já jsem se ve škole v přírodě seznámila s jednou holkou z 5.B, co nám chodila číst před spaním a ona pak přiběhla s deníčkem a říká: Ty jsi vnučka Petry Černocký? Prosím, dva autogramy. (smích)

Takže to o tobě děti vědí? Znají babičku?

Coco: Úplně všichni, ale já jím to neříkám, oni si to sami zjistí.

Petra: Nó, jen aby! Ale je fakt, že když jdu pro Coco do školy, tak na mě koukají a já si vždycky říkám, že jsem se snad mohla hodit víc do gala. (smích)

Coco: Jednou pro mě takhle babička přišla v první třídě a u školy už stála řada holčiček s notýskama...

A ty jsi to měla podobně, Báro?

Bára: No fronty a notýsky jsem nezažila. Než jsem šla do školy, tak mi ani nepřišlo, že je máma slavná, ale samozřejmě ve škole se to rozkřiklo rychle. Nikdo mi tenkrát neřekl jinak než „jé ty jsi dcera Saxány!“

Petra: No ono s tou Saxánou byly občas problémy, to pak poznamená celou rodinu. Můj muž jde po ulici a chlapi na něj volají: „Hele, Saxán jde!“

Bára: A jak si myslíš, že mi říkali na gymplu? Sexána! Ono to má spoustu pejorativního využití, že jo. Nebo takový ti lidi, kteří nemají moc skrupule, tak třeba zkusí: Máš taky jednu ruku dlouhou? No já asi nejsem úplně ten lidovej humorista, abych to pochopila...

Petra: No tohle já mám furt, ty jen občas.

Bára: Já jsem krytá tím příjmením...

Petra: Najdou se i takoví, co se ptají: A jste tady autem nebo na koštěti? Ale co už, já mám taky spousty herců zafixovaných v jedné roli.

Co říkate na dnešní pěvecké soutěže? Sledujete je?

Petra: Já to občas po očku opravdu sleduju. Je úžasné, jak dnešní generace umí báječně zpívat. Občas sice všichni trochu stejně, ale najde se i jiná barva a zajímavý týpek.

Ty jsi, Báro, ale byla v nějaké talentové televizní soutěži, že?

Byla jsem s Léňou v Hlasu, ale rychle mě vyponklonkovali! Tenkrát byl Coco ani ne rok a vlastně to bylo i součásti dohody, že tam nebudeme dlouho, ono by to s malýma dětma ani jinak nešlo. Byla to taková vlna ambicí, co se ve mně zvedla poté, co se malá narodila, díky tomu vlastně vznikla celá Mateřská.com. Já se po porodu probrala s pocitem, že je mi třicet, mám dítě, a co teď jako dokážu? Teď už je teda konec světa? Najednou mi to začalo strašně šrotovat v hlavě, že už nic nestihnu. A v té panice jsem vyhodnotila tenhle nesmysl. Ale vzdyť jsem měla deset let skupinu, několik vydaných desek, nic se nedělo, pohoda. Ale já se toho pocitu nemohla zbavit a do toho přišla nabídka z Hlasu. Bylo opravdu náročné dát to dohromady s dítětem, ale nakonec jsme to nějak zvládly a jsem ráda, že jsem tuhle zkušenost absolvovala. Naše první písnička s Léňou pro Mateřská.com se pak jmenovala Laktační psychóza, což byla reakce právě na Hlas. Jsou v ní třeba i narážky na ty čtyři kouče, je tam Darina Rolincová, Vojtek a tak, prostě taková sranda.

Petra: No kdyby mě tam vyslali, jako nemyslím teď, i když v téhle zemi je už možné úplně všechno, omdlela bych hrůzou. Já jsem vůbec nebyla soutěživý typ. Já musím být ve svým a za sebou mít svou kapelu a nejlépe aby vedle mě stál můj muž s kytarou (hudebník Jiří Pracný, druhý manžel Petry Černocké, pozn.red.).

Nepřemýšlíš Báro, že by sis stejně, jako kdysi maminka, zahrála ve filmu?

Bára: Já jsem úplně stejná trémistka jako máma. Ve skutečnosti ve mně je celkem malá osoba, která se vnitřně stydí. Navíc nikdy taková nabídka nepřišla.

Petra: V tomhle z nás bude nejvíc Coco, ta je předvádivá. Ale uvidíme, co po pubertě.

Bára: Coco z nás má opravdu nepřirozenější herecký talent bez vnitřní trémy.

Petra: Já už jsem se za léta trémy trošku zbavila, ale vlastně je to potom stresový zaměstnání.

A vím, že to má spousta umělců. Já mluvila i s Vlastou Brodským, a ten to měl úplně stejně a nikdo by to nepoznal, že?

Coco: A není to náhodou tvůj bratranec?

Petra: Ano, ale chci říct, že se mi přiznal, že na tom jevišti měl strašný strach, a že vlastně vše zvládal jenom proto, aby to nekazil kolegům. Ale já mu to věřím, mám to stejný, jsou opravdu lidi co jsou trémisti navždy, a pak ti, co si řeknou a teď vám to ukážu.

No a co v nejbližší době chystáte, koncerty, vystoupení?

Coco: Ja vystupuju s Dismanovým rozhlasovým souborem a program je na stránkách Českého rozhlasu.

Bára: Všechny moje projekty mají taky webové stránky a tam to aktualizujeme. Stačí najet na yellowsisters.com, materska.com, divabaara.cz.

Petra: U mne nic takového nečekejte, já mám tadyhle diář a všechno hezky postaru. Za ta léta mi to už funguje tak, že mi volají pořadatelé sami a koncertům propagaci nedělám.

Bára: No jo no, my už jsme jiná generace, my potřebujeme to Pí Ár (smích).

Petra: Hele moje poznámky v diáři, tady mám – Vrbno pod Pradědem nebo Ostrava – spíme – to znamená, že tam budu na noc. (smích všechny)

Ještě mi na závěr řekněte, jestli něco plánujete společně?

Bára: No my už jsme vydaly CD ukolébavek s názvem Usínačky.

Coco: Já tam jsem taky a spím na měsíčku!

Bára: Ona je tam vyfocená na přebalu, jak spí na měsíčku, to jen pro vysvětlení…

Petra: To jsme si to jako vyzkoušely a letos máme v plánu Vánoční písničky a do nich určitě zařadíme Coco s tím jejím hláskem pípavým. Já už jsem nějakou dokonce napsala.

Bára: Já taky!

Petra: No tak to tady musíme před paní redaktorkou slíbit, že to dáme dohromady a provedeme.

Všechny: Tak slibujeme!

 

Fotografie: Anežka Svobodová pro city-dog.cz, Alžběta Jungrová, archiv Petry a Báry Černockých