Asdrubal, poslední z předkolumbovských indiánů. Umírají-li naše hory, umírá i váš svět, říká šaman Arhuacos
City-Dog.cz | pražský žurnál
0
06.07.2019

Asdrubal, poslední z předkolumbovských indiánů. Umírají-li naše hory, umírá i váš svět, říká šaman Arhuacos

Asdrubal, poslední z předkolumbovských indiánů. Umírají-li naše hory, umírá i váš svět, říká šaman Arhuacos
Nabere hrst sušených lístků a nasype mi je do dlaně. „Koka není kokain, i když většina lidí to tak vnímá, bohužel. Skrze ni ale promlouvá stvořitel,” vysvětluje Asdrubal. Ubalím si malou kuličku, jak radí, a pomalu začínám žvýkat. Nejistě, vždyť jsem tady pracovně! Vnímám vůni kouře a po jazyku se mi rozlévá nahořklá chuť. Víc nic. Možná mě malinko začíná brnět tvář…

Nabere hrst sušených lístků a nasype mi je do dlaně. „Koka není kokain, i když většina lidí to tak vnímá, bohužel. Skrze ni ale promlouvá stvořitel,” vysvětluje Asdrubal. Ubalím si malou kuličku, jak radí, a pomalu začínám žvýkat. Nejistě, vždyť jsem tady pracovně! Vnímám vůni kouře a po jazyku se mi rozlévá nahořklá chuť. Víc nic. Možná mě malinko začíná brnět tvář…

Setkání s Asdrubalem Torresem, šamanem z Kolumbie, je jako nahlédnout do jiné dimenze. Naše světy nedělí jen různé zvyky a tisíce kilometrů, ty se dají překlenout, ale indiáni Arhuacos jakoby žili v jiném prostoru a v jiném čase…

Jsou to poslední potomci původní předkolumbovské civilizace, genocidu španělských konkvistadorů přežili jen díky útěku do hor Sierra Nevady. Arhuacos vnímají náš svět jako jedinečnou živou bytost, o niž se mají starat a kterou milují, respekt k přírodním i vesmírným zákonitostem jim umožnily přežít v naprostém odloučení od zbytku světa. Až doteď…

Jejich posvátná místa jsou vypalována. Jejich domy srovnávají se zemí obří bagry. Arogance politiků a chamtivost důlních společností je vyhánějí z míst, kde žijí po staletí v dokonalé symbióze s přírodou a věnují se poctivému pěstování kávy a kakaa. Zdá se ale, že pokorné soužití a péče o matku Zemi ztrácí na hodnotě. I proto Arhuacos usilují o navrácení svých teritorií, která jim po staletí zajišťovala obživu. „Nechceme zakládat nějaký indiánský skanzen, ve kterém by žili jen ze štědrých darů,” říká Alena Antonovičová, nadšená cestovatelka a zakladatelka nadačního fondu Arhuacos, který kolumbijským indiánům v jejich snaze pomáhá. „Arhuacové patří mezi nejstarší civilizace na světě vůbec, dodnes žijí přesně jako jejich předkové, udržují své tradice a propracovaný duchovní systém tak, aby žili v naprosté symbióze s přírodou. Dokáží se uživit z toho, co si sami vypěstují. Stačí jim k tomu jediné. Získat znovu své pozemky."

Po staletí nás mlčky pozorovali ze svého kousku Země vysoko v horách skrytých před zraky ostatních těžko prostupnou mlhou. Považují se za strážce života a rovnováhy na zemi. Celý jejich způsob života je zasvěcen rozvoji ducha a péči o faunu a flóru, jsou zkrátka duchovně-ekologickým společenstvím, jež je zcela podřízeno potřebám a zdraví planety. Arhuacos věří, že jejich povinností je chovat se k nám ostatním jako „Velcí bratři”, tedy starší a moudřejší sourozenci, kteří už dospěli jistého poznání. Jak dlouho však ještě vydrží jejich rituály a hluboké poznání přírody, které ohrožuje neomalenost nás „Malých bratrů”? Arhuacové si začali uvědomovat, že s jejich horami je něco v nepořádku, sněhová pokrývka z vrcholků mizí a řeky už nejsou tak plné jako dřív. Jestliže jsou nemocné jejich hory, kterým říkají Ywawika neboli Srdce světa, pak to znamená, že celý svět je ohrožen. Nyní se obávají konce života na Zemi a vyzývají nás, abychom je vyslechli.

I proto se Asdrubal Torres vydává do světa. Kromě tradičního vzdělání, které získal od starších svého kmene jako šaman „mamo” (od pěti roků žil v izolovaném domě deset let v naprosté tmě, aby si vytříbil smysly), studoval i lidská práva ve Španělsku a Švýcarsku na půdě OSN. Vystupuje na konferencích k lidským právům a původním obyvatelům Ameriky, na mírových setkáních, vede semináře a šíří poselství svého lidu po celém světě. „To, co se teď děje na Zemi, je součástí Proroctví,” říká. „Musí se to stát, v životě je normální, že nastávají vzestupy i pády. Je to čas bouří, čas probuzení, jak my říkáme, čas Úsvitu. Tento náš čas je čas zrození a jeho součástí je i chaos. Díky chaosu ale nastane očista, vybere se, co setrvá, a co se změní. Žoli jsme dlouho v jakémsi polospánku, tak trochu jako přiopilí, v nevědomí. Ale v posledních desetiletích procitáme, pociťujeme potřebu se stýkat, zakomponovat do našich životů zákon posvátna. To se děje proto, aby na planetu mohly přijít děti s velkými dary, viděním do budoucna, telepatií, které nám ukážou, jak správně žít.”

Letos navštívila Alena s přáteli z Nadace vesnici Birwa, aby dohodli konkrétní kroky, které povedou ke koupi pozemku pro místní komunitu Arhuacos. „Obešli jsme společně s indiány místa, která jsou pro ně vhodná, a vybrali to nejlepší. Vznikl také partnerský Nadační fond Chipiri založený Arhuaky, který umožní transparentní přesun peněz ke koupi pozemku. V dubnu byla podepsána předkupní smlouva, která stanovuje cenu pozemku a podmínky. A teď jsme jim předali prvních asi 250 tisíc korun.”

Oblast, kterou Arhuacové obývají, sahá od pobřeží Karibiku až k nejvyšším vrcholkům Sierry Nevady; jsou tu všechna klimatická pásma – deštné pralesy, džungle, tropy, pouště, savany, velehory i ledovce. Nikde jinde na světě se nezvedá zem tak blízko oceánu v tak rychlém sledu až do výšky 6000 metrů nad mořem. Místní žijí z toho, co jim země nabízí; koka, káva a kakaové boby určují jejich způsob života. Na sklizni se podílejí celé rodiny, muži i ženy stejnou měrou, až na pánskou čepičku je neodlišuje ani oblečení, nosí stejný splývavý oděv z bavlny. Šijí ho muži, je to výlučně jejich práce, stejně jako výroba sandálů. Ženy se věnují tkaní takzvaných močil, brašen z ovčí vlny. Výroba jedné takové močily trvá až tři měsíce a je to jemná práce náročná na trpělivost. Bez močily se žádný Arhuaco neobejde, slouží na koku ale i na poporo, tradiční rituální předmět z duté dýně. Jednou za čas sejdou muži a chlapci na břeh moře, nasbírají škeble, které pak v poporu drtí, mísí s listy koky a slinami, a vzniklou směsí potírají hrdlo dýně a používají pro spirituální účely.

Arhuacové si dokázali uchovat starodávné tradice, spirituálně chránili naši planetu a žili v souladu s přírodou i poté, co je drancování španělských kolonizátorů vyhnalo vysoko do chladných hor Sierra Nevady. Teď se chtějí ale vrátit do úrodnějších dolin, kde dříve žili, aby tam vytvořili chráněná území, na nichž nikdo nebude moct kácet pralesy, těžit nerosty či kontaminovat vodu. Chtějí svou zemi získat zpět a obnovit v ní harmonii. Protože vše na Zemi je pro ně darem a vše musí být v rovnováze. Ta je podle nich základním principem celého vesmíru, avšak nyní výrazně slábne. Nejen tam, kde žijí, nýbrž na celé planetě. Koupě dvaceti hektarů úrodné půdy se vzrostlými banánovníky, kakaovníky, avokády a kávovníky a mnoha dalšími letitými stromy, jež udržují vláhu v půdě, je pro ně otázkou přežití. A nejen pro ně...

 

Jak můžete pomoci? Přispěním k navrácení půdy, která patřila indiánům Arhuacos odnepaměti – na transparentní účet FIO banky 2801328304/2010. Sdílejte a šiřte informace o tomto projektu. Podpořte koupi pozemku na darujme.cz.

 

Fotografie: Nadace Arhuacos